Září 2009

Kometáře

28. září 2009 v 17:21 | Elin7 |  Moje články
Vím, že už jsem se o tom zmiňovala u přidávání kapitoly k ,,Proč mně nenávidíš.", ale stejně jsem si nemohla pomoct musela jsem vám to říct ještě jednou.
DĚKUJU!
Komentáře, které se hlavně během dneška objevili, mi udělaly obrovskou radost, takže zmíním jen pár jmen, kterým děkuji a to:
Beltrix-tvá kritika vždy potěší a je skvělé si s tebou povídat. Díky moc hodně mi pomáháš.
Nesso-je pro mně velká čest že jeden z lidí, kvůli nimž jsem začal psát povídky mi je teď komentuje, velmi mně to pozvedá na duchu. Musím se přiznat, že pořád dokola čtu tvé ,,Pohádky nemají vždy šťastný konec" a ,,Nikdy nekončící zábava." dodáváš mi velkou inspiraci za což ti děkuji.
Veroniqo7-Tobě děkuji, že jako první komentuješ mé kapitoly a vždy mi je pochválíš, ať se děje cokoliv. Tvé povídky mně tu a tam také nuknou nápad.
Aňulko-Též díky za konverzaci o povídkách a za občasnou pomoc, která mi dodává fantazii a sílu na psaní. Doufám, že už se ti více daří ve škole :D

Tak jo, pokud se vaše jméno neobjevilo, tak se omlouvám, možná jsem někoho přehlédla, vždycky se ůžete ozvat!
Moje SB, pište povídky a ty taky Nesso a Lilly, číst co napíšete je mnohdy lepší než nějaká knížka a věřte, že jsem přečetla knih hodně.
Vaše Elin7

Kapitola 5 Dva opravdu špatné dny

28. září 2009 v 17:08 | Elin7 |  Proč mně nenávidíš
Tak jsem tu zase s další kapitolkou ke své povídce ,,Proč mně nenávidíš". Velmi mně mrzí, že kapitoly nepřibývají, jak bych si přála, ale bohužel budu teď citovat Lilly- škola je hroznej požírač času. Jinak děkuji za všechn komentáře, jsou moc milé a jsem za ně vděčná, takže jen tak dál :D. Ještě prosím má SB, aby pokud možno byli tak laskaví a psali své povídky dál, protože má řeba Blýskání, nebo Deník Lily Evansové velmi ráda a sklamalo by mně kdybych si k nim jednou nemohla přečíst epilog.

Ještě něco trochu ke kapitole, tahle teda není nic moc. Sama s ní nejsem vůbec spokojená a věšina těch keců co tam mám je na nic, ale občas je potřeba napsat nudnou kapitolu aby se s ní vyplnili prázdné prostory mezi těmi zajímavějšími. Berte to s rezervou, jsou tam podstatné klíčové situace a proto doporučuji číst, aby jste pak byli v obraze.
Přeji příjemné čtení.
Vaše Elin7

Ps: Prosím ignorujte pravopisné chyby, jak už jsem říkala, ze mně učitelka češtiny asi nebude.

Od konkurzu na střelce uběhlo sotva pár dní. Během nich se nic podstatného nezměnilo, snad až na počasí, které bylo nyní deštivé, nepříjemné a velmi chladné. Co se týče Jamese, byl poslední dobou na hranici mezi euforií a vztekem, často vyhledával samotu a přemýšlel. První pocit u něj vyvolával fakt, že Lily, která mu byla ještě vděčná za Leah, se k němu snažil chovat slušně a křičela trochu méně než dříve. Vztek ovšem v něm vyvolával dále se prohlubující vztah mezi Lily a Thomasem Johanesem. Polehčující okolností snad bylo jen to, že spolu zatím nechodili, ale mnoha lidem bylo jasné, že to k tomu spěje. James měl chuť vraždit, kdykoliv je viděl spolu mluvit a byl by radši strávil noc ve Snapeově pokoji, než aby si odpustil občasné sarkastické poznámky na téma "Kdy bude svatba."

Lily to velmi rozčilovalo a vždycky když Jamese viděla, předem už se duševně připravovala buď na pozvání na rande, nebo nějakou hloupou řeč. Brzy ji tak začala opouštět i ta vděčnost a na její místo nastoupila potřeba majznout Pottera něčím velkým a tvrdým, takže většinu času trávila vymýšlením, co za věc by bylo nejlepší. Poslední dobou váhala, mezi jeho koštětem a odrážečskou holí. Také se pozastavila nad možností knihy "Famfrpál v průběhu věků", ale pak usoudila, že ta není natolik tlustá, aby to vyvolalo požadovaný efekt.

Přesto se oba dva vídali ještě více než dříve, protože se Lily, snažila na důkaz přátelské oddanosti, chodit na všechny tréninky Nebelvírského Famfrpálového týmu. Byl právě jeden říjnový deštivý, nepříjemný den a Lily opět seděla na lavičkách jako jedna z mála a pozorovala, jak Dominike, Sírius a Leah zapáleně vtipkují na téma jak vstřelit Malfoyovi gól.
"Asi mi za chvilku upadne noha zimou." Prohodila s drkotajícími zuby směrem k Removi, jenž seděl vedle ní.
"Chceš půjčit šálu?" optal se Remus a mile se usmál.
"Nebude ti chybět?"
"Toho se neboj, na Jamesovi tréninky už nějaký ten pátek přece jen chodím, takže jsem vybavený." Vysvětlil Remus a podal Lily svou šálu v barvách Nebelvíru.
"Děkuju."usmála se vděčně Lily a omotala si ji kolem krku.
"Není zač, mimochodem chtěl jsem se zeptat, jestli už jsi četla tu knihu o kouzelném moru." Optal se Remus a zahájil tak nadšenou diskuzi o tom, zdali se kouzelný mor podobal tomu mudlovskému a jestli je možné, že by se smíchaly.

Mezitím James probíral s Callem a Berrym, jejich vymyšlenou taktiku.
"Možná by se to dalo propojit s trojúderem." navrhl Call a zamyšleně otáčel svou odrážečskou holí.
"Jo to nezní, špatně, zkuste to, kluci a pak se dohodneme." Odpověděl mu James a pak se obrátil k celému družstvu.
"Tak pokračujeme" zakřičel, aby ho bylo přes otravné bušení kapek a vytí větru slyšet.
"Ach ne, vždyť už trénujeme hodinu." Zaúpěly Leah s Dominike společně a ani ostatní neskákali radostí.
"Hele jestli chcete Zmijozel porazit, tak budete muset ještě chvíli vydržet, no tak nebuďte bábovky."povzbuzoval je James, ale sám si už také představoval sebe, láhev Máslového Ležáku a pohodlné křeslo ve společenské místnosti, nejlépe u krbu.
"Tak jo" řekla Dominike a odevzdaně nasedla na koště. Právě v tu chvíli se strhla hotová průtrž mračen, takže byli všichni na tribunách i na hřišti rázem jako zmoklé slepice.
"To nic lidi, to je jen takovej menší deštík, spíš mrholení, to za chvilku přejde." Uklidňoval všechny Sírius vesele, ale sám měl v tu chvíli chuť Jamese nakopnout
"Přesně tak, nevšímejte si toho, hned to přestane." Přidal se James a tak se opět všichni dali do práce.
K smůle všech, tento menší deštík se ukázal jako pořádný slejvák a navíc se do toho přidal hotový větrný orgán, takže se sotva mohli hráči udržet na košťatech. James byl ale neoblomný, takže se všichni zmítali ve vzduchu další hodinu, než i kapitána špatné počasí přemohlo a zavelel ústup. Na tribunách-kde stejně promočení, jako hráči- se dvou jediným Nebelvírským výrazně ulevilo.
"Už je konec?" zakřičela Lily zoufala na Remuse, ale přes vítr a déšť ji bylo sotva slyšet.
"Snad ano" odpověděl Remus a oba rychle sběhli dolu na hřiště, aby se připojili k týmu. Leah vypadala, že to s ní za chvíli sekne a spolu se Siriusem a Dominike se vzájem podpírali, aby jeden z nich opravdu neskončil v blátě.
Ach Lily, tolik mně mrzí, že jsi to musela absolvovat." Snažila se nešťastně omluvit Leah, ale byla tak unavená, že to spíše zašeptala.
"To nic Leah, já to dělám rád, byla jsi skvělá." Usmála se Lily.
"Už to převezmu." Obrátila se na Siriuse, snažícího se Leah udržet na nohou. Ten přikývl a Lily, podepřela Leah místo něj.
"Lily, asi umřu" ozvala se schlíple Leah
"Nemel a pojď" usadila ji Lily
"Lidi pojďme dovnitř nebo se tu utopíme" navrhl James a všichni se rychle nahrnuli do šaten. Bohužel i tam byla dost zima a tak se Hráči všichni rychle převlékli a pak společně vyrazili do hradu. Teď ovšem byli v nevýhodě Lily a Remus, kteří neměli nic na převlečení a tak se obzvlášť spěchalo, aby se všichni mohli pořádně usušit.
"Honem poběžte!" pobízel je James, aby co nejrychleji už byli v hradě

Po zdlouhavém snažení se konečně dostali do hradu, teklo z nich, mokré vlasy se jim lepily k tvářím, všichni byli unavení a vypadali jako by pávě vylezli z jezera k čemuž přispělo listí, které jim vítr zamotal do oblečení a do vlasů. Většina obyvatelstva hradu se právě chystala na večeři a tak měl Nebelvírský tým velký počet diváků který je pobaveně pozoroval. Do toho se přiřítil Filch
"Fracci jedni, zase mi tu děláte louže, jen počkejte, až se mi dostanete do rukou" řval a pokusil se chytit za hábit nejblíže stojící Lily, ta však ducha přítomně stáhla sebe i Leah do bezpečí a spolu se zbytkem týmu se pokusila o útěk.
"Pojďte sem!" volala z nejblíže stojící skupinky Havraspárských Alicie. Nebelvírští nepozorovaně zmizeli školníkovi v davu a ten to po chvilce řvaní vzdal.
"Vy teda vypadáte!" zhodnotila je Alicie a pousmála se. Právě když chtěla něco říct zavolal někdo.
"Lily! Co se ti stalo?" blížil se k nim Thomas Johanes se svou tlupou kamarádů
Ále, právě jsme byli na finále Miss mokré tričko" odpověděla ledabyle Lily a rozesmála tak všechny žáky z mudlovských rodin, kteří se nacházeli v okruhu deseti metrů.
"alias Potterův trénink" dořekla a vyvolala tak další smích
"měli byste se jít převléct, jinak tu za chvilku udělte povodeň a Filchovi rupne žíla" navrhla se smíchem Alicie a postrčila Dominike, Leah a Lily směrem k nebelvírské věži.
"Jo, asi jo." Odpověděla, Lily a spolu s Dominike a Leah se opravdu raději odebraly do svých pokojů, aby ze sebe udělaly lidi.

Když Nebelvírští scházeli dolu na večeři, byli už celkem sušší a upravení, ale stále unavení a hladoví.
"Co takhle rande, Evansová?" zeptal se James s úsměvem "Já jsem King!"
"Zapomeň, Pottere! Odbyla ho Lily, když si sedala k Nebelvírskému stolu.
"Lily, můžu si od tebe po večeři opsat přeměňování?" zaprosila Leah se psím pohledem
"Že jsi to ty." Rezignovala, Lily a rozhlížela se po blonďaté kamarádce
"Neviděly jste Marris?" zeptala se právě přicházející Ollie a Vegan
"Ne, ale myslím, že když jsem ji naposled viděla, byla ve společenské místnosti." Odpověděla Ollie a Vegan dodala:
"Jo, ale pak odešla, nejspíš do knihovny."
"Díky, po večeři ji půjdu najít."poděkovala, Lily
"No, myslím, že ti něco chce McGonagallová." Ozvala se Ollie a podala, Lily svitek pergamenu, nadepsaný tenkým uhlazeným, ale přísným písmem:

Slečno Evansová.
Potřebovala bych, abyste se spolu s druhým primusem dostavila ke mně do kabinetu dnes večer o půl osmé. Ráda bych s vámi prodiskutovala pár záležitostí týkajících se primusů
Velmi děkuji.
Prof. Minerva McGonagallová.

"Ach ne, to je už za deset minut" postěžovala si Lily a rychle dojídala svou večeři.
"Snad to nebude trvat moc dlouho." Utěšovala ji Leah.
"Snad" povzdechla si Lily

Když se o pět minut později s Leah chvatně rozloučila, rychle Lily kráčela k profesorčině pracovně. Ve snaze s tam dostat si ani nevšimla Luciuse Malfoye opírajícího se o jedno brnění ve druhém patře.
"Kampak, Evansová?" protáhl úlisně a přistoupil k Lily která se zastavila.
Pryč od tebe Malfoy." Odsekla a chystala se odejít, Malfoy jí ale zastoupil cestu.
"Být tebou radši bych odpověděl jinak." Zlomyslně se usmál, ale Lily se nedala.
"Ano, ale mnou nejsi! A teď uhni, protože spěchám!" vrhla na Malfoy vzteklý pohled. Ten se chystal odpovědět, ale přerušil ho příchod chlapce s mastnými černými vlasy a hákovitým nosem.
"Luciusi co tu…Lily?" vyhrkl Snape užasle a těkal pohledem mezi Lily a Malfoyem.
"To je v pořádku Severusi, jen jsem si tu trochu s Evansovou povídal" prohlásil Malfoy a zarputile si Lily, prohlížel. Ta mu pohled oplácela, ale přece jen také nechápajícímu Snapeovi objasnila svůj názor na věc.
"Ne Snape, pouze se mi tady princ čisté krve pokoušel vyhrožovat, což pravděpodobně pokládá za běžný způsob konverzace" durdila se a pak rychle a rázně odešla a nechala oba dva Zmijozelské za sebou.

Dopracovány profesorky McGonagallové dorazila samozřejmě později a tak když konečně zaklepala na dveře Thomas i profesorka už něco probírali.
"Hrozně se omlouvám, zdrželo mně jedno Zmijozelské individum." Omluvila se Lily.
"To nevadí, posaďte se" vybídla ji profesorka McGonagallová a když Lily, uposlechla, rozmluvila se:
"Profesor Brumbál došel k názoru, že je potřeba trochu školu povznést na duchu a jako dobrá příležitost se mu zdá právě
před večer všech svatých. Rozhodli jsme se tedy udělat z této slavnosti maškarní ples." Usmála se profesorka McGonagallová když v Lilyině a Thomasově tváři objevila radost.
"Ale protože zároveň si profesor Brumbál přál, aby se některé koleje více sblížili, rozhodl že se koleje namixují do párů, pomocí losování." Dokončila a Lily trochu pobledla, protože cítila předzvěst čehosi nepříjemného.
"Promiňte, paní profesorko, jak namixují?" zeptala se opatrně a vyděšeně profesorku pozorovala.
"Nebelvír se Zmijozelem a Havraspáru s Mrzimorem" objasnila, Lily McGonagallová a spolu s Thomasem znepokojeně pozorovala, jak Lily, zezelenala.
"Nechcete napít, slečno Evansová?" zeptala se profesorka starostlivě a vykouzlila sklenici čisté vody.

