Kapitola 2 Veselý začátek, smutný konec

19. srpna 2009 v 16:54 | Elin7 |  Proč mně nenávidíš
Tak je tu nová kapitola, docela jsem si s ní mákla tak prosím komentíky a bylo by fajn kdyby jste sehnali další čtenáře. Díky všem
Poznámka:Píseň moudrého klobouku je moje vlastní vorba takže zázraky nečekejte!


"Řeknu vám, ta Evansová je snad rok od roku hezčí" vyslovil se právě James, zatímco se snažil vzbudit spícího Petera.
"Červíčku, vstávej" zatřásl již po třetí s spícím klukem, tentokrát konečně úspěšně
"Co se děje" zamumlal rozespalý Peter, zatímco otvíral pomalu oči. James protočil oči směrem ke stropu, ale odpověděl.
"Už jsme v Bradavicích, vystupujeme" řekl, zatímco si z prostoru pro zavazadla vyndával kufr
"No jo, už jsem vzhůru" řekl rychle Červíček a honem se začal zvedat, když si všimnul Siriusova výhružného pohledu. Ten si přestal Petra všímat a obrátil se na Remuse.
"Náměsíčníku, nemáš náhodou procházet vlak?" optal se s hranou starostlivostí.
"Ne, ale musím zkontrolovat, že jsou všichni prvňáci s Hagridem" řekl klidně Remus a upravoval si hábit, na němž se mu skvěl Nebelvírský odznak a odznak prefekta.
"No jo, náš Remusík je prefekt" řekl Sírius tónem pyšné matky, rozesmál se a lehce do Rema strčil
"Tak to abychom si dali pozor, Tichošlápku"přisadil si James.
"Mohl by nám napařit trestík" dokončil větu James a už se taky smál i s Červíčkem.
"To bych mohl!"odsekl Remu, ale všichni dobře věděli, že by to nikdy neudělal
"Tak už pojďme, chci pomoct Evansové s kufrem"řekl James, když se přestali smát a popadl svoje věci do jedné ruky, tu druhou chtěl mít volnou pro Lily. Ta však už odnesla svůj kufr k ostatním zavazadlům a právě se bavila s nejmladším prefektem Nebelvíru aby mu vysvětlila jak má prohlédnout a zkontrolovat vlak.
"Kruci"zaklel James a bouchnul pěstí do dvířek jednoho kupé, z nějž vyběhly dvě, malé a vystrašené drchačky. Lily totiž právě i s jejími kamarádkami nastoupila do jednoho kočáru, v němž k Jamesově nelibosti seděl i novopečený Havraspárský primus, který na Lily koukal jako na svatý obrázek.
"Tak si najdeme jiný a uvidíš ji potom"povzbudil ho Sírius, kráčející za ním.
"Jo asi máš pravdu"odpověděl James a odnesl svůj kufr k těm ostatním.


