Stěhuji se(DŮLEŽITÉ!)

5. prosince 2010 v 14:54 | Elin7 |  Moje články
Tak vážení.Nebudu chodit kolem horké kaše, řekneme si to narovinu. Posledních několik měsíců to tu jde do kelu. Slušněji řečeno, já osobně přidávám kapitoly málo a i když od doby co je tu se mnou i Mafii to tu vypadá lépe, pořád to není ono.ROzhodla jsem se proto, že je načase jít o dům dál a založila jsem si trochu osobnější nový blog, kde nebudu psát jen povídky, ale také o sobě a o tom co mě baví. Co to znamená pro vás? No...budete si muset prostě zapamatovat novou adresu a smířit se s tím, že začnu psát i jiná témata, než je James a Lily. Nemusíte se ale bát(nebo spíš radovat), mé povídky se neztratí, jenom je budu postupně přepisovat a přidávat opět od první kapitoly(tipuji, že by to mohlo být 1kapitoly/ týden). Jenom začnu psát také o sobě(co dělám, jak žiju, jaká jsem, co si myslím a tak podobně) a také jiné Fanfiction.
Nová adresa je:

http://kecy-a-povidky.blog.cz/

Co se týče SBček, některá si přidám automaticky i na svůj nový blog(např Angie, Nel-ly, Liliane Evans Péťu a Nessu), vás ostatní prosím,aby jste mi napsali jestli o mně máte ještě dál zájem :-).
Tak to je asi všechno, co tu kdy napíšu, takže-

Adios!

 

Kapitola 6

26. listopadu 2010 v 19:21 | Elin7 |  Kdo s Koho
Další kapitola. Mafii se tentokrát vážně překonala, četla jsem to třikrát :-).

Pětičlenná skupina rozjařených studentů nedaleké kouzelnické školy si to vykračovala přímo ke vchodu do jednoho z místních sladkostmi přeplněných obchůdků. Když se všichni nasoukali dovnitř, měli možnost vidět spoustu různých bonbonů, lízátek a také samozřejmě Bertíkovy fazolky tisíckrát jinak, na které se všichni vrhli a brali je po kvantech. Lily, si stihla taktéž jedno balení ukořistit, před tím než se pult úplně vyprázdnil.
"Co kdybychom tohle podstrčili Filtchovi?" Zasmál se Sirius a ukázal na bonboniéru s příchutí zkažené ryby.
"No, myslím, že menší svačinka by mu bodla!" Přidala se Elizabeth.
"Asi máte pravdu, ale jak mu to chcete podstrčit?" zeptala se Lily.
"Ach děvče! Málem jsem zapomněl, že neznáte zdaleka všechny naše trumfy!" nadouval se Sirius.
"Jo a to, že jich máme dost!" přidal se James a Lily, se zatvářila trochu dotčeně.
"Co vás na tom vůbec tolik baví? Vsadím se, že si tím určitě něco kompenzujete!"
"Víš co, Lily? Pojď někdy s námi a uvidíš, co nás na tom tolik baví." Prohlásil po chvíli zamyšlení James. Cože?! No teda, mám to brát jako pozvání na rande? Lily, se nad touto myšlenkou musela pousmát, protože představa, jak je po Bradavicích honí Argus Filch, nebyla zrovna nijak romantická.
"No… to si budu muset pořádně rozmyslet! Popravdě se mi zrovna nezamlouvá toulat se v noci po hradě s třemi nechvalně známými pubertálními chlapci, jako jste vy!" ukázala prstem před sebe a rozesmála se.
"No dovol!" vypadlo z nich najednou.
"Jak dovol? Nic vám nedovolím!"
"Dobře tedy, myslím, že dnes večer bude Filch ve svém kabinetu ve čtvrtém patře. Ostatně jako obvykle, že Jamesi?" mrknul na něj spiklenecky.
"Takže…" Obrátil se k zrzce. "…pokud se nebojíš, čekáme tě přesně o půlnoci v nebelvírské společenské místnosti." Dokončil větu.
Jully se na Lily zaraženě podívala a Elizabeth nevypadala o nic méně překvapeně, když Lily, souhlasila s návrhem, který ji dal Sirius.
"Zbláznila ses?" vyhrkla Elizabeth, když se konečně dostali ven z obchodu.
"Ne! Neblázni, bude to zábava." Přesvědčovala ji, Lily.
"No jak myslíš, jen abys nenaletěla." Zapochybovala El.
"No tak! Nebuď tak… Tak paranoidní!" Zahučela podrážděně Lily.
**

