Listopad 2009

New SB

24. listopadu 2009 v 20:07 | Elin7 |  Spřátelené blogy
Tak mám po dlouhé době nové SB a to Péti a Marka. mají tam skvělé, velmi dobré, zajímavé a zábavné povídky, které výrazně doporučuju přečíst, protože to opravdu stojí za to. Blog je tu, tady a támhle :D.

Ps: Nová kapitola bude doufejme tento víkend, pokud budu mít čas, protože máme čtvrtletí a každé dítě školou povinné(ta Marie Terezie byla fakt blbá) musí šprtat a šprtat a pro změnu šprtat, takže když pořád tak šprtám, šprtám a pro změnu šprtám, tak bohužel nestíhám psát, ale do budoucna to zkusím změnit(škoda, že to nelze vyřešit atentátem an Marii Terezii...). Takže lidičky, pokud také pšrtáte, šprtáte a pro změnu šprtáte, přeji vám, aby jste to zvládli.

Vaše Elin7

Ps: SBčka, vy koukejte psát, bez vašich povídek nemůžu žít!

Kapitola 11 Procházka při měsíčku 2/2

17. listopadu 2009 v 18:03 | Elin7 |  Proč mně nenávidíš
V pátek v 17:30 se do učebny Obrany proti Černé magii dostavilo asi 20 studentů, mezi nimiž byli i Sirius, James a Lily. Všichni byli netrpělivý, zvědavý, ale hlavě natěšení na to co se bude dít. Přesně v určenou dobu do místnosti vešlo asi sedm lidí. První byl profesor Brumbál, s ním šel Alastor Moody, Profesorka McGOnagallová a profesor Glows. Další tři lidi ovšem nikdo kromě Jamese a Siriuse neznal. Jeden byl vyšší, štíhlí muž, ve věku zhruba 40, jenž vypadal jako ošlehaný bitvami, protože jeho rysy byly ostře řezané a po tváří se mu táhlo pár šrámů. Dále tu byla mladá, drobná, hubená žena s hnědými vlasy a dobrosrdečnou tváří. Byla celkem hezká a hlavně už od pohledu sympatická. Vedle ní kráčel též zhruba dvacetiletý muž vysoký muž. Měl polodlouhé, vlnité hnědé vlasy a trochu rebelské čokoládové oči. Tři děvčata (kromě Lily jediná v místnosti) na něj ihned začala mrkat a nábožně civět.

"Takže, jsme všichni?" zeptal se profesor Brumbál věcným tónem. Všichni přikývli a profesor ke slovu pustil onoho staršího muže.
"Dobrý den, jmenuji se Daniel Stephens a jsem vrchní bystrozor pro výuku a zaučení studentů bystrozorského kurzu. Předpokládám, že každý kdo tu je, je tu z toho důvodu, že by byl rád bystrozorem. Ministerstvo kouzel poslední dobou potřebuje co nejvíce dobře vycvičených, talentovaných a odvážných mladých bystrozorů, protože jak každý ví, čaroděj lord Voldemort se až příliš začal rozmáhat a skoro denně musíme bojovat s jeho stoupenci. V takových to akcích i ti nejlepší mohou velmi snadno přijít k vážné úhoně, a aby tomu ministerstvo zabránilo, rozhodli jsme se začít se školením budoucích bystrozorů už když jsou na škole. Proto vám nyní chceme nabídnout dobrovolný kurz, probíhající dvakrát týdně tři hodiny, v neděli mimo školu, ve středu tady, kde byste se učili základy a kde by jste také získali dobrou průpravu pro bystrozorské školení jenž je možné započít hned po ukončení vašeho studia tady v Bradavicích. Na kurzu bás budu školit bud já, Sue Wilhamsová…" ukázal na hnědovlásku
"…nebo Matt Donley." Kývl na toho hnědovlasého.
"Kurz by začal příští neděli a skončil na konci vašeho školního roku. A pak pokud byste udělali OVCE, by vás čekaly dva roky dalšího studia a bystrozorská praxe, jenž trvá další rok. To je ode mě vše, nyní bych vás tedy rád požádal, aby jste ti křeí mají zájem přišli sem a zapsali se k Mattovi. Díky a pozornost." Stephens domluvil a Lily, Sirius i James se okamžitě hrnuli ke katedře, kde se mohli zapsat.
"Lily Evansová." Řekla, Lily, když se konečně po dlouhé frontě dostala až k "Mattovi". Ten vzhlédl a mile se na ni usmál.
"Nebelvír?" zeptal se.
"Ano, studuji bylinkářství, Obranu proti černé magii, přeměňování, lektvary, věštění z čísel, starodávné runy a kouzelné formule." Oznámila mu (protože to měli říkat všichni) a on obdivně hvízdl.
"Jak to všechno stíháš? Spíš také někdy?" zavtipkoval a pořád se na ni usmíval.
"Jen když mám na to spaní náladu." Odpověděla, Lily a chtěla odejít, ale zřejmě si Matt chtěl povídat dál.
"Nestává se moc často, že by dívky chodily zrovna na bystrozory, co tě k tomu vede?" vyzvídal a pořád se usmíval.
"Chci nějak pomoct a hlavně bojovat proti tomu co se teď děje. Navíc vždy se mi to povolání líbilo." Odvětila Lily a protože za ní se strkala ještě dlouhá fronta, raději jen kývla na rozloučenou.
"Budu se těšit na kurzy s tebou!" zavolal za ní ještě Matt a ona se na něj ještě vesele usmála. Zvláštní jak jí někdo tak rychle mohl přijít sympatický a milý.

"Co tomu říkáte?" zeptal se Sirius nadšeně, když šli společně s Lily a Jamesem (k Lilyně nelibosti) do společenské místnosti.
"Bude to fajn, alespoň toho budeme umět víc." Odpověděla, Lily a stále ještě myslela na oči Matta Donleyho.
"Jo a navíc tam budeme chodit spolu!" řekl James hrdě a prohrábl si vlasy.
"to je na celé té věci jediný kaz." Odpálkovala ho Lily.
"Budeme spolu jezdit do Londýna, já se tak těším!" výskal James a Lilyiny protesty ignoroval.

***O***

"Tak se mějte, jdu na popravu." Rozloučila se Lily s Marris a Leah v sobotu ve čtvrt na devět.
"Neboj, to nebude tak hrozné, jdeš přece se Siriusem." Řekla Marris trochu závistivě a Leah s Lily si vyměnily ironický pohled.
"Tak ahoj." Řekla, Lily ještě jednou a prolezla portrétem buclaté dámy. Prošla několika chodbami a už byla ve vstupní síni. Kluci ještě nepřišli, ale čekala tam už profesorka McGonagallová.
"Promiňte, nejdu pozdě?" zeptala se Lily když k ní došla.
"Vy ne slečno Evansová, ale pánové ano." Odpověděla profesorka právě ve chvíli, kdy se přiřítili Sirius a James.
"Jste všichni, výborně. Budete hledat rostlinu Octávis Octávium. Za denního světla ji nelze vidět, ale když svítí měsíc, slabě září. Je ale dost vzácná, takže nevím, za jak dlouho se vám podaří ji najít. Kdybyste se ztratili, pošlete mluvícího patrona, slečno Evansová, vy víte jak na to. Košík máte tady, když ho naplníte, bude to stačit a sbírejte jen kvítky, aby jste neponičili celou rostlinu a pozor, má velké černé trny, tak ať se neporaníte." Řekla profesorka a pak jim odemkla vstupní bránu a odešla.
"No…tak jdeme na to!" zahlaholil Sirius, jenž se jako první vzpamatoval z počátečního šoku a teď došel k bráně a otevřel ji.

Pokud v sobě Lily, nebo James měli zrnko naděje, že to nebude tak hrozné, pohled na počasí venku je rychle vyvedl z omylu. Lilo jako z konve a ani jeden z nich neměli nic než svetr a šálu. Lily, zalitovala, že zapomněla na kabát nebo bundu a James zaháněl představu suchého oblečení.
"Tak jdeme!" řekla, Lily smířeně a naposledy se zoufale podívala na svůj slabý vínový svetr, jenž měla ráda, ale do zimy jí nebyl nic platný.
"Hele berte to pozitivně! Mohli jsme taky Zmijozelákům drhnout záchody." Snažil se je rozesmát Sirius, ale ani jemu nebylo dvakrát fajn a to teprve šli po školních pozemcích.

U lesa zastavili a vrhli poslední zoufalý a smutný pohled na hrad. Poté se Lily zhluboka nadechla a vstoupila do lesa jako první. Jistě byla tu párkrát při hodině péče o kouzelné tvory, ale nikdy tam nešla sama, jen s hůlkou. Přesto pocítila zvláštní příval odvahy a vešla rychle a rozhodně.
"Takže-hledejte!" zavelel Sirius a vydali se po cestě jenž se zrovna namanula.

***O***

Lidi, pojďme si dát přestávku! Já už nemůžu!" přiznal Sirius a překvapeně se podíval na Lily, od níž očekával, že odpadně dřív. Ta ale statečně šlapala a snažila se nevnímat, že je promočená na kost.
"Hele!" Sirius si unaveně sedl na pařez, ale za okamžik zase vyskočil, když zjistil že pařez je mokrý. Pak nad tím ale mávl rukou a sedl si znovu.
"Je to hrůza! Už dvě hodiny a tři čtvrtě tu chodíme po lese jak idioti, nemáme kytku, jsme promočení na kost, je nám zima, jsme unavení a navíc nevíme, kde jsme! Já už toho mám plný zuby, myslel jsem, že se v lese vyznáme, ale tady jsem v životě nebyl a nutno uznat, že s Remem jsme toho prošli dost!" stěžoval si James a plácl sebou na zem.
"Vvv..stávej…tete!Ne…ne…můžem…e to…to..teď…vz…vz…dát! Naj…naj…deme tu..u…kyt…kyt..ku..aa…půj…deme do hrad..du. Nech…tete…toho!"snažila se ej Lily povzbudit, ale kluci se rozhodli stávkovat.
"Evansová, když se necháš, já tě zahřeju!" zkusil to James a kdyby Lily zimou nedrkotali zuby, tak by mu vrazila
"Pot…ter..re,…tto…s…se…sem…rad…radě..raději…přestt…těhuju!" pokusila se ho Lily naštvat. Byla už také hodně unavená a prokřehlá, navíc s ní lomcovala zima a měla pocit, že ještě chvilku a někam sebou sekne.