"Lily, nechcete si sednout k nám?" zavolal na ně někdo a všechny tři se otočily. Když se ocitly tváří v tvář Thomasovi Johanesovi, Havraspárskému primusovi, který se tvářil nadšeně. Lily se na něj usmála, zato Marris si odfrkla, když si všimla jeho zoufalé snahy být s Lily. Leah se zamyslela, rozhlédla okolo a dřív než Lily stihla dopovědět řekla sama
"Jasně proč ne, pojďme" a rychle táhla Lily a Marris směrem ke kočáru, v němž už byli čtyři další kluci. Když si holky a Thomas sedli, byl už kočár dost přeplněný a tak se dal do pohybu.
"Díky, že jste nás vzaly k sobě"řekla, Lily a všichni kluci se zatvářili šťastně, jako když páníček pochválí pejska pamlskem. Protože se v kočáře rozhostilo ticho, jak byli všechny pohledy upřené na Lily, rozhodla se Leah jí pomoct důvtipnou otázkou ohledně Famfrpálu, protože s nimi byli i 3 členové Havraspárského družstva a další byli nadšení fanoušci, takže se začalo mluvit o letošním mistrovství a o nejnovějších košťatech. Lily, měla konečně čas si všechny prohlédnout. Nejprve její pohled sklouzl na Thomase, který seděl vedle ní. Byl vysoký, vypracované postavy, měl špinavě blond vlasy, které se mu lehce vlnily a ladily k hlubokým hnědým očím. Měl docela pohledný, rošťácký obličej a lehký pokřivený úsměv dodával jeho vzhledu jakousi lehkost a eleganci. Lily se celkem zamlouval a byla ráda, že je s ní primusem právě on, když to tajně trochu přála Removi, který byl podle jejího názoru jediný z Pobertů, kdo byl docela fajn. Další tu seděl o něco nižší kluk s tmavě hnědými vlasy a zelenýma očima, který však měl hodně velký nos a hodně pih. Nemohla si vzpomenout na jeho jméno, ale měla pocit, že to byl Mike Hogleson který jí kdysi velmi mile pomohl v Astronomii. Nalevo od něj seděl statný dlouhán, blond rozježenými vlasy a šedýma očima, byl odrážečem za Havraspár a Lily, věděla, že je hodně dobrý. Usmál se na, ni a ona mu úsměv nesměle oplatila. Pak její pozornost upoutal nadšeně mluvící Josh Ovesn, druhý střelec Havraspáru, který právě Leah vyprávěl o jednom svém zápasu, kdy málem spadl z koštěte, ale nakonec místo toho dal gól. Vlasy medové bravy se mu stáčely do loken, které mu ledabyle spadaly do tváře mu skvěle doplňovaly Jantarové oči, v nichž měl veselé jiskřičky. Lily o něm věděla, že má velmi rád Famfrpál a že mu dělá radost o něm mluvit. Obrátila se na posledního kluka, který se zdál velmi sebejistý a s úsměvem si ji prohlížel. Byl docela úzký a bylo o něm známo, že má rád holky. Měl světle hnědé vlasy, modré oči a byl dobrý v bylinkářství. Jeho jméno bylo Hauvarte Lusvend, což vypovídalo o tom, že je jeden z rodu Lusvendů což byla stará kouzelnická čistokrevná rodina. Lily, byl dost nesympatický a tak radši poslouchala rozhovor, který se právě vedl ohledně materiálu, z nějž byl vyroben camrál. Za chvilku už naštěstí kočár zastavil, takže holky prostě poděkovali a vydali se do velké síně.


Pobertové právě vystoupili z jednoho z posledních kočárů a rozhlédli se kolem. Bradavice! Místě kde toho tolik zažili a vyvedli, kde to tak měli rádi a kde byli šťastní. Ani jeden z kluků si neuměl představit, že už se sem nikdy nevrátí. První se z chmurných myšlenek vytrhl Remus, který popohnal i ostatní.
"Měli bychom jít, abychom nepřišli pozdě"řekl tiše a jako první vyrazil směrem ke vstupní bráně, kde se trousilo několik hloučků studentů. Ostatní posléze šli za ním, ale stále byli ve svých myšlenkách o tom, co bude až skončí tento rok. Už se chtěli vydat do velké síně, ale náhle zahlédli Lily jak mluví s Malfoyem. James okamžitě změnil směr, a když se dostal na doslech zaslechl jak Malfoy právě říká
"…jako primuska. To nás budeš hlídat?" zeptal se Malfoy, ale ne posměšně, spíše zamyšleně, zato Lily moc konverzace nezaujala a tak jen lhostejně odpověděla.
"Nemyslím, že bys to potřeboval, bude stačit, když na to nasadím pár prefektů, ti si s tvým otravováním mladších už poradí" řekl a nevzrušeně sledovala jak se Malfoy zlověstě ušklíbl.
"Tak to je škoda, myslel jsem, že bys mně mohla dnes jít zachránit před skokem z Astronomické věže, který se chystám uskutečnit" Lily, však naprosto znuděně odporovala.
"Nemyslím, že bys skutečně skočil, protože máš až příliš Zmijozelskou povahu" narážela tak na jeho vlastnost sebezachování a neobětavosti.
"Navíc, kdyby ses vážně chystal skočit, není to práce pro mne, ale pro cvokaře" dokončila větu a chystala se odejít, když v tu ji Malfoy chytil za ruku. James se rozhodl zasáhnout.
"Nech ji být, Malfoy" křikl a vyrušil tím Malfoy který se chystal zřejmě něco opět říct. Nejprve mu ruka cukla po hůlce, ale nakonec se ovládl, protože si všiml McGonagallové stojící nedaleko a tak se jen zlostně uchechtl a řekl chladně.
"Od kdy máš bodigarda, Evansová?" zeptal se, ale Lily jen odsekla.
"Žádného nevidím, ty snad ano?"tahle věta Malfoy naštvala a partička zmijozelských pozorující ho z povzdálí přistoupila blíž.
"V tom případě se zřejmě Potter plete do věcí do kterých mu nic není" myslel si že ji vyvede z míry, ale šeredně se pletl.
"Nejspíš"odvětila prostě a odkráčela za svými kamarádkami k Nehelvítskému stolu a nechala tam Jamese a Malfoye stát. Malfoy sykl
"Ještě se uvidíme!" a povýšeně i se svými gorilami odešel si sednout.
"Tak pojď, strčil do Jamese Sírius a spolešně také odešli, aby se připojili k slavnosti.