Společně skupinka prošla ještě několik menších obchůdků a pak se rozhodla, že se usadí v hospodě u prasečí hlavy.
"Tak co jste si panstvo vybrali?" Zeptal se jich po chvíli stářím sešlý a nevábně vypadající hospodský.
"No…" zamyslel se James. "je nás tu pět, tak bych to viděl na pět máslových ležáků, ne?"
Když všichni přítomní souhlasili a potvrdili objednávku, výčepní se odšoural zpátky k pultu.
"Už máte zapsané čtenářské deníky?" nadhodila Lily téma do ticha.
"Ne." Odpověděli sborově všichni a Lily se trochu začervenala.
"Ty už ho máš?" vykulila na ni Jully svoje velké oči.
"No… Vlastně ano."
"Teda, řekl bych, že mám nejvyšší čas začít. Kdy se to má odevzdat?" Zeptal se Sirius.
"Do konce měsíce."
"C-cože?! U-už?" zakoktal se Tichošlápek a nasadil nevěřícný výraz.
"Jo! Vy jste asi nečetli informace na nástěnce, že ne?" pokárala je Lily, načež se oba pobertové zatvářili, jako kdyby spolkli za živa tlustočerva. A Lily, se neubránila smích zrovna v tu chvíli, když k jejich stolu mířil hospodský s tácem sušenek a sklenicemi máslového ležáku.
"Přijde vám něco k smíchu, slečinko?" obořil se na ni.
"Eh…" zarazila se Lily.
"Jistě že ne! Mělo by?" dokončil za ni James, kterému výčepní věnoval znechucený apohrdavý pohled.
"Díky Pottere." Zamumlala, Lily do sklenice máslového ležáku.
**
Když se pobertové a nebelvírské slečny pozdě odpoledne vrátili do školy rozloučili se ve společenské místnosti a každý se vydal směr svoje pokoje, kde měli ještě zhruba hodinku před večeří.
"Já jsem totálně mrtvá!" prohlásila Elizabrth a švihla s sebou do postele, kde se ještě před malou chvílí rozvaloval černobílý kocour.
"Ani se ti nedivím!" zareagovala, rychle Lily. "Ale na dnešní večer musím nabrat síly." Zasmála se.
"No jo, slečinka se bude o půlnoci toulat po hradě, Co?" rozesmála se Jull a Lily po ní šlehla, přísným pohledem, kterým ji chtěla sdělit cosi, co by jí v životě do očí pravděpodobně

neřekla.

Kapitola 5

16. listopadu 2010 v 20:00 | Elin7 |  Kdo s Koho
Mafii napsala další kapitolu(narozdíl ode mně, která se flákám), jako vždy je skvělá,t ak si ji užijte :-).

Byla sobota a Severus Snape věděl, že nemá kam ani proč spěchat, věděl, že Lily Evansová má jít do Prasinek. Půjde tam taky? Mohl by jít s Denisem nebo s někým jiným ze zmijozelu. Věděl, že to bude vypadat víc než jen nápadně, ale co mu zbývá jiného? Severus Snape hold nesnese pohled na to, když mu někdo bere věc, kterou si před tím - ať už právem, nebo neprávem přivlastní. A k její smůle Lily, byla jedna z nich.
"Ty Denisi?" Houkl Snape směrem k chlapci na vedlejší posteli.
"Hmm?" Zabručel ospalou odpověď.
"Jdeš dneska do Prasinek?"
"Nejspíš jo, a ty? Jdeš?" Denis, nebo alespoň jeho hlas momentálně nezvykle ožil. Severus nevěděl, ani se nesnažil přijít na to čím to asi je.
"Nevím, pokud jdeš ty?"
"Já? Jasně že jo!" Prohlásil sebejistě.
"Stalo se něco, co bych měl vědět?" vyzvídal Severus, zatím co se Denis soukal do kalhot a čisté košile.
"No…" Protáhl "Znáš Elizabeth? Je to kamarádka té tvé Lily."
"Jo tu myslím tak trochu znám." Přiznal se Sev.
"No, abych pravdu řekl tak se mi už delší dobu líbí." Zamumlal a očividně se mu to neříkalo příliš snadno.
"Á tak pro to." Zašklebil se Snape, vstal a začal se oblékat jako každý jiný den.
*
"Lily! Vstávej!" cítila jak sní někdo třese a s jedním krátkým cuknutím se probudila.
"Eh… Co je? Kolik je hodin?!"
"Už skoro osm!"
Zapištěla Jully zatímco se Elizabeth kriticky shlížela v zrcadle.
Lily, se pomalu posadila, protřela si oči a pak zmizela směrem do koupelny. Když dorazila tak si opláchla obličej a pohlédla na svůj odraz - viděla v něm pobledlou zelenookou a rudovlasou dívku s podivným posmutnělým výrazem ve tváři. Nevěděla, proč vypadá tak unaveně jen, že to musí dneska nějak zvládnout už jen kvůli holkám…
Když se vrátila do ložnice, oblékla si tmavě modré džíny, své oblíbené šedé tričko a navrch černý hábit, bez kterého by se zřejmě žádný Bradavický student neobešel. Znovu pohlédla do zrcadla a hřebenem pročesala dlouhé ohnivé vlasy.
"Myslím, že můžeme pomalu vyrazit." Řekla, Lily.
"Výborně! Víte o tom, že mně Denis Nowles pozval ke Třem Košťatům? Prohlásila po chvíli Elizabeth.
Lily s Jully na ni zároveň v tu samou chvíli vykulily oči.¨
"Ale to je báječné! Vážně!"
"Myslíte? Já nevím…"
"Jak nevím?! Jasně že je to úžasný." Jully se zdála být skoro tak omámená, jako by jí mozkomor vysál nejméně půlku duše.
"Fajn, myslím, že bychom měly jít." Lily se těšila, že konečně vypadne z hradu a trochu se odreaguje v medovém ráji.
"Dobře." souhlasily a společně se vydaly směrem ke kočárům, které nikdy nikdo netáhl.
Když dívky nastupovaly do kočáru, přidal se k nim i James Potter a Sirius Black, kteří přiběhli na poslední chvíli. Lily matně v davu zahlédla i Severuse Snapea, který postával opodál s nějakým klukem - nejspíš nějaký jeho zmijozelský spolužák. Samozřejmě jí neuniklo, že se oba dívají směrem k nim, ale snažila se tomu nevěnovat velkou pozornost.
Když se pak skupinka nebelvířanů usadila v černém kočáru Sirius navázal konverzaci.
"Ahoj dámy! Jakpak jste se vyspaly?" zasmáů se.
"Výborně! Za to ty nevypadáš nejlíp." Namítla Lily.
"No..." protáhl Sirius. "Na to se zeptej Jamese ne mě!" dokončil větu a Lily pohlédla s tázavým pohledem na Jamese.
"Nemohl jsem usnout." Pronesl znuděně.
"Jo jo pan Potter nemohl usnout, a proto mě celou noc budil! Mimochodem, na co jsi chtěl ten plánek Jamesi?" Zeptal se Black.
"C-co? Na nic." Jamesův obličej začal nekontrolovatelně měnit barvu z šedobílé na krvavě rudou.
"Eh… už myslím že vím na co si ho chtěl."
Zarazil se Sirius a jeden ze svých pohledů věnoval i Lily.
"Co je? Proč koukáš na mně?" zasmála se Rudovláska.
"Né nic! Vůbec nic, že ne Jamesi?" řekl a dloubl ho do žeber. Ten mu věnoval jen nenávistný pohled. Lily, si připadla trochu trapně, protože vůbec netušila, o co tu běží.
"Do jakého obchodu zajdeme nejdřív?"
Zeptala se s nadšením Jully.
"Co takhle Medový ráj? Nebo žertovné předměty?" otázal se James.
"Ano to by bylo fajn." Přidala se Elizabeth. Obě dívky měly oproti Lily do široka roztáhlé rty v nadšeném úsměvu.
Netrvalo to příliš dlouho a kočár zastavil na prašné cestě, která vedla do oné malebné a oblíbené vesničky jménem Prasinky.
 