Lily se lehce napila a pak se na profesorku podívala.
"Nešlo by to nějak jinak?" zeptala se nešťastně
"Lituji, bohužel profesor Brumbál si výslovně přál Nebelvír se Zmijozelem." Odpověděla McGonagallová.
"A co potřebujete od nás?" zeptal se ještě Thomas, stále se strachující o Lily
"Jen trochu pomoci a aby jste rozvěsili oznámení ve svých kolejích, ve Zmijozel a Mrzimoru to udělají prefekti. Jinak to je všechno, můžete jít." Dokončila McGonagallová a pokynula jim ke dveřím.
"Slečno Evansová, pokud vám není dobře, možná byste si měla zajít na ošetřovnu"navrhla McGonagallová ještě stále zelené Lily.
"Ne, už je mi dobře, děkuji." Odmítla, Lily a raději rychle odešla

"Je to škoda, že jdeme s Mrzimorem, chtěl jsem tě pozvat" posteskl si Thomas, když šli do svých kolejí
"Jo, je to škoda" povzdechla si otřesená Lily
"Já tady zahýbám, tak…ahoj" řekl nakonec Thomas a odešel. Lily chvilku zůstala stát a nakonec si to také namířila do své koleje.

Když dorazila zaraženě si sedla vedle Leah povídající si se Siriusem. Když si všimli, jak se Lily tváří Leah se opatrně zeptala:
"Stalo se něco, Lils?" okolo zmlklo více lidí, když si Lily, všimli
"Jo…" zamumlala, Lily, které si teď už všímala půlka společenské místnosti
"A …co?" zeptala se znovu Leah.
"Bude…bude maškarní ples." Řekla, Lily. Většina děvčat zavýsklo a i někteří kluci se tvářili potěšeně. Jen Leah tušila cosi nedobrého.
"To je snad dobře, ne?" povzbudila Leah Lily k dalšímu vysvětlování. Lily však jen zavrtěla hlavou
"Není, protože tam jdeme všichni povinně se…se ZMIJOZELEM." Zašeptala, Lily a všichni rázem zmlkli.
"Jak jako?" zeptal se teď už i Sírius, který to napětí nemohl vydržet
"Prostě si každý vylosujeme partnera ze Zmijozel a s ním tam budeme muset jít" odpověděla zkroušeně Lily.

James, který slyšel, co Lily říkala teď také dost zbledl. Vrhnul se k ní.
"tak budeme odporovat, stávkovat, to je Brumbál s McGonagallovou tak tupej, že nás dají s těma nejhoršíma?" vykřikl, ale Lily ho probodla naštvaným pohledem
"Myslíš, že jsem nezkusila protestovat? Ale je nám to s prominutím na dvě věci!" vykřikla, Lily a naštvaně odkráčela nejprve k nástěnce, kam naštvaně připíchla oznámení a pak za sebou práskla dveřmi od dívčích ložnic.

James stál jako uhranutý a sklesle se podíval na Siriuse.
"To jsem to zase podělal." Zamumlal a nešťastně si sedl vedle kamaráda
"Tentokrát spíš McGonagallová" vložila se do toho nečekaně Leah
"Jo jasně." Přidal se Sírius a vděčně na Leah pohlédl.
"Hele Jamesi promiň, kamaráde, ale jedna Mrzimorská už na mně čeká…" omluvil se Sírius a když odcházel, poplácal Jamese po zádech
"Lily to občas trochu přežene, chápej, myslím, že párkrát jí to i dost mrzelo, ale prostě na to jdeš asi špatně." Ozvala se znovu Leah a pak beze slova odešla.

James nakonec šel za Remem, který si v koutku tiše četl a nevnímal okolí.
"Ahoj Náměsíčníku:" pozdravil James a sedl si vedle kamaráda.
"Nazdar, nazdar" zamumlal Remus a vzhlédl od knihy
"Zase jsem naštval Lily" začal James, ale Remus ho přerušil
"Slyšel jsem" pousmál se
"Někdy už nevím co dělat. Prostě mám pocit, že čím více se snažím, tím méně se mi daří."
"Možná, že to chce ještě chvíli vydržet" těšil Remus kamaráda, když si nebyl jistý, jestli je opravdu nějaká šance, že Lily během pár dní změní názor.

Nikoho nepřekvapilo, když se další den objevila většina Nebelvírského týmu a Lily s šátky okolo krku, zásobou kapesníků a láhvemi jakéhosi lektvaru na zahřátí. Lily to ale na rozdíl od ostatních na kráse neubralo a rýma nerýma, kašel nekašel, Lily byla stále ta nejkrásnější, jakou kdy James viděl. On sám naštěstí nenastydl, zato Remus a Sírius na tom tak dobře nebyli.
"Jestli někdy v nejbližší době zase plánuješ nějakej takovejhle trénink, tak se mnou už nepočítej." Huhňal Sírius, po té co se hlasitě vysmrkal. Jeho slova, ale neměla valný účinek, protože James pozoroval, Lily, právě upíjející velký hrnek čaje.
"Halo, země volá Pottera" houkl Sírius Jamesovi do ucha a ten vylekaně vyskočil.
"Co, co, co je?" zeptal se a znova si sedl
"Čtvrtek." Odpověděl Sírius pobaveně
"Jo jasně, to je fajn"řekl James a opět pozoroval, Lily.
"Tak za co vlastně na ten maškarák půjdeme?" zeptal se zvědavě Sírius
"Spíš s kým." Řekl James sarkasticky a podíval se směrem ke Zmijozelskému stolu.
"Jo toť otázka" odpověděl mu Sírius a také se podíval na Zmojozelské
"A většina z nich jsou mí příbuzní" povzdechl si za chvíli trochu naštvaně Sírius
"Nojo, nikdy to není lehký" přidal se k stěžování si i James
"Hm…pojď, jdeme na bylinkářství." Vytrhl z vlastních myšlenek kamarády Remus
"Jo to bude nejlepší."

Ten den bylo stejně špatné počasí jako ten minulí a tak James dlouho váhal, zdali by neměl zrušit trénink, protože většina týmu už tak byla pochcípaná a nepotřeboval, aby onemocněli úplně. Dumal nad tím právě o hodině lektvarů, zatímco pozoroval, Lily, míchající svůj dokonalý a skvělý lektvar, na nějž Křiklan pěl ódy za ten den už nejméně třikrát. Právě se chtěl kouknout do vlastního lektvaru, do kterého házel co mu přišlo pod ruku, ale už to nestihl, protože z lektvaru se vyvalil černý kouř a když ustal, James měl obličej sejně uhlově černý, jako vlasy.
"Do hajzlu." Zaklel k všeobecnému smíchu a spěšně na pobídnutí Křiklana odešel ze třídy, aby ze sebe opět udělal člověka.

Po dvaceti minutách se James opět vrátil do třídy a zjistil, že už všichni sklízí.
"To bylo ukázkové!" smál se ještě Sírius, když si uklízel kotlík.
"Nemáme náhodou končit až za půl hodiny?" zeptal se nechápavě James a Siriusovi zmrzl úsměv na rtech.
"No…víš normálně jo, ale dnes se losují dvojice na ples…" vysvětlil Tichošlápek a zaraženě pokračoval v úklidu.
"Jasně, chápu" zamumlal James a také si sklízel


"Prosím, prosím, hlavně ne Malfoy, hlavně ne Malfoy" mumlala tiše ale úpěnlivě Lily, kdysi sedala na lavici, náležící Nebelvírským. Všichni ze Zmijozel a Nebelvíru od čtvrtého ročníku výše, se teď nacházeli v jedné nepoužívané větší učebně. Každá kolej měla jednu stranu, kde byli lavice, na něž si sedali. Lily právě na jednu dosedla, zavřela oči a opět si začala opakovat:
Prosím, prosím, prosím, jen ne Malfoye, jen ne Malfoye, udělám cokoliv, no tak bože prosím, prosím, prosím…"
"Už toho nech!" utnula ji Marris, sedící jí po levici, ale sama si v duchu opakovala podobnou modlitbičku, ale ta se nestahovala na nikoho konkrétního.
"Šance, že si tě Malfoy vylosuje je jedna ku stu, tak neblbni." Uklidňovala, Lily Leah
"Jo máš pravdu, asi jo" odpověděla jí Lily
"Prosím klid!" zvolal profesor Křikla stojící u dvou velkých klobouků naplněných papírky se jmény.
"Všichni víte, proč jste tady, takže přejděme rovnou k věci. V těchto kloboucích" ukázal Křiklan na klobouky.
"jsou jména dívek. Vždy přivolám jednoho chlapce, aby si vylosoval děvče s nímž stráví onen ples. Nebelvírští losují z tohohle" ukázal na klobouk po své pravici
"a Zmijozelští z tohohle." Poukázal na klobouk po své levici

Pak už šlo vše rychle. Profesorka McGonagallová četla jména podle abecedního pořádku a všichni kdo ke klobouku šli se tvářili jako by šli na smrt, ale jinak se nestalo nic horšího než pokus Bellatrix Blackové zabít Siriuse když si ji nešťastnou náhodou vylosoval. O chvilku později si také Goyle vylosoval Marris což se neobešlo bez protestů, ale jinak Nebelvírští i Zmijozelští mlčeli a smířeně losovali. Lily ani Leah zatím vylosovány nebyly, ale obě už měly nahnáno, kdo nakonec vytáhne jejich jména. Marris tiše klela a Sírius Black se pokoušel zdemolovat stěnu učebny u níž seděl.

Právě ke klobouku přistupoval Malfoy. Nejistě tam hmátl a Lily opět začala tiše mluvit pro sebe:
Jestli si mně vylosuje, skočím z Astronomické věže.
To bys neudělala, bojíš se výšek.
Dobře, tak z ní zchodím Malfoye.
Opět nepravděpodobné, to by si ho tam musela nejdříve dostat. Stejně si tě nevylosuje, tak co řešíš?
Ta možnost tu je!
Nebuď naivní a nech si ty sebevražedný keci.
Jo, možná by stačilo schovat se Petunii pod postel až bude na návštěvě Vernon. Z toho bych se živá určitě nedostala.
TICHO! Koukej už m nějaký papírek v ruce.
Ježiši Kriste ať to nejsem já prosím, já nechci.
TICHO!

Lily Malfoye upřeně pozorovala a tak jí neuniklo, že se nepříjemně usmál, když si jméno přečetl.
"Leah, Leah!"
"Lily nepanikař,beztak to bude někdo jiný."
"LILYAN EVANSOVÁ!" přečetl profesor Křiklan a usmál se na svou nejoblíbenější žákyni.
"NE!" vykřikla ona žákyně a vzápětí zrudla. Dal se těžko odhadnout, jestli vzteky, nebo jinou emocí, ale radost to jistě nebyla.
"Slečno Evansová, víte, že je toto neměnné, že ano, tak si prosím laskavě sedněte" usadila profesorka McGonagallová Lily. Ta se pokusila uhnout před napůl soucitnými, napůl nechápavými pohledy spolužáků.

Lily už dál nevnímala, že si Remus vylosoval Agibail Fristovesovou, ani to že je Leah s Lestrangem a už vůbec ne, že je Potter s Narcisou Blackovou.
Když vycházeli z učebny, Lily, popadl takový vztek, že musela nakopnout nejbližší stěnu. Až příliš podějí došlo, že teď ji jako bonus bude ještě bolet noha.
"Sakra!" vykřikla, když se ona bolest projevila.
"Lily, v pořádku?" přistoupila k kamarádce Leah a přemýšlela, jestli to už je bezpečné.
"Proč si ten kreten Malfoy vylosoval zrovna mně?" zeptala se jí Lily a snažila se ignorovat pocit, že jí palec upadá.
"Těš se na ples, Evansová." Ozval se za nimi hlas Luciuse Malfoye. Lily se pomalu otočila a měla co dělat aby po něm neskočila.
"Než abych se těšila na ples s tebou, to bych tam raději nešla." Vmetla mu do tváře a odtáhla Leah i Marris pryč.
"Já vám mám někdy takovou chuť někoho zavraždit." Svěřila se jim, zatímco šli na kolej
"Úplně ti rozumím." Přidala se Marris a sledovala ještě trochu rozzuřeného Siriuse Blacka, jak se už motá kolem nějakých šesťaček.
"Nebo bych někoho alespoň mučila." Vyjádřila se Lily a prolezla portrétem buclaté dámy jako první.


James seděl u krbu ve společenské místnosti a pozoroval, Lily. Ta se zřejmě snažila učit, ale vzhledem k tomu, že každou chvíli s něčím třískla to zřejmě moc dobře nešlo. Odhodlával se k pozvání na rande, ale raději se rozhodl nechat to až se uklidní. Povzdechl si. Nechtělo se mu dnes nutit hráče svého týmu jít ven ale trénovat potřeboval a na dnešek byli domluvení. Proto zamířil nejprve k Leah sedící vedle Lily, aby jí to oznámil.
"Leah." Oslovil James hnědovlásku a ta k němu vzhlédla.
"Ano?"
"Víš…no…já vím, že dnes jsme uvažovali o zrušení tréninku" výmluvně se podíval na její puntíkatý šátek, ovázaný kolem krku.
"ale bohužel to asi nepůjde, takže a půl hodiny." Dokončil a sledoval Leinu reakci.
"Jo…no a vážně y to jinak nešlo?" zeptala se po chvilce
"Ne bohužel." Odvětil James a sledoval její zklamaný obličej.
"Tak fajn" ozvalo se z křesla vedle Leah, kde seděla, Lily za učebnicí
"Jdu se obléct" řekla a odešla do ložnice, Leah za ní překvapeně hleděla
"Asi bych jí měla říct, že nečekám, že tam se mnou půjde." Řekla Jamesovi a vybhla za kamarádkou.

Po té co po půl hodině odcházel Nebelvírský tým, vstříc svému osudu, přeceněn se k nim připojila, Lily, když tentokrát důkladně oblečená. Měla na sobě krátký černý kabát, černé cigaretové kalhoty, černé kožené kozačky, kožené černé rukavice, šedou šálu a černý baret, takže působila trochu jako Francouzka. Jedno se jí, ale muselo nechat. Nejen že nesla velký černý deštník, ale navíc zajistila oblečení všech členů týmu nepromokavým kouzlem.
"Vlastně se docela těším až vypadnu ze školy." Svěřila se Lily a rozhodně vyšla ven jako první.