Za chvilku, poté co se usadili (několik míst od Lily), řekl James tiše kamarádům
"Mně se ten Malfoy nelíbí, bylo lepší kdy ji urážel"strachoval se. Sírius ho začal uklidňovat
"Klid, pořád je z mudlovské rodiny, nic si nedovolí" pohlédl však s notnou dávkou nejistoty k Zmijozelskému stolu kde právě Malfoy něco zaujatě probíral se svými nohsledy.
"Radši by se to mělo pohlídat Jamesi" to se ozval Remus, do té chvíle očima pročesávající učitelský stůl, aby zjistil kdo je nový učitel Obrany proti černé magii.
"Jo to by asi chtělo" řekl James, ale když se chystal něco dodat, byl přerušen příchodem profesorky McGonagallové, nesoucí stoličku a Moudrý klobouk. Za ní cupitali vyděšení prváci. Když se pomalu seřadili, odstoupila profesorka od klobouku a v síni zavládlo hrobové ticho. Po té se u krempy klobouku otevřel otvor připomínající ústa. Pár prvňáčků vyjeklo, ale to už klobouk začal zpívat:

Jsou to už dlouhá staletí,
kdy po zemi chodili.
Čtyři mágové přemocní,
kteří velké schopnosti měli
a byli skvělými přáteli.

Jednou přišel chrabrý Nebelvír,
s návrhem založit školu škol,
podpořila ho krásná Helga
z údolí kde stojí Mrzimor.
Po té se přidala
i chytrá Rowena z Havraspáru.
A nakonec též ctižádostiví Zmijozel
Přiložil ruce k dílu

Vložili do své práce,
plno nadějí a snah.
Každý věřil slepě,
že je to skvělý nápad

Pak však přišli první hádky,
které málem vše zničili.
Každý chtěl učit jiné studenty,
než ty které si ostatní vybrali.

Učme jen ty, co odvážné srdce mají,
navrhoval nejprve Godrick Nebelvír.
Já chci jen ty, co mají moudrou hlavu,
volala Rowena z Havraspáru.
Proč zahazovat se s chátrou,
pojďme raději učit ty,
co jsou čisté krve a ctižádostiví,
navrhoval Zmijozel bez uzardění.

Jen Helga zachovala chladnou hlavu,
a učit chtěla všechny, bez rozdílu.

Takto se hádali, po dlouhou dobu,
hrozilo, že vše se zničí,
protože hádky zasadili jejich přátelství
těžkou ránu.

Jednoho rána Zmijozel,
zmizel bez rozloučení.
Ostatní tři zakladatelé, museli,
pokračovat ve své práci

Tak přišlo stáří rychle,
na zakladatele skvělé školy.
A ovládl je strach z budoucnosti.
Co bude, až tu nebudeme?
Kdo rozdělí naše žáky?
Kdo odhadne jejich vlastnosti?
A najde pro ně využití?

Tak se stále báli, co bude dál,
až opět Nebelvír vymyslel,
chytrý plán.

Tak ušili mne spolu,
pomocí svojí moci.
A dali mi sílu,
odkrýt vaše dovednosti.

Nyní už vás zařadím,
ale ještě jednu radu mám.
Držte všichni pospolu!
Jinak přijde konec váš.