Kapitola 4

7. listopadu 2010 v 18:05 | Elin7 |  Kdo s Koho
Mafii se kapitolu od kapitoly zlepšuje :). Ať se vám líbí.

Lily Evansová, seděla v nebelvírské společenské místnosti a upírala prázdný pohled do otevřené knihy o magických bylinách. Přemýšlela o tom, co se dneska stalo, ve skutečnosti se knize nevěnovala ani za mák. Nebyla jsem na něj až moc hnusná? NE! To určitě ne… už bylo na čase říct mu to.
Nevěděla jak dlouho tam tak seděla, ale znenadání se obrazem dovnitř vřítily Elizabeth a Jully. Obě měly naprosto vyděšený výraz a přerývavě dýchaly.
"Lily! Slyšely jsme, co se stalo! O-on ti vážně řekl…?"vyhrkla Elizabeth hned, co alespoň trochu popadla dech.
Lily na ně jen beze slova upřela uslzený pohled a Jully se zatvářila ještě hůř, než předtím.
"Ne ne to ne neplač, to nesmíš! Lily, poslouchej mě. Nikdo, ani žádný Severus Snape nestojí za tvoje slzy." Snažila se ji uklidnit Eliz. Lily, jedním pohybem setřela slzy, co jí pořád ještě stékaly po jemně zarudlých tvářích. A pak vstala z křesla a začala popocházet sem a tam po místnosti, stejně tak, jako to dělával profesor Brumbál.
"Víte co? Máte pravdu! On mi za tu bolest nestojí! Už kvůli němu neuroním ani jedu zatracenou slzu!" prohlásila rozhodně.
"Jo! Tak to má přece být!" zavřískly obě děvčata najednou.
"Mimochodem Lily? Víš o tom, že se za pár dni jede do Prasinek? Co kdybychom si udělaly 'malé' nákupní odpoledne?" Zasmála se Jully.
"No jasně! Užijeme si to!"
Lily, se posadila zpět do koženého křesla a zpozorovala, že do společenské místnosti přišel ještě někdo jiný. James Potter se posadil na pohovku naproti ní a začetl se do nějaké knihy. Lily, docela překvapilo, že se do ní nijak nenaváží a vůbec si jí nevšímá, byla za to opravdu ráda. A byla by ještě radši, kdyby se s ním nezačala bavit Jully.
"Ahoj Jamesi!" oslovila ho pisklavým hlasem.
"Ahoj…" popravdě nevypadal jako by ho to nějak zvlášť potěšilo.
"Právě jsme se s Lily, bavili o tom, že se za pár dní jede do Prasinek! Nechceš jít s námi?"
Lily, s sebou trochu škubla, při pomyšlení, že by měla celý den trávit v jeho společnosti.
James se na ni upřeně zadíval. Lily, si byla téměř jistá, že si všiml jejích zarudlých očí. Ovládla se a podívala se na něj. Nikdy jsem si nevšimla, že má James šedé oči… I když, jsou spíš stříbrné. NE! U Merlina na co to tu myslím?!
"Jo to bych mohl." Trochu se pousmál, ale jeho oči byly chladné - jako kus ledu.
Podívala se na něj ještě jednou a znovu spatřila jeho oči - ty šedé oči. Snažila se identifikovat co v nich je, co je na nich tak zvláštního? Musím říct, že kdyby to nebyl Potter… Cože? Tohle není možný, přece se mi nezačne líbit James! Eh Teda Potter samozřejmě! Ne Určitě je to jen nějaký post-traumatický šok! To není možný…
"Asi se půjdu projít." Prohlásila, Lily a prošla portrétem buclaté dámy. K jejímu překvapení se za ní objevil James - teda Potter.
"C-co Chceš?" Vykulila na něj oči.
"Promluvit si." Zašeptal.
"A o čem?" Zeptala se Lily, která tohle vážně nečekala - koho by napadlo, že za ní James půjde? A jak to že do ní neryje a neposmívá se jí?
"Hele… Je mi líto to co se dneska stalo…"
"To ani nemusí! Dalo se to čekat…"
"Teď, když se s ním nebavíš, nechci, abys byla sama." Jeho hlas zněl překvapivě ustaraně. Ale proč bych proboha měla být sama? Vždyť mám Eliz a Jully…
Ale přece jenom je něco jiného přátelit se s klukem…
"Fajn. A co tedy navrhuješ?" Lily se při pomyšlení na to, co teď řekla, musela pousmát - jak absurdní, ještě před týdnem jsem ho nenáviděla! A teď? Jak, je to vlastně teď?
"No…" usmál se James. "Co třeba zašít se někam a popovídat si v klidu?" dokončil větu.
"Jo tak zašít se někam…" smála se Lily, netrvalo to dlouho a přidal se k ní i Potter.
*
Během pár příštích dnů si Lily, sepsala konečný seznam knih, které se rozhodla, že si půjčí ve školní knihovně. Vybrala si jedno volné odpoledne, aby tam zašla a prohledala zaprášené regály plné starých svazků pergamenu.
Zrovna, když se přehrabovala v jednom, ze starých regálů uslyšela za sebou známý, teď už o dost míň arogantní hlas: "Nehledáš náhodou tohle?!"
Když se Lily otočila, spatřila Jamese Pottera jak před ní mává 'Bojem proti černé magii v praxi', a pobaveně se culí.
"Ach ano… Čistě, ale opravdu jen čistě náhodou hledám právě tuto knihu! Jak jen si to věděl?" Řekla poněkud ironicky s obličejem naprosto vážným.
"Že by telepatie? Nebo nitrobrana?" zasmál se.
V Lily hrklo. Přece by se jí někdo jako James Potter nedostal do hlavy! Určitě si z ní jen utahoval.
"Doufám, že jen neškodná telepatie." Dodala a zamířila k nejbližšímu dřevěnému stolu, otevřela svůj sešit a úhledným písmem začala zapisovat charakteristiku knihy. Netrvalo to dlouho a ucítila na sobě Potterův pohled.
"Řekni, jak jsme se stali přáteli Pottere?" pohlédla na něj a v jejím hlasu zaznívalo něco, co u ní James nikdy neslyšel.
"No, možná tak že, ses stala nepřítelem někoho jiného. Pro dobré věci je vždy potřeba něco obětovat." Zašklebil se.
"Aha."
"Máš v sobotu čas?" naklonil se k ní blíž.
"Ještě nevím, proč?" Odvětila, Lily.
"Protože se jde do Prasinek a já bych tam šel rád s tebou… Teda pokud budeš chtít."Zeptal se a Lily, si všimla, že se jeho tváře trochu zabarvili červení.
"No… Sice jsem tam chtěla jít s El
Jully, ale-"
"Ne dobrý klidně tam s nimi jdi!"
"Ony to pochopí!" usmála se.
"Dobře."
Lily, se znovu podívala na svůj zápis, dopsala několik čárek a zaklapla knihu. Tak to bychom měli… Co teď? Půjde do ložnic? Nebo se bude jen tak toulat po škole?
"Nazdar Jamesi! Co tu děláte?" ozval se za nimi známý vysmátý hlas.
"Cukrujete, cukrujete hrdličky?" Sirius Black a jeho typické vtípky.
"Siriusi! Nech toho!" Ohradil na něj se smíchem james.
"My nejsme žádný hrdličky tichošlápku!" přidala se Lily, která se začala tak trochu červenat vzhledem k tomu, že si uvědomovala jak se jejich "vztah" teď vyvíjí.
"Vážně! Ještě před měsícem jsme se nenáviděli!"
"No však to znáš, co se škádlívá, to se rádo mívá ne?" usmál se šibalsky Sirius a Lily se nad touto myšlenkou musela pozastavit, protože na tom vážně nejspíš něco bylo…