Pršelo jako z konve a všichni už proklínali Jamese i s jeho "tak si to zkusíme ještě jednou" neblily pod svým černým deštníkem a velkou termoskou čaje si příliš nestěžovala a dokonce byla oba tak hrozně hodná, že jim dala napít. Byli to strašné dvě hodiny, na jejichž konci si všichni připadali jako houby nacucané vodou. Kouzlo na nepromokavost už dávno nefungovalo a nálada všech členů týmu byla na bodu mrazu. Když se tedy vraceli společně na večeři, prohlásil Berry, že ještě jeden takovej trénink a bude muset Jamese praštit.

V jednom se ale všichni shodli. Blbější dva dny už dlouho neměli.

NovéSB-Veroniqa7

20. září 2009 v 16:24 | Elin7 |  Spřátelené blogy
Veroniqu jsem si chtěla přidat už dávno bohužel nějak jsem na to vždy pozapomněla, takže ji přidávám teď. Je to skvělá povídkářka a věrná komntátorka všech mých kapitol a článků za co jí velmi děkuji. Její blog mám velmi ráda a určitě stojí za to ho navštívit. Najdete do tady a víc už prát nemusím, protože ten blog mluví za vše.

Kapitola 4 Konkurz2/2

20. září 2009 v 16:19 | Elin7 |  Proč mně nenávidíš
"No měla by sis jít asi sednout." Navrhl opatrně James a lehce kývl k tribunám.
"No… tak jo." Odpověděla Jessica nespokojeně, když uviděla jeho nekompromisní výraz. Poukázala svým "Klonám" aby šly za ní, pak naposled objala Karisu (dnes už asi po sté), něcojí zašeptala a s vrtěním zadku se vydala k tribunám.
"Tak fajn."konstatoval pro začátek věcným tónem James a hodlal pokračovat, když v tom ho přerušil příchod posledního uchazeče.
Sírius, jenž se na poslední chvíli rozhodl se teď postavil do řady a ohromil tak dokonale všechny přítomné dívky (s výjimkou Lily). James se na něj povzbudivě uculil a navázal na svá předchozí slova.
"Všichni asi víte, proč jsme tady." A pozorně si prohlédl výrazy spolužáků.
"A kdo ne, tak ať si to zjistí od souseda." Dodal a lehce se pousmál.
"I když jste samozřejmě všichni skvělí, dnes mohu vybrat jen dva z vás a rozhodování nebude záležet jen na mně. Na konci chci, aby celý zbytek týmu měl možnost se vyjádřit, takže nestačí, abyste byli špičkoví, ale abyste byli i trochu sympatičtí, dokázali týmově spolupracovat a respektovali své spoluhráče. Nebudu vás tu nijak mučit, ale ti co nedokážou vzlétnout s koštětem, tak ať odejdou rovnou, protože jejich zdraví bych nerad ohrozil. Tak jo, víc už vám asi nepovím, poněvadž dost víte sami, takže takové ty řeči, že vám držím palce vůbec nečekejte, držím je akorát támhle Siriusovi." Vysvětlil jim upřímně James a za potlesku nasedl na koště.
"První co bych rád viděl je vaše dovednost letu, čili jsem pro vás nejprve připravil pár jednoduchých zkoušek. Rozdělte se prosím do skupinek po pěti, pokud možno přibližně podle věku." Kázal James a sledoval jak se třicet Nebelvírských, různých věků a postav rozděluje do šesti skupin. Když rozruch utichl James pokračoval.
"Budete muset obletět pětkrát hřiště, ale každé kolečko jinak. Nejprve poletíte normálně, popředu a soustředíte se na rychlost a styl. Druhé kolo poletíte po zadu, třetí se chytnete pouze rukama násady koštěte, ve čtvrtém kole můžete předvést, co všechno na koštěti dokážete a v tom pátém, počkáte, až doletí zbytek vaší skupiny a dáte si závod. Leťte spíše u země, ať si při případném pádu nezlomíte vaz. Kdo buď předem ví, že to nezvládne, tak ať raději odjede, protože ten kdo spadne, nebo bude mít nějaký jiný problém, tak vypadává a konkurz pro něj končí. Pokud na konci čtvrtého kola zbude všech pět členů skupiny, tak ti dva kteří doletí závod jako poslední, také vypadávají, je to jasné?" přelétl očima všechny a když se nedočkal žádného dotazu vyhlásil pořadí skupin jak poletí.
"Poletíte od nejmladších po nejstarších, takže prosím aby jste začali vy." Gestem k sobě přivolal malé druháky, z nichž většina držela koště jako nebezpečnou zbraň. Postavili se vedle sebe a vzlétli.
První skupina dopadla katastrofálně. Jedna dívenka sedla na koště opačně a tak ji radši James stáhl ještě před začátkem. Když se druháci ocitli ve vzduchu, dva z nich se rázem vrátili velkým výkřikem na zem. Zbývající dva uletěli asi pět metrů, načež i čtvrtý chlapec zakvičel jak prase na porážce a už byl dole. Poslední malá hnědovláska překvapeně zjistila, že je už sama a radostí, nervozitou a úžasem, přestala být soustředěná a narazila do jedné tribuny. Zřítila se dost ošklivě a tak musel James letět zkontrolovat, že přežila.
Poté co všichni druháci s pomocí svých kamarádů odešli na ošetřovnu, James pokračoval ke skupince veselých kluků z třetího ročníku. Všichni nasedli na koště(teď už správnou stranou) a celkem pohodově zvládli první i druhé kolo. Bohužel začátkem třetího se jeden menší z nich odporoučel k zemi, protože neměl dost síly v rukou, ale zbytek statečně bojoval. Další dva vypadli, jeden když chtěl předvést salto a druhý, jenž se snažil na koštěti postavit. Poslední dva kluci dokončili čtvrté a docela rychle zvládli i páté kolo, takže se stali prvními z užšího výběru. James pohledem nenápadně zabloudil k tribunám a zjistil, že Lily se směje nějakému Remusovu vtipu a společně s kamarádkou tleská dvou třeťákům, tvářícím se jako by právě vynalezli lektvar proti smradu. James si prohrábl vlasy a zamířil ke smíšené skupince skládající se z jedné holky a jednoho kluka z čtvrtého ročníku a z tří kluků z pátého. Všichni vypadali celkem odhodlaně. Takže bez dlouhých cavyků vzlétli a letěli všechny čtyři kola, aniž by byl problém s rozbitým ciferníkem, či s přeraženou rukou. V závodu se jim dařil o něco hůře, ale přece jen všichni dorazili, bez újmy. První dorazila k velkému překvapení jediná dívka a za ní v závěsu dva páťáci a až za dalších třicet vteřin i zbytek. James pokynul prvním třem, aby se připojili k dvou třeťáčkům a jelo se dál.
Další skupina se skládala z samých holek z pátého a šestého ročníku. Hihňaly se a vypadaly že neumí do pěti počítat což se za okamžik projevilo. Jen jediná zvládla všech pět kol, aniž by zastavila, aby si upravila účes, spadla, nebo sebou náhle se smíchem žuchla na zem. Po té co se připojila k pěti pokračujícím a ostatní holky odešly na tribuny, byla na řadě skupina šestého ročníku. Z nich James vybral dokonce čtyři, protože nebylo jasné, kdo přiletěl třetí a kdo čtvrtý, takže je James nechal oba a doplnil tak počty na deset. Poslední skupinou byl sedmý ročník, obsahující Siriuse, Lilyinu kamarádku Leah, Karisu Gustansovou, Donnyho Rodrose(Jamesova docela dobrého kamaráda) a Pasel Worchosovou. Právě v nich James viděl největší naděje a doufal, že přinejmenším Sírius se do týmu dostane. Naznačil jim, že můžou začít a se zaujetím je sledoval. Sírius letěl velmi dobře, manévroval a ve třetím kole dokonce vykládal vedle-letící Leah vtipy. Ani Karisa nebyla špatná. Sice vše dělala opatrně, protože měla strach o své nehty, ale jinak byla docela dobrá. Leah Jamese překvapila, obzvlášť tím, že si z celé věci dělala stejnou zábavu jako Sírius, letěla velmi dobře a bez problémů. Jen třetí kolo jí šlo hůř, ale James to přičítal spíše Tichošlápkovu rozptylování. Dvanácterák co chvíli pozoroval, Lily, která sledovala kamarádku s nervozitou a nevědomky si hrála s pramínkem vlasů. Právě přišlo páté kolo a James se strachem pozoroval, co se bude dít. Dělal si však zbytečné starosti. Sírius a Leah dolétli obrovskou rychlostí do cíle jako první a Karisa velmi těsně po nich. Teprve pak se přihnali i Pasel a Donny. James k nim zamířil, poplácal Siriuse po zádech a na Leah s Karisou se alespoň usmál. Pak se obrátil k zbývajícím dvěma.
"Je mi líto, byli jste skvělí, ale Sírius, Clavsová a Gustansová byli lepší." Prohlásil omluvně. Oba dva jen mlčky přikývli a odešli na tribuny, aby sledovali, co bude dál.
"Tak jo, zbylo vás tu třináct, což je docela úspěch, řekl bych. Všichni jste skvělí a létání vám určitě problém nedělá. Teď uděláte dvě skupiny, jednu po šesti, jednu po sedmi. Vaším úkolem bude vzít si támhle ty dva camrály" ukázal na bednu kterou přinesl s sebou.
"a házet si co nejprudší a nejtěžší rány. Kdo míč neudrží, ten vypadává. Máte na to přesně osm minut. Můžete začít!" vysvětlil stroze James a pozoroval Lily, jejíž pohled byl upřený na Leah.
Házení s camrály se ukázalo jako velmi dobrý nápad. Dva třeťáci vypadli hned po dvouch minutách, pak je následoval jeden páťák. V šesté minutě došlo k menším problémům, takže i ta jediná z hihňajících holek spolu s jedním šesťákem vypadla a málem se rozbrečela. James už myslel, že u osmi se zastaví, ale Leah se povedlo dostat dalšího kluka z pátého ročníku a pak ztratil rovnováhu další šesťák. Po osmi minutách se tedy počty snížili na 6, což Jamesovi výborně vyhovovalo.
"Tedde, Dominike, Berry a Calle už vás budu asi potřebovat!" zavolal James na zbytek Nebelvírského týmu, který do té doby posedával na jedné z tribun. Teddy byl velmi dobrý brankář, kterého si James vybral vloni, když ten minulý odešel. Tedd z šestého ročníku byl ramenatý a silný, měl modré oči a hnědé vlasy. Byl spíš tichý, ale dokázal dobře přemýšlet a často Jamesovi pomáhal s taktikou. Berry a Call byli dobří kamarádi i když Berry byl v pátém a Call v sedmém ročníku. Minulý rok když se stal James kapitánem se společně ucházeli o místo odrážečů a James je vybral hlavně, protože byli tak dokonale sehraní, že občasné nedostatky dobře skryli a navíc se za ten jeden rok natolik vypracovali, že z nich byl James přímo nadšen. Berry byl celkem vysoký a statný a měl takovou sílu, že dokázal potlouk přesně mířenou střelou dostat až přes celé hřiště. Malé oči měl pronikavě hnědé a vlasy skoro černé. Call byl oproti Berrymu byl dost malý, ale velmi rychlý, takže se mu dařily ty nejbleskovější zákroky. Až na výšku a postavu se Berrymu dost podobal, jen vlasy měl o trochu světlejší a oči větší.
Dominike, jediná zbývající střelkyně z týmu ve kterém hrál James bezmála pět let, byla drobné sportovní postavy a její dominantou byly pomněnkově modré oči a zlaté vlasy neustále sepnuté v culíku. James ji měl rád jako dobrou kamarádku, protože ho vždy podporovala, byla veselá, přizpůsobivý a milá. Stejně jako James se už ve druhém ročníku spolu s ním (chodila do sedmého) ucházela o místo v týmu a také je spolu s Jamesem vybrali. Od té doby co spolu hráli si na sebe natolik zvykli, že James si svůj tým bez ní nedovedl ani představit.
"Tak co máme dělat?" optala se zvědavě Dominike, jenž se vrhla na hřiště jako první.
"Hned se k tomu dostanu." Zchladil její nadšení James a přivolal k sobě šest zbývajících uchazečů, aby nemusel mluvit na dvakrát.
"Vy se teď rozdělíte do dvojic a budete spolu s Dominike hrát na bránu, v níž bude Tedd, aby chytal. Berry a Call mezitím budou střílet potlouky, abyste si zvykli na jejich hru. Budete mít na celou věc celkem 5. Ti dva, kteří dají nejvíce gólů, tak se stávají střelci, se zbytkem se rozloučíme.
A hrálo se. V první dvojici byl Sírius a jeden z šesťáků. Zatímco Siriusovi se povedlo dát tři góly, chudák šesťák se ani nestihl pořádně rozkoukat. Dominike byla ze Siriuse tak nadšená, že ihned dala Jamesovi najevo, že by se Siriusovu členství v týmu rozhodně nebránila. Teď byli na řadě ta čtvrťačka, o níž se James dozvěděl, že se jmenuje Lola a poslední ze čtveřice šesťáků. Ani jeden z nich nedokázal dát gól, ale Lolu Dominike pochválila za dobrou spolupráci, takže si ji tam James ještě nechal. Poslední dvojici tvořili Leah a Karisa, které se v jednu chvíli málem popraly, jak se snažily jedna druhou znervóznit a více naštvat, nebo urazit. James si všiml Lily, tvářící se jako by měla chuť přinejmenším ostříhat Karise blonďaté vlasy, nebo jí vrazit jeden z jejích prstů z dlouhých růžovým nehtem do oka.
Začal boj. Karisa i Leah byly natolik vytočené, že i při hře se snažily dát jedna druhé najevo nesympatie. Leah Karisu prostě ignorovala a Karisa zase dělala Leah naschvály. Dominike z toho byla trochu nervózní, ale pokračovala ve hře jakoby nic. Oběma holkám se povedlo dát za celou hru dva góly a byla právě čtvrtá minuta, když se to stalo. Karisa, právě letící na bránu se chystala dát gól, ale náhle její koště zasáhl potlouk, dobře odpálený Callem. Karise se povedlo udržet rovnováhu, jenže se do ticha ozvalo zvláštní a hrůzostrašné "KŘUP!"
Karisa ztuhla, pustila camrál a pomalu se podívala na pravý ukazováček. Pak si ho zděšeně zakryla druhou rukou a do očí se jí nahrnuly slzy.
"Né, to snad né, to není možné!" vykřikla a s hrůzou pohlédla na Jessicu a její "Klony". Jessica si náhle dala ruku přes ústa a ostatní "Klony" ji následovaly. Ostatní kromě "Klon" se tvářili nechápavě a James letěl zjistit co se Karise stalo. Jessica zatím začala zděšeně spolu s "Klonami" cvrlikat hlasem plným strachu, hrůzy a soucitu.
"Ach bože to je strašné!"
"Co bude dělat?"
"Jak teď může mezi lidi?"
"To je tak hrozné!" mluvily jedna přes druhou, čímž Karisu stále více rozplakávaly. James k ní právě doletěl a tak ji zkusil uklidnit.
"Můžu se na to podívat?" zeptal se tiše uklidňujícím hlasem
"NE!" zavřískala Karisa hystericky a snažila se prst schovat.
"Já vím, že to bolí a tak dále, ale madame Pomfreyová si už poradila s horšími problémy." Snažil se James dál, jenže byl přes Karisin vzlykot sotva slyšet.
"Hele jen se na to podívám a pomůžu ti, ano?"pokračoval a lehce ji chytl a "poraněnou" ruku.
"Když ono to rostlo tak dlouho a dalo to takovou práci a teď je to pryč." Naříkala Karisa a "Klony" soucitně povzdechly, zatímco zbytek stadionu byl teď dokonale zmatený.
"Jen se na to podívám, však ono to nějak půjde dát do kupy." nervózně se snažil James zvládnout situaci.
"Vážně?" optala se trochu šťastnějším hlasem Karisa.
"Jo, neboj, uvidíš." Přikývl James a vycítil vítezství. Opatrně vzal Karisu za ruku a odtáhl tu druhou, kterou si zakrývala poraněný prst, a zjistil, že to hrozné a bolestné poranění není nic jiného než-ulomený nehet.
Zatímco Karisa se při pohledu na svůj prst opět rozplakala, James měl co dělat, aby se nerozesmál.
"Zlomila si nehet." Oznámil hlasitě, ustaraně se tvářícím Leah a Dominike blížícím se k nim. Ačkoliv na nich viděl, že se opravdu snaží, nedokázaly v sobě ani Dominike ani Leah zadusit smích, který chtěl ven. Dominike málem spadla z kotěte a Leah pro jistotu přistála a zhroutila se v záchvatu nezadržitelného smíchu. Sírius to už také nevydržel a připojil se k Leah. Jako nakažlivá nemoc se smích přehoupl i na Berryho a Calla a přes Teddyho dál k divákům, kterých tou dobou bylo požehnaně. K Jamesově radosti se i Lily velmi dobře bavila a Červíček, který se vždy snažil jít s davem, vypadal, že si cvrnkl do kalhot. James měl, pocti, že mu brzy prasknou žebra, pokud se nebude moct zasmát a tak jen k hlasitě ječící Karise prohodil něco v tom smyslu, že to je opravdu hrozné a že by možná měla jít za McGonagallovou, aby jí rezervovali postel u svatého Munga. Bohužel, tahle věta byla pro Karisu poslední kapka, takže se rozbrečela na plné obrátky, zatímco zbytek obecenstva až na "Klony" se teď svíjel smíchy. O chvíli později-za všeobecného veselí, plačící Karisa vyběhla ze stadionu směrem ke škole a mnoho lidí v duchu přemítalo, zdali ji uvidí až za pár týdnů, po té co jí nehet opět naroste, nebo jestli si prostě koupí umělý. James po chvíli přemýšlení zamířil k vysmátým Siriusovi a Leah.
"No poněvadž nám poslední účastnice odešla, kvůli bolestnému a strašnému úrazu, nezbývá mi, než udělat střelce z vás." oznámil jim a s potěšením sledoval, jak na něj nejdřív chvilku zírali, načež Sírius se opět rozesmál.
"To jsem věděl už od začátku, Dvanácteráku." Poplácal Jamese šťastně po zádech. Leah to vykolejilo trochu více.
"Děkuju, strašně moc děkuju!" vyhrkla a odběhla. James ještě pro jistotu zařval na celý stadion:
"Novými střelci se stávají Sírius Black a Leah Clavsová!" Sírius se zatvářil hrdě a Lily, přiběhla vstříc Leah a nadšeně ji objala. Zbytek stadionu začal tleskat až na "Klony". Ty se zatvářili zle a rozzlobeně, načež spořádaně odkráčely k objímajícím se Lily a Leah. James měl pocit, že se ještě něco semele.