Když klobouk dozpíval síní se nejprve opět rozlehlo ticho, jak si zmatení studenti snažili uspořádat své myšlenky, které byli po poslední pasáži zmatené a nechápavé. Po té se ozval šepot, jak každý se svými kamarády probíral, co tím klobouk asi myslel.
"No…to bylo zajímavé"protáhl tiše Remus, aby to slyšeli jen oni čtyři.
"Myslíte, že to má co dělat s lordem Voldemortem?"zeptal se zaraženě Sírius, jak usilovně přemýšlel.
"Je to dost možné"řekl James a ani trochu se mu to nelíbilo. O lordu Voldemortovi každý z nich věděl své. Vraždil mudly a mudlovské čaroděje a s nimi i všechny kdo se mu postavili na odpor. Poslední dobou se o něm hodně psalo v novinách a celé ministerstvo z něj mělo strach obzvlášť po zjištění, že už má velmi velkou armádu. Všechny je zachvátil strach, ale když se chystali začít opět mluvit přikročila profesorka McGonagllová k zařazování.
"Abelievsová Jill"
"Havraspár"


"Lovnaes Jakob" Přečetla profesorka McGonagallová a Lily sledoval jak k stoličce cupitá malí chlapec roztomilým, ustrašeným obličejíkem a rudými vlasy, které zvláštně kontrastovali s jeho vybledlým hábitem, ale v myšlenkách nebyla u Jakoba, kterému právě profesorka nasadila klobouk, ani u obdivných a toužebných pohledů kluků z celé síně a dokonce ani u toho co si dá k večeři, ale u varování a rady Moudrého klobouku, u lorda Voldemorta a u ohrožení v kterém se nacházela celá její rodina.
Co když se jim něco stane?
Blbost, proč by se jim něco dělo!
Přeci jen nejsou čarodějové.
No a co? TO neznamená, že po nich Voldemort půjde.
Co když ale…
Nebuď hloupá, soustřeď se máš na práci důležitější věci, než si paranoidně vymýšlet.
Nedalo by se něco udělat? Musím jim napsat, aby si dali pozor. Třeba by mohli Leini rodiče ochránit jejich dům kouzly.
Nemůžeš obtěžovat Leiny rodič!. Na světě a v Anglii je tolik lidí, proč by si Voldemort vybral, právě tvou rodinu?
Kvůli mně!
Nesmysl, ty za to nestojíš, tak slavná nejsi.
Musím něco udělat!
Jsi tu poslední rok, jsi primuska, bylo by fajn najít si konečně stálého kluka, měla bys pořádně vystudovat, abys mohla být bistrozorkou, jak jsi chtěla. Pak můžeš řešit lorda Voldemorta, ale do té doby máš své povinnosti, takže drž zobák a soustřeď se na zařazování.
Zatímco v Lilyině hlavě probíhal tento vnitřní boj, profesorka McGonagallová přečetla poslední jméno.
"Zwiglesová Helen" Malá kudrnatá černovláska došla ke stoličce kde si sedla a čekala.
"Mrzimor"Malá Helen se zatvářila šťastně a rozběhla se ke své nové koleji která jí tleskala. To Lily, probudilo z zamyšlení a tak už mohla poslouchat rozhovor profesora Brumbála.
"Drazí studenti, rád vás vidím, jak nové tak staré tváře"zamrkal na Poberty kteří mu nadšeně zamávali.
"Doufám, že se vám nový školní rok bude líbit, ale více vám řeknu po večeři, protože se vám bude lépe poslouchat s plným, než s prázdným žaludkem. Dobrou chuť!" po té se posadil a usmál se na studenty a díval se, jak se u všech čtyř stolů objevilo na zlatých talířích jídlo a jak se na něj všichni vrhli.
"To s tím kloboukem to je něco, že?" podotkla Marris, která si už notně nakládala brambory a kuře. Leah přikývla, ale přitom starostlivě pozorovala, Lily.
"Lils, není ti nic? Jsi nějaká bledá, měla by ses napít" přistrčila jí pohár a nalila jí dýňovou šťávu.
"Jsem v pořádku!" řekla Lily i když se cítila všelijak, jen ne v pořádku. Napila se a rozhodně se pustila do jídla. Náhle ucítila, že na ni někdo upřeně kouká. Pohlédla ke vzdálenějšímu konci jejich stolu a setkala se s oříškově hnědýma očima, které si ji prohlíželi. Obrátila oči v sloup a James se raději rychle odvrátil a předstíral, že ho hrozně zajímá, co vykládá Black. Lily se tím dál nezaobírala a pustila se do jídla.