Kapitola 19 Už nikdy! 2/2

31. října 2010 v 20:10 | Elin7 |  Proč mně nenávidíš
A druhá slibovaná část :)

Následující den byl oproti těm předchozím klidnější, ale trochu nudný. Vlastně se to dost podobalo jejich normálním výcvikovým nedělím. Lily, James a Sirius strávili celý den ve výcvikovém středisku, kde opakovali a doplňovali vše, co se za poslední měsíce naučili. Většinu dne se jim věnoval Jack, který je nejprve mučil v jednom mudlovském parku, kde museli v té obrovské zimě běhat, dokud každý neuběhli tři míle. Bylo načase si ověřit, jak jsou na tom, protože v sobotu se měli konat opravdové zkoušky, podle kterých měli být prosety obě výcvikové skupiny. Ti, kteří by zkoušky neudělali se mohli s bystrozorskou kariérou rozloučit. Po té, co všichni naprosto vyčerpaní zmrzlí a napůl nastydlí konečně doběhli, vzal je Jack do tepla a celé dopoledne si opakovali základní informace a kouzla, prostě veškerou teorii.
Po obědě se objevila Sue a šlo se bojovat do soubojových místností, kde je nechala protisobě bojovat a tu a tam ještě někoho poopravila, že něco dělá špatně.
Ve tři hodiny Sue usoudila, že pro dnešek už měli všichni dost a rozdělila je do skupin podle určitého konzultanta. Tohle byla poslední příležitost na úpravy jejich písemných prací k přijímacím zkouškám na bystrozory, které měli v sobotu odevzdávat. Protože kromě Lily měl Matt na starost také dva další její spolužáky, měla přijít na řadu až za hodinu a půl. Sedla si proto před Mattovu kancelář a zahleděla se do knihy, kterou si přinesla. Nedokázala se ale soustředit na věty písmena. Místo toho jí v hlavě zněl pořád stejný rozhovor.
"ještě štěstí, že je ten malej Snape schopnější než jsme si mysleli…"