"Dokázala jsem, to, Lily já to dokázala!" volala šťastně Leah a silně Lily, objímala.
"Byla jsi skvělá, prostě úžasná, dokonalá!" odpověděla, Lily, když ji Leah konečně pustila. Právě když se chtěly opět obejmout, ozvala se za nimy kysele samotná Jessica Jerrivsová.
"Tak co, to ses musela s Potterem přinejmenším vyspat, ne?" zeptala se s úšklebkem a pozorovala Lilyinu reakci.
"Jinak by tuhle třísku do týmu vůbec nevzal." Pokračovala.
"Víš Jess, já nemusím za lidmi lézt jako ocas, aby mou kamarádku vzali do týmu. To není můj styl, ale tvůj, jak obě dobře víme. Leah je ve famfrpálu skvělá a navíc její střelecký výkon nezávisí na stavu jejího účesu a nehtů. I když Pottera nemusím, dnes se zachoval spravedlivě a jako dobrý kapitán. " usadila, Lily Jessicu a spolu s právě příchozí Marris odvadla Leah směrem ke škole.

Protože ještě nebyl čas na oběd, vzaly si Lily, Leah a Marris úkoly s nimiž potřebovaly pohnout. Právě když Lily dokončila pojednání na přeměňování o změně barvy kůže, vešel do společenské místnosti James spolu s ostatními Poberty. Lily k nim vzhlédla a viděla, že ještě zaujatě probírají dnešní konkurz. Náhle ji něco napadlo. To něco se jí sice vůbec nelíbilo, ale měla pocit, že by to měla udělat, už kvůli Leah. Zaklapla tedy učenici "Proměny lidí, vnější i vnitřní" a rozvážně došla až k Potterovi. Ten okamžitě přestal mluvit a zvědavě na ni civěl.
Sakra musí mi to ještě stěžovat?
Lily snaž se o úsměv, buď milá, mysli na Thomase, no tak Lily už něco řekni.
To byl ale blbej nápad, měla bych couvnout, ještě než mně pozve na rande, nebo vytočí natolik, že mu dám facku!
Evansová nech toho, hlavně už něco řekni a opovaž se odejít!
Co když chci odejít?
NE!
Ale notak…
Ne, ne a ne! Hlavně už něco řekni!
"Hm…no…já…" vykoktala Lily a zrudla.
Ty náno blbá, proč rudneš a koktáš? Chováš se jak zamilovaná fanynka!
Tahle myšlenky Lily natolik zděsila, že se jí konečně vyjasnilo. Nasadila úsměv a klidně začala:
"Chtěla jsem ti jen poděkovat za Leah, myslím, že jí to udělalo velkou radost, takže díky." Jakmile to ze sebe dostala už jí zase bylo lépe a chystala se odejít, když v tom Potter jako naschvál zahulákal.
"A co takhle rande Evansová? Samozřejmě z vděčnosti!"
"Radši se skoro bezhlavým Nickem!" odpálkovala ho Lily
Co jsem ti říkala?
Lily se pousmála. Proč si to Potter vždycky tak pohnojí?
"To je fakt dobrý dotaz." Odpověděla si sama tiše a vrátila se zpět k domácím úkolům.

Kapitola 4 Konkurz1/2

20. září 2009 v 16:18 | Elin7 |  Proč mně nenávidíš
Tak po dlouhé době jsem opě tady s novou kapitolou k ,,Proč mně nenávidíš". Moc se mi do toho nechtělo, ale napsala jsem základ k jedné z nejpodstatnějších dějových zápletek, ale nepovím vám o co jde, takže si to zkuste domyslet. Jinak děkuji všem, ktteří komentovali minulé kapitoly a obzvlášť děkuji Beltrix jejíž kritika mi pomáhá se vypracovat. Jen předem opět omlouvám pravopisnou stránku povídek, protože já a čeština to je jako zkusit dát dohromady vodu a oheň. Jinak ještě k mím SB obzvlášť k Inně, Aňulce, Beltrix a i Lilly která ještě není moje SB, ale co není, může být: KOUKEJTE DOVALIT DALŠÍ KAPITOLY, JINAK SE PSYCHYCKY ZHROUTÍM. To byla jen taková kulturní vložka a teď už pěkně čtěte a pište komenty, jinak se pomstím(ještě nevím jak, ale jsem všeho schopná na to nezapomínejte.

Září již bylo v polovině a život v Bradavicích se začínal zabíhat do stereotypních kolejí. Všichni prváci už našli své učebny, profesoři přestali brát ohledy na nezvyk po prázdninách a obzvlášť studenty od pátého ročníku výše, začali úkoly zatěžovat na tolik, že i pořádkumilovná a vše-stíhající Lily občas byla trochu nervózní. Ale co bylo hlavní, že Pobertové už opět na plný úvazek záškodničili a s přispěním Protivi, málem přivodili Filchovi záchvat vzteku, přecházející do infarktu. Hned druhého dne Sírius a James zdevastovali učebnu kouzelných formulí(vymlouvali se na nepodařené kouzlo) v níž teď cílevědomě rostla mrkev, vytopili Filchovi kabinet, jednomu novopečenému Zmijozelskému prefektovi utvořili místo prefektského odznaku, růžovou mašličku do vlasů, na níž bylo stříbrným písmem: místo "prefekt" "prdel", podpálili Snapeovi školní brašnu, zamořili knihovnu příšerným smradem a korunu všemu nasadili když Luciusovi Malfoyovi ostříhali vlasy. K jejich smůle kouzlo jenž na to použili se povedlo madame Pomfreyové zvrátit a tak Malfoy opět měl háro delší než kravatu od školního hábitu.

Vztah mezi Jamesem a Lily se nijak zvlášť nezměnil. James Lily zval na rande aspoň 7x denně, ale vždy dostal stejnou odpověď, ať už řekl cokoliv. Navíc strašně žárlil na Johanese, s nímž Lily, trávila až nebezpečně mnoho času. Jediné co ho utěšovalo, bylo pomyšlení na famfrpál. I Lily, měla své starosti. Marrisina zamilovanost se stupňovala a tak jí často dalo hodně práce, vysvětlit Marris ve špatných chvilkách, že vůbec není tlustá, že má krásné oči a že je Black blbec, když si toho nevšimne. Leah naopak byla přímo posedlá famfrpálem a občas bylo i pro energickou Lily, těžké jí pomoct a zabránit aby trénovala ve dne v noci. Jenže kromě těchto věcí trápilo, Lily nejvíce něco docela jiného. Denní Věštec teď neustále přicházel se zprávami o zmizeních vraždách, mučeních a nebezpečí. Jediné co Lily trochu v tomto ohledu uklidňovalo, byl dopis od rodičů, který přišel první čtvrtek v Bradavicích. Obsahoval ujištění, že pokud je situace opravdu vážná jak Lily píše, tak že celá široká rodina se začne její radou řídit a že si o ně nemusí dělat starosti. Sice tu stále bylo velké nebezpečí, ale Leah požádala své rodiče, aby na Evansovi trochu dohlédli a Clavsovi to slavnostně slíbili.

Byl právě druhý víkend v Bradavicích a z Pobertovské ložnice se v nekřesťanských 6:30 ráno se ozývaly kroky, bouchání věcí a křik. Ano, zřejmě by se dalo v nejhorším něco podobného čekat od Remuse, snažícího se něco naučit, ale za deset minut po schodišti chlapeckých ložnic vyřítili Sírius a James. Oba dva byli v nezvykle dobré náladě, James na sobě měl zářivě červený famfrpálový hábit a oba dva měli koště.
"Síriusi, prosím pěkně!" opakoval James snad už po sté a snažil se nahodit smutný prosebný kukuč.
"Já nevím, nechci se komentování vzdávat, ale hrát by bylo fajn." Zamyšleně mu odpověděl Sírius.
"Koupím ti slona, žůžovýho!" nevzdával to James a naznačil sloní uši a chobot.
"To je pak ale něco jiného…!" rozzářil se Sírius a šťastně se zazubil. Pak ale opět začal uvažovat.
"Možná, že bych mohl komentovat jiné zápasy, i když to by nebylo tak zábavné." Uvažoval vážně
"Ještě to promyslím a pak se rozhodnu." řekl nakonec.
"Ty umíš myslet? A proč jsi to neudělal dřív?" nezadržel se James a uhnul Siriusovu pokusu ublížit jeho hlavě koštětem.
"Můžu se optat, proč vůbec musíme už teď jít na to zatracené hřiště, když je to až od osmi?" změnil téma Sírius.
"Zaprvé:Jsem trochu nervózní, za druhé chci si to tam připravit a za třetí, sport po ránu je zdravý" vysvětlil James trpělivě, tónem rodiče učícího dítě že jedna a jedna jsou dvě.
"A to tam musíme okounět už v půl sedmé?" zabručel Sírius.
"Ranní ptáče, hodně skáče, nebo jak to bylo." Svěřil se James Siriusova s jedním ponaučením do života.
"Hlavně že ty se tím řídíš" odsekl Sírius, ale přemáhal smích, protože James začal parodovat jakéhosi tvora z ornitologické říše, který se snažil vzlétnout. ¨
"Ach jo, proč jsem radši nešel až s Náměsíčníkem a Červíčkem.
"Tak teď jsi mně hluboce urazil" ublíženě odvětil James a zvedl nos nahoru.
"To byl účel" odpověděl Sírius, ale to už scházeli vstupní síní k bráně na školní pozemky.
"Jaké vlastně si ty střelce představuješ?" optal se ještě Sírius když vyšli na sluncem zalité školní pozemky.
"Nic zvláštního, někdo rychlý, schopný, bezproblémový s trochou talentu. Nepotřebuje ani moc zkušeností, ty já do něj už natřískám, ale samozřejmě by to vyhovovalo. Je mi jedno jakého bude pohlaví, hlavně když se tím camrálem strefí buď do obruče, nebo Srabusovi do hlavy." Po této větě se oba odebraly do svých myšlenek a zůstali zticha a do chvíle než dorazili na famfrpálové hřiště. Tam je ale čekalo velké překvapení. Někdo tam už byl.

Nahoře u brankových obručí se vznášely tři dívky. Dvě z nich seděly na starých, školních košťatech, ale ta poslední měla kometu 7, na tu dobu docela novinku sezony. To co je však nejvíce překvapilo, byl fakt, že jedna z nich má ohnivé vlasy, které na celé škole měla jen jedna dívka. Kluci zaujatě pozorovali, jak Lily a Clavsová (pouze si to domysleli, na tu dálku to nebylo moc poznat) si nahrávají a střílejí do brány proti kudrnaté blondýnce. Lily, vypadala na koštěti trochu nejistě, což jí nikdo nemohl mít za zlé, poněvadž košťata nebyla její oblíbený dopravní prostředek. Přesto hrála velmi dobře, nato že to bylo skoro poprvé, co to zkoušela. Pravda byla ovšem taková, že Lily spolu se svými kamarádkami tu poslední dobou trávily dosti času právě hraním famfrpálu, aby pomohly Leah s tréninkem. Leah to šlo skvěle a s přesností, za pomoci Lily, dávala Marris jeden gól za druhým. Zřejmě by ještě pokračovaly, ale v tu chvíli si Marris všimla, že je od hlavní brány někdo upřeně pozoruje. Sírius a James do té doby neschopni slova se teď rozesmáli.
"To se nevidí každý den!" hýkal smíchy Sírius a společně s Jamesem který si připadal jako v ráji, zamířili k rozpačitým holkám.