Právě když byli uprostřed rozhovoru na téma OVCE zmizeli ze stolu poslední zbytky zákusků a Brumbám opět vstal. Lily- která se do té chvíle vesele smála Marrisiným výhružkám, že jestli nebude mít alespoň N z Formulí, tak že z ní bude rajský protlak až s ní rodina skončí- ztichla a upřela smaragdové, zářící oči na Brumbála. Ten počkal, až celá síň utichne a pak začal mluvit.

"Jak už jsem řekl, před tou vynikající hostinou, za kterou velmi děkuji našim skřítkům, jsem velice rád, že jste zde. Nejprve bych vám rád řekl, že letos je opět zakázán vstup do zapovězeného lesa a to pro všechny. Navíc celý hrad je natolik chráněn kouzly, že pochybuji, že bez příslušných vědomostí, které mají učitelé, se stejně pryč s pozemků hradu nedostanete a to ani na koštěti a už vůbec ne pěšky" Síní to zahučelo, ale všichni rychle zmlkli.
"Dále bych vám rád řekl, že večerka je v půl desáté a kdo bude přichycen v této době mimo svou kolej, kromě prefektů a primusů, tak může čekat velmi nepříjemné důsledky" opět však zamrkal na Poberty a v očích mu zaplály pobavené jiskřičky, když pokračoval, aniž by z nich spustil oči.
"Dále mně náš školník Argus Filch…"kývl na Filche který seděl na okraji učitelského stolu
"…požádal, abych vám připomenul, že v Bradavicích je zakázáno používat, jakékoliv nebezpečné předměty, jejichž podrobný seznam naleznete na dveřích jeho kanceláře.
"jeho úsměv se rozšířil.
"A dále, že každý kdo jakkoliv znečistí školu, nebo udělá jiný přestupek proti školnímu řádu, který opět najdete na dveřích školníkovi kanceláře a který má nyní úctyhodných 210 odstavců…"usmál se ještě více a pomrkával na Poberty.
"Kdo tedy poruší školní řád může očekávat velmi tvrdé tresty a dokonce i vyloučení ze školy. Nyní přikročíme k příjemnějším věcem. Nejprve vám s radostí představuji profesora Glowse který bude pro letošní rok vyučovat obranu proti černé magii."Profesor povstal a studenti a profesoři začali zdvořile z¨tleskat až na Poberty, kteří začali hvízdat a tleskaly ze všech nejhlasitěji "A dále bych vám představil i Primuse a Primusku pro letošní rok. Potlesk pro Thomase Johanese z Havraspáru a Lilyan Evansovou z Nebelvíru"opět se ozval potlesk, ale tentokrát mnohem hlasitější, obzvlášť když Lily, povstala. I Brumbál se na ni zářivě usmál a pokračoval.
"Dále vám oznamuji, že i v letošním roce mohou žáci od třetího ročníku navštěvovat kouzelnou vesnici Prasinky, ale formuláře s potvrzením od rodičů musíte odevzdat ředitelům svých kolejí do týdne před první návštěvou. No a nyní zpráva, která potěší zejména děvčata, letos se budou v Bradavicích pořádat hned tři plesy. Více informací se dozvíte včas, ale nyní vám nebudu kazit překvapení" Brumbál se usmál, ale pak velmi zvážněl.
"A nakonec vám budu muset říct pár důležitých slov, o kterých chci abyste si je vzali k srdci" Lily se nepatrně zavrtěla a poslouchala"Jak asi všichni víte, obávaný čaroděj lord Voldemort se stále více dostává k moci. Stále více nevinných lidí ztrácí život, aniž by se jim dostalo pomoci. Již několik z vás ztratilo příbuzné, přátele, nebo sousedy…" Brumbál pohlédl na několik lidí, kteří vypadali velmi nešťastně, a povzdechl si.
"…zlo se stále více rozlézá a zanechává kolem sebe jen neštěstí, hádky a smutek. Jediné jak proti němu můžeme bojovat, je spojit se a být silní v jednom celku. Teď více než kdy jindy záleží na tom, jaké máme přátele a na tom jak se k nim chováme a jak jim věříme. Uctěme památku těch jimž již není pomoci a postarejme se, aby nezemřeli nadarmo!" síň byla tichá, všichni byli zaražení a dokonce ani Pobertové k tomu neměli co říct. Brumbál se povzbudivě usmál a mnohem veselejším hlasem je pobídl.
"A teď už na kutě, ať se vám ten první školní den zítra vydaří"ukončil slavnost a všichni se pomalu začali zvedat a síň opět naplnil hovor.
"Půjdeme?" zeptala se nejistě Marris a pohlédla do zaražených tváří svých kamarádek. Leah jí tiše odpověděla
"Jo, ehm…Lils?"jemně do Lily šťouchla prstem. Ta se rozhlédla a konečně se trochu vyhrabala z děsivých myšlenek, které jí naplnily mysl.
"Jdeme!"řekla, pohledem zkontrolovala, že všichni prefektové odvádějí v pořádku prváky do jejich kolejí a spolu s Leah a Marris vyšla do vstupní síně.