"Máme to na sebe ale štěstí, co?"řekl kdosi a Lily překvapeně vzhlédla. Vůbec si neuvědomila, že si k ní někdo přisedl.
"Ahoj." Řekla, jakmile se vzpamatovala. Frank měl talent na nečekané příchody.
"Co tu děláš? Nemáš náhodou někde něco cvičit, nebo tak?" zeptala se a Frank se zasmál.
"Máme teď chvíli přestávku, ale…netrápí tě něco?" zeptal se
"Ne, vůbec ne, jenom jsem se začetla…" odpověděla Lily a sklouzla pohledem ke knize. Držela ji vzhůru nohama.
"Jo máš pravdu." Přikývla nakonec, protože Frank si také její knihy všiml.
"No jestli ti můžu nějak pomoct?" zeptal se Frank a Lily ihned zavrtěla hlavou.
"Ne asi ne…ikdyž?" Frank už se přece nějaký ten pátek pohyboval v prostředí lidí, kteří věděli o všem víc, než bylo zdrávo. Patřil určitě mezi nejlepší studenty ve svém ročníku a…včera prokázal, že toho ví dost na to, aby jí možná byl schopen zodpovědět jednu "čistě teoreticky" důležitou otázku.
"Co je pravdy na tom, že…Voldemort verbuje studenty z Bradavic?" zeptala se Lily potichu a rozhlédla se kolem, jestli ji náhodou někdo neslyšel.
"No…říká se to." Odpověděl Frank a také ztišil hlas.
"Ale…nemyslím, že by jich bylo mnoho. Ani Voldemort nestojí o zbabělé ufňukance, kteří nic nedokážou. Ne. Má zájem pouze o ty nejlepší a nejschopnější-děje se něco?" Lily zbledla jako stěna. Nejlepší? Nejschopnější?
"Ne, ne. Nic." Pípla, ale znělo to podivně falešně.
"Máš snad ohledně někoho nějaké podezření?" vyptával se Frank ostražitě a pečlivě studoval Lilyin výraz.
"Ne!" odsekla rozhodně
"Nemám žádné důkazy, ani nic podobného." Dodala o něco mírněji, ale ujišťovala už spíš sama sebe, než Franka.
"No…dyžtak jsem tady." Řekl Frank a poklepal jí na rameno. Pak se mu tvář rozjasnila úsměvem.
"Vlastně bych spíš já potřeboval tvou pomoc.Chci…no…chci požádat Alici o ruku a tak jsem si říkal, jestli bys mi nechtěla pomoct při výběru prstýnku." Řekl Franka Lily se usmála.
"Moc ráda pomůžu. Můžeme jít třeba dnes? V pět tu končím, takže-" v tu chvíli se otevřely dveře a Matt vyprovodil Lukeho Harweda ze dveří. Pohled mu okamžitě padl na Lily a
Franka a trochu se zamračil.
"Pojď dál Lily." Kývl na ni a ona honem vstala.
" Tak já tě v šest vyzvednu na hotelu, jo?" řekl Frank a odkráčel pryč chodbou, zatímco Lily vešla za Mattem.
První čtvrt hodiny prostě debatovali pouze o práci. Oba se chovali diskrétně
a naprosto profesionálně. Lilyny práce byly téměř dokonalé, takže ale brzy skončili. Teprve potom Matt prohodil:
"Škoda že dnes večer už něco máš." Řekl a Lily překvapeně zamrkala.
"Chtěl jsem se zeptat, jestli y jsi třeba nechtěla…" Matt větu nedokončila zamyšleně hleděl z okna
"Co?" chtěla vědět Lily
"Jít se mnou na takový…koncert?"
"To bych moc ráda! Stejně jdeme s Frankem jenom vybírat prstýnek pro jeho budoucí snoubenku a to určitě nebude trvat tak dlouho." Usmála se Lily a Matt jí úsměv opětoval.
***O***
"Rande?" vyhrkla Alicie už nejméně po páté a Lily už po páté přikývla.
"Rande."
"Ach můj bože! Abych to zrekapitulovala-nejprve půjdeš s nějakým klukem vybírat zásnubní prsten a pak půjdeš na rande s učitelem? Bože a to jsem si myslela, kdovíjak jsem neměla vzrušující den." Zasmála se Alicie
"Co se týče toho prstenu-nechtěla bys jít s námi?" zeptala se Lily a Alicie se zamyslela.
"Hm…možná…L řekla Alicie neurčitě a pak se jí tvář rozjasnila.
"Půjdu, když se se mnou pak zastavíš v obchodě mámy! Mám slevu (výraznou)téměř na vše, takže bychom si přitom mohly i trochu zanakupovat?" řekla Alicie s nadšeným výrazem.
"Jo, nakupovat byste rozhodně měly, zítra jdeme totiž na party!"Sirius právě dosedl vedle Lily a ona i Alicie na něj překvapeně pohlédly.
"Party?"nechápala Alicie
"Jo. Známí Jamesových rodičů a také bystrozoři pořádají každý měsíc něco jako…hm, oslavu? Každopádně tam chodí hafo lidí-bystrozoři, učitelé z Bradavic, fajn lidi z ministerstva a z nemocnice svatého Munga, pár šťastlivců z výcvikového kurzu na bystrozory…"vypočítával Sirius na prstech
"-zadrž! Utnula ho Lily, když začal přecházet ke konkrétním jménům.
"To je sice moc hezké, ale co tam pro všechno na světě budeme dělat my?" zeptala se a ukázala na sebe a na Alicii
"No, ty jsi přímo pozvaná od pana a paní Potterové a Alicie je můj doprovod." Vysvětlil a obě jenom zíraly.
"Odkdy jsem tvůj doprovod?"vyjekla zaskočená Alicie.
"Od té doby co se ti bude hodit mít známosti. A navíc, přece se nenecháš připravit o takovou zábavu!" ohradil se Sirius dotčeně. Alicie protočila oči.
"Je to formální akce, takže žádné šaty, ale nám holky-využijí každou záminku k nakupování."usmál se Sirius a vysloužil si tak znechucené pohledy.