Sakra, sakra, sakra! Nadávala si v duchu Lily. Právě se jí podařilo celkem pěkně přistát, ale bohužel už nebyl čas, prchnout před rozesmátými Poberty. Tvář Marris měla teď odstín Lilyných vlasů jak se Sírius blížil a Leah na tom nebyla o moc lépe. I Lily, byla dost nevozní, což vedlo k růměnci i v její tváři.

"Copak to tu máme? Evansová hraje famfrpál?" začal Sírius a nakopl Jamese, tvářícího se jako idot. Ten se vzpamatoval a tak se zeptal na to, co ho zajímalo nejvíce.
"Chceš se přidat k týmu Evansová? Nebo mně pozvat jen na rande?" nahodil frajerský úsměv a prohrábl si vlasy, jak to dělal vždy když Lily uviděl.
"Věz Pottere, že obojí se mi hnusí a vůbec bych tu už od půl šesté nemrzla, kdyby se mnou Leah názor na tvůj tým sdílela. Bohužel tomu tak není." Nedala se Lily a střelila pohledem k Leah od níž čekala, že ji podpoří. Všichni až na Jamese k ní sklouzli pohledem také, jen James pořád hltal, Lily pohledem a tak opět otázky zůstali na Sriusovi.
"Vážně?" tázal se se zájmem a prohlížel si Leah, jakoby ji viděl poprvé v životě. Leah byla jedna z mála, koho se Lily, povedlo před Siriusem uchránit. Leah samotná, ačkoliv to někdy nechtěla přiznat, tak měla Siriuse celkem ráda.
" Jo vážně, mám ráda famfrpál, Lily mi jen pomáhala trénovat." Obdařila, Lily zářivým, děkovným úsměvem. Lily to trochu zklidnilo a tak odvětila:
"Pro tebe všechno, i když sednout si na tenhle krám" pohodila hlavou ke koštěti a pokračovala.
"to pro mě byla velká zkouška odvahy." Sdělila a spolu s Leah se rozesmála. James zalitoval, že to neviděl, protože teď by dal vše, co měl za možnost, pozorovat Lily snažící se vzlétnout. Marris měla ale pěkný vztek. Nejen že Sírius teď hleděl na Leah s obdivem a zaujetím a na Lily s pobavením, ale k Marris se choval jako by byla vzduch. Štvalo ji to už tolik, že zkusila kamarádky přesvědčit, aby odešly.
"Holky, ještě zbývá trochu času, co kdybychom si skočily na snídani. Pánové si tady zatím můžou tento veselý zážitek rozebrat." byl to celkem šťastný pokus, protože Lily i Leah byly dost hladové na to, aby souhlasily. Zveselí, které ještě pořád panovalo, popadly košťata a šly ke škole. James ještě ale udělal poslední pokus, jak Lily aspoň na chvilku zadržet.
"Hej Evansová, pojď se mnou na rande a Clavsová má to místo jisté!" doufal, že mu to vyjde, konec konců, Lily na kamarádech záleželo.
"Nemyslím si, že to bude potřeba, protože Leah hraje natolik dobře, aby si to místo mohla získat poctivěji." Setřela, Lily Jamese a dohnala Leah s Marris.

"Ach jo, proč nás museli vidět zrovna tihle trotlové" postěžovala si zasněné Marris a nadšené Leah.
"Ale Siriusovi to dnes hrozně seklo" odpověděla jí nepřítomně Marris
"…ty jeho oči, ten úsměv…" pokračovala
"jo, a jeho postava, to jeho oblečení ta tvář, bla, bla, bla, to známe!" vyštěkla, Lily a přerušila tak Marrisin dlouhý monolog, skýtající stejné informace.
"No a co, aspoň nejsem tak nabručená jako ty." Rozdurdila se Marris a zrychlila.
"Holky nechte toho, vždyť o nic nejde." Snažila se Leah zachránit situaci.
"Už tak jsem dost nervózní a vaše hádky mi nepomáhají." Marris i Lily se trochu zastyděly a opět se začaly věnovat kamarádce.
"Promiň Leah. Určitě to zvládneš, já ti věřím." Povzbuzovala, Lily kamarádku
"A když ne, tak prostě s Potterem na to rande půjdu a ty to místo stejně dostaneš." Rozesmála se Lily a Marris s Leah se přidaly.
"No myslím, že máš mnohem větší šanci než Karisa Gustansová" ozvala se Marris
"COŽE?" zeptaly se unisono Leah s Lily a překvapeně se podívaly na Marris, která se zatvářila nadšeně, že ví něco co ony ne.
"No jasně, už od prvního dne v bradavicích se Jessica Jerrivsová snaží Potterovi a občas i Siriusova vnutit, aby Karisu protlačila do tým. Je to dost hnusné vzhledem k tomu jaké používá prostředky." A Marris věrohodně "Klony" napodobila. Leah se ale zatvářila zděšeně a těžkopádně dosedla nešťastně k Nebelvírskému stolu. Lily ji honem začala utěšovat.
"Leah i když je Potter největší idiot pod slunce, ani on se přece nenechá napálit takovou povrchní, hloupou, nafoukanou, pomlouvačnou slepicí! Kašli na Jerrivsovou i Na Gustansovou, ty přece máš mnohem větší talent, tak si nenech pokazit náladu nějakými nánami! Bohužel, zrovna v tu chvíli i "Klony" přišli na snídani.
"Cože jsi říkala, Evansová?"optala se Jessica až příliš sladce a nebezpečně. Lily se, ale nedala vyvést z míry.
"Myslím že to víš, ale i kdybys to nevěděla, opakovat ti to nebudu, poněvadž to nebylo určeno tobě." Vysvětlila jí klidně Lily a prostě pozorovala, jak se Jessice zablesklo v očích.
"Myslíš, že jsi dokonalá Evansová? Ty a Stewansová? Jenže já ti něco povím! Jo Potter je možná idiot, že se s tebou s takovou mudlovskou šmejdkou zahazuje, ale věřím, že po dnešku tahle éra skončí jednou pro vždy" vztekala se Jessica
"To abych jí zamávala kapesníkem" odpověděla jí sarkasticky Lily čímž vyvolala smích u většiny okolních diváků. Jessica začínala rudnou (což u ní byl prazvláštní jev).
"Nesnáším tě!" zakřičela
"Ano, to je pro nás pro všechny opravdu novinka asi stejně jako to že je země kulatá." odpověděla nevzrušeně Lily.
"Ještě uvidíme…" chtěla začít vyhrožovat Jessica, ale to se objevila i Alicie, která šla popřát Leah hodně štěstí.
"Uvidíme, jak nám to všem natřeš, ano ale než ta slavná chvíle přijde, rády bychom tu probíraly jiné věci, než tvé hloupé výhružky." Pomohla Alicie Lily a začala spolu s Lily uklidňovat a povzbuzovat Leah. Jessica raději odešla, protože jí bylo jasné, že tímhle způsobem nic nevyhraje.

James přecházel po hřišti, něco si pro sebe brumlal a snažil se vymyslet jak co nejlépe udělat konkurz, tak aby to vyhovovalo jemu i hráčům. Měl sehnat dva střelce, což byla trochu polehčující okolnost, vzhledem k tomu, že dávat do kupy nový tým by bylo složitější. Právě si představoval, jak se Lilyina kamarádka stane členkou týmu a on se sblíží s Lily, když zaslechl hlasité dívčí volání.
"Jamesí! Volaly tři blondýnky které k němu mířily.
"Ahoj" odpověděl chabě James
"Tak dnes je ten velký den co? Kari se už šla převléct, tak jsme si s tebou přišli ještě popovídat." Cvrlikala Jessica a tiskla se k Jamesovi jako můra ke světlu.
Chystal se odpovědět, když ale zahlédl jak přes trávník přichází Lily v doprovodu blonďaté kamarádky. Chtěl jí zamávat a doufal, že jde za ním, ale k jeho smůle došla k čekajícím střelcům a naposledy objala Clavsovou, než odešla na tribuny. Jessica si jeho pohledu všimla a začala o Lily brebentit.
"Je tak nafoukaná a nudná…" dál už James neposlouchal a pokračoval v upřeném pozorování Lily. Právě se objevili i Remus a Peter. Mávl jim a odplatou mu bylo Remusovo pokývnutí a Peterovo nadšené máchání rukou. Oba dva pak odešli také na tribuny, kde si k Jamesově nelibosti sedli hned vedle Lily, která si hned začala s Remusem zaujatě povídat. James se podíval na hodinky a zjistil, že už je pět minut po osmé a tak zakřičel.
"Začínáme!" James si pozorněji prohlédl teď už seřazené uchazeče o post střelce, když v tom ho někdo zatahal za loket.
"Tak co se bude dít, Jamesí?" tázala se vzrušeně Jessica, na níž skoro zapomněl.


PS:Zatrcenej limit 2000 znaků, zase to musím rozdělit na dvě části

První básnička a první příspěvek od Mafie

6. září 2009 v 19:49 | Elin7 |  Básničky
Tak je tu první básnička a navíc i první příspěvek od mé kamarádky Mafie, takže napište pár komentů se svým názorem. Díky


James & Lilly
James nastoupil do školy čar a kouzel
Byly to bradavice,
Líbilo se mu tam velice.
Hlavně Lilly, pilná studentka
Dívčího klubu prezidentka.

Celé hodiny přemýšlel jak získat její přízeň
Až z toho dostal velkou žízeň, sešel proto do společenské místnosti
Kde by se napil do sytosti, než však dopil poslední lok
Lilly zkřížila mu krok.

"Jamesi co tu děláš? A proč v obličeji tolik běláš?"
James zaskočen její přítomností
Ponořil se do pochybností.
A když se zdálo, že by omdlel
Vynesl Bůh nad nimi Ortel:

Šípem lásky bude zasaženo jejich srdce
Mladí lidé mají se milovati přece!

Každým rokem jejich láska sílila,
A jejich svatba se už blížila.

Za svědka Lupina to byl vlkodlak,
Přesto v jeho duši byla nevina.
Nemohl za svou nemoc,
a každý den sháněl nějakou pomoc.

Za Kmotra jejich v té době nenarozeného dítěte,
Siriuse viděti můžete, černé vlasy na ramena co se v jeho duši schovává?
Čestnost, chrabrost, porazil mnohé temné tvory,
Pro Jamese to byl přítel dobrý.


Dva roky bylo jejich synovi
Když jim osud nasadil okovy.

Voldemort - černokněžník zlý
Nachystal si pro ně smrtící hry.
"Avada kedavra!"
Zvolal směrem k nebohé Lilly
Která bránila Harryho seč jí stačili síly.

Zemřela sice, ale Harrymu nezbledly líce.
Přežil, to byla starodávná magie
Která i to nejzlejší kouzlo rozbije.

Teď nastala otázka:
Dokáže Herry Voldemorta zničit?

Nebo to je jen příběh, který má s našimi emocemi cvičit?

Kapitola 3 První den, aneb samá překvapení 2/2

6. září 2009 v 19:41 | Elin7 |  Proč mně nenávidíš
Druhá část
Před učebnou již postával hlouček nedočkavců (tak Pobertové nazývali všechny kdo chodil na první hodinu dříve než pět minut před začátkem) mezi nimiž byla i Lily, Leah a Marris. James se rozhodl vyzkoušet jakou má Lily náladu a tak k ní rozhodným krokem zamířil. Když se dostal na vzdálenost 10 metrů, začal stejně jako vždy:
"Nazdar Evansová!" zahulákal a většina blíže stojících Nebelvírských i Mrzimoských se zaujetím začala pozorovat vývin situace. Lily jenž byla momentálně plně ponořena do rozhovoru se svými kamarádkami se pomalu otočila. V zelených očí se jí hněvivě zablesklo.
"Co zase chceš, Pottere?" optala se hlasem, v němž bylo slyšet jak sotva potlačuje chuť křičet. To Jamese však nevyvedlo z míry, prohrábl si rukou vlasy, nasadil ohromující úsměv a vpíjel se rozzuřené Lily do očí.
"Špatná nálada? Mohl bych ti ji vylepšit." Evansová se rozhlédla po svých kamarádkách a pak se vyjádřily naprosto jasně.
"Ne."řekly všechny tři unisono a naklonily-aniž by se předem dohodly-hlavy na stranu. Většina diváků se začínala naplno smát.
"To nebyla otázka Evansová! Ber to spíše jako oznámení"James se po chvilkovém vyvedení z míry (jež způsobilo naprosto stejné chování všech tří dívek)pokusil opět zavést konverzaci správným směrem.
"V tom případě bys pro příště neměl takovou větu vůbec vypouštět z pusy, protože všichni tu dobře vědí, že jediné co dokážeš mi je náladu zhoršit." Odvětila, Lily a narovnala hlavu stejným pohybem jako Leah a Marris. Skupina posluchačů se rozrůstala rychlostí blesku.
"Všechno je jednou poprvé. Můžeme to vyzkoušet třeba zítra v pět u…"v tu chvíli mu však Lily i s kamarádkami skočila do řeči s rozhodným:
"NE!" James zamrkal, prohrábl si vlasy a zkusil to znovu
"Tak pak třeba…"dál se nedostal, protože ho zaskočila opět trojhlasná odpověď
"NE!"James začal uvažovat, zda to má ještě cenu a nakonec si řekl, že za třetí pokus nic nedá.
"Já vím, že máš plno práce, chápu to…"usmál se a spěšně pokračoval
"…myslím, že pak jedině už v sobotu…"Lily už byla vážně vzteklá, ale ovládla se a díky sinchronizaci, jenž spolu s Leah a Marris dokonale v tomto případě ovládaly mu odpověděla.
"Řekly jsme ne, POTTERE!"V tu chvíli k učebně dorazila profesorka McGnagallová a ušetřila tak Jamesovi další pozvání a Lily další odpovědi. Většina studentů však výrazně zesmutněla, když zjistili, že při tomto střetu se ani James nestane prasetem a Lily nezačne škrtit Siriuse, snažícího se Jamesovi pomoct. Zklamaně se tedy nahrnuli do třídy.


"Lils, co máme teď?"optala se Leah po dvou náročných hodinách strávených s profesorkou McGonagallovou.
"Myslím že formule."odpověděla Lily pozorující pár hádajících se páťáků. Marris smířená s vlastním osudem pouze přikývla. Zato Leah vypadala trochu šťastnější, protože fomule měla vcelku docela ráda. Ve chvíli kdy se daly do řeči se svými spolubydlícími Vegan a Ollie někdo na ně hlasitě zavolal.
"Lils!" hnala se k nim Alicia Stewansová krásná Havraspárská dívka. Alicia byla černovláska s tmavýma očima, bledou pletí a krásným úsměvem. Spolu s Lily byli také nejhezčí holky na škole a tak každý očekával, že se nebudou mít příliš v lásce, ale opak byl pravdou. Ona a Lily se měly velmi rády, a kdyby byli ve stejné koleji, byli by nerozlučnými kamarádkami. Takhle to bylo trochu složitější, ale přesto si byli velmi důvěrné. Mnoho kluků v okolí je teď zasněně pozorovalo a když se velmi srdnatě objaly, byl okolní zájem tak patrný, že se někteří začali hádat, které to sluší více. Holky na to však nedbaly a pustily se do řeči.
"Díky za dopisy Alic."usmála se Lily a bylo na ní vidět, že jí černovláska vážně chyběla.
"Nebyli zdaleka tak zábavné jako ty tvoje"oplatila jí ještě širším úsměvem Alicie. Po té začaly rychle mluvit o prázdninách ve snaze, aby je slyšelo co nejméně lidí, protože si navzájem povídali a zážitcích, jenž byli plné Italů a Havajanů. Byli by pravděpodobně porkačovaly, kdyby se za nimy neozvalo nadšené:
"Tohle by stálo za fotku!" obě dívky se otočily a uviděli Siriuse Blacka s okouzlujícím úsměvem, opřeného s ledabylou elegancí o zeď.
"Napsal bych si k ní: Nejkrásnější z nejkrásnějších!"pokračoval větou, která by u většiny okolních dívek pravděpodobně vyvolala obrovské nadšení, kdyby byla pronesena k nim. Lily si, však jen odfrkla a Alicia se zasmála.
"O tom, že umíš psát slyším prvně!" zvolala nadšeně a mrkla na Lily. Ta pochopila a obě se lehkce přitočily k Siriusovi, každá z jedné strany a jemně ho obaly kolem ramen.
"Povídej nám o tom!"volaly jedna přes druhou a přemáhal při tom smích. Sírius který si připadal ještě lépe než obvykle (a to je co říct) je objal kolem pasu a užíval si závistných pohledů, jak ze strany dívčí, tak chlapecké. Jamesovi stojícímu opodál se ale výjev přestával líbit. Sírius si to, ale pro jednou chtěl užít.
"Tak někdy až bude více času děvčata. Možná bychom si spolu mohli sednout do zadu a já bych se vám plně věnoval." Zamrkal při těch slovech na stále naštvaně se tvářícího Dvanácteráka. Jenže Alicie a Lily měli jiné plány.
"Ale ne Blacku, je nám líto, ale mi máme při hodině zajímavější věci na práci."odpověděla sladce Lily a pak jako by byli s Alicií dohodnuté, daly nebohému Siriusova pusu na tvář a co nejvznešeněji odtančily zpět k Havraspárským a Nebelvírkým děvčatům. Když byly dost daleko, hlasitě se rozesmály a ještě Siriusova zamávaly.
"Jedna nula, vedem!"oznámila Alicia stav letošní války Black vs. Stewansová a Evansová. Celá věc spočívala v sázce jenž mezi Siriusem a Alicií začala v pátém ročníku. Vyhrál ten kdo nakonec vyvedl toho druhého natolik z míry, že se dal zmanipulovat. Dříve to bylo pro Alicii těžší, ale s Lily byly neporazitelné.
"Myslela jsem, že to nepodporuješ!" vyjela naštvaně Marris na Lily, když se k nim vrátila zpět. Té ihned došlo, že Marris asi není Fanynka jakýchkoliv her s její platonickou láskou a trochu se zastyděla.
"Promiň, chtěla jsem to jednou zkusit." Opověděla za chvíli a doufala, že z toho nebude Marris dělat velkou vědu. Leah se bránící se kamarádky zastala.
"Stejně by výhru shrábla Stewansová. Lily jí jen pomáhá." Tahle věta však bohužel měla na Marris opačný účinek.
"Tím hůř! Už tak je to pro mě těžké, a když se ještě snažíte jeden druhého zblbnout, tak mi to neulehčujete!" Marris si najednou připadala velmi osaměle. Měla pocit, že všichni jsou na Lilyině straně a že i Leah, které věřila měla Lily radši. Nehledě na to, že holka, která si říká její nejlepší kamarádka, by mohla mít jakéhokoliv kluka ze školy, ale ona si jako naschvál ještě s jednou fiflenou začne právě s tím, který se líbí jí. Přitom by tohle mohla dělat s ní a pomoct jí.
"Jsi stejná jako Jessica Jerrivsová!" řekla Marris a poodešla i s Ollie a Vegan. Lily, měla pocit, že se jí do očí hrnou slzy. Leah jí bylo líto, věděla, že Lily je poslední člověk na světě která by se Jessice podobal a právě proto jí to nejvíce ublížilo. Dostala na Marris vztek, ale věděla, že teď musí utěšit kamarádku.
"Lils ona to, tak nemyslela."pokusila se Leah najít vhodná slova. Lily, zavrtěla hlavou.
"Ne, měla pravdu. Co jsem si to sakra myslela? Jsem stejná jako oni" kývla směrem k Potterovi a Blackovi. Uvnitř jí to vřelo. Tímhle výstupem chtěla na okamžik zapomenout na strach z onoho snu, ale úplně zapomněla pomýšlet na následky. Musí to napravit, ale jak? To Lily nevěděla, ale alespoň na chvíli se částečně odpoutala od oné zahrady a mužů v maskách, jenž tak nelítostně ubližovala všem, které měla ráda.

Po formulích (na nichž seděla Marris co nejdál od Lily) se dvojice Lily a Leah vydaly na oběd v doprovodu Alicie a jejích kamarádek. Navzájem si sdělovaly různé zajímavosti a když dorazily do velké síně, nikomu se nechtělo oddělit se od skupiny jen proto, že je v jiné koleji. Utěšilo je že letos spolu mají více předmětů a tak si po milém zamávaní každá šly sednout ke svému kolejnímu stolu. Lily, byla trochu zamlklejší a smutná z Marrisin chování, ale snažíc se to zakrýt před vše vidící Leah se chovala normálně jako vždy. Sedly si spolu na dvě volná místa a povídaly si o zamýšlené procházce podél jezera, jenž toho dne plánovaly. Právě v tu chvíly se k nim nenápadně připlížili Pobertové, ve snaze sednout si vedle nich. Jenže jakmile je Leah s Lily zahlédly, popadly brašna a položily je na volná místa vedle nich.
"Copak Evansová, už nestojíš o mou společnost?" zeptal se Sírius, nevšímající si Jamesova vražedného pohledu.
"Ne Blacku, protože na to abych o ni stála bych musela být husa s iq 0, abych o tom jen uvažovala, a i když inteligenci na rozdávání nemám, tak ta hluboko jsem ještě neklesla." informovala ho Lily, protože zachytla pohled Marris, sedící kousek od nich. Při těch slovech se na ni mile a omluvně usmála. Naštěstí Marris, kterou celá situace přes formule začala mrzet se usmála a pomalu k nim také zamířila. James se trochu usmál, protože se bál, že Lily Siriuse neodmítne a tak s nově dodaným sebevědomím Lily, dal nový návrh na rande.
"Moudrá volba Evansová!" usmíval se se zadostiučiněním. Sírius nechtěl kamaráda ten den více provokovat a tak řekl:
"Já vím, že bys mi nemohla odolat, kdybys nebyla zamilovaná tady do Dvanácteráka."
"Pro tvou informaci vás oba dva považuji za stejné machýrky, takže bych se být tebou Pottere nepoddávala marným nadějím!"zchladila je oba dva Lily. Jamese to trochu překvapilo, ale nevzdával to hned.
"No o tom by se dalo teoretizovat, co třeba u tří košťat?" zadoufal
"Pochybuji, že máš takovou mozkovou kapacitu, abys mohl s někým o něčem teoretizovat, natož se mnou, ale věř, že i kdybys neměl v hlavě jen piliny tak bych s tebou ke třem košťatům nešla." Zničila Jamesovi naděje Lily a spolu s Leah i s právě přicházející Marris zanechala Jamese prostě stát na místě a zamířila na dějiny.


"No povzbuzující je, že zřejmě jsem pro ni stejné pako jako ty." pokoušel se Sírius Jamesovi-jenž se hnípal v obědě- vrátit ztracenou dobrou náladu.
"To je mi na tři věci!"zabručel James.
"No třeba je nějaká divná, třeba prostě na rande nechodí" snažil se dál Sírius, ale stále marně.
"Nech to plavat." Navrhl mu James
"Co kdybychom si šli dnes zatrénovat famfrpál?" změnil téma Sírius. James konečně trochu pookřál a s lehkým kývnutím souhlasil.

Po dějinách(na nichž s Sírius s Jamesem stihli naplánovat famfrpálovou taktiku, zahrát si tchoříčky a příjemně se prospat) se Remus jako obvykle šel pokochat školní knihovou a zbytek Pobertů se vydal na famfrpálové hřiště, ještě s pár dalšími zájemci o přátelskou hru. Poněvadž bylo již září, foukal na školních pozemcích studený vítr a tak se kluci museli ještě stavit pro svetry. James se zběžně rozhlédl po společenské místnosti, když tam tudy procházeli a doufal že uvidí Lily jak si někde čte. K jeho obrovskému překvapení se však rudovláska spolu s pár dalšími děvčaty také chystala ven. Přiblížil se tedy trochu blíže, aby zaslechl jejich rozhovor. Clavsová právě zamyšleně něco navrhovala a holky na ni koukaly jako by spadla z višně.
"Cože? To má být vtip?" optala se Lily překvapeně.
"Co tě k tomu vede?" optala se trochu smířlivěji třetí z děvčat s zuřivě kudrnatými blond vlasy, na jejíž jméno si James nemohl vzpomenout.
"Nedělejte překvapen, vždycky mně to bavilo, tak to letos zkusím." ozvala se znovu Clavsová a nahodila psí oči, jak se proplétali směrem k portrétu.
"No tak holky, vždyť bych po vás nechtěla moc, jen trochu tréninku…" jejich hlasy se Jamesovi ztratily v davu a on přemýšlel, co právě slyšel. Když ho ale dohnal Sírius, pustil před chvílí vyslechnutý rozhovor z hlavy a soustředil se výhradně na famfrpál o němž Sírius básnil.

James se rozhlížel po svých spoluhráčích a pozoroval je. Říkal si, že když si již dnes utvoří obraz o dovednostech ostatních, bude to pak snazší na konkurzu pro Nebelvírské družstvo. Právě pozoroval Antonyho Marspra jak chytře vyrazil protihráči míč z ruky, když v tu k němu dolehly dívčí hlasy.
"Jamesííí!" ozvalo se v další chvíli a on už po druhé toho dne čelil sladkým úsměvům Jessici Jerrivsové a jejích kamarádek.
"Ahoj." Zavolal se snahou o zdvořilost a zamířil k nim dolu, po té co ho k tomu gestem vyzvaly.
"Tak jsme si říkaly, že se půjdeme podívat jak úúúžesněěě hraješ."lichotila Jamesovi Jess a její "klony" nadšeně přikyvovaly.
"Jo to je fajn, tak si můžete sednout na tribunu." navrhl a sledoval jejich reakci. Dívky šťastně přikývly a na Jess, která jako by ještě něco chtěla.
"To bude skvělé, nechtěl bys nám pak vyprávět o nějakém svém zápase?" optala se hlasem z nějž přímo přetékalo nadšení, cukr a obdiv.
"No…" James nad tím chvilku uvažoval a pak si řekl, že když třeba bude mluvit dost nahlas, zaslechne to i Evansová.
"Tak dobře, rád." Také se usmál a chvilku ještě sledoval, jak čtyři autentické dívčí postavy míří na tribuny, kde již teď sedělo několik diváků. Právě když chtěl opět vzlétnout, aby zahájili oficiálně hru, zaujala jeho pozornost rudá barva u vchodu na hřiště. Otočil se právě včas, aby zahlédl tři další holky, jak se schovávají něco za záda a k jeho překvapení, jedna měla rudé vlasy a zelené oči.
"Asi to budeme muset nechat na zítra." promluvila první Lily a obrátila se zpět k vchodu, aby odešla.
"A co?" zeptal se James a v duchu si nadával za nedostatek pohotovosti a vyslovení tak blbé otázky.
"Do toho ti nic není, Pottere!" odpověděla mu Lily a snažila se pozpátku vycouvat, aby nikdo neviděl, co schovává za zády.
"Ale Lils, můžeme se přeci dívat." zaprosila Leah a toužebně sledovala hráče ve vzduchu.
"Jasně, pojďte se dívat!"navrhl okamžitě nadšeně James a sklouzl pohledem k Siriusovi, aby ho požádal o pomoc.
"Ano Lily, pojďme se dívat." přidala se blondýnka, hned jak se Sírius přiblížil.
"Já nevím." znejistěla Lily a bylo na ní vidět, že na jedné straně nechce kamarádky zklamat, ale na druhé straně se jí dosti příčí sedět jako "tvrdé i" a sledovat famfrpál, navíc když je jeden z hráčů James.
"Prosím!"
"No ták, nebuď labuť!"
"Bude to bezva!"
"Prosím!"
"Půjčím ti tu knížku!"
"Aspoň se nebudeme nudit!"
"Prosím!" Spustily jedna přes druhou a spolu s Jamesem a Siriusem sledovali, jak Lily pomalu, ale jistě se začíná v tváři zračit porážka.
"No tak dobře, ale nejdřív půjdeme vrátit ty…" vrhla výmluvný pohled na tu věc, co schovávala za zády.
"Super!" objala ji Clavsová a kluci ještě chvilku pozorovali, jak všechny tři děvčata odchází. Když se vrátily a usadily se (až na Lily) s nadšením na tribuně, zahájil James hru.

Hráli asi hodinu a půl, když začalo slabě pršet a tak James urychleně chytil zlatonku, aby nemuseli úplně promoknout. K jeho radosti tam musela, Lily kvůli kamarádkám zůstat až do konce a James se k nim spolu se Siriusem chtěl nenápadně přidružit. Bohužel než se k nim dostali, obklopila je parta Jessici Jerrivsové a museli celou cestu do hradu buď poslouchat lichotky a nebo vykládat o některých zápasech, což jim trochu (Jamesovi více) zkazilo náladu.

Právě dorazili do vstupní síně, když opět zahlédly Lily v doprovodu jejích kamarádek. Právě se chystali jít převléct, ale na schodech je zastavilo zavolání.
"Lily!" po druhém schodišti právě sešel Thomas Johanes se svými kamarády. Lily se otočila a když zjistila kdo to je, usmála se.
"Ahoj, jak se máš?" optala se mile.
"Fajn…" odpověděl a zamyšleně si ji prohlížel. James i Sírius se zájmem poslouchali. Náhle se usmál zvláštním frajerským úsměvem, který se Jamesovi ani trochu nelíbil.
"To jsem ráda." přikývla, Lily
"Chtěl jsem se zeptat…" snažil se působit ledabyle, ale zároveň pozorně
"…jestli by ses nechtěla jít zítra projít k jezeru, že bychom mohli probrat co a jak." James i Sírius ztuhli a vyměnili si pohled.
"Zítra? No…vlastně…" Lily se podívala na Leah s prosebným a tázavým výrazem
"Jasně, jdi, my to zvládnem." Povzbudila ji Leah a Lily na, ni děkovně mrkla a otočila se zpět k Johanesovi.
"No tak jo, bude to fajn." řekla a James náhle pocítil příval vzteku a žárlivosti
"Bezva, tak ve čtyři?" navrhl a čekal, jak se Lily vyjádří.
"Ano to by šlo, budu se těšit" naposledy se usmála a pak odešla do ložnice. Jamesovi se udělalo zle a dostal vztek, jaký ještě nezažil. Nesnášel Johanese za to, že Lily, pozval na rande.
"Hned se vrátím." Zamumlal směrem k Siriusovi a rozběhl se pryč. Nevěděl, kam de, ani co bude dělat, ale potřeboval zmizet někam daleko. Za tohle Johanes zaplatí!

"Co si vezmeš na sebe?" vyzvídala Marris, zatím co večeřely. To Lily, zarazilo, protože na to ani nepomyslela.
"Líbí se ti vůbec?" přidala se k výslechu zvědavě Leah
"Já nevím Leo, jen vím, že nemám důvod nejít a tak půjdu." Usmála se Lily, ale v duchu ji i tohle překvapilo. Jestli neví, co cítí, jak se má chovat? Proč vlastně kývla. No dobře byl hezký, ale…nic nevěděla.
"Pojďme změnit téma!" vyzvala je, protože většina jejich otázek ji znervózňovala.
"Nemůžu uvěřit tomu, že se chceš vážně stát střelkyní v týmu Pottera" rozesmála se směrem k Leah Lily.
"Jo vždyť je to na hlavu." dodala Marris.
"Kecy, prostě závidíte!" naparovala se se smíchem Leah
"Dnes už jsem se bála, že zjistí, že máme s sebou košťata" napadlo Lily, když se dostatečně vysmály.
"A proč?" zarazila se Leah
"Víš, co by měl plků?" vysvětlila Lily a povedeným hlasem začala Pottera parodovat.
"Ale, ale Evansová, přišla sis s námi zahrát? Bla, bla bla" to už Marris opět vyprskla smíchy a většinu večeře pak probírali k Lilyině radosti Leah a na ni a na Thomase zapomněly.

Lily, seděla u krbu ve společenské místnosti a četla zajímavou knížku od jakéhosi Švédského kouzelníka, jenž vymyslel kouzlo na stříhání ovčí vlny. Tu a tam prohodila pár slov s Marris, nebo s Leou, které byli také do čehosi zabrané, takže si ani nevšimla, že do místnosti vstoupil Potter a že Black se k němu vrhl, aby s ním poklábosil. Potter, ale zamířil přímo k ní.
"Nazdar Evansová!" vyštěkl na Lily a ta překvapeně vzhlédla. Než stihla něco říct, tak pokračoval s výrazem, který nevypovídal o dobré náladě.
"Nepůjdeš se mnou zítra ve tři k jezeru?" optal se. Stále zaražená Lily se zmohla jen na prosté:
"Ne…" k jejímu překvapení Potter zrudl a hněvivě se na ni obořil.
"A víš proč ne? Protože na rozdíl od toho magora Johanese si zřejmě nezasloužím ani pět minut tvé pozornosti co? Ty asi radši Havraspárské střelce, že?" tohle Lily, urazilo.
"Tak za prvé Pottere, není to magor. Za druhé, mně je jedno do jaké koleje dotyčný chodí a také mi je jedno, jsetli hraje famfrpál, nebo kreslí krajinu, protože mně záleží na tom jaký je povahově a ne jestli dokáže chytit malou zlatou věc. A za třetí, nevím, co ti přelítlo přez nos, ale nemusíš si špatnou náladu vylévat na mně!" zakončila, Lily svou řeč, zaklapla prudce knihu a vyběhla do dívčí společenské místnosti. Bylo jí jedno, jestli se to Pottera dotklo nebo ne a bylo jí teď co si o tom myslí ostatní. Byla tak naštvaná, že musela silně nakopnout sveře do jejich ložnice, čímž se ještě k její zuřivosti přidala prudká bolest v palci. Rozhodla se, že si prostě bude dál číst a tak si sedla k oknu a pokračovala ve čtení knížky. Asi za půl hodiny do ložnice opatrně vešla Leah.
"Lily?" Lily, vzhlédla a pozorovala nejistý výraz její nejlepší kamarádky, který byl velmi zřetelný.
"Ano?" odpověděla nakonec
"V pohodě?" optala se opatrně Leah.
"Jo jasně" zazubila se strojeně nadšeně Lily a předstírala, že opět čte svou knížku.
"Jame…Pottera to moc mrzí." Ozvala se po chvilce opět Clavsová.
"Ať jde i se svou lítostí k šípku" předstírala nevzrušenost Lily a otočila stránku. Leah nic jiného ani nečekala, tak prostě odešla zpět za Marris a nechala, Lily o samotě. Ta vztekle praštila knihou na stůl a šla si lehnout.

Kapitola 3 První den, aneb samá překvapení 1/2

6. září 2009 v 19:41 | Elin7 |  Proč mně nenávidíš
Tak po dlouhé době přidávám další kapitolu k ,,Proč mně nenávidíš". Snad se vám to bude líbit, zkusím příští týden přidat další, ale znáte to-škola. No děkuji všem co kometovali minulékapitolky a upozorňuji,že pokud nebudou komenty, nebudou kapitoly. Takže doufám v 10 komentářů, vystačím si v nejhorším s osmi, ale deset bude nejlepší. Díky moc, že sem chodíte a přeji příjemné počtení.
PS: Kapitolu musím rozdělit na dvě části, tak pište k jedné i k druhé, ano?
Elin7

Měla zavřené oči, ale náhle ji oslnilo jasné světlo. Proto oči rychle otevřela a pohlédla do slunce, jehož paprsky jasně ozařovali celý jej pokoj. Byl to ale vůbec její pokoj? Ano podobal se nejvíce její malé ložnici doma, byl tu dřevěný nábytek, vše bylo laděno do jemných bělejších, lehce červených a zelených barev. Stěny byli namalované na meruňkovo a polepeny jejími plakáty, ale něco bylo jinak. Nevěděla co to je, jestli ta zvláštní vůně, nebo nezvyklé světlo, nebo možná to že na rozdíl od jejích pokojíku doma tu měla pocit, jakési nejistoty. Přistoupila k oknu, aby vyhlédla ven a to co spatřila, jí úplně vyrazilo dech.

Místo předzahrádky jejich domu a okolních menších domků podobných tomu jejich, spatřila, Lily překrásnou, sluncem zalitou zahradu, která vypadala, že se táhne velmi daleko. Bylo tu mnoho zeleně, která byla zvláštním způsobem laděná do nedbalého elegantního uspořádání. Vše kvetlo, buď bílými, nažloutlými, nebo naoranžovělými květy, vzduch byl příjemně teplý a prosycený osvěžující příjemnou vůní. Pocítila touhu do té zahrady vyběhnout a natáhnout se pod nějaký kvetoucí strom, kde by v klidu a pohodě přemýšlela. Za chvíli ji její přání přemohlo a ona již s veselým smíchem pobíhala po zahradě (nebo zahradách?) a hledala si vhodný strom. Objevila jablka a s chutí se do jednoho zakousla. Byla tu tak šťastná a bezstarostná. Tužila tu zůstat navždy. Náhle však uslyšela na druhém konci zahrady výkřiky.

Rozběhla se tím směrem, a když dorazila tam, kde byl křik nejhlasitější, vyděšeně strnula! Po prostranství, které se utvořilo, pobíhali muži v černých pláštích, s zlovolnými maskami přes obličej a zlým výrazem v očích, které měli jako jediné odkryté. To však nebylo to nejhorší. Vysílali spousty zlých kouzel, a kam se pohnul,i tam se krásná zahrada měnila ve spáleniště. A tam na hranici mezi spáleništěm a zahradou zděšeně pobíhala celá její milovaná rodina-od tet až po rodiče. Všichni byli vystrašení a snažili se utéct, ale Smrtijedi vysílali jedno kouzlo za druhým a její příbuzní se hroutili k zemi jako hadrové panenky. Sáhla po hůlce a připravila se k boji. Vyslala první zaklínadlo, ale zjistila strašnou věc.

Místo hůlky držela v ruce klacík a nemohla tudíž hůlkou ani posvítit. Byla nucena tam stát a se slzami v očích sledovat jak její sestřenice-se kterými si tolik nahrála v dětství-, prarodiče-u nichž trávívala prázdniny-, strýcové, tety, další a další její blízcí umírají. Nebyla schopná pohybu, toužila se vrhnout proti těm zlým ničitelům všeho jí drahého a zachránit to nejcennější co měla-lidi kterým na ní záleželo. Po tváři jí právě stékala slza, když zahlédla svou matku, jak škobrtá před jedním Smrtijedem do ústraní a nohy jako by ji náhle začali opět poslouchat. Rozběhla se k mamince-kterou měla tolik ráda, s kterou mnoho zažila a na níž jí záleželo ze všeho nejvíce-a právě ve chvíli kdy upadla se k ní dostala a nyní se ji snažila postavit znovu na nohy. Ta však na ni jen ztrápeně a unaveně pohlédla a pronesla roztřeseně
"Běž a zachraň se, nech mně tady"Lily ji však snaživě táhla dál, ale opět znovu upadly. Země pálila jako oheň a měla pocit, že jí snad dočista zničí bolestí. Vzhlédla a uviděla že na její maminku míří hůlkou velký Smrtijed a pronáší právě kletbu.

"Avada Keda…"Vrhla se vpřed a postavila se před útočící hůlku, a chránila matku celým svým tělem.
"Nééé!" vykřikla, Lily a přivřela oči, protože ji oslnilo silné zelené světlo. Její poslední myšlenka bylo jen přání zachránit člověka, na kterém jí tolik záleželo.

"Nééééééé!"křičela, Lily a s trhnutím se posadila na postely. Byla zpocená, po tvářích jí tekly slzy a měla hroznou žízeň. To ji však netrápilo, pořád viděla ono oslnivé zelené světlo z jejího snu, to světlo jenž se hnalo vpřed, aby ukončilo její život…
"Ticho!" ozvalo se od lůžka její spolubydlící Ollie, spící nalevo od ní. Ollie, nebyla sice Lily tak blízká jako Marris a Leah, ale byla na ni milá a vždy si dobře rozuměli. Ollie, byla tichá, menší hnědovláska s modrýma očima a úzkými rty. Právě teď by Lily nejradši zabila, ale jinak ji celkem obdivovala. Teď se ozvala i Vegan, druhá spolubydlící Lily, Leah a Marris a nejlepší kamarádka Ollie.
"Musíš nás budit? Nemůžeš jít řvát jinam?"zamumlala nevraživě vysoká, zrzavě blonďatá jindy docela milá holka a přetočila se na druhý bok. Marris, si Lily vůbec nevšímala a spala dál, ale Leah se odvážila zeptat
"Lily, jsi v pohodě?" i když se jí nechtělo, přeci jen se neochotně začínala, budit, aby mohla případně kamarádku utěšit.
"J-jo snad, o-omlouvám se!"roztřeseně, tiše odpověděla, Lily a snažila se zadusit, tu strašnou paniku a smutek z toho děsivého snu. Leah bohužel byla tak ospalá, že si nevšimla Lilyina strachu a velmi rychle znovu usnula. Lily se mezitím, co její spolubydlící usínali, pokusila vstát a když se jí na třetí pokus povedlo postavit na nohy, vydala se k oknu, aby se napila. Po té co málem rozbila džbán, se jí přeci jen podařilo dostat do sebe trochu vody se rozhlédla po školních pozemcích, na které byl z jejich okna výhled. Právě vycházelo slunce, což by za normálních okolností Lily, brala jako velmi krásné a se zaujetím by to sledovala. Dnes však ne. Pořád se jí myslí míhali záblesky z onoho snu. Přesto však podvědomě viděla jak se pomalu jezerní hladina-jejíž vlnky líně popoháněl slabý větřík-zalévá rudou září a jak se na orosené trávě začalo lesknout oranžové slunce. Přitiskla upocenou tvář, na chladnou okenní tabuli a snažila se vydolovat si z mysli ty hrozné myšlenky. Po chvilce ji napadlo, že jí třeba pomůže sprcha a tak se šla zavřít do koupelny.

Když o půl hodiny Lily vyšla ven-ve svém bradavickém hábitu, vlasy upletenými do dvou volných copů a brašnou přes rameno- cítila se již trochu klidnější. Pociťovala však neodbytnu touhu, napsat ihned rodině, aby je nabádala k opatrnosti, a proto se podívala na hodinky, aby zjistila kolik má času. Naštěstí bylo velmi brzy i na snídani pro nedočkavce (jak to nazývala Marris) a tak vzala, Lily svitek pergamenu, inkoust a brk a vydala se do společenské místnosti, kde byl tou dobou ještě klid, protože celá kolej ještě spala. Dlouho uvažovala jak svůj dopis formulova, protože nechtěla rodiče zbytečně děsit, ale potřebovala, aby to bylo na druhou stranu naléhavé a donutilo je to vzít si její varování k srdci. Nakonec se rozhodla že začne humorně a bezstarostně a v konci dopisu se lehce zmíní o nebezpečí. Pustila se tedy do psaní a nakonec její dopis vypadal takto:

Ahoj drazí rodičové!
Zřejmě se divíte, proč vám píši takto brzy, když se ještě prakticky nic nepřihodilo, ale již se mi stýská a tak vám chci podat nejnovější zprávy. Vlak jsem nakonec stihla, ale mrzí mně, že jsem se s tebou nestihla pořádně rozloučit, tati. Moc díky za odvoz, doufám, že jsi se pak z té dopravní zácpy dostal(mizerní řidiči). S kufrem jsem neměla nijak zvláštní potíže, jen jsme měly menší luxusní problém, když jsme se ho snažili s Leah dostat do vlaku, takže nám nakonec museli pomoct nějací kluci, ale do Bradavic jsem s ním dojela. Marris přišla jako vždy pozdě na nádraží a tak jsme ji musely naložit do vlaku velmi rychle, načež jsem málem zůstala na nástupišti, ale díky pár lidem jsem se i já dostala do vlaku. Leah byla na dovolené v Portugalsku a má spoustu zajímavých zážitků, stejně jako Marris, která byla zase na Kubě. Obě dvě vás pozdravují a jejich rodiče také, hlavně ti Leini, kteří by vás rádi někdy pozvali na večeři, ale prý vám pak napíšou, takže vám to jen předběžně říkám. Bohužel jsem zase potkala Pottera dřív, než bylo zdrávo, ale protože máte jistě již také dost dopisů o jeho debilitě, vystihnu to tentokrát jediným slovem-je to magor! Ale asi mu trochu vděčíme za pomoc s Marrisiným pozdním nástupem do vlaku, tak ho tentokrát více urážet nebudu. V Bradavicích nás čekala velmi dobrá hostina, i když na tebe mami nikdo nemá J. Profesor Brumbál nás však trochu varoval a tak vás prosím, abyste brali mé, varování-které vám musím dát-stejně vážně, jako já beru to Brumbálovo. Nevím jestli jsem vám to už říkala, ale objevil se jistý velmi mocný čaroděj, jménem lord Voldemort. Problém je v tom, že on jaksi nemá rád nečaroděje, ani děti nečarodějů, které umí kouzlit. No a protože už pár takovým ublížil, snažně vás prosím, aby jste na sebe dávali pozor. Já jsem tady v Bradavicích v bezpečí, ale vy byste měli pro jistotu, zkusit, nezdržovat se venku po setmění, nechodit nikde sami a i přes den se nezdržovat na temných opuštěných místech. Možná by bylo také dobré, požádat Leiny rodiče, nebo někoho jiného, aby váš dům trochu zabezpečili. Ještě to promyslím, ale prosím vás, abyste to nebrali na lehkou váhu. Samozřejmě se nemusíte nějak bát, ale jistota je jistota a já vás mám moc ráda na to, abych se vás nepokusila ochránit a trochu nepostrašila v zájmu vašeho dobra. Snad se lorda Voldemorta povede zastavit včas, ale do té doby se opatrujte. Mám vás moc ráda a zase vám někdy napíšu, ale za chvilku bude čas na snídani a já tam musím být včas, abych dostala rozvrh. Dejte na sebe pozor!
Hodně štěstí.
Vaše Lily!

Ps: Pozdravujte Petunii a Verona.

Právě když si Lily opět po sobě dopis pročítala, uslyšela hluk a z ložnic jak z chlapeckých tak z dívčích, se vyhrnulo pár jejích spolužáků. Po většinou šlo o pár čtvrťáků, mezi nimiž Lily skoro nikoho moc neznala a tak se rozhodla raději vydat se do sovince, aby dopis odeslala.

Když vybíhala po schodech nahoru k sovinci, přemýšlela, jestli svým dopisem rodiče moc nevyděsí, ale říkala si lépe vyděsit, než jim nevysvětlit vážnost situace. Otevřela dveře a rozhlédla se. Bylo to tu pořád stejné, po zemi se povalovalo seno a pár mrtvých myší a žab, tu a tam tu proběhla nějaká o trochu živější myš, ale ty se tomuhle místu spíše vyhýbaly. Na bidélkách, která začínala kousek nad zemí a pokračovala až k vysokému stropu tu sedělo mnoho sov. Některé spaly, některé byly ještě vzhůru a pár jich doposud bylo na nočním lovu. Lily, začala hledat svého Krówa. Brzy ho zahlédla, ale byl moc u stropu, proto ho gestem přivolala k sobě.
"Je to pro rodiče, leť rychle je to důležité a čekej na odpověď" nabádala, Lily sovu, zatímco mu připevňovala k nožce dopis v obálce. Pohladila ho a posadila si ho na ruku na níž ho přenesla k otevřenému oknu.
"Tak leť" a s těmito slovy, vypustila Krówa do ranního slunce. Chvilku ho sledovala, jak letí, ale když se jí ztratil v dáli, rozhodla se vydat zpět do společenské místnosti, aby mohla s kamarádkami jít na snídani. Cestou se stále ještě uklidňovala z onoho snu, ale poněvadž její rodiče měli nejpozději zítra již vědět, že mají být opatrní, šlo to trochu lépe.

"Nazdar Evansová půjdeš se mnou na rande?" sledoval jak se k němu s úsměvem ve tváři otočila. Byla nádherná, rudé vlasy měla rozpuštěné a na sobě Bradavický hábit, který jí však hrozně slušel.
"Ano hrozně ráda, Jamesi!"usmála se ještě víc a rozběhla se k němu. Rozevřel náruč a…

"VSTÁVEJTE!" rozkřičel se kdosi na plné pecky. James naštvaně otevřel oči.
Proč vždycky v tu nejlepší chvíli, proč?pomyslel si naštvaně a neochotně rozhlédl kdo mu to rozhrnul závěsy a kdo ho to tak nehorázně vzbudil. Za okamžik zjistil, že to byl Remus který právě táhl Petera z postele.
"Náměsíčníku, ty blbe!" zamručel Sírius, který vypadal, jako by právě vylezl z velké kupy čehosi, což byla podstatě pravda, protože se před chvílí snažil zahrabat pod peřinu, když se ho Remus snažil vzbudit.
"O co ti do Merlinova vousu, jde?" zeptal se podrážděně James.
"Zaspali jsem!"hulákal Remus a rozběhl se k Siriusova, aby ho vytáhl také ven z postele a pokračoval.
"Jestli přijdeme zase pozdě, profesorka McGonagallová se zblázní!"vykřikoval a při tom šťouchal do napůl spícího Blacka. Ten se však úporně bránil a říkal pořád něco ve smyslu
"Ať si jde trhnout, rašple stará!" ale přeci jen se pomalu začal oblékat.
"Pohyb pohyb!"opakoval stále Remus a sledoval, jak se jeho kamarádi neochotně chystají.
"Je to dobrej kamarád, ale někdy bych ho nejraději majznul, jeho nejtlustší učebnicí, kterou má!" šeptl James směrem k Siriusova, zatímco scháněl nějaký pergamen do brašny.
"To mi povídej!"odpověděl též tiše Čmuchal a také si balil věci.

Zjistili, že je Remus jako obyčejně moc honí, ale James se přidal na jeho stranu, když mu Remus řekl, že je možné, že když si nepospíší, tak prošvihnou Evansovou. Bylo půl deváté když konečně dorazili do velké síně. K Jamesově štěstí tu Lily ještě byla a hádala se se svou kamarádkou Marris o tom, že by po ránu neměla tolik jíst(její talíř obsahoval téměř vše v dosahu pěti metrů) a ta jí zase odporovala tím, že ona zase z toho svého ptačího zobu(ovesné vločky s mlékem) také nebude zrovna ideálně najedená. Okolo nich už však seděli další dívky ze sedmého ročníku Nebelvíru a tak se Pobertové museli spokojit s místy trochu vzdálenějšími. Sírius si právě odběhl domluvit rande s jakousi šesťačkou z Havraspáru, Remus si kontroloval zad-li má vše v brašně, James přemýšlel, kam pozve Lily a tak byl Peter jediný, kdo se skutečně zajímal o snídani.
"Měli byste se také najíst, dneska to budete potřebovat."navrhl ji Červíček a sledoval, jak si začínají nakládat na talíř. Právě v tu chvíli se naproti Jamesovi posadila Jessica Jerrivsová a její parta.

Jessica byla dá se říct hned po Lily a jedné holce z Havraspáru nejznámější holka na škole. Asi do čtvrtého ročníku byla velmi oblíbená zejména u kluků, ale pak se z ní stala mrcha a drbna a tak na její místo přišla Alicia Stewansová z Havraspáru a od pátého ročníku i Lily. Jessica byla typická blondýna s modrýma očima a malím nosíkem zvednutým pěkně nahoru. Byla štíhlá a vysoká, hodně dbala na svůj vzhled a byla velmi nafoukaná, sebejistá a typická barbína. Od té doby co ztratila popularitu nesnášela Alicii a Lily, protože jí vzali oblíbenost a vždy když mohla, tak se jim snažila pomstít. Ne však, že by Jessica s nikým nechodila to ne, ale vždycky když si někoho vyhlédla a oblbla ho po chvíli na to přišel a poslal ji do háje. Jess měla však svoje čtyři věrné stoupenky, které ji ve všem podporovaly a navíc preferovaly její názory. Většina děvčat, která Jessicu neměla ráda je nazývala "klony" což byl docela výstižný název, protože Mellanie Hárstová, Karisa Gustansová a Liwie Lusvendová(sestra Hauvarta Lusvenda) skutečně klonamy byli. Snažili se nosit stejné účesy, obarvili si vlasy na stejně neuvěřitelnou blond a všechny měli až na Liwii modré oči. Chodily všude s Jessicou, mluvily jako ona a zkrátka a dobře, byly jejími kopiemi, i když Jessica byla vůdkyně celé jejich partičky.
Teď seděly všechny naproti klukům, zářivě se usmívaly a úplně stejnými pohyby si sedly, přitáhly talíře a naložili si na ně každá trochu jídla. Po té promluvily
"Ahoj kluci!" a úsměvy se rozšířili, Jessica si obzvlášť dala záležet na tom, aby bylo jasné, že ten její je věnován Siriusovi a Jamesovi. Ti na sebe napůl překvapeně, napůl znechuceně pohlédly, ale přesto se přidali k Removu
"Ahoj!" a i Červíček (zřejmě trochu oslněn barvou jejich vlasů) zamumlal pozdrav.
"Tak jsme si říkaly, tobě letos chybí nějací hráči do týmu, že Jamesi?" řekla Jessica sladce a snad s ještě sladším úsměv pohlédla na Jamese. Ten kývl hlavou a dodal
"Ano to je pravda, budu muset udělat konkurz" zamyslel se o co by jim mohlo jít a proč se proboha najednou zajímají o famfrpál, ale měly pravdu. Letos mu odešli dva střelci a on ač nerad musel uspořádat konkurz na nové. Doufal že se mu povede sehnat alespoň nějaké sympatické lidi a přemýšlel, že by zkusil přemluvit Siriuse. V tu chvíli se však ozval opět sladký Jessicin hlásek.
"No a neměl bys zájem tady o Karisu?" zeptala se a pokývla ke své kloně, která seděla po její pravici. Ta se zářivě usmála a lehce zamávala.
"No když přijdeš na konkurz, uvidím, co se dá dělat!"odpověděl nechápavě James, protože mu přišlo jejich chování podivné.
"Určitě bude nejlepší, je hrozně talentovaná!"pokračovala Jessicca ve své přemlouvací řeči.
"Myslím, že budeš určitě spokojený!" dořekla a se sladkým úsměvem i se svými klonami odtančila, nepochybně aby zkontrolovaly svůj vzhled v zrcadle. James se podíval na Siriuse, který právě odsunul svou rozjedenou snídani
"Je mi blbě!" řekl a zahrál, že zvrací. James se rozesmál
"Tak hrozné to nebylo!"ale v duchu uvažoval, že by měl možná konkurz uspořádat tajně.
"Tobě šplouchá na maják! Bylo to strašný, připomínaly mi tetičku Masii, která si barvila vlasy ještě v devadesáti, pořád se opečovávala, mluvila jako by právě spolkla cukr a neustále se hloupě culila. Dobře že umřela!"zakončil svou řeč Sírius a snažil se odvát rukou vůni, kterou za sebou Jessica zanechala.
"Už toho nech!"řekl Remus který přemáhal smích. Zato Peter zasněně zíral na místo, kde před chvilkou ještě klony seděly.
"Měl bys radši zmlknout, nebo ti tady Červíček dá pěstí!"kývl k obtloustlému klukovi s špinavě slámovými vlasy a vodovýma očima. Peter sebou trhl a zlostně se podíval na smějícího se Sírius, který ho začal popichovat
"Snad ses nám nezamiloval, Péťo!"James, který do té doby opět pozoroval, Lily, smějící se nějakému vtipu, se také přidal.
"Měl bys jí poslat růže a milostný dopis!"Remus už nevydržel a rozesmál se na celé kolo. A kluci pokračovali
"My víme, že jsi zamilovaný, ale na tenhle výraz, Cvrnknul jsem si do kalhot' žádnou nezbalíš, to mi věř"šťouchl Sírius do Petra, rudnoucího vzteky.
"Jo přesně tak, měl by ses jít navonět, kamaráde!"řekl James a podíval se, jestli to Lily slyšela, ta jim však nevěnovala pozornost. Zato se však setkal s čokoládovýma očima její kamarádky Marris, která pobožně koukala na Siriuse, stejně jako ostatní děvčata v okolí.
"Ach tak tak, to ta mladá láska!" přisadil si s vážným hlasem, staré babky Sírius a vyčaroval si kapesník, jímž teď již hodně naštvanému Petrovi zamával před nosem a po té zahrál, že si jím utírá slzy a hlasitě smrká
"To je tak dojemné potřebuji obejmout!"teď už se přidal i Remus a vrhl se Siriusova do náručí, ten zamrkal a nabídl mu:
"Chceš půjčit můj kapesník?"pokračoval ve hře
"Ano drahý, ty jsi tak obětavý. To víš mně to, tak dojalo, že Péťa…ach!"předstíral Remus, ale to už to Peter nevydržel
"Néchté toho!" křikl hlasem trucujícího dítěte. James se rozesmál ještě víc a odpověděl mu
"Ale Petříčku, za to se nemusíš stydět, my to chápem. Musí to být těžké se s tím vyrovnat"Peter nakvašeně vstal a odešel, aniž by jim věnoval jediný pohled
"To je idiot!"řekl Sírius když se oni i jejich obecenstvo dostatečně vysmáli.
"Jo to je vždyť nedostane rozvrh" strachoval se Náměsíčník a starostlivě se za Červíčkem díval
"Nikdy bych do tebe neřekl Reme, že se k nám přidáš"změnil téma James. Remus se pro změnu zatvářil přemýšlivě
"To já také ne, už toho začínám litovat."pustil se opět do jídla
"Ale prosim tě!" uštěpačně odpověděl Sírius, ale to už jim začala profesorka McGonagallová rozdávat rozvrhy.

"Zase máme první hodinu dvouhodinovku přeměňování, jako vloni!"podotkl naštvaně Sírius, zatímco pročítal svůj rozvrh
"To mi povídej, ta zase bude mít plno plků na téma OVCE"postěžoval si James, ale po té se trochu rozradostnil
"Ale dál už to není tak špatné, pak jsou už jen formule a po obědě dějiny, tam si aspoň můžeme dáchnout"pousmál se nad Remusovým nevěřícným výrazem. Ten jen zavrtěl hlavou a dál se věnoval svému rozvrhu.
"Škoda, že já mám ještě věštění z čísel"řekl jim, ale pak ho něco napadlo
"Ještě, že sedím s Lily, jde jí to lépe než mně!"Nato Jamesovi zaskočil kousek slaniny.
"Ty sedíš na něco s Lily? Proč jsi mi to nikdy neřekl?"zeptal se, po té co ho Sírius praštil párkrát do zad. Remus však jen pokrčil rameny a zapřemýšlel, jak si to letos udělá s opakováním ke zkouškám. Nakonec když už byl čas jít, tak se Pobertové vydali vstříc svému osudu na hodinu Přeměňování.