"…je to dost zvláštní."Říkal právě Rem, který si celou cestu do vstupní síně povídal zaujatě se Siriusem o Brumbálově řeči.
"Co si o tom myslíš ty, Dvanácteráku?" zeptal se Sirius Jamese, který právě přemýšlel, jestli má, nebo nemá pozvat Lily na rande.
"Co jsi říkal?" zeptal se zmateně a zamrkal. Sírius obrátil oči v sloup.
"Nic ty Romeo!" James ho probodl pohledem a v myšlenkách vrátil se k pozvání. Nakonec se rozhodl, že ano a zavolal na Lily vycházející právě po jednom schodišti směrem do Nebelvírské věže.
"Hej, Evansová!" Zvolal a sledoval, jak se její kamarádky k ní blíž semkly. Přesto pokračoval
"Pojď se mnou na rande!" křikl a čekal na odpověď, doufajíc, že tentokrát bude kladná. Jenže místo Lily se otočila její kamarádka Leah.
"Jdi se vycpat, Pottere!" zakřičela na něj a popadla, Lily za ruku, aby ji odtáhly pryč. James si však neodpustil poznámku
"Co tě žere, Clavsová?" To se Leah tvářila už naštvaně
"Nic!" odsekla a vyběhla společně s kamarádkami.
"To asi nebylo nejšťastnější." Podotkl Sírius a sledoval jak James hledá něco co by nakopl
"Neber si to tak, myslím že Brumbálova slova Lily dost vzala"pověděl ji Remus a pokračoval
"Je z mudlovské rodiny, je docela možné, že má o ně strach"poplácal Jamese po ramenou a ten se nad tím zamyslel.

Zní to logicky, třeba bych ji mohl pomoct. Každý má dnes strach po tom co se pořád děje. Kdybych mohl něco udělat…Je mi líto, že jí něco trápí a já nemůžu pomoct. Nešlo by jí alespoň povzbudit? Ale jak?

"T toho se dostane, ty její kámošky vypadají, že ji nenechají jen tak"ozval se Sírius a zrychlil krok
"Asi máte pravdu" přitakal James a dohnal Siriuse.

Když došli do společenské místnosti, viděli, že většina lidí si šla už lehnout a tak následovali jejich příkladu a odploužili se do ložnice. Tady se trochu rozradostnili, když uviděli jejich krásnou ložnici, kterou měli tolik rádi.
"Polštářová bitva" vykřikl Sírius a za chvilku už se všichni mlátili polštáři. Byli však moc unavení, na to aby bojovali a tak toho po chvilce nechali a šli si lehnout. Ještě chvilku probírali píseň moudrého klobouku, Brumbálův proslov a pak se dali na to, že je James znova kapitán, na Remusovo prefektství a zakončili to debatou o Lily Evansové a dalších holkách s kterými Sírius ještě nebyl
Když James usínal, myslel na to jak její krásné oči září ze tmy