"Lily, ahoj!" přivítal Frank Lily, jakmile ji objevil čekat ve vstupní hale hotelu.
"Franku! Tohle je Alicie Stewansová, nabídla jsem jí, aby šla s námi, protože málo kdo se vyzná v módě tak jako-"
"Stewansová? Nejsi náhodou dcera té známé návrhářky Stewansové…" celé vybírání prstenu nakonec zvládli díky Alicii. Nejenom, že se v tom vyznala z nich nejlépe, ale navíc rozhodně nenechala prodejce, aby Franka oklamali a on získal nakonec vybraný prstýnek za poloviční cenu. Frank je ještě pozval na něco k pití(Alicie mu byla nesmírně sympatická), ale Lily musela spěchat, aby se stihla sejít s Mattem.
Bylo to to nejkouzelnější rande, na jakém Lily kdy byla. Nejprve šli na koncert jedné oblíbené kouzelnické kapely (Matt měl lístky zadarmo, protože se zpěvákem chodil do Bradavic) a pak se hodiny procházeli v Londýnských parcích a povídali si o všem možném. Když se Lily lechce přiopilá plížila do hotelu, měla pocit, že se vážně zamilovala.
***O***
"Musíš vstávat! Dělej, Lily!" křičel někdo, když Lily otevřela oči. Skláněl se nad ní Sirius a tvářil se, že se mu ulevilo, když ji konečně probudil. Za ním stál James a starostlivě na Lily hleděl.
"Co je? Co se děje?" zeptala se, ale pak jí pohled padl na hodinky a zděsila se.
"Ježíš! Já jsem zaspala!" vyjekla a honem vyskočila z postele.
"Konečně ti to došlo." Přikývl Sirius
"Jak je to možné? Nezazvonil mi budík…" mumlala Lily a snažila se si jednou rukou rozčesat vlasy, zatímco tou druhou sbírala oblečení.
"No, tak my tě necháme…pokud teda nechceš pomoct s oblíkáním?... -Ne to byl vtip, nebij mně!" Křičel Sirius a honem couval i s Jamesem ze dveří a jen tak tak stihl uhnout Lilyině hozené botě.

"Proč jste pro mě nedošli dřív!" šeptala naštvaně Lily, zatímco šli za Jackem po ulici směrem na ministerstvo.
"No tak promiň, ale nečekali jsme, že budeme muset budit zrovna vždy přesnou Lily Evansovou." Řekl Sirius a zašklebil se.
"Vzal jsem ti dva toasty od snídaně." Řekl James a podal jí balíček v ubrousku. Lily překvapeně zamrkala.
"No, tak…děkuju." Usmála se a jakmile si byla jistá, že na ně Jack nevidí, honem se do toastů pustila.
"Kde jsi vlastně byla včera večer? Alicie tvrdila, že máš něco důležitého na práci a nechtěla ani za nic říct co." Sirius Lily provrtával zvědavým pohledem a ta trochu zrudla.
"To toho ti nic není!" sykla a James se zatvářil ublíženě. Kde mohla k sakru být?
***O***
Na ministerstvu ten den měli dvouhodinovou přednášku od několika vyšších bystrozory, včetně pana Pottera a dokonce Alastora Moodyho. Bylo to nesmírně zajímavé, protože jim vyprávěli nejenom, co všechno obnáší práce bystrozory, ale zmiňovali se i o konkrétních bitvách, dali jim pár dobrých rad a prozradili jim pár fíglů.
Když přednáška skončila, zůstal s nimi zase jenom Jack s novinkou, která všechny nadchla.
"Poslední den jsme se rozhodli pro vás připravit něco jako hru. Setkáte se při ní s mnoha věcmi, které vás zítra potkají při zkouškách a navíc si opravdu vyzkoušíte týmovou spolupráci." mezi studenty to zašumělo nadšením a Jack musel chvíli počkat, než mohl pokračovat.
"Hra bude probíhat v simulovaném prostředí, kde na vás čekají na každém rohu problémy a překážky. Dokonce tam bude pár z nás, abychom vám věc zkomplikovali, ale pokud jste se v minulých týdnech alespoň něco trochu naučili, měli byste to zvládnout. Budete rozděleni do tří skupin, tak aby to bylo vyvážené a od té chvíle jsou všichni ostatní kromě členů vaší skupiny, nepřátelé. Každá skupina dostane vlastní vlajku a místo, kde ji bude muset uchránit. Je jedno kolik členů skupiny zůstane u vlajky, ale ti zbývající budou tak zvaní "dobyvatelé". Vaším úkolem bude získat vlajky zbývajících dvou skupin. Hra končí ve chvíli, kdy nebude mít vlajku už žádná skupina, nebo pouze jedna. Skupina, které se podaří svou vlajku uchránit nejdéle a zároveň získat vlajky ostatních-vítězí." Jack domluvil a všem se ve tváři zračilo vzrušení. I když už byli "teoreticky" dospělí, v mnohých z nich (konkrétně v Jamesovi a Siriusovi), ještě stále zůstal dětský duch toužící po hrách a vítězstvích. I Lily, která vyrůstala v mudlovské rodině a hru na "vlajky" znala více, než dobře byla nadšená.
Horší to bylo s jejich rozdělením do skupin. Jamese, Lily a Siriuse samozřejmě oddělili. Silově to byly ale vyvážené skupiny, takže si nemohl nikdo na nic stěžovat.
Následující hodinu se všichni organizovali, probírali taktiku a seznamovali s pravidly. Když konečně každý stál v lese u své vlajky a uviděli červené jiskry nad stromy, hra začala.
James byl ve své skupině dobyvatel. Rozdělili se a on běžel ještě s Billym Drustangem k vlajce nacházející se v močálech. Jakmile uběhli pár kroků, ihned věděli, proč to nebude tak jednoduché jak čekali. Ve chvíli, kdy James šlápl na jakýsi klacík, snesly se k nim snad tisíce podivných tvorů a velkými křídli a žlutými ostrými bodáky. Rozhodně to nebyly obyčejné běhnice, protože tyhle potvory měly navíc obrovské kusadla a na předních dvou nohou přísavky.
"Sakra!" zanadával Billy a honem se pokusil jednu z těch "obřích včel" vyřídit kouzlem, které pomáhalo na běhnice. Tvor však pouze uhnul a útočil stejně jako jeho druhové.
James mezitím metal jedno štítové kouzlo za druhým a mezitím zkoušel nejrůznější kletby, kterého napadly.
"Utíkej!" houkl na Billyho a sám se rozběhl. Po pár minutách usilovného sprintu si oba kluci uvědomili, že už je nic nepronásleduje.
"Zvládli jsme-"Jamesovi v tu chvíli zmizela půda pod nohama a on dopadl na dno zhruba tří metrová jámy. Na dně byla horká voda a v ní…
"Sakra!" zakřičel James a hmatal po stěnách jámy, které byly hladké. V jámě bylo zhruba pět obrovských, syčících hadů. Jamesovi se podařilo jednoho omráčit a dva zamrazit, ale zbývající dva byli silní soupeři a jeho kletbám bez problémů uhýbali. James se na okamžik odhodlal pohlédnout nahoru, aby zjistil, proč mu nepomáhá Billy a uviděl kamaráda, jak zarputile bojuje s několika pterokafility(okřídlená stvoření podobná ptákům, která svým obětem vyklovávají orgány a oči). James se opět pustil do hadů a entokrát se mu už podařilo je oba vyřídit. Ve stejnou chvíli Billy nahoře skoncoval se svými soupeři a zavolal na Jamese.
"Dostaneš se odtamtud?"
James si prohlížel hladké kamenné stěny a pak se usmál. Byla to brnkačka.
"Jasně!" odpověděl a dal se do kouzlení. Nejprve mávl ke stěně a použil kouzlo"Ukaž, co ukrýváš" na jednom místě okamžitě stěna přestala být hladká a dostala hliněnou, jakoby lépe dobyvatelnou konstrukci. Jamesovy už stačilo párkrát zamávat hůlkou, načež si vytvořil příjemné kamenné schůdky, po nichž snadno vyšplhal.
"Poběž!" sykl na Billyho a oba pokračovali v cestě.
*
Hra se nakonec neukázala tak jednoduchá jak všichni čekali. Potkávali se s mnoha nejrůznějšími tvory, protivníky a kletbami, které museli zneškodnit, porazit a odhalit.
Navíc Billymu, ani Jamesovi nikdo neřekl, kde se vlajka nachází, kromě toho, že je v bažinách (kterých tam bylo snad milion) a že je na jihu (sedmi-směrné kouzlo se jim tentokrát opravdu vyplatilo). Zrovna procházeli snad ty nejnebezpečnější bažiny vzhledem k množství desítek túňodavů, bludníčků, ďasovců, škrtidel, vírových kleteb a pohlcujících jezírek, když Billy po té, co zuřivě kletbou smetl pět tůňodavů najednou ukázal na travnatý, pouze lehce zasněžený ostrůvek. Bylo to, jak když je na bílé ploše obrovská černá kaňka, nepřehlédnutelné a jasné. To byl jejich cíl.
Travnatý ostrůvek byl poměrně velký, nepravidelného kulatého tvaru. Byly na něm sutiny a ruiny nějaké pradávné stavby a trochu se to podobalo Stonehangi, až na to, že tady bylo kamnů víc a tvoři pouze menší škvíry. Na ostrůvek prosvítalo slunce a jakoby kluky lákalo, aby prošli přímo polorozpadlou bránou.
"Myslíš, že má smysl jít tudy? Určitě bránu hlídají!" řekl Billy a James se ušklíbl.
Pokud je to tak jak si myslím, tak to hlídají všude a je jedno kudy půjdeme. Navíc v těch škvírách mezi jednotlivými kameny by mohla být nějaká kletba."prohlásil James a ostražitě se spolu s Billym vydal k bráně.
*
"Lily! Máme návštěvu!" zavolal Johny Malec na Lily, která posedávala na vrcholu jedné jednoho z kamenů, takže měla dobrý rozhled do okolí a mohla pozorovat prostor za ostrůvkem, na druhé straně od hlavní brány. Hlídala spolu s Johnym vlajku, která si vesele pohrávala ve větru a stála uprostřed primitivního chrámu starodávných civilizací přesně u obětního stolu. Rozhodli se, že budou hlídkovat z vrchu, odkud viděli případné nebezpečí hned z daleka. Také odstranili většinu sněhu v okolí, aby se při bitvách mohli snáze pohybovat a zablokovali škvíry, takže se dalo vejít pouze dvěma cestami-přední a zadní bránou. Johny hlídal tu přední, kudy se právě chystal James projít a Lily ještě ostražitě zkontrolovala tu svoji, než kývla na Johnyho, jakože se vymění. Oba tiše přeběhli na místo toho druhého a započali svůj hlavní plán-Lily měla sama vyřídit jejich dva protivníky a Johny být v záloze.
Lily přelezla po vršcích ruin a vyčkávala, dokud nebyli oba kluci na dostřel kleteb. Pak v zákrytu upřeně zamířila a vyslala silnou omračující kletbu zvanou "Kincuido" přímo na Jamese. Ten byl sice překvapený, ale podařilo se mu uhnout. Billy ovšem takové štěstí neměl. Očekával nebezpečí spíše z strany a tak skočil kletbě přímo do cesty a dostal ji plnou silou do hrudi. Lily teď vylezla ze svého zákrytu a postavila se přímo nad bránu, takže Jamesovi sice neblokovala přístup, ale měla ho jako na dlani, ideálně pro metání kleteb. James si musel okamžik připomínat, že je Lily jeho soupeřka, protože v tu chvíli kdy tam tak ochranitelsky stála vypadala naprosto nádherně, pak ale sevřel pevněji hůlku a sebevědomě se na Lily usmál.
"Nechceš to rovnou vzdát, Evansová? Nechci ti ublížit." Řekl a Lily se ušklíbla.
"To ty bys to měl vzdát Pottere. Tvůj parťák se dřív jak za půl hodiny neprobere a i kdyby se ti podařilo tu vlajku získat, přes ty bažiny se jen tak nedostaneš." Sykla a zaujala bojovou pozici.
"Dost žvanění Evansová, ukaž jaká jsi poctivá strážkyně." Řekl James a v tu chvíli Lily zaútočila.
"Legiliment!"
"Sientro!"odmávl to James se snahou o nonšalantnost i když ve skutečnost mu dalo pořádně zabrat, než její kouzlo odvrátil.
Následoval jeden z jejich snad nejkrutějších soubojů. Oba měli postavení, která měla své výhody a nevýhody. Lily sice mohla lépe útočit, ale když James nechal bránu, aby se sesunula k zemi, málem ji dostal. Naopak on sice měl bytelnější a bezpečnější polohu, ale díky tomu, že byla Lily výš, neměla problém mířit přesně.
Zrovna když už se zdálo, že Lily Jamese dostane, ozvalo se přidušený výkřik.
"Lily! Black!" Lily se otočila o 180 stupňů a spatřila Siriuse jak běží s vlajkou zádní bránou ven. V ten okamžik se Lily i James vykašlali na toho druhého a rozběhli se za ním.
Byla to neuvěřitelně vyčerpávající honička. Sirius a Lily se sice nemohli ve svém běhu vyrovnat Jamesovi, ale ten zase měl problém s tím, že cestičky mezi jednotlivými bahenními velmi malé a on se na nich musel mačkat s Lily po boku, které se proplétal úzkými místy mnohem snáz a rychleji. Siriuse už díky tomu, že měl vlajku, která byla zároveň ochranou, žádné nástrahy neohrožovaly, zatímco Lily a James s nimi bojovali v jednom kuse.
Asi po dvaceti minutách běhu se konečně dostali k Siriusovi stanovišti. James šel po Lilyině vlajce, zatímco ta se rozhodla pro jiný cíl a odpojila se od něj. On to však nebral na vědomí a začal metat kletby jak po Siriusovi, tak po jediném akce schopném strážci zdejší vlajky. Povedlo se mu zabránit Siriusovi přístup k jejich vlajce, kde měl správně stožár s vlajkou zabodnout, aby byla uznána jako "úspěšně uloupená". Náhle Sirius uklouzl a musel vlajku upustit. Ta se dokutálela přímo k Jamesovi a on s ní odpelášil pryč. Sirius se za ním chtěl rozběhnout, ale v tu chvíli Lou, jenž hlídal jejich vlajku vyjekl.
"Sakra!"
Sirius se otočil a uviděl v dálce, jak mezi stromy mizí Lily i s jejich vlajkou.
"To nech být, jdeme po Jamesovi, ten je blíž!" ale už nebyl blízko nikdo. Jamesovi se mezitím podařilo úspěšně vzdálit a teď když ho už neohrožovaly žádné nástrahy se mu běželo stejně lehce jako Lily, která měla navíc cestu zpět k jejímu stanovišti prochozenou a věděla už přesně kudy jít. Sirius si navztekaně kopnul do kamene a naštvaně se pustil za jamese. Asi v půli té cesty potkal jednoho člena jeho družstva, jak běží i s vlajkou, patřící Jamesovu družstvu zpět na jejich stanoviště. Šikovný to chlapec.
*
"Ach bože!" ulevila si Lily když společně kráčeli zpět k hotelu. Sirius na ni sice byl stále ještě trochu naštvaný, ale přesto ji trochu litoval, když viděl její zubožený stav. Všichni byli rozcuchaní, od bláta a nejrůznějšího drobného svinstva. Také měli každý po pár šrámech, které naštěstí Lily uměla zahojit, ale přesto vypadali, jako kdyby právě zažili třetí světovou. Lidé na ulici se po nich ohlíželi.
Hra nakonec dopadla velmi vyrovnaně. Každému družstvu se povedlo ukořistit jednu vlajku a nikomu nezůstala ta jeho. I když první byla uloupená vlajka Lilyina družstva, ona byla první, kdo s uloupenou vlajkou doběhl zpět ke své základně a tím vyrovnala tento nepoměr. Jamesovo a Siriusovi družstvo dopadlo stejně a ve výsledku vlastně nebyl žádný vítěz.
"Už nikdy!" prohlásil James pevně a Sirius i Lily se rozesmáli. Hra na vlajky je opravdu "zaneprázdnila".

Kam dál