Právě když chtěl James Lily odpovědět, Sirius ztuhnul a překvapeně se díval kamsi za její záda. Stálo tam asi 30 postav v černých pláštích a s černýma kápěmi přes hlavu. Byli to smrtijedi. S zlověstným úšklebkem, z něhož vyplývalo, že slyšeli jejich předchozí rozhovor na ně hleděli a teď už i James a Lily je ztuhle pozorovali. Než James nebo Sirius stačili zareagovat, měli už Smrtijedi i Lily vytažené hůlky a vzájemně na sebe mířili.
"Koho jsme to potkali?"protáhl za Smrtijedy chladný hlas. Ti se rozestoupili a Lily s Jamesem a Siriusem obklíčili a když se skupinka rozptýlila, vyšel zezadu muž v vysoký hubený muž v černém plášti. Lily, zalapala trochu vyděšeně po dechu. Lord Voldemort, byl křídově bílý, plešatý a v šarlatových očích mu jiskřilo pobavením. Jeho nos byly Jendově hadí štěrbiny a ústa spíše jen otvor bez rtů.
"To jsou studenti z Bradavic!" vysvětlil jeden ze Smrtijedů, jenž si zaujatě prohlížel Lily, která zaujala bojovnou pozici.
"Takže studenti! Zdá se mi to, nebo vidím krvezrádce Blacka?" zeptal se Voldemort a hleděl na Siriuse.
"Ne, nezdá!" odpověděl"Hm a ty jsi…no ovšem Potter!"řekl Voldemrt a James na něj dál zíral jako na hodně hloupý vtip.
"A tohle je kdo?" přenesl Voldemort svou pozornost na Lily, protože ta ho zaujala svojí bojovností.
"Nevidím důvod, proč bych vám to měla říkat!" odsekla, Lily a Voldemort výhružně přimhouřil oči.
"Ne? Dobrá tak tedy CRUCIO! Sykl a Lily, zaplavila taková bolest, jako nikdy v životě. Jako by jejím tělem škubali obrovské kleště a snažili se jí vyrvat kosti, maso i vnitřnosti. Ale její hrdost jí nedovolila, křičet. Před pádem se křečovitě chytila větve jednoho stromu, takže když se bezpečně držela, zavřela oči a pevně semkla rty, vypadalo to jako by se jen tak unaveně opřela, aby si odpočinula. James a Sirius unisono zařvali:
"NECHTE TOHO!"
"Jmenuje se Lily Evansová." Dodal James a Voldemort toho skutečně nechal.
"Pottere, ty idiote, víš vůbec, jak cenou informaci jsi jim dal?" vynadala mu Lily, když se rychle vzpamatovala.
"Stejně bych se to dozvěděl od vašich spolužáků." Usmál se Voldemort zle a kývl na šestici dalších osob, jenž do té chvíle stáli vzadu. Možná se to Lily, zdálo, ale viděla mezi nimi vyčuhovat blonďaté vlasy.
"Přepokládám, že jsi mudlovská šmejdka!" poznamenal nebezpečně opět směrem k Lily.
"Ano a vzhledem k tomu, že většina lidí z čistokrevných rodin jsou magoři, tak jsem na to hrdá!" ohradila se Lily a pohlédla drze Voldemortovi do očí. Někteří Smrtijedi se obdivně pousmáli nad její odvahou.
"Tihle žáci Nebelvíru, neví kdy přestat." Zasyčel Voldemort a opět pozvedl hůlku, aby Lily naučil se chovat. Než se ji pokusili Sirius, nebo James bránit, událo se rychle několik věcí. Jeden ze Smrtijedů chtěl Lily chytit, aby se nemohla opět zachytit stromu, ale to se Lily nelíbilo. Pořádně a silně ho nakopla a vrazila mu jednu pěstí,což nikdo nečekal. Do navozeného zmatku popadla Siriuse a Jamese za ruku a jako o život se s nimi rozběhla pryč temným lesem. Uslyšela za sebou volání:
"Nesmí nám utéct, chyťte je!"A tak nutila kluky ještě k většímu tempu. Ti se konečně vzpamatovali a opravdu přidali. Běželi mezi temnými stromy, větve se jim zachytávaly do oblečení a do vlasů, ale nedbali na to, málem se několikrát přizabili o bludný kořen, nebo o pařez, ale pořád běželi, i když už nemohli. Několikrát museli použít pár kouzel, aby se ubránili palbě kleteb, jenž za nimi Smrtijedi vysílali, ale celkem to zvládali, dokonce občas zasáhli svůj cíl. Pak se ale museli rozdělit.

Lily, běžela prostřední cestou, James vpravo a Sirius vlevo, a každý z nich sám. Smrtijedi se ale také rozdělili a hnali se za nimi jako o závod. Lily byla zoufalá,věděla, že jejich šance jsou mizivé vzhledem k tomu, že byli sami, nevěděli, kde jsou a teď se navíc rozdělili, Docházel jí dech a síla a za sebou měla přinejmenším sedm Smrtijedů, jenž jí zřejmě nehodlali nechat být.

Siriusovi se podařilo dva ze svých pronásledovatelů setřást, ale neviděl na cestu a navíc tu bylo teď spousta překážek, některé opravdu těžko překonatelné, jako například velké stromy, balvany a spousta malých pařezů.

James zase neviděl na cestu, protože se ocitl v obzvlášť temné části lesa, kde neprosvítal mezi korunami stromů měsíc, takže tu byla naprostá tma.

Každý z nich několikrát upadl, měli všichni tři spoustu lehkých poranění, James si něco udělal s rukou, když zavadil o obrovský kořen vyvráceného smrku, Lily si poranila hlavu a teklo jí z ní solidně velké množství krve, jedině Sirius přišel na dobré řešení. Když ho smrtijedi na okamžik ztratili z očí, proměnil se ve velkého černého psa a honem pelášil najít Jamese nebo Lily. Zjistil ale, že takhle mu už vůbec nejdou překonávat velké popadané stromy a tak se musel opět proměnit. Právě ve chvíli kdy si všichni tři začínali zoufat, ocitli se na kraji lesa, v rozestupech asi deset metrů od sebe, ale za nimi letěl vzduchem přímo sám Voldemort. Jak se po něm pořád ohlíželi, nedávali pozor, kam běží, a proto všichni tři hlasitě vykřikli, když jim zmizela půda pod nohama.

Najednou letěli vzduchem, Lily hlasitě a barvitě cestou do nějaké propasti nadávala na inteligenci McGonagallové a Brumbála za to, že je poslali na tak stupidní školní trest, James křičel a Siriusovi se promítal celý život před očima.
"ten idiot, magor, kreton, degen a imbecil Brumbááál!" křičela, Lily, ale najednou dopadla, přímo do ledové vody. Mokré oblečení ji táhlo ke dnu, byla unavená a neschopná boje se studenou vodou, padala temnotou a zavíraly se jí oči…

James se rychle vynořil a hned se rozhlížel, kde to jsou. Byli uprostřed několikakilometrového, Bradavického jezera. Vedle něj se po chvilce vynořil Sirius, ale Lily stále nikde, jen na místě, kam dopadla, byla trochu rozvířená voda. James na nic nečekal a honem se opět ponořil, aby Lily, našel. Musel plavat několik metrů do hloubky a právě, když měl pocit, že už nevydrží s dechem, zahlédl rudé vlasy. Honem tam doplaval a se skoro utopenou Lily pořádně zatřásl. Otevřela oči, a když ho uviděla, rozhodla se, že přece po tom všem co dnes zvládla neumře jen proto, že se jí nechce plavat, Kopla nohama a plavala vzhůru.

Konečně se oba dva nadechli a Lily se dezorientovaně rozhlížela kolem. Z rány na hlavě jí teklo stále mnoho krve a měla pocit, že to s ní sekne, chtělo se jí hrozně spát.
"Lily, vydrž, musíme doplavat ke břehu!" přesvědčoval ji Sirius, protože viděl jaké má úmysly. Kývla a udělala několik temp a pak několik dalších. Vzpomněla si, jak chodila kdysi plavat, když ještě byla na základní školu a to jí připomnělo, že plavat se dá i automaticky,nebo alespoň že ona to uměla. Po několika dalších tempech se dostala do rytmu, přivřela oči a plavala a plavala. Kluci vedle ní se také snažili, James byl docela dobrý plavec, jen Sirius měl kdysi s tím problémy, ale také se držel.

Po dvaceti minutách se konečně dostali na mělčinu. Lily se nedařilo vstát, už to nemohla vydržet a klížily se jí oči. Sirius i James ji tedy museli podpírat a když si všimla, že jsou pod starým dubem, na školních pozemcích, zhroutila se do trávy a unaveně zavřela či. Už jí bylo jedno, co bude dál. Sirius s námahou vyslal mluvícího patrona k McGonagallové, kterým jí stručně vysvětloval, že je napadli smrtijedi a že leží na břehu jezera a očekávají pomoc. Potom sebou spolu s James prostě také praštili na zem.

Když je lidé z hradu našli, odnesli, Lily na ošetřovnu a James se Siriusem museli jít k profesorovi Brumbálovi a říct mu co se stalo. Když šli ve dvě hodiny v noci konečně spát, byli hodně vyčerpaní a tak si prostě lehli do postelí a nic neřešili.

Lily madame Pomfreyová uložila, postarala se jí o zranění a pak ji nechala spát. Lily si ale najednou připadala čilá a vybavilo sejí, že v jednu chvíli za ni běžel Smrtijed, jenž měl černé, švábí oči, jenž znala a velmi dobře. Byly to oči jejího bývalého kamaráda Severuse Snapea.

Kapitola 11 Procházka při měsíčku 1/2

17. listopadu 2009 v 18:02 | Elin7 |  Proč mně nenávidíš
Takje tu po dlouhé doě další kapitola. usím říct,že mi chyběla inspirace, ale dnes mně to ěnajk chytlo, takže jsem to zvládla. Jinak, doufám, že jste namně hrdí, protože povídka právě přesáhala 100 stránek, což považuju za velký uspěch, take snad se vám nová kapitola bude líbi a napíšete mi komenty. Díky moc.
Vaše Elin7

Od Halloweenu uběhl týden. Den po oslavě byla většina Nebelvírských přejetá jako parním válcem a mezi Lily a Siriusem Blackem se utvořilo velké přátelství, ale James-jenž si pokazil její mínění o něm tím, že se jí hned po probuzení ráno, zeptal jestli půjde na rande a způsobil tak, že se opravdu pozvracela- na tom byl ve svém vztahu s Lily spíš stále hůř. Dokonce ho jednou naštvaně pobodala brkem, když psala dopis domů a on ji vyrušil.

Siriusovi a Leah se oproti tomu dařilo výborně. Svůj vztah sice stále úspěšně tajili, ale i tak si tu užívali až, až. Lily se podařilo udělat pro ni a pro Marris spolehlivý rozvrh opakování ke zkouškám a tak byla Leah se Siriusem vždy právě v době, kdy Lily s Marris byly v knihovně, nebo ve společenské místnosti. Sirius byl k Leah velmi pozorný a každé jejich rande bylo originálem. Prozradil jí jednu tajnou chodbu do Prasinek, takže spolu chodili občas ke třem košťatům, brával ji do kuchyně, chodili na Astronomickou věž, nebo v noci k jezeru. Naštěstí si jich nikdo nikdy nevšiml, jen Siriusova abstinence, co se týkalo balení holek, byla ostatním poněkud nápadná, ale zatím to nikdo neřešil.

Malfoy byl pořádně naštvaný, že mu Lily na plese, tak úspěšně zdrhla a občas se na Lily díval tak divně až ji z toho mrazilo v zádech, ale nechala to být. Měla jiné starosti-Thomase. Nevěděla co má dělat. Vypadalo to, že ji má upřímně rád a zleží mu na ní, ale ona ho viděla pořád víc jako kamaráda, než jako přítele. Jistě, byl hodný a snažil se, ale čím víc poslouchala, co cítí Leah a srovnávala to se sebou, tím více věděla, že takhle by to správně být nemělo. Chyběl jí ale někdo s kým by si o tom promluvil, protože Marris nechtěla zatěžovat a Leah byla poslední dobou příliš poblázněná a mírumilovná, dokonce, jednoho večera přišla z rande a vynadala Ollie, že chtěla zabít pavouka nad svou postelí, takže by jí něco jako rozchod akorát pobuřovalo. Lily tedy brutálně postrádala někoho, s kým by mluvila o sobě, proto své problémy odkládala a místo toho trávila většinu času psaním svých prací na bysrozorský kurz.

James také byl pořád v knihovně a psal svá pojednání, ale protože vždy když tam viděl i Lily, nemohl se soustředit, šlo mu to podstatně pomaleji. Měl trochu starosti o své rodiče, protože byly bystrozorové a v boji s Voldemortem ztratili už mnoho kolegů, takže James se poněkud obával i o ně, ale byli velmi schopní, takže jim mohl věřit. Hodně se také věnoval famfrpálu. Naštěstí se nepotvrdily jeho obavy o tom, že vztah Siriuse a Leah nějak ohrozí jejich tým, protože ti dva byly tak dokonale sehraní, že jim to možná ještě prospělo. Měl také radost z ostatních členů týmu, kteří se stále zlepšovali, a James si nemohl představit, že by další zápas prohráli.

Ale ani James, ani Lily netušili co všechno jim listopad přinese.

V úterý, zrovna když všichni šli z přeměňování, zastavila, Lily, Siriuse a Jamese profesorka McGonagallová.
"Počkejte na mně, Pottere, Evansová a Blacku, potřebuji s vámi mluvit!" zavolala za nimi, když vycházeli z učebny. James a Sírius se prostě zastavili a čekali, zatímco Lily poněkud nervózně řekla Marris a Leah, aby šly napřed a také se zastavila.
"Jde o váš školní trest!" oznámila profesorka, když zbytek třídy odešel.
"A za c-jo ahá!" Siriuse se s úšklebkem podíval na Lily a ta lehce zrudla.
"Ano pane Blacku, je vidět, že vám to dnes obzvlášť myslí, po té co se vám povedlo, změnit své křeslo na rybu, místo na krávu." Zpražila ho profesorka McGonagallová pohledem.
"No, takže uvažovali jsme, kam vás poslat, vzhledem k tomu, že čistění záchodů, byste mohli přenechat jiným a tak…" profesorka se dramaticky odmlčela
"…půjdete do Zapovězeného lesa a seženete tam jednu vzácnou rostlinu, jenž potřebuje madame Pomfreyová, jako lék pro slečnu Crosiovou." Dořekla profesorka a všichni na ni chvilku zírali.
"Paní profesorko, ale já myslela, že studenti do zapovězeného lesa nesmí?" zeptala se Lily trochu zaraženě. Ne že by měla strach, ale přece jen se jí nelíbila představa procházky při měsíčku, v zapovězeném lese, plném nestvůr (včetně Jamese).
"Ano, ale ve vašem věku už se to nebere tak vážně a navíc, nežije tam nic, s čím by si student sedmého ročníku nedovedl poradit a v nejhorším to pan Black přeměnění v rybu." Povzbudila ji profesorka McGonagallová, potože jí byla Lily vždy sympatická.
"Paní profesorko, je to skvělé, Evansová neboj se, já tě ochráním!" zvolal James a prohrábl si vlasy
"Pottere, to mně na tom děsí nejvíc." svěřila se mu Lily a Sirius se rozesmál
"Takže v sobotu o půl deváté, se dostavte do vstupní síně, dostanete pomůcky a informace." Sdělila jim profesorka, jako by je informovala o dovolené v Karibiku. Všichni přikývli a ona odešla.
"Tak jdeme na oběd, ne?" zahlaholil Sírius a táhl trochu zaraženou Lily a veselého Jamese směrem ke schodišti.
"Tak nakonec nám to rande přece jen vyjde!" řekl James plný radosti.
"Pottere, nezapomínej, že rande ve třech už dávno není v módě." Usmála se Lily vděčně na Siriuse a James měl chuť ho do soboty zranit, něčím hodně ostrým.
"Ale Evansová, v nejhorším, se můžu proměnit v rybu!" předstíral Sirius že ji utěšuje a Lily se musela rozesmát. Se Siriusem si od toho plesu velmi rozuměla a viděla v něm skvělého kamaráda.
"Hele, opakovaný vtip, není vtipem, pane Blacku!" zaparodoval James profesorku McGonagallovou.
"Jídlo!" vykřikl ve stejnou chvíli Sirius a vrhl se k Nebelvírskému stolu a začal si nabírat na talíř všechno co viděl. K Lilyně smůle, si sedl k Leah a Marris(která myslela, že se radostí zblázní) a James si jako věrný psí ocásek, sedl hned vedle něj, takže Lily bylo jasné, že s nimi bude muset onen oběd přetrpět, ať chce nebo ne.
"Co vám chtěla?" vyzvídala Leah, hned jak všichni seděli.
"Řekla nám, že půjdeme jako školné trest do lesa na houby!" postěžovala si Lily a pro změnu se rozesmál Sirius.
"Evansová, ty jsi poslední dobou nějaká vtipná, víš vůbec, že v zapovězeném lese, opravdu rostou houby a hříbky to nejsou?" zeptal se a James vyprskl smíchy. Oběma se vybavila situace z loňského roku, kdy ve svých přeměnách spolu s Rémusem, za úplňku běhali po Zapovězeném lese a Sirius měl takový hlad, že sežral nějaké houby a pak byl, jako kdyby vypil sud osmdesáti procentní slivovice.
"Tím si tak jistá nejsem, protože záleží na tom, jestli jsi je tam viděl, když jsi byl střízlivej, nebo opilej." Podotkla, Lily
"Hele to vám teda nezávidím!" politovala je Marris a všichni se na ni podívali, Sirius a James protože si zase nemohli vzpomenout, jak se jmenuje, Leah a Lily, protože je překvapilo, že tak odvážně a hlasitě promluvila v Siriusově přítomnosti.
"Jo, nehledě na to, že radši bych šla sama, než s tímhletím duševně chorým…"Lily ukázala na Jamese
"…a s tímhletím, věčně něčím sjetým blbem." Ukázala na Siriuse.
"Taky se těšíme, Lilko!" řekl Sírius zatímco James nábožně na Lily zíral.
"Kde je vůbec Remus a Peter?" zeptal se Sirius honem, aby si holky nevšimly jak jeho kamarád málem slintá blahem že sedí naproti Lily.
"Remus je v knihovně a Peter se támhle cpe." Odpověděla Leah pohotově a Sirius na ni vesele mrkl.
"No já tam jdu ostatně také, musím vrátit knížku, takže se zatím mějte a Pottere, ty si nech od někoho koupit k Vánocům bryndák." Rozloučila se Lily a ještě jednou se podívala kriticky na poněkud omámeného Jamese.

"Ahoj, Reme!" pozdravila, Lily vesele, když mezi regály objevila Remuse, začteného do nějaké knížky.
"Nazdar, Lily, tak co vám McGonagallová chtěla?" zeptal se mile Remus a Lily se smutně usmála.
"Řekla nám jen o našem školním trestu, za tu rvačku." Vysvětlila a opět jí ve tváři lehce naskočil ruměnec.
"No snad se nestydíš za to, že jsi projevila svůj názor." Usmál se na ní povzbudivě Remus a Lily se nálada přece jen trochu zlepšila.
"Chtěla jsem s zeptat-" začala, Lily, ale najednou se za nimi vypadalo z regálu mnoho knih, jak se je někdo snažil odsunout, aby skrz ně viděl.
"Co to sakra-Seve…chci říct, Snape, co to…?" Lily si zmateně prohlížela svého někdejšího kamaráda a ten jen rychle něco zamumlal a utekl.
"Kdo to byl, to jste byli vy?" hnala se k nim naštvaná knihovnice.
"Ne, promiňte, dáme to do pořádku!"omluvila se Lily honem a mávla hůlkou, aby se knihy navrátily na původní místo.
"Jestli se tu budete takhle chovat, tak už sem nechoďte!" vřískla knihovnice a probodla je pohledem. Oba tedy raději popadli své brašny a vyšli z knihovny ven.
"Ta je teda zase příjemná." Zabručela, Lily, Remus se jen mile usmál a oba šli na další hodinu.
***O***
"Ahoj, dáš mi opsat úkol z formulí?" Sírius právě přisel pozitivně naladěný ze schůzky s Leah a teď dělal psí oči na Jamese, jenž jen nepřítomně přikývl a dál sledoval Lily jak hraje s Marris kouzelnické šachy.
"Ty jsi na ní normálně závislej!" zasmál se Sirius, když si všiml kam James kouká. Ten jen zasněně přikývl a už asi posté se ptal sám sebe, jek je možné, aby se někomu tak krásně rozzářili oči, když se zasměje.
"Hele, to je vážné, možná bychom ti ji měli už konečně vymazat z hlavy." Navrhl Sirius a zatvářil se, jakože přemýšlí.
"Nech si ty svoje kecy!" odbyl ho James a dál zíral na Lily
"Mimochodem, jak se těšíš na náš sobotní výlet? Evansová nevypadala moc nadšeně." Popichovala Sírius a James se na něj zaškaredil.
"Hele, co kdyby sis ten úkol napsal sám?" pohrozil kamarádovi, když se v provokování chystal pokračovat.
"S tebou je zase zábava, jako s mojí máti, když zjistila, že jdu do Nebelvíru." Řekl Sirius a šel za Lily, protože s tou se zaručeně nenudil. James chvilku pozoroval, jak Lily z legrace mlátí Siriuse pergamenem po hlavě a pak se rozhodl, že si půjde pro plány s famfrpálovou taktikou, aby je vylepšil.

***O***
Ve čtvrtek se na nástěnce objevilo oznámení, jenž zaskočilo a ovlivnilo, jak Lily, tak Jamese.

Žádáme všechny studenty sedmého ročníku, s příhodnou průpravou (NKU, studované předměty) kteří mají zájem o budoucí povolání bystrozora, aby se dostavili v pátek v 17:30 do učebny obrany proti černé magii.

Profesorka McGonagallová

Protože Lily, James a pár dalších se právě toto oznámení týkalo, vzbudilo to rozruch.
"CO myslíš, že po vás budou chtít?" zeptala se Leah, když spolu s Lily dělaly esej z bylinkářství.
"To nevím, ale doufám, že nepůjde o nic závažného, protože, pokud to bude závažné, bude chvilku trvat, než nám to vysvětlí a nevím, jestli tak dlouho vydržím s Potterem v jedné místnosti." Zamyslela se Lily a Leah se pousmála. Lily vždy přemýšlela jinak než ostatní.
"Ach jo, co tam mám ještě napsat?" změnila Leah téma, protože ať se snažila, její esej stále nebyl dost dlouhý.
"a máš tam všechny základní informace?" zeptala se Lily a hmátla po Leině práci, protože tu svou měla již dopsanou.
"Jo, mám, ale už jsem unavená." Postěžovala si Leah a zavřela oči
"No jo, to máš z toho, že pořád někde randíš se Siriusem." Podotkla, Lily, zatímco dohledávala v knize, co by ještě mohla Leah do pojednání zapracovat.
"Já ho mám prostě ráda, na tom není nic špatného." Bránila se její kamarádka zarputile.
"Já proti tomu nic nenamítám a vím, že tajit to k tomu, je vážně dřina, ale můžeš místo půlnočních sedánek na astronomické věži s ním psát úkoly, když ti dodává tolik energie." Zasmála se Lily.
"No jo, moc vtipný, radši mi řekni co ty a Thomas?" snažila se to Leah zamluvit a Lily se zarazila.
"Dobrý." Řekla nakonec a Leah po několika dnech se konečně, opravdu podívala na svou kamarádku, starostlivě a zkoumavě.
"Trápí tě něco?" zeptala se
"Ne, je to v pořádku, vážně nic mi není." Odpověděla, Lily automaticky a Leah pokrčila rameny.
"Jestli ti nic není, tak proč s ním poslední dobou vůbec nejsi? Když s někým chodíš, tak bys s ním měla chodit třeba ven a tak…" odmlčela se Leah, protože začala vzpomínat na její včerejší schůzku se Siriusem.
"Je to v pohodě." Řekla, Lily nakonec a rozhodně vstala.
"Kam jdeš?" vyjekla překvapeně Leah.
"Za Alicií." Odpověděla, Lily a spěšně si balila věci.
"No…dobře, tak ji pozdravuj." Odpověděla Leah a Lily jen kývla a vyběhla po schodech do dívčích ložnic, aby si tam hodila tašku s věcmi a převlékla se do něčeho normálnějšího.

O chvilku později už šla k Havraspárské věži a doufala že narazí na někoho, kdo by jí mohl Alicii zavolat a že bude mít Alicie čas. Napadlo ji totiž, že si spolu dlouho nepopovídaly a teď to opravdu potřebovala, s někým kdo to má v hlavě v pořádku.
"Ahoj, mohla by jsi mi prosím zavolala Alicii Stewansovou, pokud tam je?" zeptala se Lily honem nějaké páťačky a ta kývla.
O chvilku později už k Lily přiběhla nadšená Alicie a nesla s sebou tašku s čokoládovými žabkami a jinými sladkostmi.
"Lily, zrovna jsem si říkala, že bych tě chtěla vidět a popovídat si. Mám proviant, řekni prosím, že jsi přišla abys mně vytáhla na pokec a že se někam zašijme a prodrbeme všechno co nás napadne." Spustila nadšeně černovláska.
"Tvoje umění jasnovidectví je vážně úžasné." Řekla, Lily zastřeným, věšteckým hlasem.
"Ach jo, škoda že nejsi v Havraspáru." Zalitovala Alicie okamžitě, ale Lily už ji táhla i s vším tím jídlem pryč.

Jé, tady je to dobré, tady zůstaneme!" řekla Alicie, když si našli pěknou starou učebnu v níž bylo několik lavic a celkem teplo.
"Mimochodem, hezký svetr."pochválila Alicie okamžitě, když si sedaly.
"Díky, vlastní výroba." Řekla, Lily a konečně se zase po dlouhé době cítila dobře.
"Tak jak se máš? Co Potter? Jak je ti? Co Thomas? A co jinak, nepotřebuješ něco?" začala Alicie starostlivě a Lily, měla chuť ji obejmout.
"No poslední dobou, mi chybí někdo jako ty." Začala
"Já ti vždy ráda pomůžu, to přece víš!" povzbudila ji Alicie k pokračování, když viděla, že Lily váhá.
"No takže, od té doby co Leah chodí se Siriusem je toho na mně už moc. Musím hlídat Marris, uklidňovat ji a dělat že se nic neděje. Je mi z toho na nic, vadí mi, že jí lžu že jí já i Leah akorát podrážíme nohy a děláme z ní tupce. Nechci o Marris přijít a nechci, aby se trápila, pořád doufám, že Leah to nakonec nějak vyřeší, ale nevím…Marris něco tuší, nebo alespoň cítí, neustále se s ní o tom musím bavit a pomáhat jí se školou a s úkoly. Do toho se snažím stíhat všechno správně, takže škola, píšu ty práce pro bystrozorský kurz, dělám navíc některé úkoly i za holky…také musím neustále psát domů, mamka je moc smutná a táta přepracovaný, babička je v nemocnici a mám o ně strach, že jim Smrtijedi, nebo někdo ublíží, bojím se, ž se jim něco stane kvůli mně. Potter pořád otravuje a nevím, jestli můj vztah s Thomasem je vůbec vztah. Mám ho ráda, ale jen jako kamaráda, ne jako skutečného přítele a bojím se, že je to málo, že mu ubližuju, a sobě také tím že se přetvařuju. Vadí mi, že neustále musím dělat, že jsem v pohodě, ale přitom jsem jakoby rozpolcená." Z Lily se ta slova přímo vyhrnula a hned když to Alicii řekla, tak se cítila lépe. Alicie se nahnula a kamarádku přátelsky a soucitně objala.
"Moc tě lituju, chtěla bych ti nějak pomoct…co se týče Leah, Marris a Siriuse, zkusila bych to být tebou ještě vydržet, ale promluvila bych si být tebou, alespoň Leah. Je to chápavá holka, a když ji poprosíš, aby se Siriusem trochu polevili a dávali si pozor, budeš mít více klidu. Řekni jí, že tě to unavuje a že potřebuješ, aby to chvilku vydrželi trochu držet na uzdě a dohodni se s ní, na nějakém ultimátu. Třeba, že pokud se Siriusem vydrží tři měsíce, tak to Marris řekněte a pokud ne, nemusí se to dozvědět, když se budete snažit. Ve škole je toho na tebe moc, takže prostě začni holky nechávat, aby si to psaly samy, Marris to alespoň zaměstná a Leah je chytrá dost, ta to zvládne. Ty se ale soustřeď na ty práce, aby ses dostala do toho kurzu, pak bude vše snazší. Rodiče pravidelně kontroluj, ujisti se, že se dost chrání a piš maximálně jednou týdně, víc ne, jinak tě to začne zmáhat a ani nebudeš vědět co psát. Smrtijedi jim neublíží, musíš doufat, že ty a tvoji rodiče jste dost nezajímaví. Pottera ti pomůžu zabít a s Thomasem si také promluv. Pověz mu fakta a vysvětli, jak to cítíš, je v celku hodný a třeba se to časem vyřeší samo." Vyjádřila se Alicie a znovu Lily, objala.
"Díky tohle jsem potřebovala slyšet." Řekla vděčně Lily
"Já ráda, však mně znáš, nemůžeš být pořád ten stroj na utěšování ty a navíc ti to dlužím z loňska." Pousmála se Alicie a obě si vzpomněli na dobu, kdy byl její bratr vážně nemocný a navíc se s ní rozcházel jediný kluk, kterého měla opravdu ráda, takže s Lily seděly mnoho hodin a dnů, než jí bylo trochu lépe.
"Když myslíš a to jsem ti ještě neřekla, že mám s Potterem a Blackem školní trest v zapovězeném lese." Zahořekovala, Lily a Alicie se rozesmála.
"Za tu rvačku? No jo no, tak to si užijte!" provokovala ALicie a Lily do ní šťouchla aby toho nechala.
"A co ty? Jak se ti daří? Nějaké novinky?" vyzvídala, Lily
"No snad jen že mám se už zase stěhuje-do Španělska a táta si pro změnu našel přítelkyni-Švédku. Brácha je pořád na Hawai a léčí se, já se snažím učit, abych mohla jít na to léčitelství a kluka teď nemám, i když znáš mně, tu a tam. Jinak se nic neděje." Poznamenala Alicie. Měla hodně zvláštní rodinu. Oba rodiče byli kouzelníci a rozvedli se, když bylo Alicii 7. Měly odlišné názory a tak dále. Alicie byla vždy půlku léta s mámou a půlku s tátou, stejně tak její bratr, dokud mu nebylo 17. Problém byl v tom, že její rodiče nebydleli každý v jiném městě, ale každý v jiném státě. Maminka Alicie byla velmi zvláštní. Původem byla Norka, ale vyrůstala ve Francii. Povahově byla úžasná. Extravagantní, živá, energická, veselá a hodná. Alicie zdědila půvab právě po ní, také byla černovlasá a modrooká. Díky svému názoru, že mudlové i kouzelníci se od sebe nijak neliší, byla schopná napsat několik knih pro kouzelníky o mudlovské etiketě, jejich světě a také jejich životě. Stala se také jednou z deseti nejznámějších módních návrhářek celého světa a žila velmi zajímavě a dobře, což bohužel pro Alicii znamenalo, neustálé se stěhování a časté chození na večírky.
Aliciin otec byl naproti ní hodně jiný. Po své čistokrevné rodině zdědil velké jmění a žil tedy dost snobsky, i když samozřejmě nebyl jako Malfoyovi, nebo Blackovi. Po rozvodu s Alicinou maminkou zůstal v Anglii a užíval si tu života, což také znamenalo, že měl neustále nové a nové přítelkyně.
Alicie si nejvíce e své rodiny rozuměla s bratrem Edwardem, jenž ji měl moc rád a každé prázdniny ji brával na týdenní dovolenou, například do Itálie, či na Bermudy. Bohužel před několika lety dost vážně onemocněl a pořád se z toho zotavoval.

"Já někdy tvé rodiče vážně nechápu." Poznamenala, Lily
"Jo, ale když jim to vyhovuje…" zamyslela se Alicie.
"Nechceš tu zůstat na Vánoce? Mně se domů moc nechce a spolu bychom tu mohly bruslit, blbnout a tak dále! Lils, prosím!" Alicie kamarádku přímo hypnotizovala.
"No já nevím, naši by mně asi měli rádi doma, ale zase na druhou stranu, Vánoce v Bradavicích to tu dlouho nebylo." Řekla, Lily
"Tak jim napiš a popros je, jestli jim to nebude moc vadit." Povzbuzovala ji Alicie a Lily, musela přikývnout, aby nechala toho svého prosebného pohledu.

"A hele, naše Bradavické krásky." Do dveří vešel Malfoy s potměšilým úsměvem.
"A hele, naše bělidlo." Oplatila mu to Lily a Alicie vyprskla smíchy.
"Copak Evansová, ta kocovina na plese trochu ublížila tvému mozku, co?" zeptal se Malfoy naštvaně
"Pro tvou informaci, kocovinu jsem měla až druhý den ráno a tvá starost není na místě." Upozornila ho Lily
"Cože tu tak samy? Nezapomněly jste si někde osobní ochranku?" vyzvídal Malfoy
"Pokud myslíš Blacka a Pottera, tak ti chrání jeden druhého a ne nás." Odpověděla Alicie a Malfoy si je chvilku měřil ne zrovna příjemným pohledem.
"Jak by se ti líbilo, nemít rodiče, Evansová?" zeptal se výhružně a Lily trochu zbledla.
"Pochybuju Malfoy, že ty bys dokázal otevřít u mudlovského domu branku,takže nemá cenu si představovat, ani že bys prošel domovními dveřmi." Bránila ji pohotově Alicie. Malfoy se chystal něco namítnout, když v tom se dveře opět otevřely.
"Evansová, Stewansová, vy jste mi chyběly!" zvolal Sirius, když vešel dovnitř a teprve teď si všimnul Malfoye.
"Co tu děláš Blacku?" zabručel Malfoy nevrle.
"No jak tak koukám, přišel jsem právě včas." Usmál se na něj Sirius.
"To je snad na dveřích cedule, DEN OTEVŘENÝC DVEŘÍ' ?" zeptala se Lily už poněkud dopáleně.
"Ne, ale měl jsem pocit, že slyším tvůj líbezný hlásek a ten mně dovedl až k vám." Vysvětlil jí Sírius.
"Tohle nemá cenu, s těmahle dvěma v místnosti nejde přežít víc jak pět minut, takže Alicie, doprobereme to jindy." Loučila se Lily spěšně a synchronizovaně s Alicií seskočily z lavic, na nichž seděly.
"Bezva, Evansová, nepotřebuješ doprovod?" zeptal se Sirius, jenž si až do teď vyměňoval výhružné pohledy s Malfoyem.
"Neuď naivní Blacku, od tebe doprovod fakt ne." Zchladila jeho nadšení Lily, ale Sirius se nedal a radši šel s ní, protože neměl na potyčky s Malfoyem náladu.