Říjen 2009

Kapitola 10 Nebelvír kalí ve velkém stylu

31. října 2009 v 22:05 | Elin7 |  Proč mně nenávidíš
Tak tahle kapitola se mi vůbec nepovedla, ale tak když je ten Hallowen a já ji slíbila na Hallowen, tak taky bude na Halloween. Bohužel už ani nemám sílu ji upravit a jsm hodně unavená, takže tam bude pravopisných chyb jak naděláno. Berte to tak, že tohle je jen taková nudná kapitola. Kdyby jste chtěli mážu pro představu do galerie přidat skutečné obrázky všech kostýmů, tak to dyžtak napište do komentářů. Přeji příjemné čtení.
Vaše Elin7

Uběhly dva týdny od onoho famfrpálového zápasu. Lily si poměrně klidně a bezbolestně srovnala myšlenky a dala dohromady fakta. Povedlo se jí přesvědčit Leah, aby svůj vztah zatím tajila a až přijde čas, tak aby Marris řekla pravdu. Jinak trávila většinu času hlídáním Marris(což jí občas dalo pořádně zabrat) a dovytvářením svého převleku na Halloweenský ples. Chvilkami také byla s Thomasem, ale čím více s ním byla, tím jasnější jí bylo, že bude lepší když se rozejdou.

James zase byl v celkem dobré náladě. Povedlo se mu s Lily mluvit, ale i když to nebylo podle jeho představ přinejmenším s ním mluvila. Bohužel pro něj ho poslední dobou ignorovala, což bylo horší enž kdyby se s ním hádala. Ale neměl na druhou stranu moc času se tím zabívat, protože bylo potřeba, aby pracoval na oněch pracích pro bystrozorský kurz.

Asi ve středu před Halloweenem vypuklo pravé plesové šílenství. Celá dívčí populace Bradavic kvokala jako o život, hlavně aby mohly prodrbat a prodebatovat všechny zvěsti a pověsti, jenž byly kdy o onom plese vypuštěny. Tvrdilo se, že přijede profesionální porota z týdeníku čarodějek, aby vyhodnotila nejlepší masku, že na ples byly pozvány kapely "Magic Angels", "Lidožravá bestie" a "Smrtonoši". Také existovala fáma, že se plesu zúčastní mnoho slavných osobností a budou tam i fotografové pro módní časopis Kouzelná Alphabet módy. Jessica Jerrivsová vyprávěla každému, kdo ji byl ochotný poslouchat, že Brumbál objednal alkohol a Marris jednou přišla s tím, že masky ředitelům kolejí bude moct vymyslet jejich kolej. Ani polovina z toho samozřejmě nebyla pravda, ale když jim na hodině přeměňování profesorka McGonagallová oznámila, že jí budou muset vytvořit masku, začínala, Lily pochybovat.

V sobotu ráno je už velmi časně probudila vzrušené pobíhání Vegan po ložnici, jak nemohla dospat.
"Vegan, nemůžeš prostě zalézt a dávat své nadšení najevo v jinou denní dobu?" nadávala jí otráveně ještě napůl spící Ollie.
"Holky, dneska je PLES!" zavřeštěla Vegan a vyskočila na postel.
"Jo a ty tam jdeš s Averym, zřejmě mi uniká důvod tvého nadšení." ušklíbla se Leah
"Nechte toho, nehledě na to že tam budou i jiní kluci!" zavýskala Vegan
"Mám nápad, kdo ji umlčí první, tomu dám 10 srpců." Napadlo, Lily a Marris vyskočila z postele a rozběhla se na Vegan. Povyk, který o chvilku později obě dvě nadělaly zcela vzbudil všech pět holek a tak jim nezbývalo nic jiného, než jít na snídani.
"Dneska budou všechny koupelny v hradě narvané, jen počkejte." Předvídala Vegan cestou do velké síně.
"No tak snad se tam lidé dříve než ve čtyři nepoženou a dyžtak prostě budeme páchat násilí!" vyhlásila, Lily a Leah se zasmála. Lily, byla ráda, že je to mezi nimy dobré, ale měla strach, co bude dál.
"Evansová, tak co, těšíš se, jak to dnes na parketu roztočíme!" zakřičel na ni James hned jak vešly do Velké síně.
"Pokud o my dva spolu někdy roztočíme, rozhodně ne z tak pozitivního důvodu jako je tanec." Neudržela se Lily
"No konečně zase mluvíš, to mám radost." Usmál se sebejistě
"Pottere, věnuj se své snídani, buď tak laskav."odbyla ho Lily a sedla si i s kamarádkami co nejdál od něj.
"Stejně tě nechápu, proč to s ním alespoň nezkusíš?" ptala se vykuleně Vegan
"Protože je to idiot, náfuka, magor, imbecil, kreton, degen-"vyjmenovávala, Lily
"Dobře, už to chápu." Zadržela ji Vegan a nandala si na talíř palačinky.
"No, mně kdyby takhle někdo zval na rande, třeba Sirius…" povzdechla si Marris smutně a Lily, šlehla pohledem k Leah. Ta se zatvářila provinile, ale pro jistotu nic neříkala a nenápadně se na svého přítele usmála.
"Však bude." Těšila, Lily
"Dost o tom začínám pochybovat." Zavrtěla Marris hlavou.
"Dej tomu čas, ono to přijde!" povzbuzovala ji Lily a v duchu se nesnášela za to, že Marris tak hnusně lže. Jenže co mohla dělat? Buď mohla říct, že má pravdu protože Sirius chodí s Leah a že Marris nikdy na rande nepozve a nebo ji mohla klidnit a utěšovat. Ani jedno z toho nebylo správné, ale druhá možnost byla alespoň pro Marris bezbolestnější.
"Co budeme dopoledne dělat?" zeptala se Leah, aby odvedla řeč do bezpečnější okruhů.
"Co se jít projít, dneska to vypadá venku hezky a můžeme si alespoň naposled užít podzim v Bradavicích." Napadlo, Lily. Milovala Podzim, obzvláště tady. Líbilo se jí barevné listí, jenž rozzařovalo krajinu, měla ráda onen nádech zimy a půvab jenž krajina na podzim dostávala.
"To není špatný nápad, pojďme."souhlasila Leah a Ollie též přikývla. Jen Marris a Vegan nervózně pokukovali po zbytku holek z Nebelvíru, jak se baví o dnešním plese.
"A nebude bezpečnější tu zůstat, abychom něco neprošvihly?" zamyslela se Marris.
"A co asi? Další drby? Těch už známe až, až, jde se ven!" zavelela Leah a tak se po snídani všech pět vypravilo ven.

**O**
"Tak co dneska podnikneme? Co třeba jít potrápit Zmijozeláky?" hecoval Sirius kamarády.
"No…" chtěl mu odpovědět Remus
"Jasně, jde se na to, přivážeme Norrisovou ke vchodu do Zmijozelské společenské místnosti a narafičíme to tak, aby to vypadalo, že to byli oni!" nadchl se James.
"A ruchu ji přizdobíme, aby se k dnešní Halloweenské párty hodila!" přidal se Sirius
"A nechcete jtí raději do kuchyně?"zeptal se nenažraně Peter.
"To by se ti líbilo, viď?" šťouchl do něj James
"Nech si toho!" ohradil se Peter navztekaně.
"Tak co budeme dělat?" upoutal Remus Jamesovu a Siriusovu pozornost dřív, než začnou blbnout.
"Jde se na Norisovou, navrhuju ji přebarvit na černo, aby byla taková pravá černá kočka!" Zvolal James
"Beru a jak to uděláme, kouzlo?" zeptal se Sirius
"To by šlo, takže…" zatímco James vykládal svůj plán Siriusův úsměv se stále rozšiřoval.
"Hele neměli byste to dělat!" snažil se je Remus ještě usměrnit
"Nebuď pořád takovej, Náměsíčníku. To mi připomíná, že za týden je úplněk, co podnikneme?" zeptal se Sirius
"To nech na potom, teď jdeme na Norisovou." Rozhodl James a oba kvapně vstali.

"To bude až to Filch zjistí!" radoval se James o půl hodiny později, když spěchali po schodech do Nebelvírské věže. ¨Před chvilkou se jim totiž povedlo odchytit paní Norrisovou, přebarvit ji na černo a na srsti ji vytvořit nápis Hello Kitty. Aby toho nebylo málo, použili na ni kouzlo pro ztuhnutí a pověsili ji nad vchod do Zmijozelské věže, jako drobnou ozdobu.
"Jo to jo, škoda že u toho nebudeme." Zesmutněl Sírius
"Neboj, o tom bude mluvit celá škola." Předvídal James a oba se opět rozesmáli.
"A co dál?" vyptával se Peter, když přišli do Nebelvírské společenské místnosti.
"Co tím myslíš?" nechápal Sirius
"No jestli už půjdeme do té kuchyně?" řekl Peter s podtónem doufáni v hlase.
"Jo ahá!" vykřikl najednou Sirius a v tu chvíli se málem přerazil o jednoho prvňáka.
"Červíčku, myslíš také na něco jiného než na jídlo?" zeptal se James a Peter uraženě zmlkl.
"Co si jít zahrát famfrpál? Ještě s pár lidmi…"napadlo Jamese
"To beru, nakonec, Call se Berrym sedí támhle a stejně není jak zabít den." Přitakal Sirius
"Neměli byste si udělat nějaké úkoly? Alespoň ty Jamesi?" mírnil je Remus, ale oba jen mávli rukou a šli vyburcovat Obrážeče svého týmu k aktivitě.

**O**

"Nechápu, jak si můžete ČÍST!" ječela Marris na Ollie, Lily a Leah
"Ne? NO hele to je snadné chce to jen umět-" pustila se Lily nevzrušeně do vysvětlování
"NE! JE PŮL ČTVRTÉ A VY SI ČTETE! MUSÍME SE PŘIPRAVOVAT!"Vegan byla dost vynervovaná
"Není nad klidné posezení s knížkou." Zasmála se Leah
"HEJ!" zavřískala vynervovaná Marris.
"Marris klídek, nikdo se ještě nepřipravuje, ve čtyři půjdeme i my, ale do té doby-" snažila se ji Lily přivést k rozumu.
"-než vy vstanete, tak nám vyfouknou všichni všechny koupelny!" panikařila Vegan
"Neboj, mám plán." Svěřila se Lily
"To bych ho chtěla vidět!" vztekala se Marris
"Vezmu vás do prefektské koupelny, tam to půjde dobře." Objasnila Lily což její kamarádky trochu uklidnilo.
"Jsme zachráněny. Stejně je to hrozné, že máme v Nebelvíru jen dvě dívčí umývárny, ráno jsou tam hrozné fronty." Stěžovala si Marris
"Jo, ale co naděláš, navíc když jsme tu poslední rok." Podotkla Leah
"Nic." Povzdechla si Vegan smutně a Ollie přikývla.

Ve čtyři hodiny si všechny došly pro oblečení a další serepetičky (jichž bylo požehnaně) a šly zabrat Prefektskou koupelnu. Protože se tam vydalo několik dalších prefektek, Lilyny věci vzaly Leah s Marris a Lily, sprintovala, takže triumfálně zabrala koupelnu první a ostatní Bradavičko prefektky šli s mrmláním jinam.
"Ty jsi geniální Lily, je to tu úžasné!"
"Ten bazén!"
"Ty ručníky!"
"To je úžasné!" vykřikovali holky jedna přes druhou, když vešly.
"Ale měly jsme pravdu, když jsme říkaly, že máme máknout." Neodpustila si Marris poznámku a Lily se chvilku rozhlížela, co by po ní hodila.

Jako první byla oblečená v rekordním čase hodina a deset minut Ollie. Ollie byla drobné hubené postavy, nijak výrazná, ale v celku hezká. Měla hnědé krátké vlasy, modré oči a úzké rty. Dlouho nevěděla za co jít a tak nakonec zvolila kostým Americké ženské z čtyřicátých let. Oblékla si bledě modré šaty s bílými puntíky, na hlavu se dala bílou čelenku, lehce se namalovala a vše doplnila bílými střevíčky.

Leah skončila jako druhá. Lily jí poradila, aby šla také do mudlovského převleku a vymyslela pro ni kostým břišní tanečnice. Protože Leah byla sněd a měla krátké hnědo-černé vlasy, nejlépe k ní barevně šel červenočerný kostým. Top a vršek kalhot byly z červeného flitrovaného materiálu, stejně jako náramek a čelenka. Zbytek kalhot byl z jemného černého trochu průsvitného hedvábí, stejně jako červený přehoz přes ruce. Marris Leah půjčila zlatý náhrdelník a celý kostým působil úžasně.

Konečně byla i Vegan. Vegan byla na první pohled vysoká a štíhlá blondýnka s šedýma očima. Zamilovala se do swingového růžovo-černého kostýmu, jehož základem byly růžovo černé, kostkované šaty a čepice. Šaty byly natolik krátké, že tu byl prostor pro černé punčocháče a růžové kozačky a třešničkou na dortu byly černobílé korále a náušnice.

Marris šla za anděla, také podle Lily původního plánu. Protože byla blondýnka s kudrnatými vlasy, byl to asi ten nejlepší kostým, jaký pro ni mohl být. Oblékla si bílé kraťoulinké šaty s dlouhým rukávem, jež dobře zakrývali Marrisin plnoštíhlost. Na nohy si také vzala síťované punčocháče, ale bílé a bílé boty na podpatku. Na hlavu si přidělala bílou svatozář a vypadala i na sebe velmi pěkně.

Lily, byla poslední. Nebylo divu, protože její kostým byl také nejsložitější. Měla na sobě nádherné šaty bez ramínek vytvořené z několika set malých Javorových listů, různě zbarvených, jenž vypadaly jako živé (což také kdysi byly). Opravdovým uměleckým dílem byl ale její účes. Lily, dalo hodně práce, než sehnala všechny ingredience, které na něj potřebovala. Šlo o složitý drdol, v němž byly důmyslně zapletena jablka, hrozen vína, jeřabiny, šípky, ořechy, brusinky a další a další plody Podzimu. Dohromady jí to vytvořilo na hlavě něco, co ani snad nebyl účes, spíše opravdové umění. Jako náhrdelník měla také různě navléknuté plody. Její boty byl spíše kousek dřeva přivinutý k nohám barevným břečťanem, který měla ovinutý lehce i okolo rukou. Lily, šla za podzim.

"Vypadáš úžasně!"
"Tobě to sluší!"
"Vážně krásný kostým!"
"To je nádherné!" vykřikovaly všechny, když ve tři čtvrtě na sedm vycházeli z koupelny. Lily z nich byla nejvíce exotická, ale krásné byly všechny. Když procházely, lidé zírali na Lily, jako křesťan na Ježíše. Někteří kluci z ní málem slintali. Lily se musela pousmát, její vysněný kostým se povedl.
**O**

Když se James, Sirius, Peter a Remus převlékli, byli z toho dost rozpačití.

Sirius šel za piráta. Bylo to na něj jako dělané, takže si prostě vzal úzké černé kalhoty a bílou trochu roztrhanou košili. Na hlavu si sehnal trojhranný pirátský klobouk a jako doplňky si vzal kort(jenž ukradl jednomu Francouzkému brnění ze třetího patra) šátek a další pirátské blbosti.

James se oblékl jako Romeo a doufal, že na Lily zapůsobí. Také měl bílou košili a černé kalhoty, ale sehnal si starou knihu a kytici růží, aby vypadal zamilovaně.

Za vtip století byl ale považován Remusův kostým. Sírius a James ho donutili, aby šel za Zora mstitele a od té doby se nemohly přestat smát. Ne že by Remus nevypadal dobře, problém byl v tom, že Remus jako Zoro mstitel byla prostě úžasná představa.

A Peter? Ten šel prostě za bílého králíka, jak ho donutili James se Siriusem a byl ráda, že u toho může jíst mrkev.

S jejich partnerkami se měli sejít ve vstupní síni a tak tam za deset minut sedu naštvaně zamířili. James vyhlížel, Lily, aby ji našel, ale v tom davu neměl štěstí. Nakonec bohužel dříve objevil spolu se Siriusem Narcisu a Belatrix. Obě byly ve stejné náladě jako oni a tak se prostě postavili pět metrů od sebe, aby se viděli, ale nemuseli spolu bavit

Narcisa šla za princeznu. James si říkal, že kdyby ji nenenáviděl možná že by jí to i celkem slušelo. Na sobě měla bledě modré šaty, ozdobené mašličkami a krajkou a vlasy nakudrlinkované a svázané v drdolu. Pořád se ale tvářila povýšeně a naštvaně si měřila své okolí

Belatrix byla za jakousi černou upírku či co. Oblečená byla v černobílých šatech z bílého korzetu a černé sukně. K tomu síťované černé punčocháče a černé boty na vysokém podpatku. Její vlasy působily trochu jako černobílá koňská hříva a tak se jimi James nezabýval.

Právě zahlédl, Lily a začal ji jako všichni kluci hltat pohledem. Ani by byl nepostřehl, že se otevřely dveře do velké síně, kdyby do něj Remus nestrčil.

Velká síň vypadala velkolepě. Proměnila se v jakýsi temný palác. Z temného stropu vysely dýně, z nichž vycházelo jediné světlo. Všude létali netopýři a černí havrani. Velké stoly zmizely a nahradili je malé černé stolky a židle. James pokynul Narcise, aby šla za ním a společně se Siriusem, Remusem a Peterem se usadili ke stolu kde sedělo ještě několik Nebelvírských kluků se svými nedobrovolnými partnerkami. K Jamesově potěšení si Malfoy sedl spolu s ostatními svými kumpány i Lily ke stolu poblíž, takže ji mohl nerušeně pozorovat. Za chvilku ho ale vyrušila malá potyčka, jenž se strhla mezi Siriusem a Belatrix.
"Já tě tak nesnáším!" šeptal Sirius ale bohužel Brumbál vstal a tak svou hádku museli přerušit.
"Vítejte na letošním Halloweenském plese!" řekl Brumbál s úsměvem
"Nejprve, bych vám rád ještě řekl, že i když vám asi nevyhovuje váš partner-"podíval se na Siriuse a Belatrix
"-právě tady byste se mohli poznat v jiném světle! Snad se vám tedy ples bude líbit. A teď se pořádně najezte, ať to dnes vydržíte!" zakončil svůj proslov Brumbál a většina lidí mu začala tleskat. Pak už se na stolech před nim objevilo jídlo (každý stůl měl něco jiného) a tak se všichni pustili do jídla.

**O**

Lily, sledovala, jak se v její sklenic odráží světlo z dýně nad její hlavou. Dávno už neposlouchala co si ten debil Malfoy(převlečený za jakéhosi knížete) povídá s kamaráda. Místo toho prostě přemýšlela jak se co nejlépe rozejít s Thomas a občas hodila mučednický pohled k Alicii(jenž šla za vílu vody a hrozně jí to slušelo) nebo k Leah sedící naproti ní.

"A nyní přivítejte kapelu, která nám dnes zahraje:Magic Angels." Zvolal Brumbál a na podium uprostřed síně nastoupilo pět holek asi dvacetiletých. Všechny byly oblečeny jako andělé, ale v černém. Dvě z nich měly kytary, jedna přistoupila k už připravenému mikrofonu, jedna ke klávesám a poslední k bicím.

Začaly hrát, přiměřeně rychlou melodii a většina lidí se zvedla. K Lilyně překvapení i Malfoy a gestem jí naznačil, aby také vstala. Lily si povzdechla, ale vzhledem, k Malfoyově nekompromisnímu výrazu se vzdala nadějí na útěk a tak se nechala odtáhnout na parket. K jejímu štěstí Malfoy uměl docela tancovat a protože ona samozřejmě absolvovala mudlovské taneční, tak jim Waltz docela šel.
"Tak co, primusko?" začal svůdně Malfoy, Lily jen naznačila, že ho nepochopila a mlčela.
"Nakonec to není tak hrozně že?" řekl a přitáhl si ji blíž
"Někdy mi přijdeš strašně naivní, Malfoy!" odpověděla Lily s úšklebkem a pocítila, že jí pevně ji stiskl ruku.
"To se ještě uvidí!" vyštěkl nebezpečně.
"No tímhle akorát směřuješ k tomu, že jediné co uvidím, je fakt, že jsi mi zlomil ruku." Pousmála se Lily.
"Jak říkám:ještě se uvidí!" odpověděl
"Nevyhrožuj!" napomenula ho Lily a bylo jí jedno, že ji tiskne ještě pevněji. Právě zahlédla Pottera, jak tančí s Narcisou, když si ji Malfoy přitáhl ještě blíž.
"Mně se to začíná vysloveně líbit." Pochvaloval si
"A já začínám mít pocit, že ještě chvilku a budu tě muset zabít." Procedila, Lily mezi zuby. Nelíbilo se jí, jak s ní zacházel, jako by byla kus masa.
"Být tebou moc bych si nevyskakoval, pokud máš ráda rodiče a sestru." Řekl Malfoy a Lily, ztuhla.
"Severus nás velmi dobře informoval." Šklebil se Malfoy radostně. Lily se podívala na svého dřívějšího kamaráda a setkala se s jeho černýma očima.
"Koukám, že jsi hned povolnější." Dobíral si ji Malfoy samolibě a téměř ji přitiskl k sobě, naštěstí píseň právě skončila. Lily, chtěla utéct, ale nebylo kam. Malfoy ji pevně držel a v okolí nebyl nikdo, kdo by jí mohl pomoct. Právě když už si začínala zoufat, objevil se zčista jasna Black.
"Evansová, co takhle tanec?" zeptal se vesele a Malfoy se zasmál
"Pochybuju, že s tebou půjde." Ušklíbl se sarkasticky.
"A to říká kdo?" vyhrkla, Lily úlevně, vyškubla Malfoyovi svou ruku a honem se vrhla k Blackovi.
"Myslím, že radši bude se mnou, než s tebou." Odpověděl mu Sirius a vedl ji co nejdál.
"Máš to u mě. Díky." Řekla, Lily vděčně a on se zasmál.
"V tom případě u přesně vím jak s tím naložím." Řekl, ale Lily to bylo v tu chvíli jedno, hlavně, že je pryč od Malfoye. Sirius ji chytil a začali tančit rychlou samabu.
"Nevíš jak to zařídit, abych nemusela k Malfoyovi zpátky? Zeptala se za chvilku Lily prosebně. Jakkoliv Blacka nesnášela, teď za něj byla ohromně vděčná.
"Noo…"protáhl zamyšleně
"Nějak to udělám." Usmál se
"Bezva, možná, že je dobře, že s Leah chodíš." Odvětila
"Jo, je to fajn." Kývl. Potom už jenom tančili, než skončila píseň.
"A co teď?" zeptala se Lily smutně, když viděla jak se Malfoy blíží.
"Remusi!"zavolal Black a přišel kdosi, celý v černém
"Ahoj Lily, sluší ti to, co potřebuješ Tichošlápku?" zeptal se Zoro, alias Remus
"Zachraň Evansovou před Malfoyem, já jdu pomoct Leah." Vysvětlil rychle Black a šoupl, Lily směrem k Remusovi, ten naštěstí rychle pochopil situaci a honem ní začal tancovat, než Mafoy dorazil.
"Vy jste domluvení?" ozvala se překvapeně Lily a viděla, jak se Remus usmívá.
"Dá se říct, Sirius to vymýšlel během jídla, ale neříkal, koho všeho hodlá zachraňovat, jen mlel něco ve smyslu: Musíme si naše Nebelvírské krásky chránit." Rozesmál se Lupin a Lily s ním.
"Už chápu, ale obávám se, že na celý večer to nepůjde." řekla smutně Lily.
"No tak, má Johanes a pak i James se rád obětuje." Podotkl Remus a Lily se pousmála.
"No skvělí!"
"No tak taky můžeš vzít za vděk Petrem, ale…" zamyslel se její partner
"No bezva, nechápu, proč máme v Nebelvíru jen samé-"zasmála se Lily
"-no dovol!" urazil se naoko Remus a pak začal debatu ohledně letošního učiva a OVCí.

Tancovali ještě dvě další písně, ale pak se objevil opět Black a sebou měl Leah.
"Výměna, aby to nevypadalo, že to děláme naschvál!" volal už z dálky a Remus přikývl.
"Tak jo, ale já budu tancovat s Leah!" bojovala, Lily za své.
"No jasně a vůbec to nebude nápadné!" přikývl ironicky Black a Lily pokrčila rameny, ale přece jen raději tancovala s ním než s Malfoyem.
"Tak já zase přijdu." Zamával Black Removi a Leah
"Jak dlouho budeme tohle dělat?" zeptala se Lily
"Dokud to Malfoy nevzdá." Odpověděl jí Sirius a ona byla na okamžik ráda, že je právě on její spolužák.
"Ještě jednou díky." Řekla rychle, protože nevěděla jak jinak vyjádřit, že si jeho snahy váží.
"No musíme si-"začal
"-naše Nebelvírské krásky hlídat, jo to už jsem slyšela!" zasmála se Lily a on s ní.

Když to za čtvrt hodiny vypadalo, že Malfoy tancuje s Narcisou, šli si všichni sednout. Blackovi se povedlo přitáhnout i Alicii a tak teď všichni seděli, popíjeli medovinu a ohnivou whisky a smáli se. Lily překvapeně zjišťovala, že Black není až zas tak hrozný a že se s ním dá i celkem dobře blbnout, pokud Potter není na blízku. Za chvilku už měla díky vlivu medoviny také o hodně lepší náladu a několikrát si i s Blackem a Alicií přiťukla.

**O**
James zuřil. Už hodinu se snažil vyhnout Jessice Jerrivsové, která chtěla tancovat. To by ho ale neštvalo, kdyby Sirius a Remus netancovali s Lily jako by se nechumelilo. Konečně se mu podařilo Jessicu setřást a tak ihned vykročil k jejich původnímu stolu, kde Lily, seděla spolu s Remusem, Siriusem, Leah Alicií Stewansovou a pár dalšími a všichni vesele popíjeli a vtipkovali.
"Tak jsem se ji konečně zbavil." Oznámil všem u stolu a oni na něj koukali jako by spadl z višně.
"To s tebou moje sestřenka chtěla tolik tancovat?" zeptal se překvapeně Sirius a James pochopil
"Ale ne, myslím Jessicu Jerrivsovou, ta mi nechtěla dát pokoj."vysvětlil a všichni pohledem sklouzli na uraženou Jessicu a rozesmáli se. James využil jejich chvilkové nepozornosti a chytře si přitáhl židli mezi Lily a Remuse, jenž předtím seděl vedle ní.
"Kam se sereš?" vyjela trochu opilá Lily a Sirius se zase rozesmál.
"Evansová, odkdy ty mluvíš sprostě?" zeptal se přihlouple
"Od té doby co jsi mně opil, to od tebe totiž vůbec nebylo pěkné!" zasmála se Lily. Na všech bylo vidět, že opilí vážně už trochu jsou, čehož James hodlal využít.
"Jdeš si zatancovat, Evanosvá?" zeptal se a načechral si vlasy.
"Hele, Pottere, možná jsem trochu přiopilá, ale nejsem blbá!" ohradila se Lily dotčeně.
"Prosím!" zkoušel to James a smutně na ni koukal.
"Tak si ještě jednou přiťukneme a já to zvážím." Odpověděla nakonec a natáhla se se skleničkou k Siriusovi, jenž si s ní nadšeně ťukl, a oba vypili sklenku na ex. Sirius požádal stůl o další láhev a stůl ji poslušně dodal, ale to už Lily, neviděla, protože ji James nekompromisně táhl na taneční parket.
"Tak to přece jen dnes roztočíme." Zavýskal nadšeně a Lily se na něj zaškaredila.
"Jednou mi šlápneš na nohu a nacpu tě i s Malfoyem do záchodové mísy!" vyhrožovala, Lily a začali tančit rychlé tango.
"Neboj, já náhodou tango umím." Ohradil se James a na potvrzení svých slov ji šikovně vedl.

Nakonec spolu tancovali ještě další dva kusy, protože Lily to už bylo srdečně jedno a celkem se bavila, protože James jí vykládal, jak učili Petera tancovat a tak teprve až když se oba unavili, šli si sednout. Jenže v tu chvíli přišel pro Lily Johanes.
"Lily, pojď si zatancovat!" vybídl ji sebejistě a Lily si ho chvilku nechápavě prohlížela, protože si zřejmě nebyla úplně jistá kdo to je.
"Jo, no víš, promiň, ale Potter, mně právě uhnal." Vyhrkla, když se jí rozsvítilo a na důkaz svých slov si sedla zpět ke stolu. Johanes to ale jen tak nevzdal.
"Tak si pojď alespoň sednout ke mně a mým kamarádům." Požádal ji, ale Sirius se rozhodl, že se mu už Johanesova přítomnost nelíbí.
"Hele Johanesi, víš, jakou nám dalo práci si ji sem dostat? Jdi si sehnat někoho jiného!" řekl mu pěkně od úst a tak musel milý Thomas odejít, zatím co Nebelvírští si přiťukli už asi po té na "svobodu".

Asi okolo 21:30 už nikdo nevěděl, ani jak se jmenuje, ale to jim příliš nebránilo v činnosti. Přidala se k nim Ollie a pár dalších, takže museli srazit dva stoly, aby se vešli. Remus byl dost přinapilej a tak si začínal pěkně rozumět s Ollie. Lily, Sirius a Alicie chlastali, James zbožně hleděl na Lily a Leah se jen smála vtipům ostatních a byla ráda, že tam je.
"Miluju Halloween!" vykřikla, Lily a Sírius okamžitě sháněl skleničku, aby si s ní přiťukl a založili tak spolek"Milujeme Halloween", ale v tom k nim přišla profesorka McGonagallová s přísným výrazem.
"Můžete mi vysvětlit, proč tady tak pijete? Víte jak tady ztrapňujete Nebelvír?" napomínala je
"Paní profesorko, já vás prokoukl, vy chcete taky napít! Počkejte já vám udělám místo, pojďte k nám, my vás máme tak rádi, jste ta nejlepší profesorka v Bradavicích! A my jsme tu poslední rok, vy nám budete tak chybět! Paní profesorko pojďte si s námi přiťuknout, třeba už se nikdy neuvidíme!"vykřikoval Sírius prosebně a ostatní se k němu přidali, takže si McGonagallová musela sednout chtě-nechtě, protože jinak by ji přinutili. Za chvilku už do ní lili Whisky jedna radost a vypadalo to, že ji Siriusova řeč natolik dojala, že se nebránila.

"Tak na Bradavice!" připil Sirius a všichni si opět přiťukli. McGonagallová seděla a poveseleně jim vyprávěla, jak se ona za mlada jednou hrozně opila s kamarády a jak pak také vyváděli hrozné věci. James se musel smát, když viděl jak McGonagallová začíná pomalu, ale jistě podléhat alkoholu a přišlo mu, že právě zažívá nejlepší večer ve svém životě. Už tam s nima seděla půl hodiny a bylo vidět, že za tu dobu ji dokázali docela pěkně převychovat. Smála se Siriusovým vtipům a vesele si přiťukávala s Alicií.

Nakonec jim profesorku McGonagallovou odvedl dobrosrdečný Brumbál a tak začali chlastat zase sami. Nakonec ve 0:00 byli všichni propuštěni tak se pokusili dostat pomocí svých střízlivých kamarádů do společenské místnosti, aby v mejdanu pokračovali. Alicie šla s nimi, ani nevěděla proč, ale protože se jí nikdo z Havraspárských neujal, šla prostě chlastat do Nebelvíru jako všichni.

Ve 4:00 už usnula v křesle i Ollie a tím Halloweenský mejdan Nebelvírských skončil. Bylo ale jisté, že na něj nikdy nezapomenou.

Kapitola 9 Hořká pravda

28. října 2009 v 15:37 | Elin7 |  Proč mně nenávidíš
Tak jsem si dnes přivstala a napsala devátou kapitolu. Nebyl ani tak nutná, ale jestli chci mít tu Hallowenowou zároveň jako desátou, tak jsme potřebovala devátou. Jehodn krátká, ale stane se v ní pár zvratů, tak snad se vám bude líbit. Moc děkuju za komentáře a snad budou i k téhlo kapitole. Díky moc, že jste vydrželi se čtením až doteď a přeji ať se vám to líbí.
Vaše Elin7

Lily, probudily paprsky vycházejícího slunce. Nejprve si myslela, že je normálně ve sé ložnici, v posteli s nebesy, ale jakmile ji při prvním pohybu rozbolela záda, došlo jí že tomu tak není. Vstala a rozhlédla se kolem sebe. Byla v malé učebně, na kterou včera náhodou narazila. Po té co uviděla Leah se Siriusem. Zřejmě z toho jak tam přemýšlela, usnula. Začaly se jí vybavovat zážitky včerejška a hned zase pocítila chuť někomu něco udělat, ale přemohla se. Chvilku se ještě zmateně rozhlížela kolem a nakonec se sebrala a vydala se na snídani. Chtěla se najíst dříve než Potter a většina Nebelvíru, aby měla klid. Ve velké síni bylo ještě prázdno, ale Lily u Havraspárského stolu zahlédla Alicii.
"Ahoj Lily, co že tak brzy?" zeptala se Alicie, když procházela, Lily kolem nich.
"Vždyť mně znáš." Usmála se Lily a Alicie přikývla.
"A nechtěla bys jít se mnou na školní pozemky? Dnes je první krásný den za dlouhou dobu a mohla bys být chvilku mimo Nebelvírské, třeba by ti to pomohlo." Navrhla Alicie
"Hm…" Lily se zamyslela. Znělo to velmi lákavě, protože potřebovala na vzduch a Alicie jí vždy dokázala pomoct. Zase na druhou stranu, věděla, že pokud se má vše zařídit tak, aby Lein vztah s Blackem nenadělal škody, měla by zůstat tady a hlídat Marris. Nakonec u ní ale touha odpoutat se od problémů zvítězila.
"Tak jo, půjdu ráda." Odpověděla vesele a Alicie se zatvářila šťastně.
"No alespoň si můžeme pořádně popovídat." Podotkla a Lily přikývla. Alicie byla vždy na její straně, co se týkalo Pottera, Blacka i všeho ostatního. Společně nadávaly a svěřovaly se ve věci "Co zase ti blbci provedli" takže Lily, měla pocit, že konečně bude moct někomu říct co si doopravdy myslí.
"Fajn, nasnídám se, skočím si pro kabát a půjdeme." Řekla ještě Alicii a šla si sednout k Nebelvírskému stolu, kde sedělo jen pár čtvrťáků, dva druháci a parta prváků. Čtvrťáci se ihned jak ji uviděli, začali pochechtávat a tak si Lily sedla na nejprázdnější konec stolu. Potřebovala na několik dní vypnout. Neustálé starosti na ni dopadaly jako těžké kameny a ona měla pocit, že to už dlouho nevydrží. Nevěděla jak se má k Potterovi chovat, nevěděla jak to zařídit, aby se Marris na Leah příliš nezlobila a aby se Leah v Blackovi nezklamala. Do toho přicházeli stále hrozivější zprávy v novinách, které děsili každého, dokonce i čistokrevné, jako byla Leah, natož lidi co měly důvod se obávat. Lily se navíc pokoušela napsat co nejlepší práce, jenž potřebovala k přijmutí do Bystrozorského kurzu a čím více se blížil termín uzávěrky přihlášek(10.ledna) byla tím více vynervovaná, že vše nestihne. Jak tak seděla a šťourala se ve své snídani(slanina s vejci) vyděsilo ji drobné klovnutí do prstu. Když vzhlédla, uviděla Krowa s dopisem nadepsaným matčiným úhledným rukopisem. Hned po něm sáhla, protože už dlouho čekala, až jí rodiče odpoví a začínala mít obavy. Odvázala dopis Krowovi z nohy a ten potěšeně zahoukal, když ho pohladila a dala mu kousek slaniny. Lily to, ale nevnímala a honem otevřela dopis.

Drahá Lily.
Je nám velmi líto, že jsme nenapsali dříve, ale bohužel, je toho na nás teď moc. Tatínek má spoustu práce, protože dostali nějakou velkou zakázku do firmy, ale nějak je zlobí počítačová síť a on musí pomáhat ji opravit a do toho vyřídit onu objednávku, takže je unavený, chodí domu pozdě a nemá na nic čas. Pozdravuje tě. Já mám práce jako obvykle, ale zato mám starosti s babičkou Nely.
Kolísá jí tlak a tady v nemocnici ji nedokážou pomoci, takže ji převezli do Cardiffu, kam za ní musím sice každý den jezdit, ale pokud jí pomůžou, stojí to za to. Snažím se to stíhat s prácí, ale protože mám pořád auto v opravně a tatínek to své potřebuje, jezdím vlakem od nás z nádraží. Problém je v tom, že cesta tam trvá půl hodiny pěšky, cesta vlakem je také dlouhá, takže uvažuji, že se nechám přeložit do Cardiffu, abych tam mohla být, kdyby něco. Jen zatím nevím, kde bych bydlela, ale snad by mně u sebe nechala Holly, to je ta moje kamarádka ze střední. Babička to zatím snáší dobře, i přes ty všechny testy a druhy léčeb, jenž musela podstoupit. Mám tě pozdravovat a vyřídit ti, že na tebe bude pamatovat v poslední vůli. Někdy ji vážně obdivuji, a to jak to všechno zvládá s klidem a humorem, stejně jako ty. Mám pocit, že jsem příliš úzkostlivá, ale snad tě to moc neomezuje. Hodně mi chybíš, jsem teď na všechno sama, Petunie ještě nešla na žádnou universitu a začínám mít strach, že si Vernona vážně vezme. Alespoň že ty jsi rozumná. Jak to vypadá s tvou přihláškou na ten kurz pro bystrozory? Víš, že pokud jde o peníze, s tatínkem ti rádi pomůžeme, i když pokud bys šla do Londýna, tak by sis musela asi sehnat práci. A co škola? Daří se ti? Máš se vůbec dobře, zlato? A jak to vidíš s Vánoci? Bylo by skvělé, kdybys přijela, ale samozřejmě chápeme, že chceš poslední rok strávit v Bradavicích. Přesto tě prosím, aby sis to ještě rozmyslela. Velmi mi chybíš, mám pocit,že od té doby co jsi odjela jsem ještě více na všechno sama. Petunie je pořád s Vernonem a tatínek v práci, takže mi chybí tvůj optimismus a tvé hlášky. Napiš co nejdříve, budu čekat a pozdravuj Marris a Leah.

Tvá mamka.

V Lily onen dopis vyvolal zvláštní smíšené pocity. Byla ráda, že jí rodina napsala, že jsou v pořádku a že je nikdo neohrožuje, ale zprávy o tom, jak mamince chybí a jak její tatínek usilovně pracuje, ji zarmoutili. To že babička Nely je nemocná ji také rozesmutnělo, protože s babičkou si vždy velmi rozuměla a měla pocit, že jsou si podobné. Bohužel, ale na tohle teď nemohla a možná ani nechtěla myslet, protože ji to tížilo a ještě více podkopávalo. Proto honem dojedla, strčila dopis do kapsy a pochvalně se usmála na Krowa, jenž ji ještě jednou přátelsky klovl a odletěl. Vstala a šla si pro onen kabát, aby mohly jít s Alicií ven.

Když došla do společenské místnosti, naskytl se jí zajímavý pohled. Většina jejích spolužáků od pátého ročníku výše, ležela na podlaze a po křeslech. Skoro všichni spali a drželi v rukou lahve s pitím. Pá jedinců už bylo vzhůru, ale zřejmě byli rádi, že leží, aniž by zvraceli a někteří i dokonce opravdu zvraceli. Lily, zahlédla i asi tři lidi jak jsou jen stroze oblečení a pár lidí leželo pospolu a tulili se k sobě. Normálně by asi Lily, pobavil pohled na kocovinou postižené kamarády, ale teď jí to bylo upřímně jedno. Jediný kdo se zdál jakž takž při smyslech, byl Remus. Seděl v křesle a s kritickým pohledem si všechny okolo sebe prohlížel, teď se ale podíval přímo na ni a ona uviděla v jeho očích soucit. Rozhodla se ho ignorovat, a proto překročila pár lidí a vyběhla po schodech do dívčích ložnic. U nich v ložnici spaly jen Marris a Ollie, Vegan ani Leah tu nebyli. Leina nepřítomnost Lily trochu vyděsila, ale soustředila se na to, aby co nejtišeji dokázala popadnout čisté oblečení a pár dalších věcí. Když se jí to povedlo, šla do koupelny, která byla výjimečně volná a provedla pár rychlých úprav. Za čtvrt hodiny opět úspěšně prošla společenskou místnost a konečně zase byla venku na chodbě. Právě když byla v půlce chodby, zaslechla, jak ji někdo volá.
"Lily!" běžel za ní Remus a vypadal zadýchaně.
"Ahoj Reme." Pozdravila, protože jí bylo jasně, že by bylo neslušné utéct.
"Co se stalo? Kam jsi včera zmizela, měl jsem strach, kde jsi." Remus se tvářil ustaraně a tak se Lily, musela usmát.
"Šla jsem pryč, nějak se to tam nedalo vydržet." Odpověděla na jeho otázky
"Hele jestli myslíš to s Jamesem, on byl-" chtěl říct Remus, ale Lily to nechtěla slyšet.
"Nalitej? Jo to jo, ale skoro v tom nevidím rozdíl." Odfrkla si
"Nemyslel to tak, víš jakej je, ne?" omlouval ho Remus
"No právě, že to vím." Odsekla, Lily. Rem se zatvářil smutně.
"Lily prosím, moc ho to mrzí-"
"-to by si to nejdříve musel pamatovat. Je od tebe hezké, že ho omlouváš Reme, ale bohužel jestli pro mě chceš něco udělat, tak měn teď nech jí, potřebuju na chvíli vypadnout z hradu." Požádala ho Lily a Remus po chvilce zaváhání přikývl.
"Slib mi, že si to ještě necháš projít hlavou." Zaprosil
"Není co, ale jestli ti to udělá radost…" souhlasila nakonec, kývnutím se s ním rozloučila a nechala ho stát uprostřed chodby.

***O***

První co James po probuzení ucítil, bylo bolení hlavy. Byl zvyklí pít, ale včera vypil více, než celý Nebelvír dohromady a momentálně měl pocit, že většinu z toho vyzvrací. Otevřel oči, čehož za okamžik litoval, protože ho oslepilo sluneční světlo. Chtěl zakřičet, ale když si uvědomil, že pár šťastných jedinců ještě spí, raději tiše, ale zato velmi barvitě zanadával.
"Tak jsi konečně vzhůru?" zeptal se něčí hlas a James po chvilce poznal Remuse
"No jo a je mi hrozně!" odpověděl
"Mělo by!" pokáral ho Náměsíčník
"Ale no tak, já přece jen slavil vítězství." Odpověděl James nakvašeně
"Tohle nemyslím, tebe asi nenapadlo, že to bylo k Lily hnusné, co?" řekl smutně Remus a James ztuhl
"Co…co jsem provedl?" zeptal se zděšeně.
"No, jestli to opravdu chceš vědět, choval ses jako naprostej magor." Vysvětlil Remus a James se snažil si usilovně vzpomenout, co se to včera stalo.
"To asi není dobré, co?" zeptal se nakonec
"Ne, mluvil jsem s ní." Řekl zvláštním bezbarvým tónem jeho kamarád.
"A?" vyptával se ihned James
"No kdybych měl přesně tlumočit její slova, tak by to asi nebylo nejlepší, takže řekněme, že ji to mrzí a rozhodně její mínění o tobě ještě kleslo." Vypověděl mu Remus
"Do háje!" vykřikl James a pár lidí kolem něj pobouřeně zanadávalo
"Jo, obávám se, že na tohle obyčejná omluva stačit nebude." Přikývl Remus
"Ty vždycky dokážeš potěšit." Naštval se James
"Já nejsem ten kdo tady machroval a dělal z ní nánu." Bránil se Náměsíčník
"Já vím, promiň." řekl po chvilce James smutně
"Měl bys pro začátek udělat něco se svým zjevem a dojít si na snídani." Navrhl mu Remus a Dvanácterák přikývl.

S Removou pomocí se mu povedlo udělat ze sebe alespoň živočichu podobnou formu života a dokázal dojít na snídani. Sedělo tam několik lidí, kteří vypadali podobně jako on, až na to, že díky množství alkoholu, jenž včera vypili, byli celkem veselí narozdíl od něj. James sáhl po novinách, které přinesla sova a zběžně je prolistoval. Remus po chvilce promluvil.
"Hele, jak jsi na tom s tou přihláškou do bystrozorkého kurzu? Mám pro tebe možná zprávu, která by tě povzbudila." Řekl a James pochybovačně vzhlédl.
"O co jde?" opal se jen tak mimochodem
"No…Lily se hlásí také." Usmál se Remus a James se rozradostnil.
"Takže když se dostanu, znamená to další dva roky s Lily?" vykřikl šťastně
"To se ale musíš dostat." Podotkl Remus a James rychle zhltal snídani.
"Jdu do knihovny." Oznámil a Remus spokojeně přihlížel, jak jeho kamarád během minuty získal náhlí zájem o učení.

"Myslíš, že je pro práci z bylinkářství dobré napsat základní shrnutí nebezpečných rostlin a jejich využití a na tři pergameny, nebo napsat něco o jedné zajímavé rostlině?" ptal se James za běhu.
"Asi to první." Řekl Remus a James si to zapsal, zatímco běžel.
"A na obranu můžeš napsat obranná kouzla." Přemýšlel Remus a James horečně škrábal na pergamen opřený o příručku "Jak se stát dobrým bystrozorem"
"Kolik těch prací musí být?" zajímal se Náměsíčník
"No…" chystal se James odpovědět a listoval příručkou.
"…pět, nejlépe z Obrany proti černé magii, lektvarů, formulí, bylinkářství a přeměňování." Přečetl
"a k tomu jedna souhrnná o mých dovednostech, posudky od učitelů, informace o mně a další blbosti…" dodal
"No tak to máš do ledna co dělat a také asi musíš mít dobré OVCE" vysvětlil Remus a James nervózně přikývl
"Ale pro Lily všechno!" vykřikl, právě když došli před knihovnu. Ihned zapadl dovnitř, rozložil si všechno po stole a začal vyhledávat knihy, které bude potřebovat.
"No, kdybys chtěl, můžu ti nějak pomoct." Nabídl se Náměsíčník a Jamesův výraz nadšení, mu stačil jako odpověď.
"No tak asi bychom si nejdříve měli dohodnout pravidelný rozvrh a taky naplánovat co kdy napíšeš a kdy se budeš učit." Zamyslel se Remus a přitáhl si jeden z pergamenů, který James přinesl.
"Potřebuju místo na famfrpál a rád bych měl nějaký volný čas." Vyjmenoval James své požadavky a Remus začal usilovně sepisovat a rozvrhovat.

***O***

"Jsem tak ráda, že jsme šly!" řekla, Lily, ten den už po páté
"Já také, dlouho jsme spolu pořádně nepokecaly." Přidala se Alicie a společně se rozesmály, protože tohle odpovídala vždy.
"Tak už mi konečně pověz, co se včera stalo." Zaprosila Alicie a Lily se zasmála.
"Jsi pořád stejně zvědavá." Podotkla a Alicie se zašklebila
"Za to ale nemůžu, prosím Lily!" prosila úpěnlivě
"No dobře, takže…" Lily jí vypověděla vše, co se včera stalo a Alicie se zatvářila tak zhnuseně a pomstychtivě, že ani smrtijed by se nestyděl.
"Já ho tak-"zakřičela
"-nesnáším, jo." Doplnila ji Lily
"Tohle už přesahuje všechny meze a říkáš, že Black si začal s Leah?" vyzvídala Alicie
"Ano, nejspíš ano a nejhorší bude, až se to Marris dozví."přidala se Lily k všeobecnému zděšení.
"Je to hrozně, chudinko moje, neměla to včera lehké, co?" Alicie ji soucitně pohladila po zádech
"Ještě že tě mám." Usmála se Lily
"Nechceš přestoupit do Havraspáru?" lákala ji Alicie
"Zvážím to" odpověděla rudovláska
"Mimochodem, ty jdeš na bystrozorský kurz do Londýna, že?" zeptala se Alicie
"Asi ano pokud se dostanu."
"No já tam jdu na léčitelství a sestřenice mi nabídla byt, tak jestli bys nechtěla…" nedokončila Alicie větu
"Vážně?" Lily se zarazila
"No alespoň bychom si mohly užívat víru velkoměsta spolu. Mohly bychom si najít nějakou vedlejší práci a po večerech chodit se bavit, co říkáš?" lámala ji Alicie
"Že je to nejlepší zpráva tohoto měsíce."nadchla se Lily
"Šla bys do toho? Jsi jedna z mých nejlepších kamarádek a studovat s tebou by bylo úžasné." Radovala se Alicie a Lily se k ní přidala
"A mohly bychom tam začít bydlet hned v létě. Sestřenice má přítele a ten pronajímá byty a dal by nám nějaký dobrý." Dodala Alicie a Lily, zatleskala
"A co Thomas?" zeptala se najednou naštvaně Alicie.
"Nebudu s ním přece bydlet, alespoň ne dva roky po škole." Uklidnila ji Lily a Alicie se zase usmála.
"Fajn a Pottera můžeme i s Blackem vyškrtnout." Navrhla ještě a pak společně začaly nadávat na Poberty i na Leinu lehkovážnost.

"Bylo to skvělé, dlouho jsem se tak nebavila." Loučila se Lily s Alicií, protože byl čas na oběd a odpoledne měla být Lily s Thomasem
"Ano, musíme to zase opakovat." zahlaholila
"Ale nikomu nic z toho co jsem ti-" chtěla ještě Lily
"-nejsem blbá." Zašeptala tajemně Alicie
"Dobře, budu ti věřit." Lily ji naposledy objala a šla si sednout k Nebelvírskému stolu, kvůli obědu. Marris tam už seděla a vypadala překvapeně, že ji vidí
"Kde jsi byla? Celý den jsi nebyla k nalezení." Vyptávala se nevrle Marris když Lily, dorazila
"Byla jsem si provětrat hlavu."
"A Stewansovou?" vyjekla Marris. Lily věděla, že Marris nemá Alicii ráda, ale nechápala co jí vadí.
"Ano, dlouho jsme si nepopovídali" řekla
"Na povídání máš mně a Leah." Marris rudla. Lily z oné věty usoudila, že o událostech včerejší noci neví, což byla polehčující okolnost, zase na druhou stranu jí vadil tón jakým Marris s ní mluvila.
"Hele, jestli ti vadí, že místo abych byla tady a čekala, až přijde Potter a zase mně ztrapní, tak promiň, ale to radši nebudu mluvit s nikým." Naštvala se Lily
"Promiň." Omluvila se Marris
"To nic…sakra" ve dveřích se právě objevil Potter a mířil přímo k nim.
"Tak ahoj Marris, uvidíme se později." Rozloučila se Lily rychle. Pak vstala a zmizela mezi skupinkou šesťáků z Mrzimoru.

***O***

James šel honem k Lilyně blonďaté kamarádce, aby zjistil situaci.
"Pořád je na mně Lily naštvaná?" ptal se honem
"Hm…když mi řekneš, jak se jmenuju, povím ti to" nabídla Marris
"Cože?" užasl James
"Chci, abys mi prokázal, že za šest let co spolu chodíme od stejné třídy, tak jsi pochytil jak se jmenuji křestním jménem."vysvětlila. James se zamyslel. Maya? Marry? Masie? Maise? Miny? Milred? Missy? Ať se snažil sebevíce, nemohl si vzpomenout.
No…to ten alkohol, ty jsi Marry?"zkusil.
"Ne!" vřískla Marris a honem odešla
"To jsem podělal co?"zeptal se Dvanácterák

Zbytek dne trávil James učením a vymýšlením omluvy pro Lily. V šest hodin musel opustit knihovnu a tak se přemístil do společenské místnosti. Právě když si před překvapenými spolužáky rozložil všechny knihy, otevřel se otvor a dovnitř vešel Sírius s Leah. Nejprve jim nevěnoval pozornost, ale Sírius přišel k němu a přisedl si.
"Můžeš na chvilku nechat svého šílenství a věnovat se mi?" požádal ho s cukajícími koutky úst
"Poslouchám." Odpověděl mu James, ale dál se věnoval knize
"Chodím s Leah." Vypálil Sírius a James se zhrozil
"Cože? Síriusi to nejde, jste spolu v týmu, to chceš s ní být dva dny a skončit to? Kde najdu tak dobré střelce jako jste vy dva? Síriusi ty jsi zešílel!" James už vzduchu viděl jak místo toho aby hráli tak se Leah pokouší Siriuse zabít.
"Klid nehodlám to jen tak skončit, mám ji rád." Snažil se Sirius kamaráda vrátit do normálu.
"Co-cože?" tohle Jamese dokonale zmátlo.
"No mám ji rád a zatím s ní chci zůstat." Zopakoval Sirius a raději nechal Jamese a odešel, protože bylo jasné, že jeho kamarád se z toho obratu hned nevzpamatuje.

K večeru zahlédl, Lily, ale ta se mu opět úspěšně vyhnula, což mu na náladě příliš nepřidalo. Proto jen doufal, že Sirius a Leah mají dost rozumu, že neohrozí jeho tým a že ho Lily jednoho krásného dne nechá, aby s ní mluvil.

**O**

Lily zbytek dne trávila s Thomasem, ale u večeře jí bylo jasné, že bude muset vrátit zpět do Nebelvírské věže a začít se plně věnovat všemu co je potřeba řešit. Jedním z problémů byl Potter. Nechtěla ho vidět, ani se s ním bavit, ale bylo jí jasné, že pokud se s ním alespoň nepromluví, může rovnou shánět neviditelný plášť. Dál potřebovala napsat dva dopisy, jeden rodině a druhý babičce. Nevěděla co má napsat nemocnému člověku, který je na tom špatně, ani smutné mamince, která teď potřebovala podporu, kterou jí Lily na dálku nebyla schopna poskytnout. Také musela promluvit i s Leah a pokud u ní nepochodí tak s Blackem. Tohle jí dělalo největší starostí, protože neměla moc možností, jak to udělat aby si Marris nevšimla, že se něco děje.

Když došla do Nebelvírské věže, chtěla nejdříve napsat dopisy, potom mluvit s Potterem a Leah si nechat nakonec. Lily, doufala, že Marris podobně jako každou neděli bude dopisovat domácí úkoly a že bude jejich ložnice prázdná. Přišlo jí totiž příliš nápadné odtáhnout jen tak najednou Leah, protože Marris byla na tajnůstkářství citlivá a neměla ráda, když nevěděla o čem se lidé baví. Lily si tedy došla pro brk, inkoust a pergamen, sedla si ke krbu a pustila se do psaní.

O půl hodiny později oba dopisy vložila do obálky a odešla s nimi do sovince, aby je Krow oba zanesl jejím rodičům, kteří už její babičce dopis předají. Cesto potkala Leh a tak se rozhodla začít rovnou.
"Leah, nechtěla bys jít se mnou?" zeptala se jí, když na ně se Siriusem narazila na chodbě.
"Víš Lily, nevadilo by ti kdyby-"cukala se
"-vadilo, potřebuju s tebou mluvit." řekla, Lily nekompromisně. Bylo potřeba ji přivést k rozumu co nejdříve.
"O samotě." Dodala, když chtěla Leah něco namítnout.
"Dobře" rezignovala její kamarádka.
"Fajn, tak pojď." Vyzvala ji Lily stroze, měla strach, aby se tu zničehonic neobjevila Marris.
"Leah, ty víš, co chci." Začala, zatímco kráčely liduprázdnými chodbami.
"Asi ano, Lily já ho mám ráda a on mně." Na Leah bylo vidět, že nechce tohle řešit a Lily jí rozuměla, ale nemohla jen tak nečinně přihlížet jak se vše okolo ní hroutí.
"Leah, kolik holek měl Black?" zeptala se.
"Lily já vím kam tím míříš, ale-"
"Hele Leo, já potřebuju jistotu, že jsem udělala vše pro to, abys byla šťastná a že není mojí vinou, až tě odkopne jako všechny před tebou. Možná tě má rád teď, možná ne, to je jedno, protože, on má rád spoustu holek, má rád holky všeobecně a ty nejsi výjimka. Nikdo není výjimka, pochop to. Ani já, ani Alicie, nikdo! I když jsi neobyčejně sympatická, hodná, hezká a chytrá, Sirius Black není schopen mít jen jednu holku." Vysvětlovala jí Lily
"Pleteš se Lily, možná kdysi to tak bylo, ale i on může mít někoho rád, ne? Každý může! Prosím Lily, pomož mi to projít, pomož mi s Marris, ale neodrazuj mě od toho. Když se zklamu a nechá mně být, stejně teď už to nejde zastavit." Odporovala jí Leah
"Leah, ještě se přece nic nerozjelo. Není to jaký proces přeměněny tak o tom tak nemluv. Prostě ho máš ráda a věříš, že on tebe taky, ale nechceš si připustit, že to není možné. Je povahově úplně jiný, není jako ty. Není ohleduplný. Nehledě na to že Marris to nepochopí. Řekne, že to říkala od samého začátku a já s ní v tomhle ohledu souhlasím. Vůbec nešlo o kamarádství a já jsem jí přesvědčovala, stála za tebou a hájila tě. Pochopila bych, že jste se opily a něco jste spolu měli, ale nemůžete v tom pokračovat. I když víš, že tě vždycky podpořím, nemůžu jen tak koukat jak potvrzuješ Marrisin názor a ještě dělat jakože s tebou souhlasím. To tě nenapadlo, co způsobíš? Měla jsi mi to říct, měla jsi-" Lily už křičela
"-a co bys s tím udělala? To co děláš teď, akorát bys mě obvinila, že někoho zrazuju a snažila se mi zabránit v tom, abych udělala nějakou hloupost. Ne Lily, jsem ráda, že jsem ti nic neřekla, protože by to přesně takhle dopadlo." I Leah už byla také naštvaná a křičela stejně jako Lily.
"Leo, nenapadá tě do jaké situace mně teď stavíš? Není ti to alespoň trochu blbí? Zrovna od tebe jsem vždycky čekala, že neuděláš nic zbrklého a špatného, ale tohle mně vážně překvapilo. Myslela vůbec na to, že Marris se přes to nepřenese? Že já si budu muset vybrat, jestli budu podporovat tebe, protože jsem to dělala vždycky, nebo jestli budu na straně Marris, protože měla pravdu a já udělala chybu v tom, že jsem jí falešně uklidňovala? Křičela jsem na ni, vyčítala jí, že ti nevěří a za každou cenu tě podporovala a teď na potvrzení mých slov s ním začneš chodit? Já chápu, že ho máš ráda, ale přece nemůžeš jen tak se s ním vodit za ruku a čekat až to Marris dojde. Když jsi to neřekla mně, proč jsi to neřekla alespoň jí? Možná by byla naštvaná a zklamaná, ale byl by to menší podraz než takhle a společně bychom to zvládly. Já nevím, co mám dělat Leah, nevím! Mám vás ráda obě a nechci si vybírat." Ani jedné z nich nedošlo, že stojí uprostřed chodby, proti sobě a už vůbec nejsou klidné.
"Jen protože ty do toho svého idiota Johanese zabouchnutá nejsi, tak to vyčítáš mně? Možná se teď chovám jako husa, ale alespoň k tomu mám důvod. Jo jsem zabouchnutá a nestydím se za to! Jo jsem schopná dělat šílenosti, aniž bych myslela na druhé a zřejmě až mně pošle za všemi svými ostatními holkami, tak mi to bude líto, ale třeba spolu zůstaneme a já budu alespoň nějakou dobu šťastná. Neskončím jako ty. Ty budeš sama, protože brzy ti dojde, že tě Johanes tahá za nos a že ho vlastně ani nemáš ráda. Jsi s ním je z přesvědčení. Ty nejsi vůči jeho chybám slepá z důvodu lásky, ale důvodu, že máš strach, že skončíš sama. A až ho jednoho dne přestaneš bavit, bude ty ta zklamaná. Já jdu spontánně, protože k tomu má citový důvod a ne protože mám strach!" Leah domluvila (teda spíše dokřičela) a Lily si ji okamžik prohlížela. Váha jejích slov na ni dopadla a ona měla pocit, jakoby doposud létala v oblacích a najednou spadla na zem. Teď s Leah nemohla dál mluvit, teď ne. Chtěla utéct. Než Leah stuhla říct něco dalšího, honem se rozběhla, rychleji než kdykoliv životě a utíkala pryč.

Nevnímala co za ní Leah křičí, nevnímala udivené pohledy lidí, kolem nichž procházela a nevnímala ani urážku od Lestrange, kterého náhodou potkala. Nevěděla, kam jde, ani proč, ale mělapocit, že dokud běží, nemusí si uvědomovat nic z těch slov která Leah vyřkla. Nakonec když jí došel dech zastavila. Nevěděla kde je. Byla už tma a chodba v níž byla nebyla osvětlená. Měla ale pocit, že tady nikdy v životě nebyla. Nebyly tu ani obrazy, ani okna, ani jiná výzdoba, byla to prostě jen prázdná chodba, s několika dveřmi po stranách. Jedny z nich si vybrala, otevřela je a vstoupila.

Vešla do nějaké staré zatuchlé místnosti, zřejmě kdysi kabinetu. Byl tu psací stůl, dvě židle a pohovka, na které by se asi dalo spát. Lily se tedy sedla na onu pohovku a zavřela oči.

Leina slov ji zasáhla, hlavně proto, že v nich byla pravda, které se Lily nejvíce bála. Ano, Leah možná dělala velkou hloupost, ale dělala ji, protože měla Blacka upřímně a moc ráda. Bylo jí jedno, jak to skončí, ale byla to jediná možnost, jak zjisti, jestli i on to samé cítí k ní. Nemrhala možnostmi, protože nebylo už moc času. Byli v Bradavicích poslední rok, a pokud se Leah opravdu zamilovala, nechtěla si o pár let říkat "co by, kdyby?" a vrhla se do toho po hlavě. A jakkoliv to bylo špatně, měla větší šanci jednou být šťastná, než-li Lily. Měla pravdu, která se vzápětí potvrdila. Lily, byla odvážná. Nebála se Voldemorta, ani smrtijedů, nebála se temných uliček, ani ničeho jiného, ale jednoho se opravdu bála. Klece. Bála se, že když bude jednou dokonalá bystrozorka a bude době žít, že pokud bude sama na nic jí to nebude. Bála se, že nikdy ji nepotká o co Leah, že bude mít někoho ráda natolik, že by pro něj udělala cokoliv a že postupem času přijde o všechny, kteří jí budou moct alespoň částečně udělat radost. Měla strach a tak se donutila mít ráda prvního člověka, jenž se objevil na obzoru a vypadal adekvátně, pro roli někoho koho by měla milovat. Ale nemilovala, ať se snažila sebevíc. A to byla ta pravda, kterou si nechtěla připustit a které se bála. Nedokázala mít dost ráda někoho, kdo byl na to ten správný, tak jak se měla donutit mít ráda někoho, kdo bude mít ještě více chyb? Skončí sama, zemře sama a nebude nikdo, kdo by na ni vzpomínal, když udělá spoustu dobrých věcí. I Petúnie na tom byla lépe, protože ona našla někoho, kdo měl opravdu rád ji a koho měla ráda ona. Když si ho vezme, možná nebudou dokonalý pár, ale vždy budou mít jeden druhého i jeho chybami a klady. Chce pořád dělat všechno správně, aby bylo co nejvíce lidí okolo ní šťastných, ale sama neví jak to správně udělat aby byla šťastná ona. Nikomu nikdy nepomohla, ač se snažila. Marris nenašla nikoho, koho by měla raději než Siriuse Blacka a navíc si teď myslela, že si něco namlouvá a že by měla Leah věřit a o to více se zklame, až zjistí, že Leah ji přece jen podrazila, jak si myslela. Leah Lily teď nechá ať to dopadne, jak chce a bude čekat jen na to, až ji bude potřebovat, aby ji mohla pomoct a utěšit, místo aby bojovala a pomohla jí to všechno přejít. Její rodina ji potřebuje, ale ona raději půjde na bystrozorský kurz aby je mohla jednou ochránit, ale co když už nebude koho ochránit? Petůnii nechává, aby ji nenáviděla, ale neměla by radši ji donutit pochopit, že ji má ráda? A co Thomas? Nechá ho ve falešné naději, že ho má ráda a doopravdy ho ráda mít nebude a všechno dopadne špatně? A další a další lidé, kterým chtěla svými činy pomoct, ale doopravdy jim akorát více ubližuje a sama sobě také. Doopravdy utíká, místo aby pomáhala, ale to musí změnit. Nemůže si jen myslet, že děla všechno správně, musí mít jistotu, že děla všechno správně.

Jak Lily, přemýšlela o těchto věcech, stále více se jí chtělo spát, až nakonec usnula. Doufala, že zítra vstane dost včas, aby došla na další hodinu a stihla najít cestou z téhle divné chodby.

Kapitola 8 Štěstí a zklamání 2/2

27. října 2009 v 19:42 | Elin7 |  Proč mně nenávidíš
"Tak lidi, možná že vloni Mrzimorští nebyli zrovna nejlepší, ale to neznamená, že se nezlepšili. Musíme být připraveni na všechno, aby nás nic a nikdo nepřekvapil. Je to jasné?"zakončil svůj proslov James
"Jo." Odpověděli všichni sborově a James se zamyslel.
"A kdyby náhodou se někomu povedlo nějakým omylem zranit Thomase Johanese, tak vám garantuju odměnu." Prohlásil vážně a většina lidí kromě Leah a Dominike se zasmála.
"A já vás upozorňuju, že ze strany Lily by vás zase čekal pořádný trest." Upozornila je Leah a James opět zesmutněl a vrátil se do stejného stavu, v němž byl už několik dní. Snažil se předstírat, že Johanes neexistuje a že mu nevadí, že s ním Lily chodí. Chtěl jí dokázat, že on pro něj není žádná překážka, ale problém byl v tom, že tak hrozně žárlil že si občas představoval, jak ho nabodává na nejvyšší strom v zapovězeném lese…ale na to teď nesměl myslet, musel se soustředit.
"Tak jdeme na to."řekl James a všichni pomalu vyrazili na hřiště

"A TADY UŽ MÁME NEBELVÍRSKÉ:TEDDY HAMIRSON, SIRIUS BLACK, LEAH CLAVSOVÁ. DOMINIKE BERETOVÁ, CALL FRYDS, BERRY RYENSON A NAKONEC KAPITÁN JAMES POTTER!" ozvalo se z kouzelného megafonu. Zápas komentoval Hugh Lordens z šestého ročníku v Nebelvíru, což bylo povzbuzující, poněvadž jeho průpovídky bývaly docela vtipné.
"A JAK JE VIDĚT, POTTER LETOS VYBRAL DVA NOVÉ STŘELCE, JIMIŽ SE STALI SIRIUS BLACK A LEAH CLAVSOVÁ. LEAH ZNÁME, JAKO KAMARÁDKU OKOUZLUJÍCÍ LILY EVANSOVÉ-" snažil se Hugh pozvednout náladu, než nastoupí Mrzimorští, ale po vražedném pohledu od profesorky McGonagallové se raději vrátil jen k obyčejnému komentáři.
"-LEAH JE POSTAVOU NA STŘELCE CELKEM VHODNÁ A PODLE TOHO CO O NÍ VÍM JE TAKÉ MRŠTNÁ A ŠIKOVNÁ…" vzhledem k tomu že ten den bylo počasí stejně mizerné jako v ty předchozí, začínalo Nebelvírské družstvo doufat, že Mrzimorští rychle vylezou, aby se zápas odehrál. Konečně se objevili.
"A TADY UŽ MÁME DRUŽSTVO MRZIMORU V SLOŽENÍ: HALEY STEPKINS, LISA ORNOSOVÁ, JAUNE WARDSOVÁ, ALAN MCKLEY, JOE MOLINS, DAVID ROUDENTS A JEJICH KAPITÁN RONY NORD." Hugh do-vyjmenoval všechny členy Mrzimorského družstva a na hřiště vešel profesor Linger, jenž obvykle soudcoval zápas.
"Nasedněte na košťata, připravte se, TEĎ!" vykřikl a všichni se vznesli, podobně jako v Jamesově snu. Ten ještě lehce pohlédl na tribuny, což neměl dělat, protože tam uviděl Lily s Thomasem. To mu na náladě zrovna nepřidalo a tak raději rovnou začal sledovat, kam zlatonka po vypuštění odlétne.
"Vypouštím míče!" oznámil ji profesor, povolil potlouky a zlatonku a sám uchopil camrál a zdvihl ho nad hlavu.
"Pozor, začínám!" zvolal a ve stejnou chvíli pískl a pustil camrál.
"A UŽ NÁM TO ZAČÍNÁ PŘÁTELÉ, KDO VYHRAJE NEBELVÍR ČI MRIMOR? KDO CHYTÍ ZLATONKU? POTER ČI ROUDENTS? A JAK SE OSVĚDČÍ NOVÝ HRÁČI?" vykřikoval Hugh a James se začal rozhlížet po zlatonce.
"A CAMRÁL MÁ MRZIMOR, WARDSOVÁ SI NADLATĚLA, ALE TEĎ JI PERFEKTNĚ OKLAMAL SIRIUS BLACK A CAMRÁL MÁ NEBELVÍR. BLACK PŘIHRÁVÁ BERETOVÉ A TA DĚLÁ KLIČKU, OBLETĚLA MCKLEYHO, VYHÝBÁ SE POLOUKU A- ALE NE, SRAZIL JI DRUHÝ POTLOUK A PŘÍMO U BRANKOVIŠTĚ. CAMRÁLU SE ZMOCŇUJE MRZIMOR, ORNOSOVÁ SE VeLKOU RYCHLOSTÍ BLÍŽÍ K NEBELVÍRSKÉMU BRANKOVIŠTI, TEĎ JI ALE O CAMRÁL PŘIPRAVILA CLAVSOVÁ A ODLÉTA S NÍM ZPĚT NA MRZIMORSKOU POLOVINU…" zatímco Hugh dál komentoval, James oblétal hřiště ve velkých kruzích a rozhlížel se po zlatonce. V jednu chvíli mu to ale nedalo a pohlédl ještě jednou na Lily, která spolu s Alicií Stewansovou právě tleskala Leah které se zřejmě něco povedlo. Po deseti minutách opět zbystřil, aby zjistil, jak se zápas vyvíjí dál.
"CAMRÁL MÁ ZNOVU NEBELVÍR A BLACK S CLAVSOVOU SI HO TEĎ PŘEDÁVAJÍ JAKO JAKOUSI ŠTAFETU, CLAVSOVÁ UŽ JE U BRANKOVIŠTĚ BLACK DOBŘE MÍŘÍ, ALE ZE SMĚRU HO SRÁŽÍ POTLOUK, CLAVSOVÁ CHYTÁ CAMRÁL A RYCHLE HO HÁZÍ… NEBELVÍR DÁVÁ GÓL!" rudozlatý dav pod nimi nadšeně zavřískal a ze strany Mrzimorských se ozvalo nesouhlasné hučení. James se pousmál. Jeho střelci byli dokonale sehraní, jako by si četli myšlenky a právě onu "štafetu" ovládali dokonale. Raději se ale rozhlédl opět po zlatonce, která ale byla přes déšť ještě hůře viditelná než za normálních okolností. V dálce se zahřmělo. Pokud brzy zlatonku nechytne, za chvilku budou všichni z neustálého deště a větru tak unavení, že nebudou schopni dál hrát. James zrychlil a dál se rozhlížel po zlatonce.

Bohužel dalších dvacet minut stále neměl štěstí ji zahlédnout, ať se snažil sebevíce. Mezitím Sírius dal další dva góly a Dominike jeden, bohužel to ale na vítězství nestačilo.
"A JE TO 40:0 PRO NEBELVÍR, ALE CAMRÁL MÁ TEĎ MRZIMOR , WARDSOVÁ UHNULA BLACKOVI A TEĎ MÁ JEDINEČNOU ŠANCI PROMĚNIT SKÓRÉ A …MRZIMOR DÁVÁ GÓL." Zahulákal trochu pobouřeně Hugh, ale nemohl nic dělat. James se podíval na unavené střelce svého týmu, kteří s odhodlání ve tváři zamířili k bráně, aby převzali od Tedda camrál. James naštvaně vylétl o kousek výše a pořád se rozhlížel po hřišti. Byl už unavený z neustálého boje s větrem, jenž mu cloumal koštěte. Chtělo se mu spát a před očima viděl, Lily…
"A TAK TO VYPADÁ, ŽE NEBELVÍRŠTÍ SE NECHTĚJÍ SVÝCH BODŮ VZDÁT BEZ BOJE, CAMRÁL MÁ BERETOVÁ A NAHRÁVÁ HO CLAVSOVÁ, NA U SE UŽ ŘÍTÍ VŠICHNI MRZIMORŠTÍ STŘELCI A TA VYDĚŠENĚ CAMRÁL POUŠTÍ. ALE NE! TEĎ MUSÍ BÝ MRZIMORŠTÍ HODNĚ ZKLAMANÍ, CLAVSOVÁ CAMRÁL PUSTILA NSCHVÁL A TEĎ UŽ HO MÁ OPĚT BERETOVÁ, MCKLEY JÍ HO CHCE SEBRAT, ALE SRÁŽÍ HO POTLOUK OD CALLA FRYDSE, BERETOVÁ LETÍ, BLACK JÍ DĚLÁ OCHRANOU STRÁŽ A BERETOVÁ STŘÍLÍ…JE TO GÓL PRO NEBELVÍR A NEBELVÍR VEDE 50:10." Fanoušci Nebelvíru opět zavýskali a James uslyšel hvizd píšťalky pana Lingera, jenž ohlašoval pauzu.
"Ještě chvíli a asi ze mě bude houba." Oznámil Berry a jeho spoluhráči přikývli.
"Já vím, snažím se chytit zlatonku co nejdříve, ale je špatně vidět." Oznámil jim smutně James a všichni zaúpěli.
"Tak já nevím, jestli by nebylo lepší se zranit." Zauvažoval Teddy.
"Hele lidi, ještě chvilku, já vím je to hrozné, ale to zvládneme, vedete si skvěle." Povzbuzoval je James a Sirius si odfrkl.
"Jo teď jo, ale zanedlouho nebudeme už tak dobří." Oznámil mu jako hotovou věc.
"Můžeme se alespoň snažit. A oni už také melou z posledních sil. Je potřeba je unavit co nejvíce to jde, takže kupříkladu Berry by se mohl soustředit na to, aby byl Mrzimorský chytač neustále zaneprázdněný. Pořád jdi po něm a o nic jiného se nestarej a Call zatím může unavovat střelce. Čím víc budou unavení, tím větší máme šance. A ty Jamesi neoblétávej pořád hřiště, protože tě to příliš vyčerpává a raději se přemisťuj pomaleji a pořádně se rozhlížej kolem. Musíme vydržet, jinak nemáme šanci a my střelci bychom také měli trochu zmírnit tempo, jinak nevím, jak to vydržíme." Navrhla Leah a zbytek týmu na ni zíral jako by ji viděli poprvé v životě. James promluvil první.
"To je geniální. No jasně unavíme je. Ještě že tě máme v týmu." Usmál se na Leah a ta lehce zrudla.
"Je to skvělé Leah, takže všichni dělejte to, co řekla a půjde to!" podpořil ji i Sirius a všichni přikývli.
"KONEC!" zakřičel na ně Linger a všichni se opět vznesli.

Po patnácti minutách, kdy se všichni drželi Leiiných rad se ukázaly jako opravdu důmyslné. Mrzimorský chytač byl pořádně pomlácený a ani na chvilku se nemohl zastavit, natož aby se díval po zlatonce, protože ho neustále pronásledoval jeden potlouk. To donutilo jednoho z Mrzimoských odrážečů, aby přestal chránit střelce, ale protože Call byl rychlí a mrštný, dařilo se mu zaměstnávat je oba. Berry zase hravě zvládal sabotovat jakýkoliv pokus Mrzimoských střelců o přiblížení se k bráně a chytře chránil Nebelvírské, aby jim druhý Mrzimorský odrážeč nějakým způsobem neznemožnil cestu k Mrzimorské bráně. Leah, Sirius i Dominike neustále praktikovali své, dobře nacvičené zásahy a tak se brzy skóre proměnilo na 70:20. A James? Ten polétával pomaleji a hlavně se pořád rozhlížel kolem, což se ukázalo též jako dobré, ale zlatonku stále nezahlédl. Pak ale přišla velká bouřka. Blesky křižovali temné nebe a spustili se kroupy. Část diváků rychle odešla a ti co zůstali, sháněli jakékoliv ochrany před nepříjemnými kroupami. Hráči byli všichni natolik unavení, že nedokázali ani hnout s koštětem jinak než chtěl vítr a James měl pocit, že ho to brzy odfoukne. Rozpoutala se hotová vichřice a Leah by se bez Siriusovi pomoci v jednu chvíli ani neudržela na koštěti. A právě ve chvíli kdy James měl pocit, že už ani nechce vyhrát, hlavně aby to skončilo, tak uslyšel pronikavý hvizd, který ale nevycházel z píšťalky rozhodčího. Přicházelo to z řad Nebelvírských a když chtěl zjistit co to je, zaslechl, jak někdo volá jeho jméno.
"POTTERE!" Lily teď stála, vlasy jí vlály ve větru a kroupy jí bičovali tvářa, ale ve tváři měla výraz odhodlání, když ukázala pár stop nad sebe. A tam byla! Záře blesků se od ní odrážela a vypadalo to, že s už ani jí příliš dlouho nechce zůstat ve vzduchu. Zlatonka.
"A ZDÁ SE, ŽE POTTER S POMOCÍ SVÉ SPOLUŽAČKY KONEČNĚ ZAHLÉDL ZLATONKU!" zakřičel Hugh, jehož komentář bylo přes vítr sotva slyšet. James se bleskově rozletěl k divákům. Letěl jako o život a stále byl blíž, už byl skoro tam a…ucítil pronikavou bolest v noze a zjistil, že ho zasáhl potlouk. Na okamžik se zastavil, ale pak nad tím mávl rukou a letěl dál. Bolest byla hrozná, ale pokud chytí zlatonku, stojí za to řekl si a ještě přidal. Teď už byl na dosah. Lehce chňapl do vzduchu a právě v tu chvíli kdy už ji skoro držel, dala Leah další gól a on sevřel zlatonku v ruce.
"JO!" zakřičel, ale najednou už nemohl dál, protože ho bolest v noze přemohla. V krouživých obloucích se snášel k zemi v tu chvíli Hugh zakřičel.
"JAMES POTTER CHYTIL ZLATONKU A NEBELVÍR VYHRÁVÁ 220 ku 20! JE MI LÍTO MRZIMORE, NATŘELI JSME VÁM TO-PROMIŇTE PANÍ RPOFESORKO" Hugh raději utekl, protože poslední komentář se asi profesorce McGonagallové moc nelíbil, ale ta také tleskala.

James mezitím klesl na zem. Chtěl se postavit, ale noha se pod ním podlomila. Zasténal.
"Jamesi! Vyhráli jsem, VYHRÁLI!" křičel Sirius a James se pokusil o úsměv.
"Jo" kývl a sevřel oči, aby mu nevyhrkli slzy.
"Co je ti?" zeptala se Dominike a on otevřel oči. Zjistil, že jeho družstvo stojí kolem něj a starostlivě si ho prohlíží. V tu chvíli k nim doběhla, Lily. Výraz nadšení jí ztuhl na tváři, když ho uviděla zhrouceného v jakémsi polosedu v blátě.
"Co se mu stalo?" zeptala se a vycítil v jejím hlase soucit.
"Nic." Řekl a pokusil se vyšvihnout na nohy. Bohužel ale místo toho málem opět skončil v blátě tentokrát po hlavě, kdyby ho Sirius nezachytl.
"No jasně, je to vidět." Ušklíbla se Lily.
"Jsem v pohodě, jen rád po zápase blbnu." Nechtěl, aby si Lily myslela, že je nějaká padavka.
"Měl bys jít na ošetřovnu." Navrhla Leah a on ji spražil pohledem.
"Možná později, teď jdeme slavit." Vykřikl a opět se pokusil postavit na nohy.
"Pottere, očividně máš něco s nohou a madame Pomfreyová to dá dohromady za pár vteřin, tak jdi a slavit můžeš potom." Přesvědčovala ho Lily.
"Půjdu, když se mnou půjdeš na rande." Řekl a Lily, zrudla
"Trhni si nohou!" vyštěkla.
"Už se stalo!" ušklíbl se
"Máš dvě, ne?" odpověděla pohotově.
"Fajn, jdu na ošetřovnu." Rezignoval, ale zapomněl, že bude potřebovat pomoc.
"Kluci, doprovodíte ho? Já zatím půjdu sehnat něco na oslavu." Navrhl Sirius Teddovi, Callovi a Berrymu. Ti přikývli a každý se chopil Jamese z jedné strany.
"Snad to není nic vážného." Strachovala se Leah.
"To víš že ne, mohlo to skončit hůř." Klidnila ji Dominike a spolu s Lily se vydaly na hrad.

"Madame Pomfreyová!" zavolal Call když dorazili
"Další oběť Famfrpálu, pane Pottere, vám už jsem nachystala postel támhle." Odpověděla Madame Pomfreyová, která právě ošetřovala Lisu Ornosovou, střelkyni Mrzimoru.
"Ale já tu nechci zůstat!" vykřikl James a ošetřovatelka si ho přísně změřila.
"Tak co máte?" zeptala se nakonec, protože James se tvářil neústupně.
"Asi jen zlomenou nohu." Oznámil a sedl si.
"Pane Pottere, měl byste nejprve se sebou něco udělat, to bláto mi tu naděla nepořádek." Napomenula ho ošetřovatelka, ale přece jen se sklonila, aby se mu na nohu podívala."
"Není to zlomené, nýbrž roztříštěné." Řekla po chvilce.
"A dokážete to napravit?" tázal se James vyděšeně a ona přikývla.
"Ano, ale budete si muset něco vypít a alespoň hodinu tady zůstat." Vysvětlila a Jamesovi poklesla brada.
"Hodinu? Nešlo by to urychlit?" tázal se honem James
"Pane Pottere, pokud budete brát moji snahu jako pomalou, nechám si vás tu přes noc." Naštvala se madame Pomfreyová.
"Ne to ne…promiňte!" řekl honem James a lehl si.
"No zřejmě tu chvilku skejsnu, jděte napřed." Pověděl klukům a pak se zabral do svých myšlenek, jenž se týkaly Lily.

**O**
Když Lily s Leah, Dominike a Marris dorazily do společenské místnosti, přece jen je překvapilo (i když teoreticky byly za ta léta zvyklé) jak rychle se stihla proměnit. Lily si domyslela, že je to zřejmě zásluhou Siriuse, který právě byl u improvizovaného baru a (slušně řečeno) chlastal jako smyslů zabavený. Hrála tu hlasitá hudba, křesla a stolky byly přesunuté u stěn, takže uprostřed místnosti vznikl jakýsi parket. Všude byly flašky s alkoholem a máslovým ležákem, tu a tam i nějaké jídlo. Lily na okamžik uvažovala, jestli to má zatrhnout, ale sama měla docela chuť se napít a tak si jen sedla do jednoho křesla a pozorovala tančící, chlastající a blbnoucí spolužáky. Zato Leah šla přímo k Siriusovi a přidala se do jeho klubu "Chlast-slast!".
"Leah i Sírius jsou skvělí střelci." Podotkla Dominike, která si sedla s Lily.
"Rozhodně, ale ty také." Usmála se na, ni Lily a Dominike jí úsměv opětovala.
"Škoda, že jsme se za celé ty roky pořádně nepoznaly, myslím, že bychom si skvěle rozuměli." Řekla po chvilce Dominike a Lily, přikývla.
"Ale můžeme to napravit, dnes na to bude času dost!" navrhla Lily.
"Fajn, ale vezmeme si k tomu něco k pití!" napadlo Dominike a tak se společně vydaly také k "Baru" u nějž se klub "Chlast-slast" mezitím rozrostl o Calla a Berryho, kteří se vrátili z ošetřovny, kde Jamese zanechali.

"…a od té doby mně nenávidí" zakončila, Lily své vyprávění o tom, jak se s Petůnií rozhádala.
"To je od ní nespravedlivé!" rozhořčila se Dominike. Už dvě hodiny seděly, popíjely a rozmlouvaly o životě.
"Ale co naděláš, beztak se vdá za Vernona a budou mně společně až do smrti nesnášet." Odpověděla, Lily.
"Já to takhle s bráchou nemám, ale on je také čaroděj, takže je to samozřejmě snazší. Je pro mě moc důležitém. Když nám umřel tatínek, bylo mu 14 a chodil sem do Bradavic. Bez něj bychom to asi s mamkou nezvládly." Dominike se pousmála, ale Lily i přesto viděla, jak moc jí tatínek chybí.
"To s tvým tatínkem je mi-" začala, Lily
"-já vím líto, to jsi říkala už před půlhodinou, když na to přišla řeč. Co naděláme, chybí mi, ale třeba je mu teď lépe." Povzdechla si Dominike.
"Snad ano-" chtěla, Lily říct, ale přerušil ji hlasitý příchod Pottera.
"Jsem tu, ta stará bréca mně tam dvě hodiny držela, ale utekl jsem." Křičel za hlasitého potlesku. Nohu už měl očividně v pořádku.
"Teď přijde proslov na téma:My jsme Machři" a pak když pán bůh dá, tak si mně nevšimne a půjde spolu s Blackem nasávat." Předvídala, Lily.
"Není tak hrozný, jak si myslíš, hodně se změnil" řekla Dominike.
"Možná, ale-" Lilyna odpověď zanikla v hlasitém potlesku a křiku všech Nebelvírských.
"Lidi, my jsme nejlepší!" zařval James do souhlasného mručení a popadl první láhev Whisky, kterou měl po ruce.
"JO!" přidal se Sirius s Leah, Callem a Berrym.
"Možná, že jsem v tom Jasnovědectví měla pokračovat." Usmála se Lily a Dominike to upřímně pobavilo natolik, že vyprskla pití, jehož se zrovna napila.
"Na nás!" zahlaholil James a všichni kdo mohli, tak se napili spolu s ním
"No asi půjdu najít Marris, je podivné, že tu není." Řekla, Lily po další půl hodině, během níž Potter stihl vypít dvě flašky ohnivé Whisky, a několik lidí se už válelo po podlaze.
"Jo, radši běž." Přitakala Dominike a Lily se zvedla. Zběžně prohlédla dav okolo sebe, a když nikde Marris nezahlédla, bylo jí jasné, že bude muset asi ven z místnosti, aby ji našla, vydala se proto k portrétu. Cestu jí, ale zastoupil Potter.
"Evansová, co takhle rande?" zeptal se obzvlášť nafoukaně a sebejistě.
"Ne, Pottere!" řekla a chtěla jít za Leah, ale zastoupil jí cestu.
"Ale lásko, ta zlatonka byla pro tebe." Řekl a prohrábl si vlasy
"Ani kdybys jich chytil sto, tak ne!" vykřikla
"Ale oslovení i nevadí, co?" řekl a přiblížil se
"Pottere, neprovokuj!" prskla, Lily a připomínala kočkovitou šelmu.
"Nebo co?" zeptal se schválně a šel ještě blíž
"Nebo se nedožiješ večera." Upozornila ho
"Aspoň to bude stát za to." Ušklíbl se
"Pottere, uhni!" řekla a zatvářila se výhružně.
"Tak mně přinuť!" pokračoval
"Pottere!" zuřila
"Evansová!" řekl zamilovaně
"Já tě tak nesnáším!"
"Taky tě miluju!" vrátil jí to
"Drž už zobák!" v Lily to vřelo, bojovala s touhou mu podrazit nohy
"S radostí!" řekl, naklonil se a pokusil se jí políbit. Možná to bylo množstvím alkoholu, nebo tím potloukem co to trefil. To Lily, nevěděla, ale tohle přehnal. Po chvilce snahy se jí podařilo ho odstrčit (což nebylo vůbec snadné vzhledem k jeho síle).

"Ty nafoukanej, hnusnej…" docházela jí slova, jak byla naštvaná a tak to nakonec vyřešila tak, že mu dala velkou facku, až se mu na tváři obtiskli její prsty.
"Jak jsem říkal, stálo to za to" zasmál se a hodně kluků okolo něj mu zatleskalo, výskalo a uznale pokřikovalo. Lily to najednou přišlo hrozně líto. Pocítila zoufalou potřebu být sama, poněvadž se jí do očí nahrnuly slzy a tak se honem prodrala davem, aby Potterovi unikla a vyběhla portrétem ven na tichou chodbu.

Proč je takový? Proč je tak hnusný? Nenávidím ho. Dominike se pletla. Nezměnil se, je pořád stejný. Stejně arogantní, stejně hnusný k ostatním a stejně zlý. Pořád jen machruje. Proč zrovná já musím být ta kterou si vybral aby předvedl jak je dokonalej? Proč mi musí neustále ubližovat, otravovat mně, dělat si ze mě legraci a vychlubovat se? Už se nedivím Sevovi, že se změnil a teď se přátelí s Zmijozelskými. Když se k němu chovali jako k odpornému zvířeti tak se jím také stal. To Potter a jeho parta ho dohnali k tomu, že je teď stejný jako Zmijozelští, protože jedině tak se může bránit. To oni můžou za to, že se změnil. Konečně ho chápu. Chudák Severus. Proč je takový? To ho to baví? Proč mi musí neustále ubližovat? Proč se pořád předvádí?
Takhle Lily, přemýšlela. Pořád se to opakovalo, ale tentokrát, jako kdyby se prolomila jakási hráz. Tekli jí slzy. On ji měl jen za husu, kterou může otravovat pro zábavu. Doběhla ke dveřím jedné učebny o níž věděla, že tam málokdy někdo chodí. Otevřela je a vešla dovnitř. Chtěla si sednout na katedru, ale tam už někdo byl.

Ztuhla. Ne to není možné, to by přece…Lily, zamrkala. Nejprve ji napadlo, že se spletla, nebo tak, ale když se na ni do té chvíle líbající se dvojice otočila, už neměla pochyb. Byli to Leah a Sirius. Leah byla zřejmě notně opilá a Sirius sice méně, ale také vypadal, jako by neuměl do pěti počítat.
"Pardon!" vyhrkla, Lily a honem vyběhla ven a pořádně za sebou přibouchla dveře.
"To bude průser!" zašeptala, když byla venku

Bylo jí jasné, že pokud tohle Marris zjistí, už nikdy s Leah nepromluví a ona si bude muset vybrat na čí straně je. A nejhorší bylo, že Black s Leah určitě nehodlal zůstat dlouho, takže to všechno bude úplně zbytečně. Raději rychle vypadla, aby k tomu místu nepřilákala pozornost a modlila se, aby Leah věděla, co dělá a aby Marris ten večer nešla nikam v okolí té učebny.

Kapitola 8 Štěstí a zklamání 1/2

27. října 2009 v 19:26 | Elin7 |  Proč mně nenávidíš
Tak tahle kapitola měla být už v neděli, ale bohužel ještě nebyla dopsaná. Můžete za její dopsání děkovat řediteli mé školy, který nám dal prázdniny i na tyto dva dny a tak jsem ji dopsala během dneška. Předem se omlouvám za pravopisné chybi, nikdo není dokonal a já tuplem ne. Chci vám moc poděkovat za komentáře, vždy pozvednou náladu, takže díky všem co komentují a moc díky i mým SB, za to že píšou tak úžasné povídky. Prosím vás, je to jediné co mi dodává inspiraci a tak čím víc toho napíšete, tím lépe se mi bude psát. Jinak od samotné kapitoli nečekejte nic úžasného, nebylo lehké ji napsat a dalo mi to dost práce, ale snad se dá číst. Běhěm tohohle týdne by tu měla být další a v sobotu také, takže to tu kontroluje, budu se snažit psát co nejvíce.
Ps:Kapitola je opět na dvě části, nedaří se mi to vměstnat do jednoho článku, je mi líto.
Vaše Elin7 :D

Byl říjen, říje čas (podle Siriusových slov) a do Bradavického hradu začala přicházet pozvolna před-plesová nálada. I když všichni byli většinu ne příliš nadšeni svým partnerem, přece jen nakonec ta více slepicím podobná děvčata začala vesele kvokat o šatech, drbech atd…Jedním z nejnovějších kupříkladu byl konečně zveřejněný vztah, mezi Nebelvírskou Primuskou a Havraspárským primusem, který vyvolal bouř nevole, zvláště u většiny kluků od pátého ročníku výše. Lily a Thomas byli prý údajně viděni, v pondělí večer jak se spolu schovávají v přístěnku na košťata (což samozřejmě nebyla pravda), smějí se a Lily má natrhnuté tričko. Tato informace natolik zničila Jamese, že dokud se mu Sírius nesvěřil, že onen přístěnek v tuto dobu okupoval on, tak James nechtěl vylézt ani postele, natož z ložnice.

Lily samotná na ony drby nedbala a prostě se příležitostně na Thomase usmála, občas se spolu byli někde projít, ale jinak si všímala svého a on nic se nestarala. Bylo již potřeba, aby vyplnila přihlášku do kurzu na Bystrozory, snažila se neustále učit a ještě si tajně šila šaty. Šila nebyl tak úplně správný výra, on si šaty totiž vyčarovávala, pomocí složitých kouzel, jenž i jí občas dělaly potíže.

Byla středa, 14. října, 8:50 ráno a v dívčí ložnici sedmého ročníku ještě stále tři holky spaly, jako když je do vody hodí. Najedou Leah Clavsová otevřela oči a rozespale se podívala na hodinky. Chvilku na ně němě zírala, ale najednou jí vše došlo.
"ÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁ! HONEM HOLKY VSTÁVEJTE, ZASPALY JSME!" zakřičela a snažila se dostat zpoza závěsů, ale místo toho se do nich zamotala.
"Leah, na tohle jsem ti možná skočila ve třetím ročníku, ale teď LASKAVĚ KUŠUJ A SPI!" zabručela nevrle Lily a schovala rudou hlavu pod polštář, aby nemusela poslouchat nic z toho co Leah dál řekne.
"Ne, Lily já říkám pravdu, za deset minut máme bylinkářství, a jestli tam nebudeme včas Ravisová nás zabije!" hulákala Leah a vrhla se na kudrnatou Marris, aby ji donutila vstávat.
"Jdi někam Leah." Bojovala s ní ještě spící blondýnka a také se snažila zacpat si uši."
"Holky, prosím, poslouchejte mně! Lily, věř mi, musíme si pospíšit, nebo přijdeme ještě později než takhle!" snažila se Leah a Lily, tedy otevřela oči a naštvaně pohlédla na hodinky.
"Ježíši Kriste, ZASPALY JSME!" vykřikla okamžitě a překulila se, tak že spadla z postele rovnou na zem. Leah se ulevilo.
"Konečně mi věříš, pomoz mi s Marris!" prohodila k rudovlásce, ta obratně sáhla po hůlce, a rychlým švihem ji nechala lehce vylétnut nad postel a prudce dopadnout zpět.
"Lily, už toho nechte-" chtěla Marris odporovat, ale stačil jí pohled na hodinky a přidala se k všeobecnému šílení.
"Rychle, třeba to ještě stihneme!" navrhla, Lily a kouzlem k sobě přivolala dokonale srovnanou školní uniformu. Marris se ji mezitím snažila najít v hromadě oblečení a knih, zatímco si Leah čistil zuby a zároveň česala vlasy.
"Už máme jen pět minut!" zoufala si Lily, když si zavazovala tkaničku. Ani jednu z nich nenapadlo pohlédnout ven, aby zjistili, že se mají tepleji obléct.

Hnaly se chodou směrem ke vstupní síni a za běhu si házely věci, jako hřeben a Lily se ještě snažila si nazout za běhu botu.
"Copak Evansová, zaspali jsme?" zeptal se jízlivě Malfoy, když se probíhaly kolem učebny v níž měl hodinu. Lily ho sice chtěla ignorovat, ale na rohu chodby jí to nedalo a křikla na něj:
"Ne, pouze zastávám názor, že není nic příjemnějšího než se po ránu pořádně proběhnout!" pousmála se nad představou jejího přítele, kdyby ji slyšel tohle říct.
"Bezva holky už jen kousek-" zahlaholila Leah, všechny tři vyběhly ven a čekalo je nemilé překvapení. Déšť, který bičoval Bradavické pozemky, byl přímo nesnesitelný a všechny tři měli jen košile a sukně od školních uniforem, poněvadž na hábity zapomněly.
"Hm…no vlastně je docela teplo." Pokusila se Lily kamarádky povzbudit a táhla je ke skleníkům, kde už čekal Nebelvír spolu s Mrzimorem na profesorku Ravisovou. Všichni se přestali bavit a s pochechtáváním sledovali své-již skoro skrz naskrz promoklé-spolužačky, jak se k nim řítí.
"Ehm…ahoj." Pozdravila, Lily a snažila se nevnímat hihňání ze strany Jessici Jerivsové a jejích klon z pod růžových deštníků.
"Evansová, nechceš půjčit plášť?" zeptal se Lily Potter s výrazem "Dokonalost sama".
"No…" chtěla za ni odpovědět Leah, ale Lily ji gestem rázně umlčela.
"Ne, ani ne, vždyť je docela teplo." Zalhala, Lily a znělo by to docela přesvědčivě, kdyby se netřásla zimou.
"Evansová to nikdo nepopírá, ale nemáš chuť se ohřát?" zeptal se Potter a Lily ho probodla vražedným pohledem.
"Jediné na co mám chuť je tě pořádně nakopnout, Pottere!" zasyčela na něj a Jamesovi přišel její vztek tak roztomilý, že se rozesmál na celé kolo.
"Zase se na nás vrhneš jako minule?" snažil se ji vyburcovat Black což se mu celkem dařilo.
"Ještě ne, musím nejdřív vymyslet, jak to udělat, aby to bolelo co nejvíce!" odsekla, Lily, ale zbytek jejich hádky utnul příchod učitelky.
"Dnes jsme ve skleníku čtyři, mládeži!" vysvětlila a pár lidem nadšeně zasvítili oči. Ve skleníku číslo čtyři se pracovalo málokdy, a když už tak jen s těmi měně nebezpečnými rostlinami.
"Také, dnes budeme pracovat…" začala profesorka a Lily by ji s radostí poslouchala, kdyby neucítila až příliš blízko sebe něčí přítomnost. Otočila se a zjistila, že za ní stojí Poberti.
"Nazdar Evansová, tak jak se máš?" zašeptal Potter a dal jí ruku kolem ramen. To by, ale nebyla Lily, kdyby si to nechala líbit. Nepozorovaně podsunula nohu pod tu jeho a rychlým trhnutím ho odporoučela k zemi.
"Teď už skvěle, Pottere." Usmála se na něj, zatímco se snažil na mokré podlaze skleníku postavit na nohy.
"Pane Pottere, pokud chcete udělat OVCE měl byste dávat pozor a ne nám tady vytírat podlahu, nebo to dostanete jako školní trest." Napomenula ho naštvaně profesorka a pokračovala ve výkladu o Trnatce Mozajkové.
"A nyní dost teorie, rozdělte se do dvojic, ale myslím, že to budou mít lepší dvojce smíšené." Vysvětlila profesorka a všichni se začali houfovat.
"Evansová, budeme-" začal Potter, ale Lily ho nenechala dopovědět.
"Ani kdybys byl jediný na světě Pottere, tak NE!" odpověděla mu klidně a mile se usmála na Mrzimorského spolužáka, který jí okamžitě navrhl, aby spolu byli ve dvojici.
K Lilyně zadostiučinění, skončil James ve dvojici s Jessicou, která na něj byla stále ještě trochu naštvaná kvůli Famfrpálovému konkurzu. Všichni se pustili do práce (bylo potřeba mezi trnitými výhonky rostliny nacházet malé červené plody a sbírat je do košíku. Problém byl v tom, že ony trny dokázali protrhnout i dračí kůži z níž měli všichni rukavice a jediný dotek tohoto trnu byl pro každého velmi bolestivý).

"To zase bylo." fňukala Marris, když šli k lesu, kde měli péči o kouzelné tvory.
"Vydrž, pak máme hodinu volna a můžeme si na to něco sehnat." Těšila ji Leah a zakrývala si kapesníkem krvácející šrám táhnoucí se jí přes tvář. Lily se docela dařilo, ale také měla pár zranění a nejhůř dopadla Ollie, takže musela hned po hodině na ošetřovnu. Náhle se větve stromu, pod nímž stály, zakymácela a všechny kapky nashromážděné na větvích holky zlily od hlavy až k patě.
"Měla jsem pocit, že by vám bodla sprcha." Smála se Jessica zlověstně
"Ano Jess, moc díky, bylo to-jej promiň." Usmála se Lily, protože se jí povedlo švihnout dlouhými rudými vlasy tak, že většina svinstva ze stromu smíšeného s vodou teď naprosto zmazalo hábity všech "Klon". Celá třída jí odměnila nadšeným smíchem a Jessica na ni zlověstně zahlížela.
"Já se pomstím!" vykřikla a naštvaně si oprašovala sukni školní uniformy.
"Jen do toho, budu čekat." Pobídla ji Lily a všichni se opět rozesmáli.
"Ahoj Lily, jak se máš?" to dorazila skupinka Havraspárských s nimiž měli hodinu. Alicie se už na dálku usmívala a nadšeně mávala. Thomas bohužel a péči nechodil, ale s Alicií si ty hodiny Lily vždy moc užívala.
"Skvěle, užívám si dnešního opravdu nádherného počasí." Odpověděla vesele Lily a vyčarovala si velký deštník.
"Stewansová, chyběla jsi mi, bez tebe a Evansové mi i noci připadají nudnější." Připojil se k nim ledabyle, ale s elegancí Sírius.
"Tak to si zvykej Blacku, protože tě to čeká po zbytek života." Odpálkovala ho Lily a Sírius se na ni podíval s úsměvem při němž omdlévala polovina Bradavic.
"Evansová, nechceš se znovu poprat?" přitáhl si ji blíže k sobě a Lily se nervózně podívala na Marris.
Hm...možná za chvilku, jen si seženu baseballovou pálku." Odpověděla a Sirius i Alicie si ji nechápavě měřili.
"No, odrážečská by možná také šla." Zamyslela se Lily a Siriusovi se rozsvítilo.
"Zajímavý návrh, přidáš se Stewavsová? Bez tebe nemá Evansová šanci!" přesvědčoval Alicii Sirius.
"Hm… zvážím to!" laškovně se Alicie usmála a vedla naštvanou Lily pryč, aby Siriusovi ještě něco neudělala.

**O**

"Hele, myslíš, že mně to kousne?" smál se Sirius a snažil se jakéhosi podivného tvora (podle profesora se nazývali Tukozák) vyprovokovat, aby začal obrovskou tlamou plnou zubů chňapat po jeho ruce.
"Nevím, vsadíme se." Zasmál se James a strčil onomu podivnému červovi s obrovskou tlamou kousek salátu. Ten ho ihned sešrotoval v obrovské hubě, aniž by stačili cokoliv udělat.
Ty jo a takhle dopadne tvůj prst, když vyhraješ." Rozesmál se James, když Tukozák vypustil zvláštní zapáchající tekutinu, podle jejich názoru zřejmě obsahující to co zbylo jeho minulého jídla.
"Lákavá nabídka." Pokýval vážně Sirius a opět tvora provokoval, ale opatrněji.

"Pottere, Blacku, co to u všech všudy děláte!" zděsil se profesor Vopruz (doopravdy se jmenoval Vourz, ale Pobertové si ho přejmenovali) o čtvrt hodiny později. Podle úkolu měli všichni tvory pozorovat a dělat si poznámky o jejich chování a návycích, James a Sirius místo toho pomocí, přítele přírody sestavili důmyslný pošťuchovací stroj, na jehož konec dávali kousek klacíku a vyhrál ten, komu se povedlo strčit Tukozákovi klacík do krku a vytáhnout ho, aniž by přišel k úhoně.
"Pane profesore, my vymysleli nový sport!" prohlásil hrdě Sirius a většina třídy se rozesmála.
"Ano je to velmi praktické, řekl James a ledabyle se opřel o suchou větev stromu na okraji lesa. Ta povolila a James se ten den už po druhé odporoučel k zemi.
"Ano pane Blacku to vidím, ale pokud tím sportem myslíte ničení lesa, tak se obávám, že byste ho měli přejmenovat, na ničení pana Pottera." Podotkl profesor suše zatím, co se James snažil na zemi vymyslet jak získat u smějících se spolužáků opět respekt.
"Ne pane profesore, my jsme zjistili, že…" Sirius náhle nevěděl o říct, ale James ho zachránil.
"Že Tukozáci, jedí dřevo!" prohlásil James dramaticky a zatvářil se jako by právě objevil dvanáct způsobů využití dračí krve.
"Pane Pottere, pokud jste po půl hodině konečně pochopil první z vět mého výkladu o Tukozácích, obávám se, že vám budu muset dát za úkol vypracovat o Tukozákovi esej dlouhý tři pergameny. A pan Black se může přidat." Navrhl profesor a odešel k jinému stolu, aby sledoval, jak pracuje Lily s Alicií.

Zbytek dne utíkal už rychle bez menších problémů, jen Lily lehce občas zkoušela Siriuse zabít a toho to natolik bavilo, že si nenechal ujít jedinou příležitost, aby Lily, nezkoušel provokovat k další rvačce. Jamese to celkem bavilo a tak tomu nechával volný průběh a dokonce se občas přidal.
"Evansová, lásko mého života!" přisedl si k Lily a jejím kamarádkám James na oběd a Sírius s ním.
"Pottere, ty podřadná vrstvo, jenž mi ten život ničí!" odpověděla, Lily
"Alespoň víš, že existuju, což je také část úspěchu!" zasmál se James a prohrábl si vlasy.
"Ano to jistě, pokud je cílem způsobit u mě záchvat vzteku, tak už jsi skoro vyhrál!" odvětila, Lily naštvaně
"Evansová, ty vždy dokážeš potěšit." Zapojil se Sírius.
"A ty zkazit náladu, Blacku." usmála se na něj strojeně Lily.
"No jo nejsem prostě dokonalý Johanes." Provokoval Tichošlápek
"Ano, to je pravda nejsi a ani kdybys své iq zvýšil o polovinu, tak nikdy nebudeš!" odsekla, Lily
"Co je to iq?" zeptal se zaujatě James.
"Něco co ti chybí." Rozesmála se Lily.
"Je to v kapse, řekla, že jsi chytrej! Poplácal Sírius Dvanácteráka po zádech.
"Blacku, jestli nechceš zjistit, jaké to je mít vidličku zabodnutou v ruce, radím ti abys mlčel." Nabádala ho naštvaně Lily a Sírius zavětřil vítězství.
"Co pak Evansová, vadí ti, že ti neležím u nohou jako Johanes?" zeptal se a aniž by si uvědomil co se děje, najednou skončil hlavou v hovězím nákypu, jenž byl ten den k obědu.

"Ach jo!" posmutněl James, když sledoval odbíhající Lily.
"Hele co kdybys mi radši pomohl to ze sebe dostat?" zeptal se nakvašeně Sirius
"Jo, jo!" řekl James a vymýšlel co s tím.
"Hele, kdyby byla kluk tak bych se pomstil." Vyhrožoval Sírius
"V tom případě štěstí, že není nebo by se pak pomstila tobě a mohlo by to být horší." Podotkl Remus, do té doby zahrabaný v knihách.
"To bych chtěl vidět!" durdil se Sírius a spolu s Jamesem se šel převléct, aby mohl jít balit nějaké holky na večer.

**O**

V podobném duchu se nesl celý týden, ale Jamesova žárlivost se neustále stupňovala a tak Lily zahájila akci, jenž nazývala "Kdo uteče ten vyhraje", protože jinak by neměla šanci přežít den, ani by mu přinejmenším nezlomila ruku. Tu ovšem zrovna James tento víkend potřeboval, protože se chystal Famfrpálový zápas Nebelvír versus Mrzimor. To Jamese natolik znervózňovalo, že nebyl schopen vnímat nic jiného než famfrpál a Lily s Thomasem.

Byl pátek večer a Marris s Lily seděly na okenním parapetu a sledovaly, jak venku prší a po Famfrpálovém hřišti se ještě teď prohánějí členové Nebelvírského družstva.
"Snad Leah ta večeře nevystydne." Strachovala se Lily a raději ještě jednou použila na talíř s jídlem zachovávací kouzlo.
"Ten Potter je ale idiot, že je tam dusí už tři hodiny." Zabručela Marris a Lily s úsměvem přikývla.
"Měla jsem jít s nimi, bylo by to lepší." Litovala Lily a smutně se dívala, jak někdo právě málem spadl z koštěte.
"Hele, Leah tě tam nechtěla, beztak jak ji znám, byla by ještě nervózní, že tam jsi a Pottera by to rozptylovalo." Opakovala ji Marris Lein argument proč musela, Lily tentokrát zůstat v hradu.
"Ještě chvilku a asi Pottera utopím v jezeře." Durdila se Lily a Marris se rozesmála.
"V jednom má, ale pravdu." Řekla a hned zvážněla.
"Jo? Tak to jsem asi vážně tupá, když v těch jeho kravinách co plácá, nevidím smysl." Ušklíbla se Lily.
"No víš Lily…já s Leah si myslíme, že bys neměla Thomasovi tolik věřit." Začala nejistě Marris.
"Co tím chceš říct?!" zeptala se Lily nebezpečně a Marris ztišila hlas jako by doufala, že tím její slova nebudou tak nepříjemná.
"No, tuhle jsem šla náhodou do knihovny a on se tam vykecával s nějakým kamarádem o-"
"-nechci to slyšet! Je to jeho věc a…a nám do toho nic není, mám ho ráda!" zarazila ji Lily nekompromisně.
"Lily já přece pro tebe chci jen to nejlepší. Prosím tě alespoň to zvaž a kdyby něco máš mně a Leah to přece víš že?" uklidňovala ji Marris vyděšeně.
"Jo já vím, jen nechci, abyste to řešili, ještě nejsem natolik hloupá, abych nepoznala, že mně někdo klame." Vyjádřila se Lily.
"Ano já tě chápu také bych nechtěla. Jen ještě jednu otázku můžu?" zeptala se Marris.
"Už se stalo, tak co chceš vědět?" odpověděl váhavě Lily.
Opravdu ho máš ráda dost na to aby jsi mohla říct že ho, no…miluješ?" vyzvídala Marris.
"Co je to za hloupý-" začala už Lily
"Ne nevykládej si to špatně jen to chci vědět." Snažila se ji přesvědčit Marris. Lily, ztichla a pohlédla ven z okna do deště.
"No já vlastně ani nevím…" řekla, Lily po chvilce zamyšlení.
"Nevíš…co tím myslíš?" dolovala to z ní Marris
"Sakra Marris, nejsem si jistá ničím, natož tím jestli jsem zamilovaná, když jsem dříve nebyla. Nepoznám to. Všichni ti, s nimiž jsem něco měla byli…měla jsem je ráda, ale nevím jestli jen jako kamarády, nebo něco víc. Tohle nemůžeš chápat, ty jsi třeba také jen poblázněná do Siriuse a ne zamilovaná, co my víme? Lidé jsou různí, třeba nejsem ten typ, co se vášnivě zabouchne a pak píše milostná psaníčka. Ale to neznamená, že bych ho neměla ráda dost na to, abych s ním chodila, jen si nejsem jistá, jak moc ho mám ráda…prostě nevím nic víc než že mi na něm záleží." Lily samotnou odpověď trochu zarazila. Věděla jak to je, ale znáte to. Když člověk vysloví nahlas pravdu, najednou uslyší to, co možná ani nechtěl slyšet, i když se to týká jeho. Protože věci, které už nejsou jen v jeho mysli zní hůř než když o nich člověk pouze přemýšlel. Jako by náhle dostali plný obraz a realitu.
"A myslíš, že je to tak správně?"vyzvídala Marris.
"Ne, asi ne, ale třeba to časem přijde." Řekla, Lily váhavě a opět se zahleděla z okna.
"Víš, závidím ti to." Promluvila po chvilce Marris smutně.
"Co?" vyjekla, Lily překvapeně.
"Máš vše, co jsem si vždycky přála."
"Není to, jak si myslíš." Odsekla, Lily.
"Ale ano Lily, máš nejlepší předpoklady pro to, abys byla oblíbená, velmi dobře zaměstnaná a něco dokázala. Jsi chytrá krásná, umíš víc než celej náš ročník dohromady, včetně mudlovských dovedností a jsi i sympatická, hodná a přátelská. Nejsi mrcha a každý tě má rád. Je to velký dar." Zamyslela se Marris
"Nevíš, co říkáš, nech toho a neplácej, nesmysly, jsme si rovny." Rozzuřila se Lily. Neměla ráda když Marris něco takového říkala, protož jí přišlo nespravedlivé, že v tónu jejího hlasu se vždy oběvoval osten obvinění.
"Promiň, ale uznej že-"
"Ne není to pravda. Ne vždycky se hodí vyčnívat. Ty můžeš v klidu okolo Pottera proplout, ale abych tak mohla učinit já, musela bych ho nejprve zabavit." Zavtipkovala, Lily a Marris se rozesmála.
"Jak můžeš všechno brát tak s nadhledem? Taky bych chtěla umět ze všeho legračně udělat něco vtipného!" zasmála se Marris
"No většinou to používám, když doopravdy nevím jak věci řešit. Pomáhá to, protože tvůj řekněme protivník, se soustředí na to, co ti odpoví a nakonec ho můžeš odvést od tématu, ale ne vždy j to vhodné. No naučila jsem se o díky Petůnii, která mě za ta léta co mě nesnáší dost vycvičila. A pak taky Potter, kterého přece nemůžu pořád odmítat holými větami obsahující jediné slovo." Prohodila, Lily
"Hm, no vidíš, vedle tebe si připadám vždycky hloupě. Jako například minulý týden,vážně jsem-"
"Marris vždyť se nic nestalo. Každý občas trochu pochybuje, na tom není nic zlého. Jen bys měla Leah věřit, nikdy by ti neudělala nic co by se tě dotklo."odbyla ji Lily
"Asi ne, ale občas člověk nevidí ve všem jen to dobré." Odpověděla jí Marris
"Když zítra vyhrají, určitě budeš mít možnost bavit se se Siriusem a přesvědčit ho, jak jsi úžasná."popichovala ji Lily.
"To sem teď nepleť!"naštvala se Marris
"Ale, no tak, bude to láska na první pohled, musíš být připravená."
"Ty!" zuřila Marris a chtěla se na kamarádku vrhnout, ale Lily, zachránil příchod Leah.
"Ahoj holky." Pozdravila Leah schlíple.
"Nazdar, tak co nepřeměnila ses nám za ty tři hodiny v dešti na obojživelníka?" přivítala ji Marris s úšklebkem.
"Ha, ha moc vtipné, nemáte něco k jídlu?" zaprosila Leah a Lily jí přistrčila talíř s večeří.
"Lily ty jsi zlatá!" vykřikla a vrhla se na jídlo, jako by byla měsíc v Etiopii.
"To nic není, vždy´t víš, že pro tebe všechno." Usmála se Lily přívětivě.

"Tak co, povedlo se ti alespoň vymáchat Potterovi hlavu v kaluži?" zeptala se Evansová po čtvrt hodině, během níž se Leah snažila ze sebe udělat člověka.
"Asi tě zklamu, ale ne." Odpověděla smutně Leah a všechny tři se rozesmály.
"No zítra to bude zajímavé." Podotkla Marris a všechny tři se pustily do pojednání pro Křiklana, aby měly sobotu volnou.

**O**

"Připravit, pozor teď!" vykřikl profesor Linger. Nasedl na koště a odrazil se od země silným kopnutím. Jeho koště vystřelilo do vzduchu a za chvilku už se vznášel nad davem. Otočil koště, aby zkontroloval, kde se nachází chytač Mrzimoru a ztuhl. Chytač Mrzimoru již měl skoro na dosah zlatonku která mu jen tak tak proklouzávala mezi prsty. Pobídl své koště a to se velmi líně a pomalu rozletělo vpřed. Čím více se snažil James zrychlit tím pomaleji koště letělo, až zastavilo úplně. Nevěděl co dělat, musí letět, musí! Náhle uviděl, jak se na něj řítí obrovská asi dvoumetrová zlatonka, snažil se uhnout, ale koště stále viselo ve vzduchu, chtěl uletět, ale nevěděl kam.
"JAMESI, JAMESI!" volal na něj někdo, a když se otočil zjistil, že to byla to Lily v objetí Thomase Johanese a smála se jeho výrazu. Oslepil ho lesk zlaté obří zlatonky a náhle padal a padal…
"JAMESI, JAMESI!" někdo s ním prudce třásl. Otevřel oči a zamrkal. Ležel na posteli a skrz mezeru mezi nachovými závěsy prosvítalo venkovní světlo. Skláněl se nad ním Remus a starostlivě si ho prohlížel.
"Co se děje?" zeptal se zašmátral na nočním stolku po brýlích. Když je našel, nasadili si je a uviděl Siriuse, jak si bere své koště z obrovské hromady u dveří.
"No, už bys měl vstávat, za hodinu a půl hrajete a…"
"COŽE? UŽ?" vykřikla a honem vstal. Naneštěstí zakopl o velkou bednu s "Čokoládovými žabkami" jenž patřila Peterovi.
"SAKRA!" zanadával a honem se pokoušel vyprostit z kupy oblečení do níž spadl.
"Jen klid, všechno stihneš, ale musíš přestat blbnout a uklidnit se." Pomáhal mu Remus vstát.
"Jo správně, nezapomínej, že dnes hrajeme s Mrzimorem a ti nikdy nejsou nijak dobří." Klidnil ho Sirius, i když ne až tak jistě.
"Jo jasně." Pousmál se James a popadl Famfrpálový hábit.

Když dorazili na snídani, přivítal je nadšený pokřik od Nebelvírského stolu. Většina lidí byla oblečena v černých kabátech a zlatorudých šálách, čepicích a rukavicích. Někteří si nesli velké transparenty, jiní vlajky a pár jedinců i velké rudozlaté klobouky vykřikující "Nebelvír vyhraje!". Sirius potěšeně mávl směrem k pár Fanynkám a pak spolu s Jamesem zamířili k zbytku Nebelvírského družstva. K Jamesově radosti tam seděly i Lily a Leah. Leah vypadala, že za chvilku vrátí i to málo jídla, jenž do sebe před chvilkou (s Lilynou pomocí) dostala. Sirius se na ni povzbudivě usmál a ona mu úsměv rozpačitě opětovala.
"No tak Leah, měla bys alespoň něco sníst, možná nerozumím famfrpál, ale když jdu bruslit, nebo plavat tak také potřebuji sílu. Leah, no tak!" přemlouvala, Lily Leah a ta se na ní zašklebila.
"Jo? No minulé prázdniny před tím závodem-" začala
"-to sem teď nepleť" zarazila ji Lily a mírně zrudla.
"Ale copak Evansová nám také nechtěla papat?" zeptal se vesele Sirius a Lily ho pod stolem nakopla.
"Abych nepřipravila o chuť k jídlu já tebe." Vyštěkla a opět se začala věnovat Leah

"Pomalu bychom měli jít." zahlaholil James a jeho družstvo jako na povel vstalo.
"Tak hodně štěstí, budu ti držet palce."popřála, Lily Leah a ta ji objala.
"Díky." Řekla a vydala se a zbytkem družstva.

Mám týdenní prázdniny!

24. října 2009 v 14:50 | Elin7 |  Moje články
Takže jak už asi vypovídá sám nadpis, mám týdenní prázdniny. Rozhodla jsem se je využít k tomu, abych napsala nějaké ty další kapitoly k "Proč mně nenávidíš" takže tenhle týden by mohly být minimálně tři. Doufám že to pěkně půjde a že budete pěkně komentovat a děuji všem co komentovali minulé kapitoly. Zítra tu snad bude osmá kapitola a tam vám povím více.
Vaše Elin7

Omluva a nové SB!

17. října 2009 v 19:49 | Elin7 |  Spřátelené blogy
Chtěla bych se velmi omluvit Nel-ly, s kterou jsem se před dvěma týdny dohodla na SB. V9m že jsem si ji měla přidat, velice se omlouvám tyhle dva týdny pro mně byly velmi zmatečné, takže to mohu napravit až nyní. Nel-ly velice se omlouvám, vím že je to nepříjemné a jestli nějak můžu, okamžitě to dočiním.

Jinak přátelé a čtenáři mého malého hloupého blogu, Nel-ly pro ty co ji neznají(ale Nel-ly znají všude) je skvělá spisovatelka a její blog je vážně úžasný. Ještě jsem jí toho tam moc nekomentovala, což hodlám během dneška napravit, ale jsem pravidelnou čtenářkou a velmi doporučuji si to tam pořádně prohlédnout, protože jednou yb tyto povídky zasloužili být sepsány do knížky. Je to tady! Koukněte a povnně, nebo vám něco udělám!

Kapitola 7 Náročný den 2/2

11. října 2009 v 15:10 | Elin7 |  Proč mně nenávidíš
A druhá část:

"On má totiž pocit, že pokud mně alespoň 12x za den nenaštve, tak že to ani není pořádný den." Vysvětlila mu Lily
"Evansová, myslel jsem, že jsi dokonalá, ale je vidět, že i ty se občas pleteš. Nepovažuji den, za pořádný den, pokud ti během něj alespoň 12x nenaznačím, jak hluboce tě miluju." Odvětil James a teď už na ně upírala zraky většina hostů.
"Pottere, pokud se tady snažíš naznačit, že nejsi hloupý, když většinu času akorát strávíš povalováním se a blbnutím, ale že jsi zamilovaný, tak si troufám tvrdit, že to je ta nejtrapnější výmluva, jakou jsem kdy slyšela." Snažila se ho Lily naštvat. James ale i teď byl klidný.
"Evansová, už zase se pleteš, možná nejsem zrovna Merlin, ale rozhodně mám více inteligence a charakteru, než Johanes, kterej se akorát vychlubuje, že chodí na rande se slavnou Lily Evansovou." Vychrlil James, než si uvědomil co říká. Thomas vedle Lily ztuhl.
"Jdi už do háje Pottere!" vykřikl a James se rozesmál
"Pro pravdu se každý zlobí, že Johanesi! Popichoval ho a čekal, až dostane ránu do nosu. Místo toho mu přilétla velká facka, ale ne od Johanese, nýbrž od Lily.
"Trhni si nohou Pottere." Rozloučila se s ním Lily a aniž by komukoliv z nich věnovala jediný pohled, nasupeně odešla ven, do deště, kde ještě naštvaně nakopla jakousi plechovku, než ji zahalila neproniknutelná clona deště.

**O**
"Lily, jsi tu brzy." Přivítala ji Marris, ale hned jak si všimla Lilyna výrazu, zmlkla.
"Stalo se něco Lils?" zepala se Leah a odložila šaty, které si právě prohlížela. Lily, nasadila strojený úsměv.
"Ne, vůbec ne, bylo to báječné, až do chvíle než se objevil POTTER! Lily, zakřičela poslední slovo tak, že měly holky pocit, že muselo být slyšet až v Brumbálově pracovně.
"Chceš nám o tom povědět, nebo na to na chvíli zapomenout?" zeptala se Leah trochu se uklidňující Lily. Ta zavrtěla hlavou.
"Nechme to prozatím být." Řekla a otočila se na Marris.
"Tak co, už jste něco vybraly?" zeptala se jí a Marris popadla jeden kosým a začala do Lily hustit své nápady. Ta jen přikyvovala, tu a tam něco prohodila a navrhla.

"Byly čtyři hodiny, když holky vycházeli z obchodu a Leah s Marris byly obtěžkány taškami, plnými všeho co budou potřebovat. Lil si nekoupila nic, protože částečně už na svém kostýmu potají pracovala a tak už měla vše co potřebovala. Trochu se uklidnila, ale sejně měla pocit, že až zase Pottera uvidí, přinejmenším ho zabije, nejprve roztrhá na kusy, pak ty kousky utopí a pak i spálí s tím, že onen popel který vznikne, pro jistotu roztřídí na několik hromádek a každou dá k Vánocům někomu jinému s tvrzením, že je to výtečné hnojivo. Doufala, že na ni Thomas nebyl naštvaný, ale stejně mu řekla, že bude muset za okamžik jít a že s ním teda ještě zajde na Ležák. Holky zašly ještě na medovinu (přece jen už byly plnoleté) a pak se smíchem pozvolna šly zpět do hradu.
"A hele, Evansová, jak se těšíš na ples?" ozvalo se za dívkami, když vešly do hradu. Lily se teď pomalu k Malfoyovi otočila a už zase to v ní začínalo vřít.
"Ne netěším a nejraději bych nešla, jediné co mi dodává sílu je naděje, že ti budu moct při tanci (pokud nějaký bude) šlápnout na nohu natolik, že po zbytek večera se budeš věnovat jen své posteli na ošetřovně a já budu mít klid." Řekla mu a než stačil cokoliv odpovědět, odtáhla Marris a Leah pryč.
"No, teď se o tebe začínám trochu bát." Řekla Leah a zkoumala Malfoyův výraz. Lily si odfrkla.
"Jediný kdy by se měl bát je Malfoy." Řekla jí a se smíchem prošly společenskou místností do ložnic, aby se převlékly promočeného oblečení.

"Stejně ti do jisté míry závidím." Povzdechla si Marris a česala si kudrnaté vlasy, které při dešti obzvlášť nabyly objemu.
"A co prosím tě?" zeptala se Lily, když si oblékala černé kalhoty a tričko od školní uniformy.
"No ten zájem jaký o tebe je. Musí to být fajn, být někdy více zajímavé než tvé okolí." Zasnila se Marris a Lily po ní mrskla ručníkem.
"No jo, pořád." Povzdychla si Marris.
"Hele radši mysli na to, jak si užiješ ples." Mrkla na, ni Lily a zavázala si Nebelvírskou kravatu.
"Beztak si budu někde chladit celej večer nohu, protože mi na ni dupne místo pozdravu." Zabručela Marris a Leah s Lily se rozesmály.
"Co tam vůbec pozoruješ Leah?" zeptala se Lily druhé kamarádky která vyhlížela z okna.
"Ale nic!" snažila se to Leah zakrýt, ale Lily nepřesvědčila. Vyhlédla také z okna a tam pod starým dubem spatřila Siriuse Blacka jak se líbá s onou brunetkou, na kterou ráno Lily, natrefila.
"Co tam máte, holky?" zeptala se Marris a už, už se také chtěla jít podívat, ale Lily si stoupla tak, aby nemohla projít.
"Už nic, ale před chvilkou z lesa Hagrid přivedl Jednorožce, asi na Péči o kouzelné tvory, pro profesorku Lescotovou." Snažila se Lily zachránit situaci a Marris posmutněla.
"Škoda, že jsem to neviděla, taky jste mi mohly říct dřív." Posmutněla a dala si sušit oblečení.

"Ach jo, mám hlad jako vlk, už se hrozně těším na večeři." Stěžovala si Marris, když o hodinu později scházely po mramorovém schodišti do vstupní síně.
"To mi povídej, od snídaně jsem také nic nejedla." Přidala se Leah a zrychlila, aby byly na večeři co nejdříve. K jejich smůle jim cestu zastoupil profesor Křiklan.
"Dobrý den, pane profesore, jak se vám daří?" zeptala se zdvořile a mile Lily. Profesor se bodře usmál.
"Skvěle, drahá Lily, skvěle. Vás právě hledám, doufal jsem, že půjdete touhle dobou na večeři." Usmál se na Lily dobromyslně profesor Křiklan a Lily mu úsměv oplatila.
"Mohu vám nějak pomoct, pane profesore?" zeptala se Lily a Křiklan byl očividně rád, že je nadaná studentka lektvarů tak dobře vychovaná a že ho nikdy nezklame.
"Ovšem, že Lily, rád bych, abyste se ke mně dnes večer připojila na malý večírek u mě v kabinetu, bude to velká zábava a tentokrát přijde více vašich spolužáků i slavných osobností, takže vy tam nesmíte chybět." Vysvětlil, Lily svůj záměr a tak se trochu zarazila. Ne že by neměla Křiklana ráda, to ne, ale jeho večírky nebyly její nejoblíbenější činností. Hned se ale vzpamatovala.
"Velmi ráda přijdu, pan profesore, velmi ráda." Řekla a profesor se vítězoslavně usmál.
"Skvěle, skvěle, na vás je spoleh, Lily, tak v osm hodin, budu se těšit."
"Já také pane profesore." Odpověděla mu ještě Lily a profesor kolébavým krokem odkráčel, nahánět další studenty.
"No, tak program na dnešní večer už mám." Řekla, Lily a povzdychla si.
"Myslíš tím rande se mnou, Evansová?" zeptal se James Potter, také právě mířící do velké síně na jídlo spolu s ostatními Poberty.
"Ne Pottere, to bych si radši dala čaj s mozkomorem." Naštvala se, jako tradičně Lily.
"Ona myslí, ten Křiklanův večírek, na který jsme byli pozvaní, Jamesi." Vysvětli chytře Sírius Black a s potěšením sledoval, jak Lily napřed zbledla, pak zezelenala a pak zrudla vzteky.
"Ale vás, přece Křiklan nikdy nezval!" snažila se najít odpověď a zakrýt své zděšení.
"No, víš asi i jemu došlo, že bez nás to tam nežije a navíc to není pravda, že nezval, ale většinou to pořádá o úplňku a to už něco máme." Zasmál se Potter a Lily, chtěla křičet.
"Už se docela těším." Podotkl Black.
"Nechtěl by ses raději věnovat té své husičce, které jsi před hodinou kontroloval madle pod dubem u jezera?" zeptala se Lily jízlivě, ale náhle ji ze zadu objali něčí paže.
"Ahoj Lily." pozdravil Ji Thomas a Lily chvilku proklínala boha, proč jí ho seslal právě teď.
"Ahoj" řekla mile a usmála se na něj. James v tu chvíli měl co dělat aby po Thomasovi nevrhl nějaké kouzlo.
"Žárlíš snad, Evansová?" vrátil se Black k předchozí debatě
"Na tebe? Chceš mně rozesmát?" zeptala se Lily upřímně, což Siriuse trochu zamrzelo, ale nedal se.
"No, taky by jsi mohla na Jamese ale zatím k tomu není důvod." Rozčiloval ji Black.
"Pojďme na večeři!" navrhla rychle Leah, aby se nestrhla další hádka.
"Dobrý nápad." Přitakala, Lily a vymanila se z Thomasova sevření.
"Uvidíme se zítra, ano? Dnes už mám Křiklanův večírek." Rozloučila se s ním rychle a spěchala za kamarádkami.
K Lilyně naštvání si Pobertové sedly k nim a navíc James naproti Lily. Ta zkoumala tvrdost karbanátků a přemýšlela, jak moc by mohla bolet přesná rána jedním z nich.
"Také už se těšíš na dnešní večer Evansová? Ty a já-" rozpovídal se James
"Jo přesně tak, ty a já ve stejné místnosti, nevím, zdali to všichni poblíž přežijí se zdravým sluchem." Odsekla, Lily stroze
"To záleží jen na tobě, také bychom je mohli překvapit." Snažil se ji zlákat James pro jistotu si prohrábl vlasy a nasadil Casanovský úsměv.
"Překvapit? Tak jo, překvap mně a celý večer na mně nemluv." Usmála se Lily sarkasticky.
"Evansová, nebuď naivní, to bych nevydržel, ani za nové závodní koště." Rozesmál se James. Lily u nevěděla co by na to řekla a tak raději mlčela.
"Víš, že ti to sluší Evansová, když jsi zticha?" popichoval ji Sírius a Lily se na něj sladce usmála.
"Tobě to taky výjimečně sluší, když na sobě nemáš přilepenou nějakou husu." Řekla mu.
"A už jsme zase u toho-Evansová žárlí!" zakřičel Sírius Black a Nebelvírští se rozesmáli. Lily vstala Sírius ji následoval.
"Dřív bude Brumbál smrtijedem, než já budu žárlit na tebe, nebo na to rozcuchané pako, co všude taháš s sebou Blacku!"oplatila mu to Lily a ke své hrůze zahlédla, jak ji Brumbál pozoruje a směje se. Lily, zrudla a raději se věnovala smějícímu se Siriusovi.
"Evansová přiznej si to, ty by ses taky chtěla stát jednou z těch hus, nemýlím-li se." Snažil se Sírius způsobit výbuch papiňáku.
"To jí asi radši už bude Belatrix Blacková, než já." Zvolala, Lily a teď už se pochechtávali všichni v okolí.
"Tak to dokaž Evansová a dej si rande se mnou." James se postavil vedle Siriuse.
"Zavři zobák Pottere, nebo přes něj dostaneš." Vyhrkla, Lily a Sírius i James se zasmáli. Očním kontaktem se domluvili, že zkusí zajít co nejdál a tak pokračovali.
"Ale, ale copak, kápli jsme na to viď Evansová? Bojíš se, že bys neodolala stejně hloupě jako tomu namachrovanému Johanesovi." Přisadil si Sírius.
"Kluci, už toho nechte." Zkusil je uklidnit Remus a se strachem sledoval, co Lily udělá.
"Za prvé:Nepleť si Pottera s Thomasem, za druhé: na to rande nechci jít, protože bych se styděla za to, že tam jdu s Potterem." Lily už sahala rukou po noži, ale Leah si toho včas všimla a raději ho odtáhla do bezpečné vzdálenosti.
"Nalhávej si to dál lásko, ale stejně jsi s Johanesem jen proto, aby ses zabavila, zatímco budeš přemýšlet jak se dát dohromady s Jamesem aniž by to vypadalo hloupě." Bránil Sírius kamaráda.
"Říká se o tobě Blacku, že máš smysl pro humor, ale tenhle vtip se ti moc nepovedl." Vyjekla, Lily.
"No lidi, se docela smějí, takže bych spíš řekl, že smysl pro humor nemáš ty." Pochleboval se jí Sírius.
"Blacku, ještě slovo a udělám z tebe hypogrifa." Lily už nemohla dlouho vydržet, její sebeovládání bylo už tak tak na hraně.
"Když Hypogrifa, tak mi to zas tak nevadí, vzhledem k tomu, že hypogrifové jsou docela fajn a třeba by byli zájemci, co by mně vysvobodili pohádkovou formou." Zamrkal Sírius na Leah a v Lily se jakoby něco trhlo.
"Nech Leah být." Zakřičel a vrhla se na rozesmátého Siriuse. James se nadšeně přidal a tak se za okamžik všichni tři váleli na hromadě a prali se, hlava nehlava. Lily se pokoušela oba své soupeře pobít, ale i když se docela uměla rvát, James i Sírius byli o dost silnější a měli také dobrou praxi. Zas na druhou stranu Lily, popoháněla nenávist a vztek, na oba dva spolužáky+nějaký ten cvik také měla. Chvilku měla celá velká síň možnost sledovat vyrovnaný boj a i Zmijozelští nadšeně přihlíželi a povzbuzovali. Brzy se obecenstvo rozdělilo na dva tábory, jedni (většinou dívky) povzbuzovali kluky a druzí (chlapecká část) nadšeně sledovali půvabnou Lily. Ke konci se, Jamesovi povedlo, Lily chytit ruce a přitisknout ji k zemi, jenže pořád dokázala dobře kopat a nehodlala to vzdát. To už se k nim, ale protlačila profesorka McGonagallová. Pár jednoduchými švihy hůlkou od sebe zápasící trojici oddělila a naštvaně sledovala, jak se pomalu zvedají. James byl nadšený, že byl Lily tak blízko, Sírius, se nemohl přestat smát a Lily se tvářila zahanbeně. Trochu ji sice povzbudil potlesk, který "druhý tábor" věnoval, ale ne zas tolik, aby se přestala děsit toho co přijde. Pohlédla na profesora Brumbála a ten zvedl číši, aby jí připil a naznačil tak, že mu to připadalo velmi vtipné.
"Pojďte se mnou!" vybídla je profesorka McGonagallová a Lily, měla pocit, že ji ještě nikdy neviděla tak naštvanou (samozřejmě ji neviděla, když při něčem přichytila Poberty).

Vedla je nahoru do svého kabinetu a Lily se v duchu třásla co s nimi bude. Zato Sírius a James byli v pohodě. Sírius dostal v jednu chvíli takový záchvat smíchu, že se musel opřít o stěnu, aby sebou nešvihl na zem a James měl ve tváři zasněný výraz, s nímž hleděl na Lily.
"Nečum tak blbě, Pottere!" vyjela na něj, když si toho všimla.
"Slečno Evansová!" napomenula ji naštvaně profesorka McGonagallová a odemkla jim dveře kabinetu.
"Sednout!" rozkázala jim, a když usedli, tak začala.
"Ani nevíte, jak jste mně zklamali za celý svůj život…" řekla a rty se jí stáhly do čárky.
"To říká vždycky." Šeptl James Siriusovi a Lily, Sírius se už málem smíchy podělával, ale Lily ho nakopla, aby to profesorka neviděla.
"…jak jste vůbec mohli? U vás mne to nepřekvapuje, pane Pottere a pane Blacku, ale vy slečno Evansová, jste primuska a vždy jste byla slušná a hodná, takže nedokážu pochopit, co vás vedlo k tomu, aby jste se pustila do boje, navíc po mudlovském způsobu, před síní plnou učitelů a vašich spolužáků. Nikdy jsem se za žáky Nebelvíru tolik nestyděla. Dostanete školní trest a Nebelvír přijde o 70 bodů. Berte to jako varování, protože tohle je na odebrání Primuského a kapitánského odznaku a podmínečné vyloučení. Jste v sedmém ročníku a měly byste jít spolužákům příkladem a ne se rvát jako sedmileté mudlovské děti." Profesorka na ně hleděla a čekala první reakce, ale jen ta Piluna ji uspokojila. Lily se dívala do země a neodvažovala se jí podívat do očí. Zato Pobertové se mohli smíchy umlátit, protože podobné proslovy už znali nazpaměť.
"Tak už raději jděte, než si to rozmyslím." Vyzvala je profesorka a všichni urychleně kabinet opustili.
"Tak co budeme dělat teď?" zeptal se Sírius, jako by předchozí rvačka byla jen jedna z her které byly naplánovány.
"Mohli bychom třeba pokračovat." Navrhl James s nadšením, ale jediný Lilyn pohled ho umlčel. Ta už zase vybuchovala:
"Není žádné MY! Je jenom VY a JÁ. JÁ půjdu teď na kolej a VY si dělejte, co chcete." Rozzuřila se Lily a odešla.

**O**

"Teda, to bylo něco." Prohlásil James. když společně šli zpět na večeři.
"To, teda jo, po tomhle, nikdo nemůže tvrdit, že by Evansová nebyla sexy." Přidal se Sírius, ale když si všiml Jamesova pohledu, okamžitě zmlkl.
"Já vím, že je tvoje." Podotkl, když ho James nadále propaloval pohledem, ten toho nechal a jako první vešel velkými dvoukřídlými dveřmi do velké síně. Jak je studenti zahlédli nadšeně výskali a tleskali.
"Kde je Lily?" vypálila na ně otázku Leah dřív než stačili spolužákům z Nebelvíru cokoliv říct.
"No-řekněme, že si šla utřídit myšlenky." Řekl Sírius a rozesmál se.
"Klid, šla na kolej." Dodal James když si všiml Leina pohledu. Leah přikývla a okamžitě odešla a Marris táhla s sebu.
"Tak co, je to hodně zlé?" zeptal se Remus, když dívky odešly.
"Jen trest a 70 bodů dolu, to nahrajme ve famfrpál jedna radost." Odpověděl James a dojídal svou porci večeře.
"No stejně." Podotkl ztrápeně Remus a chtěl ještě něco dodat, když se k nim přitočil jeden kluk z šestého ročníku.
"Hele docela vám závidím, co já bych za to dal, aby se na mně takhle vrhla." Řekl klukům, Sírius se zatvářil potěšeně, ale James naštvaně.
"Hele, drž se od ní dál!" Vyjel na kluka a ten se radši zase rychle obrátil ke kamarádům.
"No co, jsme slavní, když nic, bude se na nás alespoň dlouho vzpomínat." Prohlásil Sírius a také se pustil do jídla.

James už půl hodiny ustavičně sledoval dveře dívčích ložnic, aby mohl, Lily doprovodit na onen Křiklanův večírek, ale už se skoro bál že nepřijde.
"Nechceš už jít?" zeptal se Sírius, právě ve chvíli, kdy se dveře otevřely a vyšla Lily. Byla oblečena stejně jako kluci v neformálním mudlovském oblečení, ale stejně jí to podle Jamese hrozně slušelo. Vlasy měla vyčesané do jednoduchého drdolu, až na pár neposedných pramínků, které se jí lehce vlnili kolem půvabné tváře. Na sobě měla bílý top se zavazováním okolo krku a černé džíny. Nevypadala příliš vesele, spíš smířeně a lehkým krokem přešla k otvoru buclaté dámy. James se Siriusem jí, ale zastoupili cestou a ona si je teď hněvivě měřila.
"Co pak vám to na večeři nestačilo?" zeptala se
"Ne, chtěli bychom si to zopakovat." Odpověděl pohotově Sírius a James ho nakopl.
"Chceme tě doprovodit, abys nešla sama." Řekl jí a prohrábl si vlasy.
"Na to ti kašlu Pottere, snad tam přece trefím." Odsekla a bez dalších cavyků odešla. James se Siriusem ji dohnali pár snadnými kroky.
"O co vám jde?" zeptala se a James se zasmál
"O tebe, zašeptal jí a přiblížil se k ní. K jeho smůle se zatvářila jakoby mu přeskočilo a přidala do kroku, ale vzhledem k tomu, že klukům stačilo udělat na každé její čtyři kroky dva, moc se jí to nedařilo.
"Tímhle stylem došli až ke kabinetu Křiklana, kde Lily, zaklepala a společně vešli. Hrála tu hudba a všude se blýskalo modré a zelené světlo. Kabinet byl přecpaný lidmi, mezi nimiž jako by sami pobíhali tácy s občerstvením, které však nesli Domácí Skřítci. Hned jak je profesor Křiklan spatřil vejít, zamířil k nim a dal se s nimi do řeči.
"Tak jste přišli, to jsem rád, moc rád." Zahlaholil a dal tak úvod dlouhému zpovídání jak Lily tak kluků, pak je představil několika svým známým, až je konečně propustil. Lily si okamžitě sedla na parapet jednoho okna, jenž bylo zakryto modrým závěsem a sledovala hemžící se lidi. James si k ní chtěl přisednout, ale něco v jejím výrazu mu napovídalo, že toho má za ten den tak akorát.
Když večírek okolo půlnoci skončil, byli všichni tak unaveni, že ani cestou na kolej neměli sílu na žádné hádky.

Kapitola 7 Náročný den 1/2

11. října 2009 v 15:09 | Elin7 |  Proč mně nenávidíš
Tak téhle kapitoly, by jste si měli obzvlášť vážit, protože mně stála spoutu úsilí a snahy. Jak víte dnes ráno jsem navíc psala, že toasi tenhle týden nebude, ale rozhodla jsem se, že to vám neudělám a tak jsem obětovala dobré známky a dopsala zbytek další kapitoly, takže vám ji sem můžu nyní dát. Není to nic moc, jako obvykle, ale některé části se mi psali dost pěkně, takže ve výsledku to mohlo být hroší. Možná dnes ještě stihnu SB, ale nic neslibuju, už se musím jít vážně šprtat. Kapitola je jinak dnes trochu delší a přidala jsem pár písní, tu o ránu jsem složila sama, ta na úvod je od the Rasmus a nejdete ji zde. Tak si tu kapitolu užijte, je zase rozdělená, protože by se mi nevešla. Pěkné čtení.
Vaše Elin7
Píseň, jenž se ještě před chvílí linula ze starého rádia nyní skončila a Dívčí ložnicí sedmého ročníku zavládlo ticho. Lily si ještě tiše pobrukovala poslední tóny skladby a přitom se plně věnovala přerovnávání svých věcí. Bylo tomu tak vždy když byla Lily z něčeho nervózní a tentokrát opravdu byla. Čekali ji Prasinky s Thomasem Johanesem, idolem mnoha dívek a ještě k tomu měla problémy s Marris.

Byl pátek, podvečer a většina lidí ještě večeřela ve velké síni. Lily si, ale záměrně chtěla dojít na večeři později, protož na přerovnávání potřebovala klid a prázdnou ložnici. Přerovnávání, byl pro pořádkumilovnou Lily ten nejlepší způsob jak odvést myšlenky jinam. Nemusela tak myslet na žárlivou Marris, na zítřek, ani na idiota jménem James Potter. Právě když staré rádio (jenž Lily velmi složitě sehnala a naladila na svou oblíbenou mudlovskou stanici) se rozehrálo a Lily se zaposlouchala do nové skladby, když do dveří vrazila Leah.
"Ahoj Lils, proč jsi nešla na večeři?" zakřičela, aby přehlušila hudbu.
"Přerovnávám" usmála se Lily a Leah jí úsměv oplatila. Znala, Lily až moc dobře.
"To je záslužná činnost." Zasmála se Leah a sedla si na svou postel.
"Hrozně se těším na zítřek."řekla jí Lily a vypnula rádio
"To ti věřím, doufám ale, že jsi nezapomněla na ty šaty, které spolu máme jít vybírat." Zvážněla Leah.
"Jasně že ne, už se na to těším."klidnila ji Lily a dál se věnovala svému kufru a věcem.
"Už máš vybrané oblečení na zítřek?" optala se lehce konverzačním tónem Leah.
"Ne-e." zrudla, Lily a hned si přitáhla velkou hromadu svého oblečení, která obsahovala několik docela slušných podzimních kusů.
"Chceš pomoct?" Leah na ni tázavě pohlédla.
"No…jestli má čas." Zamumlala, Lily a společně s Leah začaly oblečení třídit podle barev a střídali všechny možné modely.

**O**

James právě dojídal večeři a nevraživě hleděl k Havraspárskému stolu, kde Thomas Johanes něco důležitého řešil se svými kamarády. Ti se smáli a on se naparoval jako páv.
"Pojďme ho zabít." Navrhl Removi a Peterovi, kteří se oba plně věnovali jídlu.
"Koho?" Remus vzhlédl od své knížky a napůl káravě a napůl zaskočeně si Jamese změřil.
"No přece Johanese." Obrátil James oči sloup nad jejich nevědomostí.
"Ale Dvanácteráku-" začal Remus, ale přerušil ho hlasitý příchod čtvrtého Poberty.
"-Zdar!" pozdravil je rychle Sírius s potutelným úsměvem, při němž se většině Bradavických dívek podlamovala kolena.
"No konečně, člověk, který se mnou jistě půjde Johanese zabít!" vykřikl James a uvolnil kamarádovi místo, aby si mohl sednout.
"No jasně, už máš vymyšleno jak?" zeptal se nadšeně a nedočkavě Sírius, až se James rozesmál, Remus si je pohoršeně měřil a Peter se snažil tvářit, jak moc s nimi souhlasí a obdivuje je.
"Ještě ne, právě proto mi musíš pomoct, ale co nejrychleji, aby nemohl zítra s Evansovou do Prasinek." Vysvětlil James a Siriusovi se po tváři rozlil zlověstný úsměv.
"Kluci, tohle se Lily, nebude líbit." Mírnil je Remus
"Nebo bude ráda, že jsme ji Johanese konečně zabavili." Odbyl ho Sírius a v hlavě už se mu začínal rýsovat plán, v němž byl ke konci Johanes přivázaný k famfrpálové obruči, svou modrou kravatou .
"Možná má Remus pravdu." Sklesl James
"Houby pravdu, jde se na věc!" snažil se Sírius, ale bylo mu předem jasné, že kamaráda zřejmě nepřemluví.
"Necháme to na jindy, pojď radši něco provést Malfoyovi, nebo Snapeovi." Navrhl rychle James a podle výrazu v Tichošlápkově tváři, jeho nápad uspěl.

"Už máš někoho do Prasinek?" zeptal se James Siriuse, když šli nahoru do Nebelvírské věže.
"No… ještě jsem si nevybral, co myslíš, drobná blondýna, nebo vysoká brunetka?" hledal Sírius u kamaráda pomoc.
"Já bych nejradši zelenookou rudovlásku." Povzdechl si James
"Ježiš, nemysli na tu Evansovou pořád!" napomenul ho Sírius a James se pousmál.
"Když ono mi nějak nejde na ní nemyslet, když je to nejkrásnější-" rozbásnil se James.
"-Jo já vím, stvoření na světě." Dokončil a něj Sírius větu a James se zaškaredil.
"Hele pojďme radši udělat seznam toho, co potřebujeme zítra v Prasinkách koupit." Navrhl Sírius dřív než James stihl říct další zamilovaný plk.
"No jo." Zamumlal James a následoval kamaráda portrétem buclaté dámy do jejich ložnice.

**O**¨

"Tak fajn, to by bylo." Zavřela Lily kufr a vybrané oblečení si dala na hromádku vedle něj.
"Ještě nám zbývá dohodnout kdy, a kde se sejdeme kvůli těm šatům." Upozornila ji Leah, ale právě když se Lily, chystala jí odpovědět, ozvalo se zaklepání.
"Dále." Zavolala překvapeně Leah, ale více jim obou vyrazilo dech, když vešla Marris s kajícným výrazem.
"Holky…" zakuňkala a netroufla si pokračovat.
"Ano?" Leah se na ni povzbudivě usmála a tak se Marris trochu ulevilo.
"Já se vám chci omluvit-" začala Marris, ale teď už se usmála i Lily
"-Nech to plavat." Přerušila ji Leah a Marris se usmála.
"Takže dobrý?" zeptala se a holky kývli a po chvilce se jedna druhé vrhly okolo krku.
"Ty přece víš, že nám na tobě záleží." Podotkla, Lily a smála se Marrisinu úlevnému výraz.
"Já vím, hrozně mě to všechno mrzí." Povzdychla si Marris,ale Lily ani Leah jí nedovolily, aby se opět začala omlouvat.
"Půjdeš s námy zítra vybírat šaty na ples?" zeptala se Lily a Marris šťastně přikývla.

Když ráno Lily, otevřela oči, zklamaně pohlédla z okna a zase se sklesla, zavrtala do peřiny. Venku opět pršelo a vál tam studený vítr. Lily se ještě chvilku převalovala v posteli, ale když si uvědomila, co je za den využila toho, že je brzy vzhůru a bleskově vběhla do umývárny i oblečením na tento den D.

Vylezla za půl hodiny a zářivě se usmála na tři dívky, které tu čekaly už pět minut až je Lily pustí dovnitř.
"Že ti to teda trvalo." Ušklíbla se zle špinavě blond holka s želvím obličejem.
"Jo, takhle se nestihnu připravit a nebudu se Siriusovi líbit." Posteskla si vysoká brunetka a naštvaně odstrkovala kamarádky, aby mohla jít první.
"No pochybuji, že i kdybys vypadala jako víla, tak že by s tebou zůstal víc než tři dny." Vyvedla ji Lily z omylu a ještě se cestou zpět do ložnic smála.
"Vstávat, slunce svítí, ptáci řvou, je ráno, je ráno, je tady nádherný den na, na, ná!" zazpívala, Lily a všechny její, doposud spící spolubydlící vztekle otevřely oči, aby zabily tu která je vzbudila.
"Ty hloupé, na nervy jdoucí zrzavé zvíře!" zakřičela Marris
"Jo, správně, právě se mi zdálo o Siriusovi Blackovi a-" přidala se Vegan, která byla do Siriuse také trochu poblázněná
"Tobě taky?" zeptala se překvapeně Marris a přetočila svůj zájem na Vegan, zbytek dívek nešťastně vylezl z postelí, aby umlčely zpívající Lily.
"Tak, pojďme jen ven, užít si ten překrásný den, vždyť je ráno, už je ráno, tak přestaňte spát a pojďte užívat! Je ráno, je ráno ou-áááááá!" Na Lily přistál první polštář a ona rychle popadla z nejbližší postele jiný, aby se ubránila.
"Ranní zlaté slunce zaplašilo i ty nejhorší sny,

teď je tady den a s ním-

ráno, je ráno překrásné ráno, ráno,

tak pojďme ven poctít ten
nejkrásnější ze všech den!


Je ráno, už ráno, tak přestaňte spát,

pojďme zpívat, tančit, radovat se ze života,
zapomeňte na vše škaredé,
vždyť slunce vám to stejně z hlavy vyžene.

Je ráno, je ráno, je nádherný den
Všichni jsou venku, čeká se už jen a jen-
Na nás!

I ti nejsmutnější musí, teď začít se smát,
Vždyť ráno je tu a já chci být teď šťastná.
Celý svět se točí, protože ráno, ráno znamená-
Že už tu je den, zlá noc, skončila

a celý svět budí se
Jen vy ne!
Proto jsem tu, abychom společně
Oslavily teď-

Ráno, je ráno, je nádherný den,
Na na na ná-
Už je tu den, já chci o tom zpívat jen!
O této ranní době kouzelné.

Zatímco Lily, dále zpívala árie na dnešní "Krásné" počasí, strhla se v ložnici polštářová bitva a protože Lily všechny svou dobrou náladou nakazila, brzy se většina holek smála. Když skončili, Lily, byla natolik pocuchaná, že musela jít opět udělat nějaké ty úpravy (přece jen jí záleželo na tom, aby jí to dnes slušelo), ale cestou k zrcadlu se pořád smála.
"Lily, když už jsi nás musela takhle budit, měla jsi spíše zpívat prší, prší." Volala za ní ještě Ollie, jenž měla tatínka mudlu. Lily se jen usmála a pokračovala v práci.

**O**

"Kolik je hodin?" zeptal se rozespale James, když se toho rána vzbudil. Rázem zjistil, že je první z Pobertů, kdo je vzhůru a tak zkontroloval své hodinky, které dostal vloni k sedmnáctinám.
"Ach jo, teprve?" zeptal se James sám sebe, po zjištění, že je sedm hodin a patnáct minut. Po chvilce přemýšlení přikročil k spícímu tmavovlasému kamarádovi, vytáhl opatrně z jedné zasuvky jeho nočního stolku pár bomb hnojůvek a pěkně je hodil, přesně mířenou ranou, všem třem spícím Pobertům na hlavu. Remus i Peter okamžitě vyskočili a začali se rozhlížet, co to bylo. Sírius naproti tomu k Jamesovu obrovskému pobavení akorát zachrápal a zamumlal:
"Červíčku, tos to nestihl na záchod?" a spal dál. Jenže jakmile uslyšel Jamešsův smích, došlo mu co se děje, vyskočil, také sáhl do zásuvky svého nočního stolku a mrštil po Jamesovi jeden z posledních balonků, které předevčírem házeli po Zmijozelských. Jamesovi rázem úsměv stuhl na tváři a vystřídal ho pomstychtiví škleb.
"Pozdravuj koupelnu." Zamával mu Tichošlápek a opět si lehl, aby dospal. James si povzdychl, ale nakonec přece jen zamířil do koupelny.

Nakonec se mu přece jen povedlo Poberty vzbudit, aby ho následovali na snídani. Jamesova nálada se hroutila jako domeček karet, od té chvíle, co viděl venkovní počasí, až po spatření Thomase Johanese, jak si pyšně vykračuje na snídani. James si sklesle sedl k Nebelvírskému stolu a naprosto ignoroval Siriusovi pokusy utěšit ho. Právě když přilétly sovy, uviděli scházet Lily po Mramorovém schodišti, zřejmě také na snídani. Byla nádherná.

Ne že by jindy nebyla krásná, ale dnes obzvlášť. Zelené oči jí vesele zářili, kdyže smála nějakému vtipu, jenž před chvilkou asi pronesla Leah. Rudé vlasy měla rozpuštěné, ale na hlavě měla posazenou manšestrovou čepici v černé a oranžové barvě s kšiltem. Na sobě měla manšestrové sáčko, tv černé barvě ozdobené oranžovou, stejně jako čepice. K tomu jí dokonale Ladili úzké černé kalhoty a černo-oranžové kozačky. Okolo krku měla, Lily obvázananou šálu a na rukou rukavice, které vypadaly, jako by k celému kompletu patřily. Lily si sedla na opačnou stranu stolu a pustila se spolu se svými kamarádkami do jídla. James ji přímo hltal očima a ke svému vzteku nebyl sám. Všichni kluci v síni na Lily koukali, jako by byla nejméně anděl a rentgenovali každý její pohyb. Lily je soustředěně ignorovala a místo toho se věnovala své slanině s vejci a Dennímu Věštci, který jí přinesl malý puštík. James ani nevěděl co jí a místo toho sledoval, co jí Lily. Sousto, které měl před chvilkou nabrané na vidličku, mu stydlo v půli cesty, ale to bylo Jamesovi úplně jedno.
"Hele, nechceš na chvilku přestat zírat na Evansovou a dojíst si to? Za chvilku se odchází, tak trochu mákni." Neodpustil si pobídnutí Sírius.James na něj zběžně pohlédl, trochu toho snědl a dál sledoval, Lily. Takhle to pokračovalo asi deset minut, až na něj Lily konečně lehce pohlédla. Jakmile se jeho oči střetli s těma jejíma, zase se rychle otočila. To si, ale James nedal líbit. K překvapení Siriuse, Remuse i Petra se prostě zvedl a namířil si to přímo k Lily. Ta si ho nevšimla, až do chvíle kdyse zastavil kousek od ní.
"Nazdar Evansová, to je dnes krásně, co?" prohrábl si James rukou vlasy a Lily se k němu pomalu otočila.
"Bylo, ale právě mi to jistý rozcuchaný delikvent zkazil." Řekla mu místo pozdravu
"Ale Evansová, pojď se mnou na rande, třeba ti to zlepší náladu, kterou ti dnes Johanes pokazí." Usmál se na ni sebevědomě James.
"Víš, Pottere, je jen málo lidí, kteří mi dokážou pokazit náladu hned, jak je vidím a Thomas mezi ně, na rozdíl od tebe nepatří." Odpálkovala ho Lily a rozhodně vstala.
"Evansová, to mi přece neuděláš." Volal za ní, ale Lily už odcházela z Velké síně a Jamesovi nevěnovala ani jeden pohled.

"No tak budeme zřejmě muset přežít Prasinky spolu." Snažil se ho Remus utěšit, když se k nim James smutně vrátil.
"To mně právě děsí." Pokusil se james o vtip, ale do smíchu mu nebylo.

"Tak si z toho nic nedělej, je to Evansová, ta je beztak na světě jen proto, aby tě někdo mučil." Snažil se mu Sírius pomoct, ale James ho ani nevnímal a mezi davy studentů, stojících pod hlavní, se snažil najít Lily a Johanese, by zjistil, jestli se Lily líbí, nebo ne. Ta ovšem postávala v jednom málo viditelném koutku, aby ji všichni kluci neokukovali.
"Hele, já budu muset jít za Sheril, nebo to byla Sharon?... No nic, hele já prostě musím už jít, tak Reme, nějak to…" odtrhl se od nich Sírius a běžel hledat nebohou Sharen, aby jí na pár hodin zabavil a pak odkopl jako všechny ostatní.
"No tak Jamesi, není to konec světa, s námi si to také užiješ." Utěšoval Remus nešťastného kamaráda.
"Jo…já jen chtěl jednou jít do Prasinek s Lily, jen jednou." Stýskal si James, ale přece jen se vydal za Reme, aby mohli společně vyjít ven do nepříjemného deště, vstříc Prasinkám.

**O**

"Lily!" zavolal někdo na rudovlásku, čekající u paty mramorového schodiště.
"Tome." Odpověděla mu Lily a usmála se.
"Promiň, kamarád měl nějaký problém." Omluvil se Thomas za malé zpoždění a lehce jí chytil za ruku.
"Sluší ti to." Pochválili a Lily lehce zčervenala.
"Díky, nevím, jestli to tak prožíváš nebo ne, ale tobě taky." Oplatila mu široký úsměv a ruku v ruce vyšli okolo Filche ven.
Okamžitě je zasáhly tvrdé dešťové kapky, trochu zmrzlé, takže spíše připomínali kroupy.
"Nebudeš mít nic proti, když prozatím vynecháme procházku a zamíříme rovnou někam do tepla?" zakřičela, Lily, přes vátí chladného a silného větru.
"Rozhodně ne." odpověděl jí Thomas a Lily k jeho překvapení vytáhla z tašky černý deštník.
"Ukaž, vezmu ho." Vzal si Thomas od Lily deštník a společně klidnými, ale rychlý kroky vyrazili po cestě do Prasinek.

"Tak kam?" zeptal se Thomas, když se octli na hlavní ulici Prasinek.
"No…co takhle udělat okruh přes Medový ráj, až k Taškáři?" zeptala se Lily a Thomas přikývl

Lily, strávila úžasné dopoledne. Prošli Medový ráj, chvilku strávili u Taškáře a zakončili to u Džina v Láhvi.
"Hele, přestalo pršet, nechceš se jít projít třeba k Chroptící chýši?" zeptal se Thomas Lily, když vyšli z Písařských brků všeho druhu.
"Jo, to bude fajn." Odpověděla mu Lily s úsměvem a společně se tam vydali

"Jsem hrozně rád, že jsi tu se mnou." Promluvil Thomas po pár minutách chůze.
"Ano, já taky, je to tu fajn." Odpověděla mu Lily. Právě se ocitli na cestě, která zřejmě dřív, než byla oplocena, vedla rovnou do Chroptící chýše. Tu už bylo možno vidět, i když ji z části ještě trochu kryl les.
"No já nevím, letos je to takové hodně zvláštní, že?" zamyslel se Thomas
"Jo to je." Řekla, Lily a jeden druhému hleděli do očí
"Víš vlastně už chci dlouho-" začal homas, ale záměrně větu nedokončil. Místo toho se k Lily naklonil a políbil ji. Lily na okamžik zaváhala, ale pak mu polibek opětovala. Thomas ji lehce objal kolem pasu a ona mu vjela rukou do vlasů. V tu chvíli začalo pršet, ale ani jeden z nich to nepostřehl.

**O**
"Tak kam teď?" zeptal se Remus Jamese. Celé dopoledne nakupovali a nakupovali. Remus se Jamesovi snažil nahradit trochu Siriuse a tak vtipkoval a bavil Jamese víc ne jindy. I přes tuto zjevnou snahu byla, ale James pořád smutný a zamlklý.
"Třeba ke Třem koštům." Odpověděl James a tak Pobertové přešli ulici a za chvilku už otevírali dveře malého, ale veselého hostince.
"Támhle je volný stůl, půjdu pro pití a vy ho zatím obsaďte." Navrhl Remus a odešel k výčepnímu pultu. James chvilku nostalgicky pozoroval, jak madame Rosmerta čepuje medovinu, ale když zaslechl zvuk otevírajících se dveří, pohlédl oním směrem a zarazil se. Do hostince právě vstoupily dvě postavy, z nichž jedna byla menší a rudovlasá. Co však Jamese dohnalo k nepříčetnosti bylo, že se spolu Lily a Johanes drželi za ruku. James ani neuvažoval co dělá a prostě vstal a vyrazil k nim.
"Nazdar Evansová!" zvolal, až se po něm začali lidé ohlížet.
"Pottere, to mi ani dnes nemůžeš dát pokoj?" zeptala se Lily a Thomas na ni překvapeně pohlédl.
"Pojď se mnou na rande a dám ti třeba celej dům." Odpověděl jí James a sledoval, jak jí z očí začínají žnout nebezpečné jiskry.
"Hele Pottere, nic proti, ale možná, že kdybys…" mrkl na něj Johanes a naznačil tím něco jako "Chlapy si mají pomáhat." To Jamese akorát více rozzuřilo.
"Pottere, pokud tě doma neučili nějaký světu doposud neznámí jazyk, tak jediné co vysvětluje fakt, že nerozumíš slovu NE, je možnost, že jsi tak dementní, že se ti ani jednobuněčné organismy nemůžou rovnat." Vmetla mu Lily triumfálně do tváře, ale James dělal jako že nic.
"Evansová, slovo NE, chápu dokonale, ale v případě, že po mně člověk který ho vyřkl(jako například ty) tajně touží, tak ho neberu zas tak vážně, abych jeho duši neurazil." Usmál se na ni James a prohrábl si vlasy.
"Hele, Pottere o co ti jde?" zapojil se už také naštvaný Johanes

Další kapitola k ,,Proč mně nenávidíš"

11. října 2009 v 8:46 | Elin7 |  Moje články
Velmi se omlouvám, dnes mělo být pokračování k ,,Proč mně nenávidíš, ale bohužel příští týden mně čeká tisíc písemek a já se musím učit. Bohužel ani na SB přidání nemám čas takže ti co jsem s nimi domluvena že se spřátelíme, budou muset také počkat. Nicméně část kapitoly je už napsaná, ale bohužel ne dost a není ani opravená, takže si asi raději počkejte na celou, buď to bude příští víkend(a když to dobře půjde budou dvě najednou) a nebo během tdne, ale na to moc nevsázejte. Je mi to moc líto, ale škola volá.
Vaše Elin7

Poraďte, pomozte, hlasujte

4. října 2009 v 11:55 | Elin7 |  Moje články
Asi vás zaráží název článku, ale je to tak, potřebuji přesně, aby jste udělali tyhle tři věci. takže vymyslela jsem novou kapitolovku, naprosto odlišnou od ,,Proč mně nenávidíš", ale nevím jestli ji mám psát teď, nebo počkat až ještě pokročím dál s ,,Proč mně nenávidíš". Věci se mají takhle. Kdybych psala tuhle kaptolovku, tak by to přibývalo vždycky ob týden, takže jeden týden proč mně nenávidíš a další ta nová kapitolovka. Noa já nevím, jak moc vás ,,Proč mně nenávidíš" baví. Prozradím, že v téhle by kromně Jamese a Lily měl určitou roli i Sirius, ikdyž by to bylo samozřejmě zaměřené na ně. tak já nevím, mám jí psát nebo ještě ne? Poraďte máte na výběr tři způsoby. Všichni snad znáte mé icq a kdo ne, tak je to 550 843 844. am mi můžete napsat a můeme to celé prbobrat do hloubky. Druhá možnost, je napsat komentář, pod tenhle článek a vysvětlit tam svůj názor a ta třetí, kterou doufám, že uděláte všichni i když si vyberete jednu z předchozích možností, je hlasování v anketě, dole pod článkem. Tak doufám,že pomůžete, protože by mi o hodně pomohlo. Prosím prosím, napište svůj názor, bude to fajn!

Další dvě SB!

4. října 2009 v 11:40 | Elin7 |  Spřátelené blogy
Nyní mám tu čest vám představit dvě nová SB, která se sice hodně liší, ale obě jsou skvělá.

Tak nejprve rozhodně Nessa. Víte, nevím jestli vás někdy napadlo, proč vlastně píšu ty hrozné saláty ktrým řkm povídky. No a Nessa je jeden z těch důvodů, respektyve Lilly(kterou snad brzy přesvědčím k SB) pak Aňkulka a pak NESSA! No musím přiznat, že teda ta hlavní je Nessa, jejíž povídky mně apsolutně uchvátili a považuji je z dokonalé, takže doporučuji přečíst. Já jsem hlavně fanynka ,,Nikdy nekončící zábavy" a ,,Pohádky nemají vždy šťastný konec" Nesso, je mi ctí bý tvé SB a rozhodně doufám, že budeš psát stále tak skvěle jako doposud. Blog najdete tu. Jděte, čtěte, pište komentáře Nessa si to zaslouží.

No a teď k mému druhému SB, tentokrát je to nováček SeiLLeinen. No ikdyž o ní zatím moc nevím, určitě bude také skvělá povídkářka, takže výrazně doporučuji navštívit její blog časem tam něco určitě začne přibývat a její dosavadní kapitolovk vypadají velmi slibně. Tenhle blog máme tady ak zavítejte a nebudete litovat.

Děkuji všem SB novm i starým za to, e jsou mé SB a nejvíce děkuji těm co mně nějakým způsobem podporují, například Inně, za můj první desing k tomuto blogu a Mafii, za ten druhý, pak děkuji Aňulce, Veroniqe7 a Beltrix za velkou podporu, kterou mi ty tři vyjadřují. No a pak konečně třem vzorům, opět Aňulce, Lilly a Nesse (+ Beltrix).

Takže, jak vidíte, mám tu hodně stupínků slávy a i má ostatní SB, která nejste zmíněna, neznamená to, že bych vám nebyla vděčná, nebo že by jste pro mně něco neznamenala, ale znamená to, že budete pochváleni příště. Tak jo, no ještě vám sem napíšu jeden článek a zas bude jeden týden icho po pěšině. Tak si užívejte zbytek víkendu.
Vaše Elin7

Kapitola 6 Ach ta láska aneb všechno kolem všeho 2/2

4. října 2009 v 11:25 | Elin7 |  Proč mně nenávidíš
A druhá část:

"No tak, Evansová, nenuť mě, abych tě uřkl," nasadil vážný tón Potter.
"Koukej ho odklít!"
Potter si zhluboka povzdechl, pak se otočil ke Severusovi a zamumlal příslušnou protikletbu.
"Padej odtud," řekl, když se Severus namáhavě zvedl na nohy. "Máš štěstí, že tu byla Evansová, Srabusi…"
"Nepotřebuju, aby mi pomáhala taková špinavá, mrňavá mudlovská šmejdka!"
Lily, zamrkala. Do očí se jí na okamžik nahrnuly slzy. Jak tohle mohl říct? On, její kamarád, ten kdo jí tolik pomáhal. Náhle chtěla prostě utéct od tamtud, pryč od nich všech. Měla pocit, jako by utichly všechny zvuky. Viděla nadšený dav studentů, viděla Severusův výraz a Potterovo rozhořčení, ale doopravdy to vůbec nevnímala. Tak hluboce ji to ranilo, že měla pocit, že se sesype. Nakonec se, ale ovládla.
"No fajn," přikývla klidně. "Příště se do toho nebudu plést. A na tvém místě bych si přeprala spodky, Srabusi."
"Omluv se Evansové!" zahřměl Potter a výhružně namířil na Severuse hůlku.
"Nechci, abys ho ty přiměl k omluvě!" zaječela, Lily a otočila se k Potterovi. "Jsi zrovna takový mizera jako on."
"Cože?" vyjekl Potter. "Já bych NIKDY neřekl, že jsi - vždyť víš co!"
"Cucháš si vlasy, protože si myslíš, bůhvíjak ti nesluší, když vypadáš, jako bys zrovna slezl z koštěte. Předvádíš se s tou pitomou Zlatonkou! Chodíš po chodbách a uřkneš každého, kdo se ti znelíbí, jen proto, že to umíš… Překvapuje mě, že se s tebou a s tou tvou kytovou hlavou koště vůbec zvedne ze země. Je mi z tebe NANIC."
Otočila se na podpatku a upalovala pryč. Tohle všechno byla poslední kapka měla dokonce pocit, že jestli neuteče buď Pottera i se Severusem zabije a nebo se nervově zhroutí. Protože nechtěla ani jedno ani druhé, raději se dala na ústup.
"Evansová!" zavolal za ní Potter. "Hej, EVANSOVÁ!"
Lily se, však neohlédla. Běžela zpět k hradu a ignorovala překvapené spolužáky i všechny ostatní. Chtěla být sama. Pořád nechápala, jak to mohl říct, jak jí mohl takhle vědomě nazvat, jak ji mohl tak zradit.
"Slečno Evansová stalo se něco?" Lily právě doběhla do hradu a v přízemí narazila na Křiklana. Zřejmě, aniž by si to uvědomovala, tekly jí po tvářích slzy.
"Ne, nic mi není." Pokusila se Lily o odpověď a nechala překvapeného Křiklana stát za sebou.
"Nodis Manor!" vykřikla na Buclatou dámu a ta si ji pohoršeně prohlédla.
"Chovejte se trochu slušně slečno Evansová!"řekla naštvaně ta nána a Lily se rozzuřila.
"Tak pustíte mně už dovnitř?" zakřičela na, ni a Buclatá dáma raději ustoupila s tichým mumláním o "nevychovanosti". Lily, vyběhla po schodech nahoru do své ložnice a práskla za sebou dveřmi. Plácla sebou na postel a rozvzlykala se. Poslední na o se zmohla bylo, že kouzlem zamkla dveře a pak se oddala hodinám nepřemýšlení a smutku. Na přeměňování si pak už ani nevzpomněla.

Lily si to pamatovala jako by to bylo včera. Pamatovala si přesně, jak jí bylo a také si pamatovala rozhodnutí, které toho dne učinila

"Lily?" přišla za ní po pár hodinách Leah
"Ano?" zeptala se Lily a zvedla hlavu z polštáře. Leah a Marris jí nejprve zkoušely nějak utěšit, ale když pochopily, že jí asi nemůžou pomoct odešly a nechaly ji vlastním myšlenkám, jen jí přinesly večeři.
"Víš, no…Snape stojí před portrétem a vyhrožuje, že jestli si s ním nepřijdeš promluvit, tak tam přespí." Řekla Leah a sledovala jak Lily zareaguje.
"Hm…" řekla pouze a v duchu se znovu zamyslela nad tím, co už řešila pár hodin. Jak se k němu má chovat? Má mu odpustit?
"Půjdeš tam?" zeptala se Leah opatrně a se strachem pozorovala, co její kamarádka udělá.
"Ano." Řekla, Lily a v tu chvíli jako by jí bylo jasné, co musí udělat. Popadla župan a rozhodně zamířila přes celou prázdnou společenskou místnost až k portrétu.
"Víš to jistě?" volala za ní Leah a Lily jen přikývla.

"Je mi to líto."Vrhl se na ni Severus hned jak prolezla otvorem
"Nezajímá mě to." Odpověděla chladně a očima těkala po chodě, aby se nemusela svému bývalému kamarádovi podívat do tváře
"Promiň!" vyjekl zoufale znovu
"Šetři svůj dech." Odpověděla a pak ještě dodala:
"Nepřišla bych, kdyby mi Leah neřekla, že vyhrožuješ, že tu přespíš."
"To jsem řekl a taky bych to udělal. Nikdy bych tě nenazval mudlovskou šmejdkou, prostě mi to jenom - " spustil znovu Severus, ale tentokrát ho nenechala ani domluvit
"Uletělo?" Nebylo jí to líto. Naopak jí opanovával vztek.
"Už je příliš pozdě. Už mnohokrát jsem ti odpustila. Nikdo z mých přátel nechápe, proč se s tebou pořád ještě bavím. Ty a tvoji drazí smrtijedští přítelíčkové - vidíš, nikdy jsi to nepopřel! Nikdy jsi nepopřel, že to je to, o co usilujete! Nemůžete se už dočkat, až se připojíte k Voldemortovi že?"
Otevřel ústa a zase je bez hlesu zavřel. To ji ještě více popudilo a tak pokračovala
"Už se nemůžu dále přetvařovat. Zvolil sis svoji cestu a já zase svoji."
"Ne - poslouchej, nechtěl jsem - " Lily ho, však znovu hlasitě přerušila
"- nazvat mě mudlovskou šmejdkou? Ale ty tak nazýváš všechny, kteří se narodili mudlům jako já, Severusi. Proč bych já měla být odlišná?" zeptala se a sledovala, jak znervózněl.
Přemýšlel, co by na to odvětil, ale ona se s pohrdavým pohledem odvrátila a prošla zpět otvorem v obrazu. Tohle už bylo moc.

Pár dní na to se Lily, naučila Snapea dokonale ignorovat a on se na ni neodvážil ani promluvit. Teď to ale asi mělo být jinak.
"Lily, co ty tady děláš?" zeptal se Severu a Lily se rozhodla pro nezaujaté chování
"Hledám kamarádku." Odpověděla a snažila se, aby to znělo ledabyle
"Aha…No nechceš si na chvilku-"zeptal se, ale nedokončil ani větu
"-ne." Zarazila ho Lily a chytla kliku u dveří
"Musím už jít, tak se měj." Řekla ještě a rychle vyběhla ze třídy.
"Lily, Lily!" slyšela ještě volání, ale nebrala ho na vědomí.

Marris objevila v jedné hodně staré nepoužívané učeně, jak sedí na jedné lavici a kouká do blba.
"Marris, v pohodě?" zeptala se Lily a Maris k ní vzhlédla. Lily (možná že se jí jen zdálo), ale měla pocit, že pomněnkově modré oči, často veselé, jsou teď jaksi uslzené.
"Jo." zamumlala a začala hledat po kapsách kapesník.
"Hledáš tohle?" usmála se Lily a ve vzduchu vykouzlila Bílý kapesník, který jí podala.
"Díky." Odpověděla Marris a zkusila před vše-vidící kamarádkou zakrýt fakt, že trochu bulela (jak tomu sama říkala).
"Můžu ti nějak pomoct?" zeptala se po chvíli ticha Lily a sedla si vedle Marris na lavici.
"Ne, všechno je fajn, není s čím." Odsekla Marris, ale neznělo to příliš přesvědčivě. Následovala další chvíle ticha.
"Lily, řekni mi upřímně, myslíš, že mám u…Siriuse nějakou šanci?" zeptala se náhle Marris a pohlédla na rudovlásku se zoufalým pohledem.
"No…víš, já nevím. Nejde o to, že bys pro něj nebyla dost dobrá, spíš naopak. Ale je to Black. Nikdy nevíme, koho si z řad svých Fanynek vybere. Ale to není důvod, aby si nemohl vybrat tebe…já vážně nevím." Pokusila se Lily vysvětlit svůj názor.
"Hm." Zabručela pesimisticky Marris ramena jí o trochu více schlípla.
"A myslíš, že u něj má šanci Leah?" zeptala se a Lily se rozkašlala.
"Co, co… cože?" vyhrkla, když jí Marris bouchla do zad.
"No, já nevím, poslední dobou se k sobě tak mají. Někdy mám pocit, že ani neví, že existuju." Řekla naštvaným tónem.
"To by ti Leah neudělala." Odpověděla bezmyšlenkovitě Lily, ale zas tak jistá si tím nebyla.

Když se nad tím zamyslela Leah a Black spolu trávili hodně času i mimo tréninky. Black k ní byl pozorný a ona se smála jeho vtipům, často spolu blbli a Leah ani on nevypadali, že je jim to proti chuti, právě naopak.
"Vážně jí tolik věříš? Co kdyby šlo o Thomase? Také bys jí věřila, kdyby se kolem ní motal a tebe si vůbec nevšímal a ona by nejen že ignorovala tvoje prosby, aby vás pomohla dát do hromady, ale dokonce by tě v jeho přítomnosti přehlížela jako vzduch? Vážně myslíš, že je tak nesobecká, aby z toho všeho nakonec vešlo něco dobrého?" Marris teď už skoro křičela. Do očí se jí opět drali slzy a ona sama, vypadala, že každou chvíli vybuchne. Lily, mlčela. Nakonec jí to nedalo a přece jen nepokusila Marris uklidnit.
"Leah, není taková. Stačí, když si s ní promluvíš a ona si to rozmyslí, uvidíš Marris. Leah nás nikdy nezradila a byla to vždycky skvělá kamarádka. Věřím spíš jí než sobě, že by něco takového nikdy věrné kamarádce neudělala." Řekla, Lily a Marris na ní nechápavě zírala.
"Jak můžeš být tak naivní Lily. Kdyby jí na mně opravdu záleželo, alespoň by o tom se mnou mluvila, ale ona vždy když na to zavedu řeč, tak tvrdí, že má teď něco na práci a že to necháme na jindy. Je jí jedno jak mi je. Myslí jenom na-" křičela Marris a začala přecházet po místnosti.
Lily si nevěděla rady. Znala Marris dobře a věděla, že když ji něco popadne, musí jí to také samo pustit. Povzdechla si a učinila poslední pokus.
"Marris, já vím, že ty to vidíš takhle, ale ona třeba ne. Jsou spolu v týmu a je jasné, že když jsou navíc oba střelci, tak se znají trochu lépe. Je to Leah. Vždy je ke každému přátelská a třeba ani nevidí, že dělá něco zlého. Musíš jí věřit Marris, za šest let přátelství bys to už mohla zvládnout. Je pro ni samozřejmě zvláštní, že se s ní najednou baví školní idiot, alias Casanova, ale to ještě není důvod, aby ohrožovala tebe." Lily, věděla, že reakce Marris, nebude nijak příjemná, ale tohle nečekala. Marris vybuchla a vypadala jako sopka při nejsilnějším výbuchu, jakého je schopna.
"Lily, jak víme že Leah tohle zvládne? Vždyť má v sobě stejnou sobeckost, jako všichni lidé. Nemůžu věřit někomu, kdo mi tohle dělá, promiň, ale nemůžu. Nemáš ani ponětí jak mi je. Ty jsi vždycky byla oblíbená a na koho jsi ukázala, ten tě obdivoval. A já jsem jen tvá hloupá kámoška, která vždycky stojí v zadu, zatímco ty a Alicie Stewansová se nesete jako Hollywoodské hvězdy. Jsem tlustá, ani trochu hezká a nezábavná. Vždycky to budu dělat jen a jen křoví. Tak co ty o tomhle pocitu můžeš vědět? Co?" Marris vypadala, že se každou chvíli zhroutí. I Lily tohle dost podkopalo a tak se radši zvedla.
"Přemýšlej nad tím, co říkáš. Možná, že ti to pomůže prohlédnout. Nechápu, jak můžeš tohle všechno křičet, když vůbec nevíš jak to všechno je. Měj se Marris." Zamumlala tiše k Marris a vydala se tmavou neosvětlenou chodbou zpět do Nebelvírské společenské místnosti.
***

James seděl se Siriusem a Leah v křesle a opisoval si od Remuse domácí úkol. Leah a Sírius se právě společně smáli něčemu dočetli v nějaké knížce, když se otevřel vchod a prolezla, Lily. Byla mírně pobledlá a vypadala dost přepadle. Sedla si do křesla vedle Jamese a prostě zírala na protější stěnu. Leah a Sírius ihned zmlkli.
"Země volá Evansovou." Řekl za chvíli Sírius a zamával jí rukou před očima.
"Jo." Trhla sebou Lily a začala si balit věci, které tu před chvilkou nechala.
"Musím jít do knihovny." Vyhrkla a už se zvedala, když ji Leah zastavila.
"Ale Lils, za chvilku je přece večeře." Podotkla. Lily si ji chvilku prohlížela a pak si sedla zpět.
"Leah, prosím tě uděláš pro mě něco?" zeptala se náhle
"Jo jasně."
"Vyhýbej se pár hodin Marris a radši s ní ani nemluv." Poradila jí Lily.
"No…dobře, ale proč?"
"Neptej se Leah, ale věř mi, jinak to nedopadne dobře." Vysvětlila, Lily
"Co nedopadne do-o čem to mluvíš?" nechápala Leah a Lily jen zakroutila hlavou.
"Věř mi." prohlásila nekompromisně.
"Hele Evasová, stalo se něco?" zeptal se James a Lily na něj pohlédla.
"Ty jsi tu také Pottere?" zeptala se
"No víš, věděl jsem, že mně půjdeš hledat, abys mně pozvala do Prasinek, tak jsem ti to usnadnil."
"Pottere JÁ-S-TEBOU-DO-PRASINEK-NEPŮJDU." Vyhláskovala pomalu a zřetelně Lily a pak vyběhla po schodech k dívčím ložnicím.
"Miluje mně!" prohlásil James k smějícímu se obecenstvu.
"Asi tak stejně jako svou sestru." Zakřičela na něj Lily než zabouchla dveře.
"Tak to jsem na dobré cestě. Už jsem pro ni skoro jako bratr." Podotkl James, ale Leah jeho nadšení zchladila.
"Je málo lidí, které Lily opravdu nemusí a její sestra je hned na druhém místě." Řekla mu Leah.
"A kdo je na prvním?" zeptal se sklesle James a Leah se sladce usmála.
"No donedávna jsi v čele hitparády byl ty, ale co já vím. Možná, že už ses posunul na to druhé, místo a na prvním jsou spolu Malfoy a Jessica Jerrivsová." Škádlila ho Leah.
"Hm, tak to není zas tak špatné, co říkáš?" snažil se James o optimistický přístup
"Když myslíš." Přikývla Leah a opět se začala plně věnovat Siriusovi.

James se velmi nudil. Na večeři bylo ještě brzy, ale ne dost dlouho, aby mohl něco podniknout. Přemýšlel, co by tak mohl dělat, když se do místnosti vřítila kudrnatá blondýnky, kamarádka Lily a Leah. James si stále ještě nemohl její jméno zapamatovat, ale měl skoro pocit, že to byla Mary.
"Ahoj Marris." Pozdravila Leah. Sakra, Marris. Už bych si to měl konečně zapamatovat. Pomyslel si James a raději mlčel, aby na něm nebylo poznat, že tahle holky je mu cizí.
"Čau." Řekla blondýnka a odfrkla si. Leah zpozorněla.
"Vadí ti něc-" řekla, ale pak se zarazila. Zřejmě si vzpomněla na slib, který dala, Lily.
"Neviděla jsi Lily?" zeptala se nepříjemně Marris a Leah kývla.
"Je v ložnici." Odpověděla raději rychle a překvapeně na kamarádku zírala.
"Fajn." Odsekla Marris a zamířila tam také.
"Já jim někdy vážně nerozumím." Řekla po chvilce Leah, když bouchly dveře.

Uběhlo sotva pár minut a z dívčích ložnic se rozlehl křik.
"Proč se jí pořád zastáváš? Proč jednou nemůžeš věřit mně a být na mé straně?" křičela Marris a vyběhla z ložnic. Lily jí byla v patách.
"Protože to přeháníš Marris. Ona nic špatného nedělá a ty pořád akorát hledáš nějaké-" vykřikla na, ni Lily a Marris seběhla po schodech.
"Jasně, že hledám, nemusela bych, kdyby mi k tomu nedávala důvod." Zakřičela Marris a doběhla k portrétu. Lily se zastavila na schodech.
"Marris, bude asi lepší, abychom si promluvily, až budeš opět racionálně uvažovat." Volala za Marris
"Fajn!" křikla na ni ještě blondýnka a zmizela ve vchodu. Všichni teď na Lily zírali. Ta je ale ignorovala. Chystala se odejít, ale Leah ji zadržela. James na to celé zíral překvapeně. Nikdy je neviděl se hádat a tentokrát to vypadalo dost vážně, na to aby to byla jen nějaká hloupá přestřelka.
"Lily co se děje?" zeptala se Leah a Lily ji vzala stranou, nepochybně, aby jí to vysvětlila.
"Někdy jsou holky vážně divné." Podotkl Sírius a James s ním výjimečně souhlasil.

James právě scházel spolu se Siriusem a Rámusem po schodišti ve vstupní síni, aby se připojili k davu, mířícímu na večeři.
"Takto, už máš opsanej ten úkol, Dvanácteráku?"zeptal se Sírius a nepatrně mrkl na dvě hnědovlásky z Havraspáru, které právě procházely kolem nich.
"Jo jo, díky Reme." Odpověděl James spokojeně, jak se blížili ke dveřím do velké síně.
"Nechápu, jak chcete udělat OVCE, když ani neděláte celých sedm let úkoly." Káral je Remus, zatímco James podával jeho úkol Siriusovi, aby si ho také opsal.
"To víš, mi jsme tak nadinteligentní, že se ani učit nemusíme" usmál se Sírius a Remus jen zavrtěl hlavou.
"Ahoj kluci." Zamumlal Červíček, který se k nim právě připojil.
"Nazdar Petře, tak co byl jsi s nějakou babou?" smál se mu James a poplácal ho po ramenou.
"Ne." Zkabonil se Pettigrew
"Měl jsem?" zeptal se pochechtávajících se kluků.
"Nechtě toho." Napomenul je Remus, ale také se pousmál nad Petrovým výrazem.
"Když my si nemůžeme pomoct." Vysvětlil James
"Tak si zvykej, nebo ti nedám opsat dějiny." Pohrozil Remus a Sírius okamžitě zmlkl.
"Jé, jídlo" zaradoval se Peter a sedl si jako první k podlouhlému stolu, plnému mís s bramborami a hovězím masem.
"Červíčku, ty by ses pořád jen cpal, za chvilku z tebe bude ještě větší Červ, než jsi teď." Provokoval James, ale také si hladově nakládal na talíř.
"No, teda řeknu vám, že se mi Bradavice nebudou chtít opouštět, už kvůli tomu jídlu." Huhlal Peter a Sírius se znovu rozesmál.
"Chyba Petře, ty nebudeš chtít Bradavice opustit, HLAVNĚ kvůli tomu jídlu." Řekl se smíchem
"No jo pořád, prostě rád jím." Škaredil se Peter, ale zas tak mu to nevadilo. Znal kamarády a věděl, že tohle většinou nemyslí vážně. Přesto ho to však občas nazlobilo.
"No takže asi půjdu do Prasinek zase sám." Posmutněl James a výmluvně se koukl na Siriuse, jenž se usmíval na jakousi brunetku
"Ještě pořád jsme tu my. Snažil se ho rozveselit Remus, ale příliš se mu to nedařilo.

Jamesova nálada ještě klesla, když po večeři spatřili, Lily, jak se baví Johanesem a příjmá jeho pozvání do Prasinek.
"Já to nechápu, vždyť je nudnej, nezábavnej a tak dále, jak se s ním může bavit a jít do Prasinek, místo se mnou?" vztekal se James
"To ti nepovím, kamaráde." Odpověděl Sírius a soucitně ho poplácal po zádech.
"Nechceš se na ni už vykašlat?" zeptal se nakonec a James si ho naštvaně prohlédl.
"Ne!" vykřikl a rozběhl se opačným směrem. Chtěl být sám.

***

"Já to pořád nechápu, Lily." řekla Leah Spolu s Lily byly samy v ložnici, protože Ollie a Vegan ještě byly ve společenské místnosti a Marris se jim ztratila. Leah si právě rovnala oblečení ve skříni a Lily si četla. Obě už se chystaly ke spánku, ale Leah ještě chtěla vědět jak to s Marris všechno vlastně je.
"No, ona to prostě ne a ne pochopit." Odpověděla, Lily a otočila stránku.
Ale vždyť nedělám nic tak špatného, že ne?" zeptala se Leah nejistě
"To víš, že ne, jste jen kamarádi, ne?" zeptala se Lily.
"No…" zkoušela odpovědět Leah a Lily ji probodla pohledem.
"Nechce říct to co si myslím, že ne?" zeptala se a Leah se provinile usmála.
"Sírius je hrozně fajn a-" začala Leah
"-jo, já ti to přeji, ale je to BLACK Leah, vzpamatuj se, vidíš, co to dělá s Marris, neblbni."zarazila ji Lily a Leah kývla.
"Máš pravdu, bylo by to nemorální, vzhledem k tomu, že jsme spolu v týmu" řekla a Lily se ulevilo.
"Přesně tak. Nedávej Marris další důvody proč být naštvaná."
"Jo, jo, co ty a Thomas. Jak jste na tom?" zeptala se zvědavě Leah a Lily se zasněně usmála.
"Mám ho ráda, je milí a hodný, zábavný. Je to fajn, ale zatím žádná láska." Vyprávěla, Lily.
"No třeba se to v sobotu změní." Povzbudila ji Leah
"Ano to je dost možné." Zasmála se Lily.
"Doufám, že s námi, teda vlastně asi jen se mnou půjdeš vybrat šaty." Řekla Leah.
"To víš, že jo, vybereme ti ty nejkrásnější." Odvětila, Lily a společně se začaly smát.
Netušily, že jiné části hradu teď sedí někdo, kdo by si z celého srdce přál být buď jedna z nich, nebo lepší než ony. Marris sledovala měsíc a přemýšlela, co bude dál.
***

James vstoupil do učebny v níž už, ale někdo seděl. Byla to ona Marris, ta co se s ní Lily, hádala a vypadala smutně.
"Promiň, nechtěl jsem tě vyrušit." Řekl jí tiše a Marris se hořce usmála.
"Nebylo z čeho" vysvětlila a on se také usmál.
"No tak já zas půjdu." Řekl jí, a chtěl odejít.
"Možná jsme na tom podobněji, než si myslíš." Zavolala na něj ještě a pak se opět obrátila k oknu a pozorovala měsícem zalité školní pozemky.
James nad tím uvažoval.
Měla pravdu? Ale jak by…?
No to nevím, tak se tam vrať a zeptej se jí.
Jo a totálně se zdrapni před Lilynou kámoškou, to dává smysl.
Hm. Proč mně Lily nechce? Co dělám špatně?
Možná, že na tom co říkal Remus něco bude. Třeba to je ve tvém chování.
Blbost, niko jiný s tím problém nemá.
Ale Lily není nikdo jiný. Je to Lily. Třeba je pravda, že se chovám jako tupec, když jsem s ní, ale to je tím, že ji mám tak moc rád.
Je to jen návrh, možná jí Johanes podstrkává nápoj lásky, nebo je pod vlivem kletby imperius, co ty víš.
Nevím.
Správně, takže to teď neřeš, vrať se do společenky a zkus ji pozvat ještě jednou.
Lily, ale ve společenské místnosti nebyla a James si uvědomil, že je to možná lépe. Nechtěl ji ten den znovu rozčílit.

Kapitola 6 Ach ta láska aneb všechno kolem všeho 1/2

4. října 2009 v 11:24 | Elin7 |  Proč mně nenávidíš
Tak je tu další kapitola, tentokrát delší než ty ostatní za což můžou hlavně vaše skvělé komentáře. Bohužel se zase jedná o spojoací kapitolu, ale ta píští y snad zase mohla bý zajímavěší. Jinak doufm, že se vám to bude líbit a ještě mám prosbu na své SB(hlavně na nat, protože tak dlouho nic nenapsala) pište pište. Přeji příjemné čtení, snad u toho neusnete. Jo a ai to budu muset opět rozdělit na dvě části, tak se omlouvám.
Vaše Elin7

Po losování partnerů na maškarní ples uběhl bezmála týden a půl. Bohužel ani tento časový úsek nedokázal zmírnit vlny vzteku, zklamání a špatné nálady, které teď byly u Nebelvírských studentů všudy přítomné. Normálně by touhle dobou všechny dívky tlachaly jen a jen o plese, o šatech a o svých partnerech, ale teď, jako by na téma "Ples" bylo pro všechny Nebelvírské holky skoro embargo. Kluci by zase řešili, koho pozvou, který z nich ulovil, Lily Evansovou a kdo Alicii Stewansovou, ale takhle se všichni jen velmi stroze zmiňovali o Plesu, jako by to byla poprava. Co se týče Pobertů, ti dělali Zmijozelským čím dál horší a více naschválů, ale tentokrát byl jejich hlavní cíl Lucius Malfoy. James totiž tajně doufal, že kdyby se mu před plesem něco stalo, mohla by Lily jít sama a on by měl větší klid.

Lily s kamarádkami onu situaci řešily docela jinak. Prostě začaly dělat, že ples neexistuje, dál se věnovaly škole a úkolům, Lily chodila s Leah na tréninky a aby Marris nebylo líto, že s nimi nemůže chodit(byla na tom se školou hůř než ony a potřebovala každou volnou minutu) pomáhaly jí s učením jak jen to šlo. Přesto ovšem věděly, že přijde den, kdy budou muset na téma "Ples zavést řeč a probrat důkladně co a jak od šatů, až po pověsti které o plese slyšely.

"Nenávidím formule!" vykřikla jednoho úterního podvečera Marris, zatímco se pokoušela nacvičit kouzlo "Decembrus" po němž se ve vzduchu měl objevit nějaká snazší předmět, jako například klobouk, nebo hrnek.
"Není to tak těžké, stačí prostě se jen soustředit!" povzbuzovala, Lily kamarádku, zatímco si seřazovala a přepisovala poznámky na obranu proti černé magii.
"Tak si to zkus sama." Odsekla Marris a naštvaně si kamarádku měřila.
"Hm, dobře" odpověděla s klidem Lily,postavila se, na okamžik zavřela oči a pak obkreslila ve vzduchu několik složitých klikyháků a přitom neverbálně použila "Decembrus". Ve vzduchu se objevil černo-oranžový klobouk s podzimními ozdobami a Lily si ho potěšeně prohlédla.
"Na tenhle jsem vážně pyšná." Prohlásila spokojeně a nasadila si klobouk na hlavu, zatímco Marris ji naštvaně pozorovala.
"Jak jsi to udělala," zeptala se nakonec kamarádky a pohledem ji požádala o pomoc
"No musíš prostě…" začala, Lily, ale vyrušil ji náhlý příchod Leah.
"Krásný klobouk Lily, hádejte, co jsem právě zjistila."
"Nevím, dám se podat, tak co jsi zjistila?" vrhla se Marris nedočkavě na kamarádku a ta se usmála
"Tenhle víkend jsou Prasinky!" vykřikla nadšeně Leah a čekala na ohlasy. Když Lily i Marris došlo co právě Leah řekla, také se usmály.
"Teda holky, já vím, že nejsme ani jedna spokojená s tím plesem, ale když už jdeme do těch Prasinek, asi bychom se měly poohlédnout po nějakých těch šatech…" nadhodila Marris a těkala pohledem z Lily na Leah.
No…já nevím, možná, že je už skoro načase." Přidala se nenápadně Leah a sledovala Lilyinu reakci.
"Hm…" zabručela, Lily. Marris se v očích rozzářily dvě jiskřičky.
"To bude bezva, utratíme hromadu peněz za ty nejlepší šaty na světě!" vykřikla a objala, jak Lily tak Leah.
"Už víte, za co chcete jít?" zeptala se Leah zvědavě.
"No, ještě ne, ale něco vymyslíme." Odpověděla Marris a zamyslela se.
"Byla bys dokonalý Anděl." Prohlásila najednou Lily.
"Myslíš? Nejsem na to moc…tlustá?" zeptala se Marris smutně, ale Lily ji rázně zastavila.
"Marris to je přece blbost a ty to víš. Kdo jiný než ty, by se hodil, aby šel za Anděla, než ty?" přesvědčovala ji Lily a v duchu už viděla Blonďatou kamarádku se svatozáří na hlavě, bílými šaty nad kolena a zlatými kozačkami.
"Já nevím holky." Zapochybovala Marris, ale Leah ji nekompromisně přerušila
"Lily má pravdu. Anděl, nebo princezna jsou pro tebe to pravé." Prohlásila
"A co ty Leah?" zeptala se Lily a zamyšleně si Leah prohlížela.
"Co já?" zeptala se Clavsová a zrudla
"Né, já za anděla nepůjdu" vykřikla zděšeně a vyskočila z křesla
"Nemyslela jsem anděla."klidnila ji Lily a prohlédla si ji od hlavy až k patě.
"Co takhle nějaká Africká princezna?" zeptala se a rentgenovala Leiin vzhled.
"No…uvidíme" sedla si Leah zpět do křesla a uvažovala nad tím, co Lily, řekla.
"A za co chceš jít ty Lily?" vyptávala se Marris
"Já už to mám vymyšlené a šaty už také." Přiznala provinile Lily, zatímco se holky rozesmály
"A pak, že nechceš o plese ani slyšet." Smála se Marris a silně do Lily šťouchla.
"No co, stejně budu celý večer s Thomasem i když oficiálně jdu s Malfoyem" vysvětlila, Lily.
"Ale jakože už máš šaty?" zeptala se Leah zvědavě
"Řekla jsem že už vím jaké ty šaty budou, ne že už jsou hotové" odpověděla tajemně Lily a pro změnu se rozesmála ona nad nechápavým výrazem Leah a Marris
"A za co teda jdeš?" zeptala se ještě Marris
"To je zatím tajemství" zamumlala rudovláska a vrátila se k poznámkám z Obrany proti černé magii
***
"Tenhle víkend jsou Prasinky!" opakoval James u asi po sté, zatím co spolu se Siriusem číhali schovaní chodbě vedoucí do Zmijozel a vždy když někdo prošel, hodili na něj balonek naplněný zapáchající tekutinou.
"Jo, já vím, už jsi to říkal nejméně tisíckrát." Opáčil znuděně Sírius a svrhl velký balonek, na překvapeně se tvářícího druháka, který okamžitě utekl.
"Teď už zbývá jen vymyslet, jak Lily přinutit, aby tam se mnou šla!" pokračoval James
"No nechci nic říkat, ale bohužel moc šancí nemáš." Zchladil Jamesovo nadšení Sírius.
"No dovol, trochu důvěry!" řekl James, ale o poznání smutněji
"Jo máš pravdu, v nejhorším jí zkusíme opět podstrčit nápoj lásky" rozesmál se Sírius nad vzpomínkou v níž se je ke konci Lily, pokusila zabít koštětem.
"No nevím, jestli bychom stihli do soboty nějaký ukradnout" zamyslel se James po té, co se oba dva dostatečně vysmáli
"Jo to…hele naše partnerky k tanci!" vykřikl Sírius a vzápětí sáhl po dvou největších baloncích. K jejich smůle je, ale sestry Blackovi zpozorovaly dříve, než se kluci odhodlali k zásahu.
"Pottere, Blacku!" zakřičela vynervovaná Belatrix a vytáhla hůlku
"Ano, Blacková?" odpověděl s úšklebkem Sírius zatímco Belatrix začínala zuřit
"Nech toho!" vyjekla Belatrix
"A čeho drahá sestřenko?" zeptal se ledabyle Sírius
"Nejsem tvá příbuzná, protože jsi zrádce vlastní krve, vyvrhel a hnusném Nebelvírskej magor." řvala Belatrix jako smyslů zbavená
"To je rozhodně lepší, než být patolízalskej, blbej, zlej, čistou krví posedlej a nudnej Zmijozelák!"ruply Siriusovi nervy a také už vytáhl hůlku.

James nad celou vzniklou situací přemýšlel. Sírius ani Belatrix se zjevně nebyli schopni ovládat a jediný, kdo by zřejmě mohl nějak zastavit blížící se souboj byl on a Narcisa. James na ni pohlédl a setkal se tak s modrýma očima, které si ho zvědavě, ale povýšeně prohlížely.

Narcisa a Belatrix si byly velmi nepodobné. Zatímco Belatrix se pyšnila dlouhými černými vlasy, které se jí lehce vlnily, Narcisa byla blondýnka. Belatrix měla temně bouřkové oči, stejně jako Sírius a když se nad tím James zamyslel, byli si celkem podobní. Oba měli půvabné rysy a oba jasně bojovali za svou kolej. Narcisa byla jiná. Málo kdy mluvila a když už tak jen stroze a povýšeně. Většinou koukala do země a vždy se dokonale ovládala.
Měly ještě jednu sestru, která však byla na rozdíl od nich o tři roky mladší a v Mrzimoru. Andromeda byla sympatická a pro svou kolej stejně neoblíbená jako Sírius. Všechny tři sestry spojovala jen stená bledost, určitý půvab a čistokrevný rod.

"Uvidíme, kdo vyhraje, když proti sobě postavíme Zmijozelskou čistokrevnou Blackovou a krvezrádce Blacka" řekla Belatrix a chystala se vyslat první kouzlo.
"Sestro, nezahazuj se s Potterem a Blackem, Lucius jim ukáže ve famfrpálu, ale zatím pojďme, Avery a Dolohov už na nás čekají." Zadržela Narcisa sestru a způsobně ji odvedla dál chodbou. Sírius ještě rozzuřeně oddechoval, ale začínal se mu vracet zdravý rozum.
"Pojď, půjdeme do společenské místnosti, třeba tam bude Leah." Řekl James a Sírius ztuhl.
"Jak to myslíš?" zeptal se a Dvanácterák se zasmál.
"Tak jak to říkám, tak pojď." Vybídl znovu Tichošlápka a společně zamířili k portrétu Buclaté dámy.

Ve společenské místnosti bylo narváno, jako každý den tou dobou a tak se oba dva Pobertové vydali k Lily, Leah a Marris.
Jamesovi neušlo, že Marris hned jak si Siriuse všimla, tak zrudla a začala ho upřeně pozorovat. Ten však její pohled nebral na vědomí a nonšalantně si sedl k Leah, malující doprovodný obrázek k úkolu z Bylinkářství.
"Maluješ dobře, tebe je pro tuhle školu škoda." Prohlásil, když si pozorně prohlédl kresbu Ušnatky Hlavicové.
"Taky si někdy říkám, ale doposud jsem nenašla rafinovaný způsob jak s tím seknout aniž by mně rodina zabila." Odpověděla Leah a stále se věnovala podrobnému vykreslování květináče.
"Možná lépe." Zamyslel se Sírius. Lily, vzhlédla od učebnice Přeměňování a podívala se na blonďatou kamarádku. Marris si Siriuse s Leah naštvaně prohlížela a náhle vyskočila.
"Už musím jít.!" Zamumlala směrem k Lily a rozběhla se k portrétu.
"Nazdar Evansová!" zvolal v tu chvíli James a sedl si na Marrisin místo.
"Umíš taky nějaký jiný pozdrav, Pottere?" vyštěkla, Lily
"Ale jistě hned ti ho předvedu:Nechceš jít se mnou o víkendu do Prasinek?" zeptal se James a nevědomky si prohrábl vlasy.
"Cože?" užasla, Lily
"No já a ty, nějaké odlehlé místečko…" řekl James, ale Lily ho přerušila.
"Já vím, co si pod tím představuješ, mně spíše zarazilo, že jsi tak naivní a ptáš se mně dnes už…hm po sedmnácté? A to přesto že víš, že má odpověď bude znít NE!" řekla, Lily pobouřeně a vstala.
"Ale no ták, Evansová!" prohrábl si James vlasy
"Já vím, že mi neodoláš" pokračoval a také se postavil.
"Pottere, já ti odolám vždycky a to, i kdyby ses učesal." Odpálkovala ho Lily a také vyběhla portrétem, jako před chvílí Marris. James se sesul do křesla a posmutněle se zahleděl do ohně.

***
"Marris, jsi tu?" zavolala, Lily do prázdné učebny a doufala, že na popáté už se trefí.
Hm…takže zase nic. Pomyslela si Lily a učebnu zase zavřela. Přeběhla chodbu a zkusila další dveře.
"Marris!" zavolala a v duchu si nadávala do idiotů. V této učebně totiž narazila na Severuse Snapea, jak si čte nějakou knížku.
"Lily!" vyhrkl a neobratně sklouzl z katedry na níž seděl.
"Promiň, spletla jsem si dveře" řekla, Lily.

Severu Snape pro ni byl něco jako kapitola sama pro sebe. Kdysi byli dobří kamarádi a to on jí řekl o světě kouzel, ale od té doby co se začal moc kamarádit se Zmijozelskou partou tak to už nefungovalo. Osudné jejich přátelství byli dvě události. Lily lehce zavzpomínala:

Byl krásný červnový den, jako stvořený na koupání, poflakování a nicnedělání. Bohužel to bylo to jediné, co si vážně studenti pátého ročníku nemohli dovolit. Skládali právě zkoušky NKU a když ta dnešní byla už předposlední, pořád ještě zbývalo přeměňování. Přesto však Leah a Marris přesvědčily, Lily, aby s nima šla k jezeru a ona tedy nakonec souhlasila.
"Ani ta obrana nebyla tak těžká jak jsem očekávala." Prohlásila Marris a máchala si bosou nohu v jezeře.
"Jo, ale stejně si nejsem jistá, jestli jsem nepopletla otázku třináct…" začala, Lily, ale Leah a Marris jí okamžitě skočily do řeči.
"Lily, ne, teď ne." zaprosily a Lily ublíženě ztichla
"Jak chcete." Řekla a začetla se do přeměňování, jenž si vzala s sebou
"Hm, jak to ten Black dělá, že dokáže okouzlit každou?" zeptala se Marris, u níž pomalu začínala zamilovanost do tohoto tmavovlasého spolužáka.
"Nevím, ale určitě blbě, když to na mně nepůsobí." Odpověděla, Lily a také letmo pohlédla na Blacka. K jejímu rozhořčení se právě zvedl s pohledem upřeným na jejího kamaráda Severuse Snapea.
"Doufám, že nechtějí dělat to co si myslím." Řekla, Lily a ostražitě je pozorovala. Její přání se, ale nesplnilo.
"Tak co, Srabusi?" promluvil hlasitě Potter.
Severus zareagoval tak rychle, jako by očekával útok. Pustil brašnu, zajel rukou pod hábit a hůlku měl už napůl zdviženou, když Potter zaburácel:
"Expelliarmus!"
To Lily, stačilo. Zvedla se se slovy:
"Musím mu pomoct!" a rozběhla se směrem k Pobertům a Severusovi
Severusova hůlka vylétla čtyři metry do vzduchu a s nepatrným žuchnutím spadla do trávy za ním. Black se štěkavě zachechtal.
"Impedimenta!"vykřikl a zamířil hůlkou na Severuse, kterého kouzlo srazilo na zem v polovině skoku, jímž se chtěl dostat k spadlé hůlce.
Studenty kolem to zaujalo, otáčeli se a přihlíželi. Někteří vstali a popošli o něco blíž. Část se tvářila rozpačitě a ostatní pobaveně.
Severus ležel na zemi a těžce oddechoval. Potter s Blackem k němu přikročili se zdviženými hůlkami a Potter se přitom přes rameno ohlížel po Lilyných kamarádkách a spolužačkách na břehu jezera, které si sem též přišly užívat slunce. Pettigrew už také stál a nenasytně civěl; obešel Remuse, aby měl lepší výhled.
Lily právě v tu chvíli doběhla na druhou stranu jezera a cíle vědomě pokračovala k rostoucímu davu.
"Jak sis vedl u zkoušky, srábku?" zeptal se Potter.
"Koukal jsem se na něho, jezdil nosem až po pergamenu," utrousil zlomyslně Black. "Budou na něm všude mastné fleky, nepřečtou z toho ani slovo."
Několik čumilů se zasmálo; Severus nebyl oblíbený. Pettigrew se hlasitě rozchechtal. Severus se pokoušel vstát, kouzlo však stále ještě působilo. Zmítal se, jako by byl spoután neviditelnými provazy.
"Jen - počkejte!" zajíkal se a vzhlížel k Potterovi s výrazem čiré nenávisti. "Jen - počkejte!"
"Na co máme čekat?" otázal se nevzrušeně Black.
"Copak nám provedeš, srábku, otřeš si o nás nos?"
Severus ze sebe vyrazil jakýsi skřek, v němž se mísily nadávky se zaklínadly, protože však jeho hůlka ležela tři metry daleko, nic se nestalo.
"Neboj, Seve už jdu!" pomyslela si Lily a ještě přidala na rychlosti běhu
"Vypláchni si hubu," napomenul ho chladně Potter. "Pulírexo!"
Ze Severusových úst v tu ránu vyrazil proud růžových mýdlových bublin. Pěna mu zakryla ústa, až se začal dávit a dusit…
"Dejte mu POKOJ!" Vyhrkla, Lily zadýchaně
Potter a Black se ohlédli. Potter si volnou rukou okamžitě zajel do vlasů.

"Copak je, Evansová?" zeptal se Potter a snažil se, aby jeho hlas byl náhle příjemnější, hlubší a zralejší.
"Dejte mu pokoj," opakovala, Lily. Dívala se na Pottera a doufala, že je na ní vidět, že to co vidí se jí ani trochu nelíbí a že dělá cokoliv, aby toho nechali.
"Co vám udělal?" zeptala se a soucitně na Severuse pohlédla
"No," protáhl jakoby úmyslně Potter
"jde spíš o to, že vůbec existuje, jestli chápeš, jak to myslím…"
Mnozí studenti kolem se rozesmáli, mezi nimi i Black a Pettigrew. Remus, stále zjevně zabraný do učebnice, se však neusmál a Lily také ne.
"Myslíš, bůhvíjak nejsi vtipný," řekla mu chladně, "jsi ale jen nafoukaný a násilnický ubožák, Pottere. Nech ho na pokoji!"
"Nechám, když si se mnou dáš rande, Evansová," odpověděl okamžitě ten idiot.
"No tak… dej si se mnou rande a já už proti tomu srábkovi nikdy nepozvednu hůlku."
Účinky překážecího kouzla za ním pomalu odeznívaly. Severus se začal tiše plazit k hůlce, která mu vylétla z ruky, a odplivoval do trávy mýdlové bubliny.
"Než jít s tebou, to bych si radši dala rande s tou obří olihní," prskla, Lily.
"Máš smůlu, Dvanácteráku," poznamenal pohotově Black a otočil se znovu ke Snapeovi. "A sakra!"
Už však bylo pozdě. Severus mířil hůlkou přímo na Pottera, vyšlehl záblesk jasného světla a Potterovi se na tváři objevila otevřená rána, z níž mu na hábit vystříkla krev. Potter se rychle otočil: znovu se zablesklo a v další vteřině Severus visel ve vzduchu hlavou dolů. Hábit mu přepadl přes hlavu a odhalil bledé vyzáblé nohy v zasedlých spodkách.
V malém hloučku kolem to mnozí ocenili potleskem, Black, Potter i Pettigrew se otřásali smíchem.
"Pusť ho dolů!" vyjekla rozzlobená Lily, v jejímž obličeji to na okamžik zacukalo, protože to vypadalo opravdu trochu směšně
"Jak si přeješ," přikývl Potter a prudce trhl hůlkou vzhůru. Severus spadl na zem a natáhl se jak dlouhý tak široký. Vyprostil se ze zamotaného hábitu a rychle vyskočil se zdviženou hůlkou, Black však vykřikl "Petrificus totalus!" a Severus znovu padl k zemi, tuhý jako prkno.
"TAK UŽ MU DEJTE POKOJ!" zaburácela, Lily. Pro jistotu také vytáhla hůlku. Potter ani Black z ní teď nespustili oči.