Lily, ležela ve své posteli, závěsy měla zatažené a poslouchala jak si Leah a Marris povídají o dnešním večeru. Tu a tam něco řekla, ale většinou myslela na vlastní věci. I holky pak usnuly a ona zůstala jako jediná vzhůru. Přemýšlela. Teď v temné místnosti ve své posteli pro ni bylo mnohem těžší nepoddat se strachu, který se o ni už nějakou chvíli pokoušel. Měla pocit, že potřebuje na chvilku pauzu, aby nemusela myslet na své trápení. Měla strach o své mudlovské přátele, rodinu a sousedy. Bála se i o naprosto cizí lidi, kteří se měli rádi stejně jako ona a její příbuzenstvo. Bála se o lidi, kteří aniž by to tušili, mohli být velmi brzy zabiti jen pro zábavu… Zelených smaragdových očí se jí nahrnuli slzy. Zamrkala a protřela si je roztřesenou rukou. Musí být silná! To je jedné co jí zbývá! Zítra napíše domů a bude je nabádat k opatrnosti, může i zajít za profesorkou McGonagallovou a zeptat se jestli by se nějak nedala zařídit slabší ochrana jejích rodičů. Nebude se tomu poddávat, ona taková není! Nesmí to vzdát! Vše bude v pořádku, Voldemorta někdo zastaví a vše bude jako dřív! Přála si být znovu jedenáctiletá malá holčička, které je bezstarostná a může se spolehnout na dospělé. Teď už chápala, že občas se prostě nic dělat nedá…takhle ještě chvíli přemýšlela, když konečně i ona usnula a propadla se do spánku plného podivných a trochu děsivých snů.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

Líbí se vám tu?

Ano 72.2% (13)
Ano, ale chtělo by to vylepšit 27.8% (5)
Nic moc 0% (0)
Né! 0% (0)

Komentáře

1 Aňulka Aňulka | Web | 19. srpna 2009 v 17:29 | Reagovat

Moc krásná kapitolka, opravdu povedená!A ta písnička byla super, úžasná a to ses tak strachovala:-)

2 veroniqa7 veroniqa7 | Web | 19. srpna 2009 v 17:50 | Reagovat

krááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááásna kapča, začína to byť husté, som strááášne zvedavá na ďalšiu kapitoluuuuu :-)  :-)  :-) som zvedavá ako sa to bude vyvíjať :-D  :-D  :-)

3 Elin7 Elin7 | E-mail | 19. srpna 2009 v 18:55 | Reagovat

No začnu už dneska a dokončím další kapču zítra takže by to mohlo bt co nejdříve

4 nat nat | Web | 19. srpna 2009 v 21:11 | Reagovat

Když se Ti to vrátí 1x: Hledej nové SB ! Když se Ti to vrátí 2x: To je dobrý začátek ! Když se Ti to vrátí 3x: Jsi dobré SB ! Když se Ti to vrátí 4x: Zůstaň takové SB jaké jsi ! Když se Ti to vrátí 5x nebo vícekrát: Ochraňují Tě SB ! Za 4 dny dostaneš tento odkaz zpět od každého, kdo Tě má rád!!! Když tento řetěz přerušíš, navěky zůstaneš smolařem!!! Pošli to svým SB jestli je máš rád, jestli Tě mají rádi i oni pošlou Ti to zpět !!!

5 Nel-ly Nel-ly | E-mail | Web | 3. září 2009 v 21:32 | Reagovat

Zajímavá povídka ;-) líbí se mi rozhovory pobertů a písnička se ti vážně povedla, takže se už těším na pokračování

6 Elin7 Elin7 | E-mail | 4. září 2009 v 19:12 | Reagovat

D9ky moc, pracuju na tom, ale ve škole nám toho dali odně a já jsem dosti unavená, ale nová kapitola je jižna pěti stránkách a doufám, že za víkend dopíšu zbytek.

7 Beltrix Beltrix | Web | 13. září 2009 v 15:54 | Reagovat

Vadí mi: špatně napsaná slova, pravopisné chyby- i/y.
Jinak je tahle kapitola velmi pěkná a zajímavě oživená. Jdu číst dál.

8 Peace Peace | Web | 5. ledna 2010 v 22:27 | Reagovat

Tak pro dnešek jsem bohužel stihla přečíst jen tohle, ale zato se mi to moc líbilo. Je to pěkně poutavě napsané a písnička se ti rovněž povedla. Měla by si to vědět:D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama