Kapitola 8 Štěstí a zklamání 1/2

27. října 2009 v 19:26 | Elin7 |  Proč mně nenávidíš
Tak tahle kapitola měla být už v neděli, ale bohužel ještě nebyla dopsaná. Můžete za její dopsání děkovat řediteli mé školy, který nám dal prázdniny i na tyto dva dny a tak jsem ji dopsala během dneška. Předem se omlouvám za pravopisné chybi, nikdo není dokonal a já tuplem ne. Chci vám moc poděkovat za komentáře, vždy pozvednou náladu, takže díky všem co komentují a moc díky i mým SB, za to že píšou tak úžasné povídky. Prosím vás, je to jediné co mi dodává inspiraci a tak čím víc toho napíšete, tím lépe se mi bude psát. Jinak od samotné kapitoli nečekejte nic úžasného, nebylo lehké ji napsat a dalo mi to dost práce, ale snad se dá číst. Běhěm tohohle týdne by tu měla být další a v sobotu také, takže to tu kontroluje, budu se snažit psát co nejvíce.
Ps:Kapitola je opět na dvě části, nedaří se mi to vměstnat do jednoho článku, je mi líto.
Vaše Elin7 :D

Byl říjen, říje čas (podle Siriusových slov) a do Bradavického hradu začala přicházet pozvolna před-plesová nálada. I když všichni byli většinu ne příliš nadšeni svým partnerem, přece jen nakonec ta více slepicím podobná děvčata začala vesele kvokat o šatech, drbech atd…Jedním z nejnovějších kupříkladu byl konečně zveřejněný vztah, mezi Nebelvírskou Primuskou a Havraspárským primusem, který vyvolal bouř nevole, zvláště u většiny kluků od pátého ročníku výše. Lily a Thomas byli prý údajně viděni, v pondělí večer jak se spolu schovávají v přístěnku na košťata (což samozřejmě nebyla pravda), smějí se a Lily má natrhnuté tričko. Tato informace natolik zničila Jamese, že dokud se mu Sírius nesvěřil, že onen přístěnek v tuto dobu okupoval on, tak James nechtěl vylézt ani postele, natož z ložnice.

Lily samotná na ony drby nedbala a prostě se příležitostně na Thomase usmála, občas se spolu byli někde projít, ale jinak si všímala svého a on nic se nestarala. Bylo již potřeba, aby vyplnila přihlášku do kurzu na Bystrozory, snažila se neustále učit a ještě si tajně šila šaty. Šila nebyl tak úplně správný výra, on si šaty totiž vyčarovávala, pomocí složitých kouzel, jenž i jí občas dělaly potíže.

Byla středa, 14. října, 8:50 ráno a v dívčí ložnici sedmého ročníku ještě stále tři holky spaly, jako když je do vody hodí. Najedou Leah Clavsová otevřela oči a rozespale se podívala na hodinky. Chvilku na ně němě zírala, ale najednou jí vše došlo.
"ÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁ! HONEM HOLKY VSTÁVEJTE, ZASPALY JSME!" zakřičela a snažila se dostat zpoza závěsů, ale místo toho se do nich zamotala.
"Leah, na tohle jsem ti možná skočila ve třetím ročníku, ale teď LASKAVĚ KUŠUJ A SPI!" zabručela nevrle Lily a schovala rudou hlavu pod polštář, aby nemusela poslouchat nic z toho co Leah dál řekne.
"Ne, Lily já říkám pravdu, za deset minut máme bylinkářství, a jestli tam nebudeme včas Ravisová nás zabije!" hulákala Leah a vrhla se na kudrnatou Marris, aby ji donutila vstávat.
"Jdi někam Leah." Bojovala s ní ještě spící blondýnka a také se snažila zacpat si uši."
"Holky, prosím, poslouchejte mně! Lily, věř mi, musíme si pospíšit, nebo přijdeme ještě později než takhle!" snažila se Leah a Lily, tedy otevřela oči a naštvaně pohlédla na hodinky.
"Ježíši Kriste, ZASPALY JSME!" vykřikla okamžitě a překulila se, tak že spadla z postele rovnou na zem. Leah se ulevilo.
"Konečně mi věříš, pomoz mi s Marris!" prohodila k rudovlásce, ta obratně sáhla po hůlce, a rychlým švihem ji nechala lehce vylétnut nad postel a prudce dopadnout zpět.
"Lily, už toho nechte-" chtěla Marris odporovat, ale stačil jí pohled na hodinky a přidala se k všeobecnému šílení.
"Rychle, třeba to ještě stihneme!" navrhla, Lily a kouzlem k sobě přivolala dokonale srovnanou školní uniformu. Marris se ji mezitím snažila najít v hromadě oblečení a knih, zatímco si Leah čistil zuby a zároveň česala vlasy.
"Už máme jen pět minut!" zoufala si Lily, když si zavazovala tkaničku. Ani jednu z nich nenapadlo pohlédnout ven, aby zjistili, že se mají tepleji obléct.

Hnaly se chodou směrem ke vstupní síni a za běhu si házely věci, jako hřeben a Lily se ještě snažila si nazout za běhu botu.
"Copak Evansová, zaspali jsme?" zeptal se jízlivě Malfoy, když se probíhaly kolem učebny v níž měl hodinu. Lily ho sice chtěla ignorovat, ale na rohu chodby jí to nedalo a křikla na něj:
"Ne, pouze zastávám názor, že není nic příjemnějšího než se po ránu pořádně proběhnout!" pousmála se nad představou jejího přítele, kdyby ji slyšel tohle říct.
"Bezva holky už jen kousek-" zahlaholila Leah, všechny tři vyběhly ven a čekalo je nemilé překvapení. Déšť, který bičoval Bradavické pozemky, byl přímo nesnesitelný a všechny tři měli jen košile a sukně od školních uniforem, poněvadž na hábity zapomněly.
"Hm…no vlastně je docela teplo." Pokusila se Lily kamarádky povzbudit a táhla je ke skleníkům, kde už čekal Nebelvír spolu s Mrzimorem na profesorku Ravisovou. Všichni se přestali bavit a s pochechtáváním sledovali své-již skoro skrz naskrz promoklé-spolužačky, jak se k nim řítí.
"Ehm…ahoj." Pozdravila, Lily a snažila se nevnímat hihňání ze strany Jessici Jerivsové a jejích klon z pod růžových deštníků.
"Evansová, nechceš půjčit plášť?" zeptal se Lily Potter s výrazem "Dokonalost sama".
"No…" chtěla za ni odpovědět Leah, ale Lily ji gestem rázně umlčela.
"Ne, ani ne, vždyť je docela teplo." Zalhala, Lily a znělo by to docela přesvědčivě, kdyby se netřásla zimou.
"Evansová to nikdo nepopírá, ale nemáš chuť se ohřát?" zeptal se Potter a Lily ho probodla vražedným pohledem.
"Jediné na co mám chuť je tě pořádně nakopnout, Pottere!" zasyčela na něj a Jamesovi přišel její vztek tak roztomilý, že se rozesmál na celé kolo.
"Zase se na nás vrhneš jako minule?" snažil se ji vyburcovat Black což se mu celkem dařilo.
"Ještě ne, musím nejdřív vymyslet, jak to udělat, aby to bolelo co nejvíce!" odsekla, Lily, ale zbytek jejich hádky utnul příchod učitelky.
"Dnes jsme ve skleníku čtyři, mládeži!" vysvětlila a pár lidem nadšeně zasvítili oči. Ve skleníku číslo čtyři se pracovalo málokdy, a když už tak jen s těmi měně nebezpečnými rostlinami.
"Také, dnes budeme pracovat…" začala profesorka a Lily by ji s radostí poslouchala, kdyby neucítila až příliš blízko sebe něčí přítomnost. Otočila se a zjistila, že za ní stojí Poberti.
"Nazdar Evansová, tak jak se máš?" zašeptal Potter a dal jí ruku kolem ramen. To by, ale nebyla Lily, kdyby si to nechala líbit. Nepozorovaně podsunula nohu pod tu jeho a rychlým trhnutím ho odporoučela k zemi.
"Teď už skvěle, Pottere." Usmála se na něj, zatímco se snažil na mokré podlaze skleníku postavit na nohy.
"Pane Pottere, pokud chcete udělat OVCE měl byste dávat pozor a ne nám tady vytírat podlahu, nebo to dostanete jako školní trest." Napomenula ho naštvaně profesorka a pokračovala ve výkladu o Trnatce Mozajkové.
"A nyní dost teorie, rozdělte se do dvojic, ale myslím, že to budou mít lepší dvojce smíšené." Vysvětlila profesorka a všichni se začali houfovat.
"Evansová, budeme-" začal Potter, ale Lily ho nenechala dopovědět.
"Ani kdybys byl jediný na světě Pottere, tak NE!" odpověděla mu klidně a mile se usmála na Mrzimorského spolužáka, který jí okamžitě navrhl, aby spolu byli ve dvojici.
K Lilyně zadostiučinění, skončil James ve dvojici s Jessicou, která na něj byla stále ještě trochu naštvaná kvůli Famfrpálovému konkurzu. Všichni se pustili do práce (bylo potřeba mezi trnitými výhonky rostliny nacházet malé červené plody a sbírat je do košíku. Problém byl v tom, že ony trny dokázali protrhnout i dračí kůži z níž měli všichni rukavice a jediný dotek tohoto trnu byl pro každého velmi bolestivý).

"To zase bylo." fňukala Marris, když šli k lesu, kde měli péči o kouzelné tvory.
"Vydrž, pak máme hodinu volna a můžeme si na to něco sehnat." Těšila ji Leah a zakrývala si kapesníkem krvácející šrám táhnoucí se jí přes tvář. Lily se docela dařilo, ale také měla pár zranění a nejhůř dopadla Ollie, takže musela hned po hodině na ošetřovnu. Náhle se větve stromu, pod nímž stály, zakymácela a všechny kapky nashromážděné na větvích holky zlily od hlavy až k patě.
"Měla jsem pocit, že by vám bodla sprcha." Smála se Jessica zlověstně
"Ano Jess, moc díky, bylo to-jej promiň." Usmála se Lily, protože se jí povedlo švihnout dlouhými rudými vlasy tak, že většina svinstva ze stromu smíšeného s vodou teď naprosto zmazalo hábity všech "Klon". Celá třída jí odměnila nadšeným smíchem a Jessica na ni zlověstně zahlížela.
"Já se pomstím!" vykřikla a naštvaně si oprašovala sukni školní uniformy.
"Jen do toho, budu čekat." Pobídla ji Lily a všichni se opět rozesmáli.
"Ahoj Lily, jak se máš?" to dorazila skupinka Havraspárských s nimiž měli hodinu. Alicie se už na dálku usmívala a nadšeně mávala. Thomas bohužel a péči nechodil, ale s Alicií si ty hodiny Lily vždy moc užívala.
"Skvěle, užívám si dnešního opravdu nádherného počasí." Odpověděla vesele Lily a vyčarovala si velký deštník.
"Stewansová, chyběla jsi mi, bez tebe a Evansové mi i noci připadají nudnější." Připojil se k nim ledabyle, ale s elegancí Sírius.
"Tak to si zvykej Blacku, protože tě to čeká po zbytek života." Odpálkovala ho Lily a Sírius se na ni podíval s úsměvem při němž omdlévala polovina Bradavic.
"Evansová, nechceš se znovu poprat?" přitáhl si ji blíže k sobě a Lily se nervózně podívala na Marris.
Hm...možná za chvilku, jen si seženu baseballovou pálku." Odpověděla a Sirius i Alicie si ji nechápavě měřili.
"No, odrážečská by možná také šla." Zamyslela se Lily a Siriusovi se rozsvítilo.
"Zajímavý návrh, přidáš se Stewavsová? Bez tebe nemá Evansová šanci!" přesvědčoval Alicii Sirius.
"Hm… zvážím to!" laškovně se Alicie usmála a vedla naštvanou Lily pryč, aby Siriusovi ještě něco neudělala.

**O**

"Hele, myslíš, že mně to kousne?" smál se Sirius a snažil se jakéhosi podivného tvora (podle profesora se nazývali Tukozák) vyprovokovat, aby začal obrovskou tlamou plnou zubů chňapat po jeho ruce.
"Nevím, vsadíme se." Zasmál se James a strčil onomu podivnému červovi s obrovskou tlamou kousek salátu. Ten ho ihned sešrotoval v obrovské hubě, aniž by stačili cokoliv udělat.
Ty jo a takhle dopadne tvůj prst, když vyhraješ." Rozesmál se James, když Tukozák vypustil zvláštní zapáchající tekutinu, podle jejich názoru zřejmě obsahující to co zbylo jeho minulého jídla.
"Lákavá nabídka." Pokýval vážně Sirius a opět tvora provokoval, ale opatrněji.

"Pottere, Blacku, co to u všech všudy děláte!" zděsil se profesor Vopruz (doopravdy se jmenoval Vourz, ale Pobertové si ho přejmenovali) o čtvrt hodiny později. Podle úkolu měli všichni tvory pozorovat a dělat si poznámky o jejich chování a návycích, James a Sirius místo toho pomocí, přítele přírody sestavili důmyslný pošťuchovací stroj, na jehož konec dávali kousek klacíku a vyhrál ten, komu se povedlo strčit Tukozákovi klacík do krku a vytáhnout ho, aniž by přišel k úhoně.
"Pane profesore, my vymysleli nový sport!" prohlásil hrdě Sirius a většina třídy se rozesmála.
"Ano je to velmi praktické, řekl James a ledabyle se opřel o suchou větev stromu na okraji lesa. Ta povolila a James se ten den už po druhé odporoučel k zemi.
"Ano pane Blacku to vidím, ale pokud tím sportem myslíte ničení lesa, tak se obávám, že byste ho měli přejmenovat, na ničení pana Pottera." Podotkl profesor suše zatím, co se James snažil na zemi vymyslet jak získat u smějících se spolužáků opět respekt.
"Ne pane profesore, my jsme zjistili, že…" Sirius náhle nevěděl o říct, ale James ho zachránil.
"Že Tukozáci, jedí dřevo!" prohlásil James dramaticky a zatvářil se jako by právě objevil dvanáct způsobů využití dračí krve.
"Pane Pottere, pokud jste po půl hodině konečně pochopil první z vět mého výkladu o Tukozácích, obávám se, že vám budu muset dát za úkol vypracovat o Tukozákovi esej dlouhý tři pergameny. A pan Black se může přidat." Navrhl profesor a odešel k jinému stolu, aby sledoval, jak pracuje Lily s Alicií.

Zbytek dne utíkal už rychle bez menších problémů, jen Lily lehce občas zkoušela Siriuse zabít a toho to natolik bavilo, že si nenechal ujít jedinou příležitost, aby Lily, nezkoušel provokovat k další rvačce. Jamese to celkem bavilo a tak tomu nechával volný průběh a dokonce se občas přidal.
"Evansová, lásko mého života!" přisedl si k Lily a jejím kamarádkám James na oběd a Sírius s ním.
"Pottere, ty podřadná vrstvo, jenž mi ten život ničí!" odpověděla, Lily
"Alespoň víš, že existuju, což je také část úspěchu!" zasmál se James a prohrábl si vlasy.
"Ano to jistě, pokud je cílem způsobit u mě záchvat vzteku, tak už jsi skoro vyhrál!" odvětila, Lily naštvaně
"Evansová, ty vždy dokážeš potěšit." Zapojil se Sírius.
"A ty zkazit náladu, Blacku." usmála se na něj strojeně Lily.
"No jo nejsem prostě dokonalý Johanes." Provokoval Tichošlápek
"Ano, to je pravda nejsi a ani kdybys své iq zvýšil o polovinu, tak nikdy nebudeš!" odsekla, Lily
"Co je to iq?" zeptal se zaujatě James.
"Něco co ti chybí." Rozesmála se Lily.
"Je to v kapse, řekla, že jsi chytrej! Poplácal Sírius Dvanácteráka po zádech.
"Blacku, jestli nechceš zjistit, jaké to je mít vidličku zabodnutou v ruce, radím ti abys mlčel." Nabádala ho naštvaně Lily a Sírius zavětřil vítězství.
"Co pak Evansová, vadí ti, že ti neležím u nohou jako Johanes?" zeptal se a aniž by si uvědomil co se děje, najednou skončil hlavou v hovězím nákypu, jenž byl ten den k obědu.

"Ach jo!" posmutněl James, když sledoval odbíhající Lily.
"Hele co kdybys mi radši pomohl to ze sebe dostat?" zeptal se nakvašeně Sirius
"Jo, jo!" řekl James a vymýšlel co s tím.
"Hele, kdyby byla kluk tak bych se pomstil." Vyhrožoval Sírius
"V tom případě štěstí, že není nebo by se pak pomstila tobě a mohlo by to být horší." Podotkl Remus, do té doby zahrabaný v knihách.
"To bych chtěl vidět!" durdil se Sírius a spolu s Jamesem se šel převléct, aby mohl jít balit nějaké holky na večer.

**O**

V podobném duchu se nesl celý týden, ale Jamesova žárlivost se neustále stupňovala a tak Lily zahájila akci, jenž nazývala "Kdo uteče ten vyhraje", protože jinak by neměla šanci přežít den, ani by mu přinejmenším nezlomila ruku. Tu ovšem zrovna James tento víkend potřeboval, protože se chystal Famfrpálový zápas Nebelvír versus Mrzimor. To Jamese natolik znervózňovalo, že nebyl schopen vnímat nic jiného než famfrpál a Lily s Thomasem.

Byl pátek večer a Marris s Lily seděly na okenním parapetu a sledovaly, jak venku prší a po Famfrpálovém hřišti se ještě teď prohánějí členové Nebelvírského družstva.
"Snad Leah ta večeře nevystydne." Strachovala se Lily a raději ještě jednou použila na talíř s jídlem zachovávací kouzlo.
"Ten Potter je ale idiot, že je tam dusí už tři hodiny." Zabručela Marris a Lily s úsměvem přikývla.
"Měla jsem jít s nimi, bylo by to lepší." Litovala Lily a smutně se dívala, jak někdo právě málem spadl z koštěte.
"Hele, Leah tě tam nechtěla, beztak jak ji znám, byla by ještě nervózní, že tam jsi a Pottera by to rozptylovalo." Opakovala ji Marris Lein argument proč musela, Lily tentokrát zůstat v hradu.
"Ještě chvilku a asi Pottera utopím v jezeře." Durdila se Lily a Marris se rozesmála.
"V jednom má, ale pravdu." Řekla a hned zvážněla.
"Jo? Tak to jsem asi vážně tupá, když v těch jeho kravinách co plácá, nevidím smysl." Ušklíbla se Lily.
"No víš Lily…já s Leah si myslíme, že bys neměla Thomasovi tolik věřit." Začala nejistě Marris.
"Co tím chceš říct?!" zeptala se Lily nebezpečně a Marris ztišila hlas jako by doufala, že tím její slova nebudou tak nepříjemná.
"No, tuhle jsem šla náhodou do knihovny a on se tam vykecával s nějakým kamarádem o-"
"-nechci to slyšet! Je to jeho věc a…a nám do toho nic není, mám ho ráda!" zarazila ji Lily nekompromisně.
"Lily já přece pro tebe chci jen to nejlepší. Prosím tě alespoň to zvaž a kdyby něco máš mně a Leah to přece víš že?" uklidňovala ji Marris vyděšeně.
"Jo já vím, jen nechci, abyste to řešili, ještě nejsem natolik hloupá, abych nepoznala, že mně někdo klame." Vyjádřila se Lily.
"Ano já tě chápu také bych nechtěla. Jen ještě jednu otázku můžu?" zeptala se Marris.
"Už se stalo, tak co chceš vědět?" odpověděl váhavě Lily.
Opravdu ho máš ráda dost na to aby jsi mohla říct že ho, no…miluješ?" vyzvídala Marris.
"Co je to za hloupý-" začala už Lily
"Ne nevykládej si to špatně jen to chci vědět." Snažila se ji přesvědčit Marris. Lily, ztichla a pohlédla ven z okna do deště.
"No já vlastně ani nevím…" řekla, Lily po chvilce zamyšlení.
"Nevíš…co tím myslíš?" dolovala to z ní Marris
"Sakra Marris, nejsem si jistá ničím, natož tím jestli jsem zamilovaná, když jsem dříve nebyla. Nepoznám to. Všichni ti, s nimiž jsem něco měla byli…měla jsem je ráda, ale nevím jestli jen jako kamarády, nebo něco víc. Tohle nemůžeš chápat, ty jsi třeba také jen poblázněná do Siriuse a ne zamilovaná, co my víme? Lidé jsou různí, třeba nejsem ten typ, co se vášnivě zabouchne a pak píše milostná psaníčka. Ale to neznamená, že bych ho neměla ráda dost na to, abych s ním chodila, jen si nejsem jistá, jak moc ho mám ráda…prostě nevím nic víc než že mi na něm záleží." Lily samotnou odpověď trochu zarazila. Věděla jak to je, ale znáte to. Když člověk vysloví nahlas pravdu, najednou uslyší to, co možná ani nechtěl slyšet, i když se to týká jeho. Protože věci, které už nejsou jen v jeho mysli zní hůř než když o nich člověk pouze přemýšlel. Jako by náhle dostali plný obraz a realitu.
"A myslíš, že je to tak správně?"vyzvídala Marris.
"Ne, asi ne, ale třeba to časem přijde." Řekla, Lily váhavě a opět se zahleděla z okna.
"Víš, závidím ti to." Promluvila po chvilce Marris smutně.
"Co?" vyjekla, Lily překvapeně.
"Máš vše, co jsem si vždycky přála."
"Není to, jak si myslíš." Odsekla, Lily.
"Ale ano Lily, máš nejlepší předpoklady pro to, abys byla oblíbená, velmi dobře zaměstnaná a něco dokázala. Jsi chytrá krásná, umíš víc než celej náš ročník dohromady, včetně mudlovských dovedností a jsi i sympatická, hodná a přátelská. Nejsi mrcha a každý tě má rád. Je to velký dar." Zamyslela se Marris
"Nevíš, co říkáš, nech toho a neplácej, nesmysly, jsme si rovny." Rozzuřila se Lily. Neměla ráda když Marris něco takového říkala, protož jí přišlo nespravedlivé, že v tónu jejího hlasu se vždy oběvoval osten obvinění.
"Promiň, ale uznej že-"
"Ne není to pravda. Ne vždycky se hodí vyčnívat. Ty můžeš v klidu okolo Pottera proplout, ale abych tak mohla učinit já, musela bych ho nejprve zabavit." Zavtipkovala, Lily a Marris se rozesmála.
"Jak můžeš všechno brát tak s nadhledem? Taky bych chtěla umět ze všeho legračně udělat něco vtipného!" zasmála se Marris
"No většinou to používám, když doopravdy nevím jak věci řešit. Pomáhá to, protože tvůj řekněme protivník, se soustředí na to, co ti odpoví a nakonec ho můžeš odvést od tématu, ale ne vždy j to vhodné. No naučila jsem se o díky Petůnii, která mě za ta léta co mě nesnáší dost vycvičila. A pak taky Potter, kterého přece nemůžu pořád odmítat holými větami obsahující jediné slovo." Prohodila, Lily
"Hm, no vidíš, vedle tebe si připadám vždycky hloupě. Jako například minulý týden,vážně jsem-"
"Marris vždyť se nic nestalo. Každý občas trochu pochybuje, na tom není nic zlého. Jen bys měla Leah věřit, nikdy by ti neudělala nic co by se tě dotklo."odbyla ji Lily
"Asi ne, ale občas člověk nevidí ve všem jen to dobré." Odpověděla jí Marris
"Když zítra vyhrají, určitě budeš mít možnost bavit se se Siriusem a přesvědčit ho, jak jsi úžasná."popichovala ji Lily.
"To sem teď nepleť!"naštvala se Marris
"Ale, no tak, bude to láska na první pohled, musíš být připravená."
"Ty!" zuřila Marris a chtěla se na kamarádku vrhnout, ale Lily, zachránil příchod Leah.
"Ahoj holky." Pozdravila Leah schlíple.
"Nazdar, tak co nepřeměnila ses nám za ty tři hodiny v dešti na obojživelníka?" přivítala ji Marris s úšklebkem.
"Ha, ha moc vtipné, nemáte něco k jídlu?" zaprosila Leah a Lily jí přistrčila talíř s večeří.
"Lily ty jsi zlatá!" vykřikla a vrhla se na jídlo, jako by byla měsíc v Etiopii.
"To nic není, vždy´t víš, že pro tebe všechno." Usmála se Lily přívětivě.

"Tak co, povedlo se ti alespoň vymáchat Potterovi hlavu v kaluži?" zeptala se Evansová po čtvrt hodině, během níž se Leah snažila ze sebe udělat člověka.
"Asi tě zklamu, ale ne." Odpověděla smutně Leah a všechny tři se rozesmály.
"No zítra to bude zajímavé." Podotkla Marris a všechny tři se pustily do pojednání pro Křiklana, aby měly sobotu volnou.

**O**

"Připravit, pozor teď!" vykřikl profesor Linger. Nasedl na koště a odrazil se od země silným kopnutím. Jeho koště vystřelilo do vzduchu a za chvilku už se vznášel nad davem. Otočil koště, aby zkontroloval, kde se nachází chytač Mrzimoru a ztuhl. Chytač Mrzimoru již měl skoro na dosah zlatonku která mu jen tak tak proklouzávala mezi prsty. Pobídl své koště a to se velmi líně a pomalu rozletělo vpřed. Čím více se snažil James zrychlit tím pomaleji koště letělo, až zastavilo úplně. Nevěděl co dělat, musí letět, musí! Náhle uviděl, jak se na něj řítí obrovská asi dvoumetrová zlatonka, snažil se uhnout, ale koště stále viselo ve vzduchu, chtěl uletět, ale nevěděl kam.
"JAMESI, JAMESI!" volal na něj někdo, a když se otočil zjistil, že to byla to Lily v objetí Thomase Johanese a smála se jeho výrazu. Oslepil ho lesk zlaté obří zlatonky a náhle padal a padal…
"JAMESI, JAMESI!" někdo s ním prudce třásl. Otevřel oči a zamrkal. Ležel na posteli a skrz mezeru mezi nachovými závěsy prosvítalo venkovní světlo. Skláněl se nad ním Remus a starostlivě si ho prohlížel.
"Co se děje?" zeptal se zašmátral na nočním stolku po brýlích. Když je našel, nasadili si je a uviděl Siriuse, jak si bere své koště z obrovské hromady u dveří.
"No, už bys měl vstávat, za hodinu a půl hrajete a…"
"COŽE? UŽ?" vykřikla a honem vstal. Naneštěstí zakopl o velkou bednu s "Čokoládovými žabkami" jenž patřila Peterovi.
"SAKRA!" zanadával a honem se pokoušel vyprostit z kupy oblečení do níž spadl.
"Jen klid, všechno stihneš, ale musíš přestat blbnout a uklidnit se." Pomáhal mu Remus vstát.
"Jo správně, nezapomínej, že dnes hrajeme s Mrzimorem a ti nikdy nejsou nijak dobří." Klidnil ho Sirius, i když ne až tak jistě.
"Jo jasně." Pousmál se James a popadl Famfrpálový hábit.

Když dorazili na snídani, přivítal je nadšený pokřik od Nebelvírského stolu. Většina lidí byla oblečena v černých kabátech a zlatorudých šálách, čepicích a rukavicích. Někteří si nesli velké transparenty, jiní vlajky a pár jedinců i velké rudozlaté klobouky vykřikující "Nebelvír vyhraje!". Sirius potěšeně mávl směrem k pár Fanynkám a pak spolu s Jamesem zamířili k zbytku Nebelvírského družstva. K Jamesově radosti tam seděly i Lily a Leah. Leah vypadala, že za chvilku vrátí i to málo jídla, jenž do sebe před chvilkou (s Lilynou pomocí) dostala. Sirius se na ni povzbudivě usmál a ona mu úsměv rozpačitě opětovala.
"No tak Leah, měla bys alespoň něco sníst, možná nerozumím famfrpál, ale když jdu bruslit, nebo plavat tak také potřebuji sílu. Leah, no tak!" přemlouvala, Lily Leah a ta se na ní zašklebila.
"Jo? No minulé prázdniny před tím závodem-" začala
"-to sem teď nepleť" zarazila ji Lily a mírně zrudla.
"Ale copak Evansová nám také nechtěla papat?" zeptal se vesele Sirius a Lily ho pod stolem nakopla.
"Abych nepřipravila o chuť k jídlu já tebe." Vyštěkla a opět se začala věnovat Leah

"Pomalu bychom měli jít." zahlaholil James a jeho družstvo jako na povel vstalo.
"Tak hodně štěstí, budu ti držet palce."popřála, Lily Leah a ta ji objala.
"Díky." Řekla a vydala se a zbytkem družstva.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Liliane Evans Liliane Evans | E-mail | Web | 27. října 2009 v 20:37 | Reagovat

juuuuuuuuj ja som akakala radostou, ked som sa dozvedela, ze uz je tato kapca hotova :D:D:D:D:D, je skvela, som zvedava, aky bude zapas...:):):):):):), mimochodom ja by som z toho sna bola otrasena cely tyzden :D, fakt zastrasujuce :D, juj ja skoro nedycham, taka som zvedava, co bude dalej, hned sa na to vrhaaaam.......

2 Aňulka Aňulka | Web | 31. října 2009 v 10:38 | Reagovat

Jé, to bylo dokonalé...já vážně ty tvoje hlášky nedávala, prostě jsem nemohla.Ještě teď, když si na to všechno vzpomenu, se tu směju, jak blázen:-D:-D:-D
No a nakonec ten Jamesův sen, OMG!!!:-DTak já jdu na další část:-)

3 Beltrix Beltrix | Web | 15. září 2010 v 19:06 | Reagovat

Mně se ten Lillyn amant taky nějak nezdá.. v tomhle bych souhlasila s Marris, i když jí moc nemusím.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama