Prosinec 2009

Kapitola 13 Buch, buch-Sue

27. prosince 2009 v 19:10 | Elin7 |  Proč mně nenávidíš
Tak lidi, jak jste si možná někteří všimli, minule jsem omylem přidala i kousek 14. kapitoly, tak se omlouvám. Jinak, volejte "SLÁVA!" napsala jsem další kapitolu a budu se snažit psát dál, abych co nejdřív dohnala časovou mezeru. Snad se vám kapitola bude líbit a pořádně to okomentujete!
Ps:Nesso, shoda jmen je vážně jen shoda, já rpostě na ty mužská jména nemám halvu a nejdou mi vymýšlet...snad se nezlobíš

"To je skvělé!" prohlásila Leah, když Lily, vběhla do ložnice a oznámila jí tu úžasnou novinu.
"Jo to je, ale bude tam Potter!" řekla, Lily, ale pak se jí rozjasnilo ve tváři.
"Zas na druhou stranu náš instruktor je taky Matt Donley!" objasnila Leah, jenž jen nechápavě pozorovala, jak se nálady její kamarádky mění jako na semaforu
"Tady někdo kašle na Thomase!" podotkla Marris, vyhrabávající se z peřin.
"Ale prosímtě, to není pravda." Hájila se Lily, ale hlodalo v ní zrnko pochybností. Ano Thomas a jejich vztah jí poslední dobou dělalo starosti. Věděla, že on ji má rád a záleží mu na ní a také ho brala jako velmi fajn člověka, jenže spíš jako kamaráda. Byl milý, dalo se s ním příjemně povídat atd.…ale! Nemilovala ho a kdykoliv byli spolu, musela se snažit, přemáhat, hrát a dělat ze sebe někoho jiného. Jí chyběl někdo, s kým by nemusela neustále předstírat jak je jí s ním úžasně, jak je neustále veselá a v pohodě a jak jí nic, ani sebemenší problém nepodkope. Když byla s Thomasem, musely všechny pocity do ústraní a nahradit je jakási maska štěstí. Nevěděla proč. Ne že by Thomas s ní nechtěl o takových věcech mluvit, on sám byl k ní otevřený, jen ona k němu nebyla schopná toho samého.
"No nevím!" podotkla Marris kousavě a Lily ji radši ignorovala, protože neměla chuť na hádky, dohady či nějaké vysvětlování, obzvlášť když je mohly poslouchat Vegan a Ollie.
"Měly bychom jít na snídani." Povídala je Leah nenápadně k aktivitě.
"Jo, asi máš pravdu, jen si zkontroluju, že mám s sebou vše." Zamumlala, Lily a honem přešla ke své posteli, aby si její kamarádky nevšimly jejího ustaraného a zamyšleného výrazu.

***O***

"Je to tam!" křičel vesele Sirius a vrhl se na malou dívenku z druhého ročníku s níž začal tančit nepovedený valčík.
"Jo!" přikývl James šťastně a znovu si četl namodralý papír od ministerstva kouzel, aby si byl dokonale jist, že mu opravdu tolik štěstí přálo a dalo ho do skupiny s Lily a Siriusem a navíc k těm lepším.
"Také mám radost, ale měli bychom jít na snídani a navíc si chci dojít ještě do knihovny…"začal Remus, jenže pro jistotu zmlkl, když viděl, jak oba jeho kamarádi protočili oči v sloup.
"Souhlasím s Náměsíčníkem, už mám dost hlad." Podotkl Peter tiše a Dvanácterák s Tichošlápkem si povzdechli.
"Ok, ale pod podmínkou že do knihovny s tebou nemusíme, Remusi." Rezignoval James
"Já klidně půjdu, stejně musím vrátit pár knížek." Ozvalo se za nimi. Po točitém schodišti z dívčích ložnic právě scházeli Lily, Leah a ta blondýna, jenž se nejspíš podle Jamese jmenovala Mariana a podle Siriuse Massie.
"Jestli jdeš, Evansová, tak své rozhodnutí možná přehodnotím!" vyhrkl okamžitě James najednou mu představa knihovny nepřišla tak odporná jako předtím, když tam s ním bude objekt jeho touhy.
"Škoda, to by totiž výrazně ovlivnilo můj plán!" zamumlala Lily a Remus, jenžto jediný pochopil se rozesmál.
"Jdete na snídani?" zeptal se Sirius s úsměvem Leah a už ji chtěl obejmout, když k nim Lily, střelila varovným pohledem a vysvětlila to lehkým a nenápadným kývnutím k Marris. Sirius se zatvářil nechápavě, za to Leah okamžitě nasadila odtažitý a chladný výraz.
"An…ano jdeme a v…vy?" vykoktala jejich blonďatá kamarádka a snažila se, aby se jí před Siriusem nerozklepala kolena a působila jako dokonalá.
"Jasně." Odpověděl Petr nadšeně a zazubil se na ni. Marris se od něj poněkud znechuceně odvrátila a začala si náladu lepšit zíráním na Siriuse a Remus si v tu chvíli připadal jako v blázinci, protože Sirius zamilovaně hleděl na Leah a ta s lehkým náznakem také, James slintal po Lily, Peter po Marris a Marris po Siriusovi, takže na chvíli nastalo trapné ticho.
Nakonec to rozsekla duchapřítomně Lily a prostě zamířila k portrétu s nadějí, že ji alespoň její kamarádky budou následovat. Bohužel to nebylo nic platné, protože nejvíc ochotně šel za ní jenom James a tak se pouze celá zírací skupinka pouze dala do pohybu. Naštěstí Lily a Remus začali klábosit o úkolu na obranu proti černé magii, takže alespoň nevládlo ono podivné mlčení.

***O***
Po snídani je už čekal normální školní den, během nějž se nestalo nic jiného, než že Peter při lektvarech vytvořil tak hrozný lektvar, že ho Křiklan dal na převýchovu k Snapeovi. Ten na to nereagoval zrovna šťastně a tak mu James nechal nenápadně strašně páchnout ponožky, aby přestal Červíčkovi v jednom kuse nadávat.

Pak najednou bylo po obědě, skončilo odpolední vyučování a všichni, kteří byli ve skupině lepších, pro výcvik bystrozorů museli jít do jedné nepoužívané učebny na svoji první hodinu. Lily osobně byla dost nervózní, hlavně z představy, že zatímco všichni budou naprosto dokonalý, tak ona bude neschopná a strašně se ztrapní. Kluci měli podobnou starost, ale na rozdíl od Lily se snažili dělat, že jsou nebojácní, stateční a šlechetní, takže své obavy nedali najevo ani mezi sebou.

"Ještě si to můžeš rozmyslet a utéct!"To byla jediná myšlenka jenž Lily, měla, když v 15:00 přišla před učebnu číslo 31.
"Hele, Evansová, vypadá to, že tady mezi námi, bílými vránami jsi jediná samička! Tak to abychom toho využili!" poškleboval se jeden z jejích obdivovatelů z Mrzimoru, jehož jméno Lily neznala.
"No, abych byla upřímná-ty spíš než vránu připomínáš nanejvýš jakéhosi odpudivého zástupce z říše hmyzu, takže bych si být tebou nedělala velké naděje, že já jako bílá vrána tě budu brát na vědomí." Sykla směrem k němu a jeden z jeho výrazně sympatičtějších kamarádů se zasmál stejně jako James a Sirius, ale ti se spíše posmívali.
"Evansová a koho připomínám já?" vyzvídal Sirius
"O žádném tvorovi, jenž by se nízkou inteligencí jen vzdáleně podobal tobě jsme se v mé mudlovské škole neučili, ale mohu tě ujistit, že kdybych někdy o takovém slyšela, nebo ho dokonce objevila, osobně se postarám, aby nesl tvé jméno." Odpověděla se zářivým nevinným úsměvem a okamžitě se cítila lépe.
"A co-" chtěl se James zeptat
"-ty se radši ani neptej Pottere, protože nevím, jestli by to tvé ego uneslo." Přerušila ho Lily ve chvíli, kdy k nim došli Sue Wilhamsová, blonďatý muž s hnědýma očima, jenž byl nejspíš Jackson Loe a Matt Donley.
"Ahojda všichni!" pozdravila je Sue a vypadala, že je velmi ráda vidí.
"Čáu!" přidal se Matt a celkem povedeně napodobil Suein hlas. Ta na něj rozzlobeně pohlédla, ale zřejmě v prospěch okolí na to jinak nereagovala.
"Klídek vy dva." Prohodil k nim Jackson a pak přetočil oči ke studentům.
"Nazdar, ještě se neznáme, jsem Jackson Loe, ale klidně mi říkejte jen Jack." Řekl a přelétl je všechny pohledem. Na okamžik se přitom zastavil u Lily a ta měla pocit, že se mu docela zamlouvá.
"Tak jo, konec informací kdo komu má jak říkat, nebo v tom za chvilku bude pěknej bordel-jen tak mimochodem mně říkejte Sue-co kdybychom přestali stát před dveřmi šli dovnitř. Tam vám povíme pár informací a pro začátek si vás trochu roztřídíme a tak dále. No, a když na konci zbude čas, tak už si něco zkusíme." Řekla Sue věcně, při čemž už odemykala velkou učebnu a všem se naskytl pohled do velké velmi pěkně zařízené učebny. Byla velmi útulná, prostorná, vzdušná a příjemná. Byly tu čtyři lavice, takže přesně osm míst pro ně všechny a katedra jako v normální učebně, jenže katedra byla pro tři a ne pro jednoho. Kromě lavic a katedry tu ale bylo i malé dřevěné pódium, zřejmě na souboje, v rohu různé prapodivné nástroje, zřejmě na cvičení z nichž některé byly mudlovské(např. kladina, koza, provaz na lezení a dokonce i pár žíněnek), ale i některé jenž většina z nich nikdy neviděla(tři ostnaté tyče, tvořící pyramidu, podivný stroj s různými ozubenými koly a trámy jenž vypadaly jako ohořelé) Pak na policích po stranách učebny byli předměty typu kouzelná kukátka, lotroskopy, ale i obyčejné knížky, kolečka a jiné. Po stěnách nezaplněných policemi byly rozvěšeny různé obrazy a tabulky, na nichž byla, buď podrobně roztříděna a popsána různá obraná a útočná kouzlo, polohy při boji, popisky různých nebezpečných tvorů a třídění kouzelníků černé a bílé magie. Všechen nábytek, rámy obrazů a police byly z světlého dřeva stejně jako okenice několika velkých oken, jimiž do místnosti vnikalo velké množství světla.
"Musím říct, že tuto učebnu nám učitelé a ředitel vytvořili velmi pěkně, ale ve výukovém středisku to bude snad ještě lepší." Podotkl Jack a hodil svůj stoh papírů na katedru a na jednu židli si položil tašku.
"Můžete si klidně sednout, teď vás čeká dlouhá a nudná přednáška o pravidlech bezpečnosti, řádu výuky a jiných, jenž vám musíme přečíst, takže stačí když budete dávat pozor jen na konci, až k vám budu mluvit já, to co vám teď odříká Jack příliš vnímat nemusíte." Zakřenila se na ně Sue rebelsky a Jack se také uchechtnul a pak se před ně postavil a začal předčítat:
"Jménem ministerstva kouzel, výukového střediska bystrozorů a podpory pro výuku mladých čarodějů v Evropě vás nyní seznámím s okolnostmi výcviku bystrozorů…" většina lidí prostě vypla, jen Lily se snažila upřeně poslouchat, což ale moc nešlo když na ni Matt stále mile pomrkával a i Sue se snažila upoutat její pozornost a pořád ukazovala na Jamese a na Lily, při čemž předváděla různými(neslušnými) gesty jak moc se milují.

Konečně nudné předčítání skončilo a postavila se před ně Sue.
"Tak teď všichni dávejte pozor, protože to co vám nyní řeknu já je také důležité!"řekla a pro jistotu to řekla hodně nahlas, aby i ti, kteří do té doby jen zasněně hleděli na protější stěnu jí také věnovali pozornost.

"Tak jo, ráda bych vás jménem nás, vašich instruktorů přivítala na prvním pořádném kurzu! Vím, že správně měl být už od září, ale byli nějaké problémy s povolením a tak dále, takže jsme začali až teď. O to pilněji musíte pracovat, abyste byli co nejlepší. Všichni jak jste tady, tak jste tu, protože jste lepší než vaši spolužáci a možná právě vy jednou zachráníte svět. Bude vás to ale stát něco víc, než jen volný čas. Již dnes dostanete seznam úkonů, jenž budete muset plnit i během dní kdy kurz nemáme, ale k tomu se dostaneme později. Mějte na paměti, e to je váš život a život jiných, jenž právě vykonáváním zaměstnání bystrozora budete chránit. Tak konec do srdce promlouvajících řečí, teď obecně k tomu jak to bude celé probíhat. Takže jak jste si všimli je vás tu osm, což je dost na to, abych se vám povedlo vyhodit to tu do povětří. Proto občas můžeme výcvik zpestřit nějakou kravinou, že Siriusi a James, ale to neznamená, že při samotném učení se budete blbnout. Na to nemáme čas. Mimochodem, minimálně dva z vás ještě budeme muset přeřadit do druhé skupiny, protože je vás dohromady patnáct a v téhle skupině musí zůstat jen ti nejlepší, takže vás budeme sledovat a po prázdninách nás dva z vás opustí. To víte naše organizace stojí za starou belu, protože na ministerstvu je pořád teď spousta práce a tu a tam se něco nepovede udělat úplně přesně. Teď něco k nám. Já, Jack a Matt vás budeme školit a tím pádem jsme také zodpovědění za vše, co se naučíte, nebo naopak poděláte, což má své dobré i špatné stránky. Jendou z dobrých je, že jste teď naši svěřenci a my vám budeme i do budoucna dávat doporučení, takže kdyby se vám nepovedli příjmačky na vyšší odborné školení na bystrozory, tak vám naše doporučení může dost pomoct a navíc se z nás automaticky stávají i vaši konzultanti, takže až budete dělat pojednání, jenž se odesílají nejpozději do ledna a jsou součástí příjmaček, tak je s námi můžete prokonzultovat a my vám s nimi poradíme. Teď k těm špatným stránkám. Ta první je, že budete muset vydržet v naší přítomnosti poměrně dost času, což není něco po čem nejspíš zrovna toužíte a ta druhá je, že jak už jsem řekla něco poděláte, tak to je zároveň i naše chyba a já osobně vás uškvařím, pokud mi uděláte nějaký průser." Předvedla názorně, jak by to vypadalo, kdyby ji naštvali tím, že vzala jednu knihu a jakoby jí mlátila Matta, jenž se přitom smál.
"Jo a teď k našemu vzájemnému přístupu. Řekla bych, že my jsme pouze o čtyři roky starší, takže bude fajn si tykat a mít k sobě přátelský a pozitivní přístup. Možná některé z vás budeme protěžovat, ale neděláme to, protože nám jsou sympatičtější, ale protože máme nařízeno se intenzivně věnovat těm schopným. Takhle to prostě je a jakkoliv je to nespravedlivé, vy ani já s tím víc nenaděláme. Takže vycházejme spolu a bude to tu lepší.
A teď k poslednímu co vám chci říct je, jak to bude vypadat. My vás prostě naučíme jak bojovat, co nejefektivněji, za každé situace s kýmkoliv, jak si zachovat chladnou hlavu, rychle přemýšlet, spolupracovat, a jiné důležité věci. Jejich podrobný seznam si můžete přečíst támhle-"ukázala na jednu z tabulek
"-abyste se tohle všechno naučili co nejlépe v co nejkratším čase, musíme se všichni hodně snažit. Proto plánem je, že každou středu se budete učit tady-tři hodiny a každou neděli celý den ve výcvikovém středisku. Vím, že máte rádi volný čas-já taky, ale buď buďte bystrozorem, nebo povalečem. Být bystrozorem, ale obnáší nejen umění bojovat, ale i jiné schopnosti. První z nich je fyzická kondice a tady se právě dostáváme k jednomu z vašich úkonů, jenž musíte plnit-všichni do jednoho si zlepšíte fyzickou kondici, ať už hraním famfrpálu, nebo běháním-prostě je to nezbytné! Druhý úkon je teorie. Nebudeme se tu jí zdržovat, takže dostanete seznam knih, jenž se naučíte a pochopíte. Jsou ve školní knihově všechny, ale musíte si je prostřídat. Jsou všechny o věcech týkajících se základních vědomostí bystrozorů, takže to je historie, 1000 nebezpečných tvorů, příručka rozlišení kouzel černé magie od normálních a tak dále. Všech patnáct knih si povinně přečtěte do Vánoc, pak dostanete dalších patnáct. Tak tím končím s tímhle monologem a teď už vám jen Matt řekne, jak vás rozdělil." Domluvila Sue a všichni si přestali dělat poznámky z jejího výkladu nabitého informacemi. Matt vstal a postavil se na Sueino místo.

"Museli jsme vás rozřadit do menších skupinek a každá z nich dostane jednoho z nás, který na ně bude nejvíce dohlížet. Rozřazoval jsem to já takže si poslechněte verdikt."usmál se a začal potěšeně číst.
"Se mnou budou Evansová, Potter a Black-"
"-Tak to teda ne! Ty chci já, to je nespravedlivé!" vykřikla Sue a vstala
"Proč?" vyzvídal Jack nechápavě.
"S nimi je největší sranda a jsou nejšikovnější!" durdila se Sue
"Počkej, tak to je chci taky!" vyjekl Jack ukřivděně.
"Pozdě, ty mám já!" vyštěkli Matt a Sue dohromady.
"Hele, tak si je rozhodíme!" navrhl Jack
"Jenže já je chci všechny tři!" hořekovala Sue
"To je pravda, když jsou oddělení, tak to není tak zábavné!" souhlasil Matt. Lily, Sirius a James se po sobě podívali a v zápětí se odvrátili, protože měli chuť se rozesmát.
"Ale já chci tu zrzku taky!" nedal se Jack
"Pozdě! Ta je i spolu se Siriusem a Jamesem moje!" řekla Sue tvářící se, že půjde přes mrtvoly.
"Tak to uděláme takhle-já ti nechám Jamese a Siriuse, když mi necháš Lily." navrhl Matt snaživě.
"A co z toho budu mít já? Ty budeš mít hezkou zrzku, Sue kluky a já holou řiť?" zahučel Jack nesouhlasně.
"Já stejně kluky bez Lily nechci, když je s Jamesem, tak to je pořádnej hukot!" vřískla Sue
"Ale no tak Sue, vždyť to je výhodný obchod." Klidnil ji Matt
"Nepokoušej se nám namluvit, že je to výhodný obchod, prachsprostá krádež to je!" ječel Jack
"Budu ti měsíc chodit pro oběd, když mi je necháš všechny tři!" škemrala Sue.
"A co kdybych ti pro něj chodil já?" smlouval Jack
"Klidně vám pro něj budu chodit oboum, když mi je necháte."umlčel je oba Matt.
"A co je nechat si vybrat? Ať rozhodne jejich srdce-buch,buch-Sue, buch, buch-Sue"Sue napodobovala zvuk srdce a při tom si držela ruko na hrudi.
"Beru!" otočil se Jack na Lily, Siriuse a Jamese a pokračoval:
"Budu vám nosit spousty cukrovin z medového ráje a postarám se, abyste ve výcvikovém středisku dostávali větší porce k obědu."přemlouval je
"-buch, buch-Sue, buch, buch Sue!" přerušila ho Sue hlasitě.
"Také souhlasím, pořádně vám pomůžu s vašimi pracemi a budu za vás bojovat u příjmaček!" Matt musel už téměř křičet, protože Sue pořád opakovala:
"buch, buch-Sue, buch, buch-Sue!"

Když se ani Lily, ani kluci neměli k odpovědi, začali se jejich instruktoři opět hádat mezi sebou a třída se velmi smála. Po dobré čtvrt hodině se nakonec jakž takž dohodli, že si rozřazení nechají na jindy a proberou o někde v soukromí a pak se otočili ke svým žákům.
"Zbývá nám ještě hodina, takže bychom mohli zahájit výcvik nějakým lehčím cvičením, alespoň pro dnešek, příště to bude daleko tvrdší. Co navrhujete?" otočila se Sue na Matta a Jacka kteří pořád ještě byli trochu rozparádění po té hádce.
"No, tak co si jen zahrát přestřelku?" navrhl Jack a Matt souhlasil. Sue si ho přeměřila pohledem a pak přikývla.
"Tak jo, lidi, spočívá to tom že vždy dva protivníci budou na přeskáčku jmenovat útočná kouzla, nesmí se opakovat a ten komu první dojdou vypadává, vítěz postupuje do dalšího kola. Vše jasné?" vysvětlila jim to Sue věcně a všichni přikývli.
"Tak jo, udělejte si dvojice!" pobídl je Jack netrpělivě a všichni se honem začali rozhlížet kolem sebe. James a Sirius nejdříve chtěli být spolu, ale pak si to Sirius najednou rozmyslel a přitočil se k Lily, která nikoho neměla, takže Jamesovi nezbylo nic jiného, než být s tím klukem z Mrzimoru, jenž na chodbě debatoval s Lily o zoologii. Když se ruch uklidnil, Matt vyzval první dvojici na podium a přikázal jim mít hůlky schované.
"Přece jen bude lepší, když nebudete kouzlit na ostro, protože by to nemělo valný smysl a navíc byste si mohli ublížit." Dodal, když na něj všichni chvilku nechápavě civěli.
"Můžeme? Ok, první pojďte třeba vy dva!" kývla Sue na dva kluky z havraspáru. TI vylezli na pódium a začali na střídačku vykřikovat kletby, při čemž občas z kapsy, v níž sídlili jejich hůlky vylo pár jisker. Skončili u sedmnácti zaklínadel a pak šla další dvojice, až se dostalo na Siriuse a Lily. Oba dva vyšli na pódium a chvilku čekali, než jim Matt dal povel, aby začali.
"Expeliarmus" řekl Sirius a tvářil nehrdě, že tak pohotově vymyslel zaklínadlo.
"O, jak originální!" ušklíbla se Lily
"Mdloby na tebe" řekla a pak už oba se plně ponořili do vymýšlení zaklínadel, takže dobrou čtvrt hodinu vyjmenovávali spoustu zaklínadel, ale pak už si Sirius nemohl vzpomenout a Lily se samolibě usmála.
"Tak jak? Nemáme na to celý den!" popichovala ho a on nakonec musel přiznat, že už si na nic nevzpomene.

Podobně si vedl i James s "zástupcem z říše hmyzu" a tak nikoho nepřekvapilo, že proti sobě zůstali s Lily jako poslední.
"No, tak pro dnešek konec, rádi bychom viděli který z vás dvou je lepší, ale za deset minut musíme končit, takže bychom to nestihli." Řekl smutně Jack
"Ale určitě to někdy dohrajeme, ok pro dnešek finish a ve středu v 8:00 buďte ve vstupní síni." Rozloučila se s nimi Sue a všichni si pomalu začali brát věci.
"Tak jak se ti pořád daří, Jamesi?" zeptala se Sue, když si James zavíral brašnu.
"Sue, bez tebe náš život nestojí za nic." Vložil se do toho Sirius.
"To já přece vím, ovšem vidím že jste si za mně našli náhradu, není to ta tvoje zrzatá láska, Jamesi?" kývla Sue k Lily
"No jo, naše hvězda života, Evansová! Tam kde není ona, tam musí být smutný život a snad ani slunce tam nesvítí…" smál se Sirius a přitáhl k nim právě procházející Lily za ruku.
"Blacku, nech si své blbé vtipy pro jiné a mimochodem, víš, že se to k sobě náramně hodí? Ty to máš totiž přesně naopak, tam kde jsi ty, slunce nesvítí, takže vytváříme jakousi rovnováhu…" škádlila ho Lily.
"Což mi připomíná, že jsem se dnes ještě nezeptal; Evansová, co takhle rande?"vyhrkl James honem a při tom si prohrábl vlasy.
"To radši s Filchem!"odpověděla, Lily a přetočila svůj zájem na smějící se Sue.
"Odkud se vy všichni vlastně znáte?" tázala se jí
"No, dřív Jamesovi rodiče dělávali dříve na jakémsi letním soustředěním pro bystrozory, vedoucí a já tam s kamarády z Bradavic-"kývla k Mattovi a Jackovi, kteří k nim právě přišli.
"-jezdila a protože Jamesovi rodiče ho neměli kam dát, tak ho brali s sebou a Siriuse také když k nim přijel na prázdniny." Dořekl Matt.
"Sue, tak bych tu rád s nimi pokecal, ale musíme jít, máme tu poradu." Upozornil je Jack.
"No jo, tak čau děcka a pořádně si to rozmyslete, ke komu chcete jako k instruktorovi-buch, buch Sue!" rozloučila se s nimi Sue a táhla Matta i Jacka k východu, aby nemohli ještě něco dodat.
"Hele, pojďte, za chvilku máme trénink Jamesi, neměli bychom ho prošvihnout!"podotkl Sirius a všichni se vydali směrem do Nebelvírské věže.

***O***

Následující kurz už vypadal hodně jinak. Všichni se v osm ráno v neděli, pomocí přenášedel, dopravili do výukového střediska bystrozorů(kde to vypadalo úžasně a bylo vidět, že tady se opravdu dá naučit ledacos), kde je okamžitě přivítali jejich instruktoři a oznámili jim, že musí honem začít. Na řeči očividně nebyl čas, nejprve celé dopoledne strávili v tělocvičně, kde jim všem bylo dokázáno, že bez fyzické kondice nemohou kariéru bystrozorů vykonávat a navíc se tam velmi unavili. Na oběd měli jen dvacet minut(během nichž si kluci s Lily povídali s Mattem a Sue) a pak je každého dali do prostoru plného nejrůznějších tvorů typu Karkulinky, ďasovi, tůňodavové, bludičky a bubáci, s nimiž museli bojovat. Během toho všeho jim jejich instruktoři dávali rady, učili je jak provádět věci lépe a neustále je nutili k tvrdé snaze a práci.

"Až si zítra přečtete v novinách; zemřel na vysílení, tak budete vědět, že jsem to byl já a kdo za to může."nechal se Sirius slyšet, když je jejich instruktoři konečně propustili.
"Nemyslím, že to bude tak zlé a zvykneš si." Povzbuzovala ho Sue
"Zvyknout? Já? Nikdy! Bože za co mně trestáš!" zaúpěl Sirius nešťastně
"Lilynko, květinko, jestli už nemůžeš, tak já tě ponesu!" nabídl James unavené Lily
"Zas tolik se mi spát nechce." Odbyla ho.
"Hele, už máte ten úkol na přeměňování?" zeptal se poté Sirius
"Ne, proč?" nechápala, Lily
"No…doufal jsem, že mi ho dáš opsat." Vysvětlil Sirius a snažil se o nevinný kukuč.
"No co si o mně myslíš? Nejsem jako Remus, jednou se snaž sám!" ohradila se Lily
"Nojo, ale Remus je na ošetřovně s malým chlupatým problémem a já tomu nerozumím, tak nebuď plameňák a poděl se s kamarádem." Prosil Sirius úpěnlivě
"Můžeš to dělat se mnou a možná ti i půjčím knížku." Řekla Lily nekompromisně
"Můžu taky?" zapojil se James okamžitě
"HEJ, POČKEJTE!" volal za nimi někdo a za okamžik je doběhla Sue
"Vás ani nezajímá, jak jste byli nakonec přiděleni?" zeptala se s úsměvem
"Ani ne, podle tvého výrazu je jasné, že k tobě." Konstatovala Lily
"Vedle jak ta jedle, udělali jsme to jinak, Sirius a James jsou se mnou a ty s Mattem, ale protože ty jsi ve dvojici s Jamesem, tak vás budeme mít půl na půl a o nic nepřijdeme." Informovala Sue Lily a ta jen zalapala po dechu a zůstala na ni zírat.

Kapitola 12 Pottere, nehraj si s ohněm! aneb láska dokáže divy.2/2

24. prosince 2009 v 18:25 | Elin7 |  Proč mně nenávidíš
A druhá část:

Jak Lily, tak ani kluci si nepamatovali obsah svých testů. Byly tak dlouhé a každá otázka jak vyčerpávající, že měli všichni pocit, že ani nešla uspokojivě zodpovědět. Jak se ukázalo tři hodiny byl nakonec velmi krátký čas. Za celou tu dobu všichni neúnavně škrábali brky a některým více nadaným se povedlo dva brky i zlomit(Sirius ale tvrdil, že to bylo v zápalu nadšení). Když konečně všichni unaveně test odevzdali, některé slabší povahy sebou málem sekly, tolik je to celé vykolejilo.
"Oběd!" vykřikl šťastně Sirius když se všichni konečně dostali do vstupní haly. Lily jen unaveně zavrtěla hlavou nad tím jak někomu zvedne oběd náladu, ale právě v tu chvíli si uvědomila, že si dole ve sklepení zapomněla svetr.
"Hned se vrátím." Řekla klukům na vysvětlenou a našla nějaký použitelný výtah, aby se dostala zpět dolů. Zmáčkla příslušný knoflík a pak už jen čekala, až bude konečně v patře "Odbor záhad." Když vystoupila, rozhlédla se kolem. Nebyla si najednou jistá, v které místnosti to byli, protože dveří po straně tu bylo několik. Nakonec se rozhodla risknout ty jenž jí připadaly nejsympatištější. Jakmile je ale otevřela, byla si jistá, že to byla špatná volba. V místnosti do níž vešla, byli asi tři nepříjemně vypadající muži. Jeden z nich právě mluvil o jakémsi plánu, když dveře otevřela dokořán.
"Promiňte." vykoktala okamžitě a vyděšeně hleděla na jejich zlé výrazy.
"Co tu chcete?" vyštěkl jeden a Lily měla pocit, že už ho někde viděla. Vypadal obzvlášť nepřátelsky, nepříjemně a děsivě…
"Promiňte, nechtěla jsem se…" začala, ale přerušil ji.
"Co vůbec pohledáváte na ministerstvu kouzel? Kdo jste?" zavrčel a Lily v duchu uvažovala, jestli by nebylo nejlepší ty dveře přibouchnout a utíkat pryč co nejdříve.
"To je v pořádku Rookwoode. Je to Lily Evansová, studentka z Bradavic a je tu se MNOU." Řekl někdo za Lily a tase úlevně otočila na svého zachránce. Stál tam Matt Donley, očividně pobouřen mužovým chováním. Ten náhle na Lily hleděl s jakýmsi až příliš velkým zájmem.
"A co dělá studentka Bradavic na ministerstvu?" zeptal se nakonec stejně odměřeně jako Matt.
"Do toho vám nic není, ale je tu na bystrozorském kurzu. Teď pokud nás omluvíte…" řekl Matt a pokynul Lily aby šla s ním. Ta jen lehce kývla mužům na rozloučenou a vystrašeně zavřela dveře. Matt se na ni mile usmál.
"Doufám že vás Rookwood nevyděsil slečno Evansová." Řekl a zkoumavě na ni pohlédl.
"N…ne jsem v pořádku. Hledala jsem svetr, ale asi jsme byli jinde a však to znáte, orientace není to, čím by ženy oplývaly." Přikývla, Lily a snažila se zakrýt dozvuky šoku. Matt se upřímně rozesmál.
"No to vidím, vzhledem k tomu, že jste se sekla o šest dveří." Vysvětlil a Lily se také trochu roztřeseně zasmála.
"No jo no...příště byste tu kromě jmenovek měli dávat také mapu." Přikývla, Lily a Matt ji mezitím vedl do správných dveří.
"To bude ono." Řekla o minutu později, když našla na jedné lavici svůj svetr.
"Jdete na oběd?" zeptal se jí Matt opřený s ledabylým úsměvem o dveře.
"No ano, asi ano." Přitakala.
"Mohu jít s vámi?" také už mám trochu hlad…" ptal se Matt a hleděl, Lily do smaragdových očí.
"No, asi by to bylo lepší vzhledem k mé schopnosti ztratit se i na malém prostranství." Souhlasila, Lily a spolu s ním prošla zpět k výtahům.

***O***
Mat se ukázal jako obzvláště fajn člověk. Byl jen o tři roky starší, než Lily a řádným bystrozorem se stal teprve tento rok. Byl absolutně proti zabíjení mudlů, chodíval v Bradavicích do Nebelvíru, měl rád famfrpál, masový nákyp a hnědou barvu. I když se oba dva znali jen chvilku, stejně měli pocit, že se znají už od dětství hodin. Matt byl Lily až příliš sympatický…
Když po obědě(na němž k rozhořčení Jamese seděla s Mattem) se vrátili zpět do onoho sklepení, ale nyní tu nebyly žádné lavice nýbrž prostě naprosto prázdné prostranství.
"Tak pro dnešek vás už nebudeme moc přepínat. Váš první úkol je prostý. Rozdělíme vás do skupinek po pěti a vy se vzájemně budete snažit jednoduchými kouzly zneškodnit své protivníky ze skupiny. Kdo se ubrání nejdéle, ten dostane největší počet bodů kdo druhý, tak o trochu méně a tak dále…" vysvětlila jim a pak je prostě rozdělila. Lily a James byli překvapivě spolu. První šla Siriusova skupina a vzhledem k tomu že tam byli ti nešikovnější tak to Sirius zvládl a získal největší počet bodů. Pak přišla na řadu druhá skupina a nakonec James s Lily. Lily nejprve několika neverbálními kouzli odstranila dva z jejich protivníků a James dostal toho třetího, takže nyní stáli proti sobě. James se sebevědomě usmál a prohrábl si vlasy.
"Neboj Evansová, budu tě šetřit!" ujistil, Lily, která se okamžitě naštvala, pak ale vymyslela lepší plán.
"Ach díky Pottere, to je od tebe tak velkorysé." Řekla a přitom jakoby mimochodem mávla hůlkou, takže Jamese málem odhodilo dokonale provedené kouzlo impedimenta.
"Já vím." Řekla James a lehce uhnul, aby ho kouzlo nezasáhlo. Pak také mávl hůlkou a vykřikl:
"Imobilis!" Lily jen nevzrušeně švihla lehce hůlkou a kouzlo odvrátila, jenže v zápětí sama vyslala jiné kouzlo.
"Devithium."
"Protego" bránil se James a Lily se usmála, protože vymyslela dokonalý plán.
Misticum, Evardongo, Leaphem, Scaret!" vyslala přím hromadu kouzel jenž takticky nechala jít každé jiným směrem, takže James nevěděl kam uhnout. Nakonec se mu to ale povedlo.
"Škoda že to nevyšlo!" řekl teď už také lehce v ráži. Ještě než domluvil honem na Lily poslal další kouzlo.
"Devithium."
"Protego"křikla honem Lily
"Jaunestoc!"
"Korpus Detentius Máthes!"
"Evardongo!"
"Scaret!"
"Imobilis!"
"Impedimenta!" Teď už oba přešli na užší kalibr. Ani jeden se už neobtěžovali štíty a tak prostě jakoby tancovali nějaký předem nacvičený tanec. Oba dva se na sebe stále ale usmívali, James arogantně, lily pomstychtivě. Všichni na ně jen zírali, přece byl úžasný pohled na Lily jak elegantně a velmi ladně uskakovala, točila se, dělala kličky a vždy tak bezchybně a přesně, že James neměl šanci ji zasáhnout. Ten se naopak spíše mrštně skláněl a tu a tam předvedl cosi ze svých kousků, jenž uplatňoval na koštěti. Oba už byli mírně pocuchaní a bylo těžké odhadnout, který z nich vyhrává, protože tu a tam zaostával spíše James, někdy to úplně nevyšlo, Lily. Oba dva jakoby úplně zapomněli na okolní svět, James protože ho ten souboj nesmírně bavil, Lily, protože strašně chtěla nad Jamesem zvítězit. Začali po sobě střílet i neverbálními kouzly, takže se témě neustále buď překřikovali, nebo se jejich vlastní kouzla srážela, protože vylétávala z jejich hůlek příliš rychle za sebou.
"Tak co Pottere, nemám tě začít šetřit?" smála se Lily, když se jí povedlo udělat bezchybnou hvězdu, aby uhnula Jamesově spršce kouzel.
"Drahá Evansová, na to bych se měl spíš zeptat já tebe!" odpověděl jí James vesele, zatímco šikovně nadskočil, aby ho nezasáhlo Lilyino kouzlo mířené na nohy.
"Tedum ingarcátum!" vyštěkla, Lily nepříčetně. Kouzlo ale nezasáhlo Jamese, nýbrž část zdi, v níž zanechalo hluboký kráter.
"Evansová, těsně vedle!" usmál se na ni James
"Pottere, nehraj si s ohněm!" varovala ho, zatímco v duchu neverbálně vysílala další kouzla.
"Co se vsadit, že když vyhraju, tak se mnou půjde oheň na rande?" zeptal se James a Lily švihla prudce hůlkou, takže James málem skončil uškvařený zaživa jedním z opravdu těžkých kouzel.
"Pottere, neser!" odpověděla a James se rozesmál, v tu chvíli se Lily povedlo ho konečně zasáhnout, takže ho jedno kouzlo odhodilo, James se ihned zvedl a chtěl proti Lily vyslat něco na oplátku, ale přerušil je Suin hlas.
"Dobře, stačí, stačí!" zakřičela na ně se smíchem a oba si konečně zase uvědomili kde jsou.
"Bylo to skvělé, ale čekají vás další úkoly, takže oba dostanete body za vítězství, když se spokojíte s remízou." Řekla a stále se ještě smála, protože měla pocit, jakoby byla na opravdu dobrém filmu v kině.
"Fajn. Alespoň ušetříme Evansovou té potupy z prohry!" provokoval James Lily
"Pottere, ještě slovo a udělám z tebe muchomůrku!" zasyčela na něj nebezpečně Lily a na důkaz svých slov na něj namířila hůlkou.
"Klid, klid, vidím, že ho opravdu vášnivě miluješ, ale musíme pokračovat!" klidnila ji Sue vesele a zamrkala na Jamese, který na rudovlasou Lily vyzývavě hleděl.
Máte pravdu, z něj by stejně šel udělat nanejvýš jednobuněčný organismus." Přitakala nakonec Lily a svou zlost si šl vybít na smíchy se prohýbajícího Siriuse, kterému důrazně dupla na nohu, ale nebylo to nic platné, on se smál dál hlavně jejímu výrazu, jenž by jí záviděla i bohyně pomsty. Lily, protočila oči a podívala se na též se smějícího Matta, jenž jí ukázal zdvižený palec.
"Výborně, jak jste viděli, láska dokáže divy…" začala Sue, ale když pohlédla na Lily, která se jediná opět nesmála, raději větu nedokončila.
"…no nic, teď vás čekají zkoušky, jak si dovedete poradit v nečekaných situacích. Připravili jsme pro vás cosi jako překážkovou dráhu. Účelem bude ji zvládnout co nejrychleji a co nejefektivněji, takže nyní se za pomoci přenášedel přemístíme do jiných prostor, kde vám vysvětlíme více." Dokončila Sue svůj výklad a všichni se opět chopili buď smetáku, nebo tyče na věšení prádla.

Tentokrát dopadli do neidentifikovatelného lesa. Toho dne naštěstí nepršelo, ale teplo také nebylo, takže si všichni honem oblékli svetry a bundy.
"Tak jsme tu. Asi vás nezajímá, kde jsme, ale přesto vám to povím-nacházíme se v Megronském lese a jak vidíte, je tu opravdu krásně." Řekla Sue a všichni se ušklíbli.
"No, teda většinou…takže teď než se vrátíte do školy, půjdete všichni najednou cestou, jenž vám ukážu, budou vás na ní čekat různé nástrahy atd…takže si poraďte. A upozorňuji vás, že když budete běžet, tak to také nebude na škodu." Vysvětlila Sue a ukázala jim, kudy mají jít.

Li vyběhla ve chvíli, kdy se ozval hvizd z píšťalky. Snažila se běžet, ale ne zas tak rychle, aby vydržela. Prvních pět minut ji nic nepotkalo a s radostí zjistila, že má zatím před spolužáky, kteří běželi vedle ní náskok. Její cesta se tu a tam ztrácela a někdy byla naopak hodně zřetelná, ale kamenitá a strmá. První co ji potkalo, byla Karkulinka jenž na ni vyskočila z jakési napůl zakryté díry pod pařezem. Lily se jí, ale jen za běhu lehkým mávnutím hůlky zbavila a teď už se řítila dál. Další její překážkou byla obrovská hromada kamení, ale Lily jen použila zmenšovací a odstraňovací kouzlo, takže mohla jít dál. První vážný problém jí udělal bubák, jenž se před ní nečekaně proměnil v její mrtvou maminku, takže ji chvilku zdržel šok. Pak následovala řada přírodních překážek, několik nečekaných kleteb a pár tvorů jako vystřižených z domu hrůzy. Opravdovým problémem se ale stala velké cosi napůl bažina napůl velký příkop, jenž se nedalo nijak odstranit ani zmenšit, takže Lily bylo jasné že bude muset skrz. Chvilku přemýšlela co dál. Pokud to přeplave, zřejmě potká pár ďasovců a v cíly se objeví dost zaneřáděn, ale musí s tím něco dělat, protože tohle očividně byla překážka. Nakonec se rozhodla projít po břehu a hledat vhodné míso na přechod. Konečně objevila pár spadlých stromů, jenž jí vnukly inspiraci. Pomocí hůlky je nadzvedla a umístila, tak že vznikl jakýsi primitivní most. Po chvilce snahy se konečně dostala na druhou stranu. Měla pocit, že cíl už musí být blízko a tak se rozběhla jako o život. Konečně v dáli uviděla stát několik lidí a tak ještě přidala. Myslela, že bude první ale, když byla jenom kousek od nich, náhle se z cesty vynořil Potter. Bylo jí jasné, že tyhle závody nemůže vyhrát, ale bylo jí to jedno a snaživě běžela dál. Nakonec doběhli těsně za sebou a Sue se na ně pochvalně usmála.
"Super, to bylo rychlé, víc než jsem čekala!" řekla vesele a zapsala si jejich čas. James bujaře pomrkával na Lily a ta se snažila udržet, aby nedalekou ulomenou větev nevrazila Jamesovi do břicha. Za chvilku doběhli i Sirius a pár dalších až se nakonec objevil i zbytek, někteří dost zablácení a ušpinění.
"Výborně, tím to pro nás dnes končí. Pomocí přenášedel vás dopravíme do bradavic a výsledky se dozvíte další středu ráno, protože odpoledne už jsou první pořádné kurzy. Jsem ráda, že jste přišli a díky moc za snahu." Rozloučila se s nimi Sue a Matt pokynul Lily, jenž mu to opětovala úsměvem. Pak se všichni chytili koštěte, nebo tyče a vrátili se zpět do Bradavic.

**O**

VE středu brzy ráno už byla Lily vzhůru a nedočkavě uvažovala, jak a kdy se ony výsledky dozví. Měla trochu strach, ale ne takový ten strach jaký má člověk, když ho honí několik smrtijedů, ale ten cestovní, jenž každý zná, když jede na dovolenou do cizý země. Těší se, ale bojí se, co ho čeká, jaké to tam bude atd…přesně takhle se Lily cítila-lehce vyděšená.
"Lily, proč jsi vzhůru tak brzy? Zeptala se překvapně Leah, jenž probudilo Lilyino přecházení po jejich ložnici.
"Nemůžu spát, jsem zvědavá na výsledky těch bystrozorských kurzů." Přiznala, Lily a Leah se nevěřícně zakroutila hlavou.
"Prosím tě, určitě budeš ta nejlepší." Povzbuzovala ji.
"O to mi nejde, spíš mám strach, že bud mezi ostatními vypadat jako idiot, až mi něco nepůjde." Zesmutněla rudovláska.
"Hele, budeš tam chodit, aby ses to naučila, ne?" zeptala se Leah s významným pohledem.
"Ale stejně, by to mohlo být lepší." Řekla, Lily a v tu chvíli ji napadlo, že budou výsledky třeba viset na nástěnce. Honem přešla ke dveřím a nechala překvapenou Leah za sebou. Seběhla ze schodů do společenské místnosti a už z dálky viděla na nástěnce světle modrý papír a na něm pár jmen. S dusotem k němu dorazila a začala honem číst.

Výsledky rozřazení studentů do dvou studijních skupin na bystrozory
Dne 15 listopadu proběhlo rozřazování studentů Bradavic do dvou skupin, v nichž budou cvičeni na bystrozory, do dvou skupin, podle dovedností, schopností a nadání. Zde jsou výsledky rozřazení.

Skupina č. 1-Matt Donley, Sue Wilhamsová a Jackson Loe

Sirius Black
Billy Drustanng
Lily Evansová
Luke Harwed
Gregory Kopens
Arney Michigens
James Potter
Woring Yels

Dál už Lily nečetla, protože ji zaplavila obrovská vlna štěstí a nadšeně se musela rozběhnout za Leah, aby ji o všem informovala.


Kapitola 12 Pottere, nehraj si s ohněm! aneb láska dokáže divy.1/2

24. prosince 2009 v 17:54 | Elin7 |  Proč mně nenávidíš
Po dlouhééééééééé době jsem tu opět s novou kapitolou. Ještě na úvod bych ráda vysvětlila můj malý zkrat za poslední dva měsíce, takže-jsem na gymnáziu a do toho se snažím udělat ze sebe hudebního génia. Což mi samozřejmě žere čas a tak jsem poslední dva měsíce neměla téměř ani chvilku na psaní dalších kapitol, nebo častější komentování článků mých SB( na kolenouch vás prosím, odpusťte mi), ale protože pár z vás už se mně ptalo na novou kapitolu tak tady je. Je dost nudná a nezajímavá, budou tam všudpřítomné pravopisné chyby atd...ale je tu! Tamtadadá! A s ní také můj slib že už se budu snažit přidávat opět každý víked, nebo každé dva a teď o prázdninách ještě více, abych dohnala časovou mezeru a nikdo si nestěžoval na absenci nových kapitol. Tak doufám že alespoň pár z vás kteří mně nezavrhly po mé nesnaze psát, novou kapitolu okomentuje a ti ktřeí jsou uražení, tak těm se ještě jednou moc omlouvájm a slibuju že v následující době vám budu všechno komentovat, až vás to bude štvát :D. Veselé Vánoce, doufám že zítra vám prostřednictvím další kapitoly budu moct popřát veselý boží hod.

Lily, byla propuštěna z ošetřovny hned druhý den podvečer, když si madame Pomfreyová byla naprosto jistá, že její hlava je v pořádku. Ale i za tuto krátkou dobu měla, Lily asi 50 návštěvníků, kteří se chtěli vyptávat, čmuchat a tahat z Lily co se onoho sobotního večera událo. Lily to bylo vysoce nepříjemné a tak už pak rovnou řekla madame Pomfreyové aby dovnitř pustila pouze Marris, Leah, Alicii a Thomase. Jenže jak Leah, tak Thomas ani Marris se za celý den neukázali. Místo nich Lily, mluvila jen se Siriusem a Alicií, kteří se náhodou potkali na snídani, a společně šli Lily zvednout náladu. Alicie jí přinesla obrovskou kytici bílých lilií a Sirius spoustu vtipných keců, takže jí nakonec opravdu rozveselili.

James chtěl jít také se Siriusem, ale Alicie to rázně zavrhla, aby se Lily ještě nepřitížilo. Proto James raději napsal rodičům (kteří se o jeho nočním dobrodružstvím podivně dozvěděli), že přežil a že mu nic není. Když svůj dlouhý opis odeslal začal uvažovat o tom, co pro něj včerejší noc znamenala. Když viděl smrtijedy a co dokážou byl ještě odhodlanější do boje s nimi, ale příliš ho zaměstnávala touha vidět Lily, než aby byl schopný dělat něco užitečného.

"Tamtadadá!" zahučel Sirius, když se Lily v podvečer objevila ve společenské místnosti.
"Pokud paroduješ slona, tak tě musím pochválit-bylo to dobré!" usmála se Lily
"Evansová, ty žiješ!" zvolal James a rozběhl se k ní, div se nepřetrhl
"Jo, ale ne tvojí vinou!" sykla, Lily a narážela na jeho ne zrovna odvážné chování v lese.
"Co ty víš!" odsekl James, stále ještě nadšený že ji zase vidí.
"Neviděl jsi Leah, nebo Marris?" zeptala se Lily Siriuse tiše, protože se k nim už nahrnul houf lidí, kteří chtěli slyšet, co se v noci stalo.
"Ta blondýna tu byla před chvilkou, ale Leah jsem také nenašel." Odpověděl Sirius trochu zaraženě, protože mu zmizení jeho přítelkyně bylo stejně divné, jako Lily.
"No co se dá dělat." Odpověděla, Lily a chtěla něco dodat, když na sebe strhl James její i Siriusovu pozornost svou tradiční větou.
"Evansová, co takhle rande!" zahlaholil a prohrábl si vlasy.
"Až naprší a uschne!" odpálkovala ho Lily
"No, alespoň jsem to zkusil, však ty jednou podlehneš mému vrozeném šarmu!" usmál se James sebevědomě a opět provzdušnil svůj účes, alá roští.
"Dovol, abych se zasmála." Ušklíbla se Lily ironicky a raději se rychle rozloučila se Siriusem, aby mohla jít hledat kamarádky.

"Stejně mi to ale všechno nedává smysl." Obrátil se James na Siriuse.
"A co?" zeptal se trochu přihlouple jeho kamarád.
"No to všechno, co dělal Voldemort v zapovězeném lese, proč tam měl s sebou tolik stoupenců a proč se nás za každou cenu pokoušel dostat, když jsme zdrhali?" zamyslel se James a Sirius se zahleděl do krbu, v němž vesele plápolal oheň.
"No…" protáhl nakonec zamyšleně a pohlédl na Jamese.
"…školu asi napadnout nechtěl, to by se mu stejně nepovedlo, kvůli těm všem ochranným prostředkům, takže tam musel být z jiného důvodu další smrtijedi také. No a dostat nás chtěl, abychom neběželi za Brumbálem a vše mu neřekli, což jsme samozřejmě udělali." Vyjádřil se Sirius a v hlavě mu to usilovně šrotovalo.
"A co když…" začal pomalu James.
"…co když tam byl kvůli lidem ze školy? Uklouzlo mu to v souvislosti s tím že chtěl zjistit jak se Lily jmenuje. Třeba z nich hodlal udělat Smrtijedy…"vyhrkl
"To mi nedává logiku." Přerušila ho Lily, jenž se vrátila, protože v ložnici holky nenašla a jinam se jí jít nechtělo.
"A co tam teda dělal?" zeptal se James Lily dychtivě, protože měl pocit, že má nějakou myšlenku.
"Třeba se šel podívat…nebo tam měl nějaké setkání, protože si myslel, že nikoho nenapadne ho čekat jen kousek od místa kde je Brumbál a od pravděpodobně jednoho z nejzabezpečenějších míst v zemi." Vysvětlila
"Také možnost." Přitakal Sirius a Lily se na něj usmála

***O***

Nakonec celý večer prodebatovali na téma "Lord Voldemort a jeho drobný piknik v zapovězeném lese při velkém slejváku."a docela solidně se pobavili, když si představovali jak ho ta bouřka i se smrtijedama splachuje přímo do jezera v němž se ocitli oni. Ve třičtvrtě na jedenáct už byli ve společenské mísnosti poslední a tak jen zasmušile probírali, jak se stanou bystrozory a jednoho krásného dne budou dělat ze smrtijedů salám. Právě v tu chvíli vběhla do společenské místnosti Marris a za ní se hnala Leah.
"Kde jste byly?" obořila se na ně Lily a obě na ni omluvně pohlédli.
"Promiň, ale navalily se na nás domácí úkoly a myslely jsme, že tě pustí hned ráno, v ložnici na své posteli máš vzkaz." Omlouvala se honem Leah a úzkostně na kamarádku pohlédla.
"No, to nevadí, návštěv jsem měla až moc a je dobře že jste s těmi úkoly pohly." Odpustila jim Lily velkoryse a doufala, že jednou se jí to vyplatí, protože urážet se vážně nemělo cenu a do budoucna měla alespoň cosi jako pojistku, že pokud nastane podobná situace, její kamarádky to snáz pochopí.
"Jak je ti?" optala se Leah a zkoumavě si Lily, prohlížela a hledala stopy po únavě, bolesti či nemoci.
"Jsem v pohodě." Řekla, Lily a Leah se omluvně usmála.
"No, tak já si půjdu lehnout, jsem úplně utahaná." Řekla Marris a rychle vyběhla po schodech k dívčím ložnicím. Leah si k nim ale přisedla a hned jak Marrisin kroky ustaly, rozmluvila se.
"Promiň, ale Marris začíná něco tušit a nechtěla jsem v ní vzbudit jakékoliv podezření, takže jsem ráno nešla se Siriusem a Alicií, aby si nemyslela, že …" nedokončila Leah větu a Sirius nechápavě těkal očima mezi Lily a Leah.
"Je tu něco co bych měl vědět?" zeptal se, když se ani jedna neměly k vysvětlení.
"Ne!" vyštěkly obě
"No klidně, s tejně to z jedné z vás vytáhnu." Odpověděl sebevědomě a Lily ho i přes pozdní noční dobu čile nakopla.

***O***

Uběhl týden. Vše bylo jako jindy, ale Lily poslední dobou trápilo mnoho věcí a ona nebyla schopná se plně koncentrovat na nic tak všedního jako je škola, takže prostě všechno dělala automaticky a přitom přemýšlela o všem, co se jí poslední dobou přihodilo. Nejvíce ale myslela na své setkání s Voldemortem. Nevěděla proč, ale měla pocit, že kdyby opravdu chtěl, mohl je všechny zabít, aniž by ona, Potter, nebo Sirius řekli famfrpál. Také uvažovala nad jeho slovy o "jejich spolužácích". Bylo jí jasné, že ať už byl blízko Bradavic z jakéhokoliv důvodu, rozhodně je tam neměl náhodou a také je "náhodou" nedonutil obléct se jako Smrtijedi. Bála se ještě více o svou rodinu, ale její největší starostí byl někdo úplně jiný.
Poslední dobou na ni neustále hleděly černé oči jejího bývalého kamaráda Severuse Snapea. Nevěděla proč, ale právě fakt, že měla pocit, že je jeden z oněch "spolužáků" ji nejvíce zatěžoval. Možná to bylo, protože cítila pocit viny, když si vzpomněla, jak se na něj vykašlala v pátém ročníku, nebo protože i přes všechnu snahu ho měla stále kamarádsky velmi ráda, nebo ji prostě děsila představa, že by proti němu měla v budoucnu jako bystrozorka bojovat. Vždy když mu Lily jeho pohled opěovala bylo jí ho najednou líto. Cítila smutek z toho, kam se dostal a nejvíce se bála, že a to sama může. Když se s ním přestala bavit, nuž na něj neměla žádný vliv a právě teď by si ze všeho na světě nejvíc přála mu říct, že jí na něm sále záleží a že udělá cokoliv, aby nebyl smrtijedem.

James jakoby četl, Lily myšlenky. Štvalo ho, že poslední dobou se opět dívá na Snapea a tak se Siriusem zahájili tvrdější útok na něj, ale dali si pozor, aby je Lily nenačapala, protože jim bylo jasné, že by to byl solidní rachot, z nějž by si mohli odnést i pár boulí. Pořád ho ale sžírala strašná žárlivost na Thomase Johanese, který se s Lily neustále někde cucal. Jamese uspokojovalo snad jedině to, že mu to neopětovala nijak nadšeně a podle toho co viděl a slyšel od Siriuse, jenž to slyšel od Leah, tak už ho Lily, neměla ráda tolik jako dřív.

V sobotu podvečer seděla Lily v křesle, četla si knihu a snažila se soustředit na její stránky, místo na úvahou, jak by mohl Voldemort zjistit kde její rodiče bydlí a upřímně doufala, že se natolik štítí mudlů, že by nepoužil google, ani telefoní seznam.
"Tak jak se těšíš na zítřek, milovaná Evansová!" přišel k ní James nadšeně a přitáhl si křeslo, aby byl Lily co nejblíže.
"Cože, co…?"zakoktala, Lily, napůl vyjevená z jeho nenadálého příchodu, napůl už dopálená z jeho drzosti.
"No na náš první výlet do Londýna na bystrozorský kurz."objasnil James a Lily, svitlo v tváři pochopením.
"Aha…" odpověděla a najednou si připadala hloupě, k čemuž zrovna nepřispěl Jamesův smích.
"Ale copak, nějak jsi vyvedená z mé přítomnosti." Popichoval ji vesele. Měl dobrou náladu z představy dnu stráveného s Lily a k tomu přispívalo i to, že Johanes nejel.
"To víš že jo!" odfrkla si Lily a s notnou nelibostí přihlížela, jak se James naklonil, aby jí byl co nejblíže.
"Tak těšíš se?" zopakoval svou otázku.
"Na den v tvé přítomnosti? To určitě." Odbyla ho Lily, ale uvědomila si, že se těší, až znovu uvidí usměvavého Matta Donleyho.
"Jen si to nalhávej dál, ale přijde den…" prorokoval James a přitom napodobil výraz jakéhosi hlubokého transu.
"Ano, přijde den, kdy ti padnu do náruče a budu zamilovaně prozpěvovat, ale do té doby bych ráda stihla ještě pár drobných detailů, jako například dočetla si tuhle knihu." Usmála se Lily sarkasticky a James přesunul svůj zájem na onu bichly.
"Co čteš?" řekl zaujatě.
"Ty bys nepochopil." Ignorovala ho Lily, protože se naklonil ještě blíž, takže už cítila jeho horký dech.
"Co ty víš?" usmál se na ni a jí se na okamžik zdálo, že všechno jeho arogance je pryč, ale v příštím momentu dostala chuť mu vrazit, protože si zajel rukou do vlasů.
"Vzhledem k tomu, že famfrpál v průběhu věků, ani kniha typu:'Hrozný účes za vteřinu, stačí použít ruku, to není, tak o tom silně pochybuju."dobírala si ho
"Jak myslíš." Usmál se sám pro sebe.
"Nezáviď mi schopnost myslet, ty piliny co máš v hlavě by to silně urazilo." Obdařila ho Lily oslnivým úsměvem.
"Pak je dobře, že ty to dokážeš, alespoň až se budeme brát, budeš moct zařizovat většinu věcí a já se vymlouvat." Přitakal šťastně.
"Ty jeden…" začínala zuřit Lily.
"Snad bys na budoucího manžela nekřičela!" předstíral James děs.
"…magore!" vyjádřila se Lily a James se usmál a ještě lehce se naklonil, takže ji mohl políbit. Lily to ale tak vyvedlo z míry, že se okamžik ani nebránila. Nevěděla proč, ale zas tak hrozně jí to nepřišlo, ovšem když si uvědomila kdo ji tu líbá, honem ho silně odstrčila.
"No vidíš, už jsme se dopracovali na delší dobu, někdy si to zopakujeme!" vykřikla James šťastně a raději honem zmizel, než se ho Lily pokusila zabít.

Druhého dne je probudily pečlivě nastavené budíky už v sedm hodin ráno, a jak Lily tak Sirius i James nedočkavě ihned vstali, ve spěchu se oblékli a honem pádili na snídani, aby o nic nepřišli.
"Nazdár!" pozdravil Sirius Lily když si přisedla k Nebelvírskému stolu a rychle si vzala nakládat slaninu s vejci.
"Ahoj." Pozdravila ho Lily a trochu se červenajíc(zlostí) se snažila Jamese ignorovat. Ten se na ni usmíval, plný nadšení a očekávání, až to Lily nevydržela a projevila své city k němu pořádným kopnutím.
"Co jsem zase řekl?" ohradil se James
"Nejde o to co říkáš, ale jak se chováš." Zpražila ho nabroušená spolužačka pohledem a dál se věnovala svému jídlu.

Ve třičtvrtě na osm už stáli všichni účastníci bystrozorského kurzu ve vstupní síni. Profesorka McGonagallová tam již též byla a držela staré koště a trhnutou tyč na prádlo. Když už byli všichni, promluvila.
"Protože je vás hodně budete se muset rozdělit do skupinek po deseti. V nich se pak přemístíte přímo do Londýna a odpoledne v 15:00 se sem zase vrátíte. Vše jasné?" zakončila profesorka vysvětlování a všichni přikývli.
"Výborně, doufám, že bradavicím neuděláte ostudu a budete se chovat slušně."řekla ještě ostře a pak už jen sledovala, jak se všichni začínají kupit. Lily, skončila ve skupině s Jamesem, Siriusem a pár dalšími lidmi, většinou z Mrzimoru.
"Vy jdete první." Pokývla na ně profesorka a podala jim dlouhý smeták. Všichni k němu přiložili ukazováky a pak už jen čekali, až přenášelo začne v určenou dobu fungovat. Pocítili jakoby trhnutí hákem za pupíkem a pak už se všichni řítili vírem barev, až skončili na jakési studené podlaze.
"Pottere, ty hroudo špeků a sádla, okamžitě ze mě slez!" vyštěkla Lily naštvaně, protože s Jamesem spadli na stejné, místo a teď na ní James seděl a usmíval se jako sluníčko.
"Vítejte!" ozvalo se se smíchem za nimi. James ihned Lily nechal se nadechnout a honem z ní slezl, takže se mohla podívat, kde jsou.

Stáli na jednom konci velice dlouhé a honosně zařízené haly, jejíž podlaha byla pokryta naleštěnými tmavými dřevěnými deskami. Strop v barvě páví modři byl osázen třpytivými zlatými symboly, které se neustále pohybovaly a měnily jako na nějaké obrovské nebeské informační tabuli. Stěny po obou stranách byly obloženy naleštěným tmavým dřevem a byly do nich zasazeny četné krby s pozlacenými římsami. Tu a tam v nějakém krbu vyšlehly zelené plameny a v nich se objevil nějaký kouzelník či čarodějka, jinak tu ale bylo poměrně liduprázdno. Přesně uprostřed haly stála velká zlatá fontána. Uprostřed kruhového bazénku stálo zlaté sousoší v nadživotní velikosti. Nejvyšší socha představovala vznešeného kouzelníka, který ukazoval hůlkou přímo vzhůru. Ve skupince ho obklopovali divukrásná čarodějka, kentaur, skřet a domácí skřítek, poslední tři jmenovaní zbožně vzhlíželi k čarodějce a kouzelníkovi. Z konce kouzelných hůlek, z hrotu kentaurova luku, ze špičky skřetova klobouku a z uší domácího skřítka tryskaly třpytivé proudy vody.

"Ještě počkáme na druhou skupinu vašich spolužáků, měli by se tu objevit za pět minut. Prosím, zatím postupně přistupujte támhle k bezpečnostní službě, pan Wertton si zaznamená vaše údaje, prohlédne vám hůlky a čidlem tajemství zjistí, zdali nenesete nějakou pomůcku černé magie. Také se postará aby jste měli jmenovky, jen kvůli přehledu."vysvětlil jim Daniel Stephens a všichni zaraženě přikývl. James opětoval veselé zamávání pár lidem stojícím za Stephensem, ale ostatní se jen vyjukaně rozhlíželi po vstupní hale ministerstva kouzel a uvažovali, jestli se jim to nezdá. Nakonec se pár odvážlivců zvedlo a utvořili frontu u stolu bezpečnostní služby, aby to měli co nejrychleji za sebou, takže postupně se všichni vzpamatovali. Lily, byla ve frontě jako 6., hned za Siriusem a Jamesem, kteří se tu chovali jako doma. Konečně přišel na řadu James který bleskurychle řekl vše co bylo potřeba, po něm šel Sirius taktéž bez problémů a pak byla řada na Lily.
"Dobrý den." Pozdravila s úsměvem a snažila se skrýt nervozitu.
"Dobrý, jméno?" zeptal se muž odměřeně
"Evansová Lilyan" odpověděla, Lily honem
"Hůlku prosím." Řekl muž a Lily mu honem podala hůlku.
"Hm…v pořádku." Řekl muž po té co hůlku položil na jakýsi mosazný přístroj podobný kuchyňským vahám. Ten začal lehce vibrovat.
"Vrbové dřevo, 10, 2 palců a ocasní pero fénixe?" přečetl muž z kusu pergamenu, jenž vyjel ze štěrbiny ze strany přístroje.
"Ano." Přikývla, Lily.
"Tak tady." Podal jí muž hůlku nazpět, poprveé na ni pohlédl a lehce a mile se usmál.
"Díky." Opětovala mu Lily úsměv. Muž už jen vytáhl čidlo tajemství, zkontroloval, že je vše jak má být a nechal, Lily odejít.

Konečně se objevili i ostatní, a když byli všichni zkontrolováni v čele se Stephensem se vydali napříč ministerstvem kouzel. Museli se vmáčknout do několika výtahů, jenž je odvezli do patra jenž mělo název "Odbor záhad.". Ocitli se v kamenné chodbě, plály tu na stěnách pochodně, i když byl bílý den a vypadalo to tu nepříjemně a nehostinně.Na stěnách nebyla okna ani obrazy a působilo to tu stísněným dojmem. Na konci chodby byly velké černé dveře, ale k všeobecnému překvapení nezamířili do nich, nýbrž vešli do jiných dveří po straně chodby.
Místnost, v níž se nacházeli nyní byla taktéž kamenná. Bylo to spíše sklepení, jenž také nepůsobilo zrovna ideálně. Bylo to tu rozlehlé, ale Lily, měla pocit, jakoby ji zmoli do malého kamenného prostoru, kde se nadá dýchat. V jedné části sklepení, kde byli taktéž vchodové dveří, byla podlaha na úrovni chodby, ale v druhé části se z ní v půlkruhu zvedali stupně, na nichž byli zatím prázdné lavice.
"Posaďte se." Vybídl je Stephens a všichni pomalu a trochu vyděšeně vyšli po schodech u jedné zdi síně a posadili se do oněch půlkruhových lavic. Lily, byla poprvé v životě upřímně ráda, že s sebou má Siriuse a Jamese, protože se tu necítila dobře a chladné působení místnosti jí na náladě rozhodně nepřidávalo. Kluci se posadili každý z jedné strany vedle Lily a vesele debatovali, co bude dál. Oni jediní očividně nebyli zaražení z prostoru kde se teď nechtěně nacházeli.
"Tak začneme." Prohlásil Stephens, jenž zůstal se zbytkem jejich "uvítacího" výboru dole a všichni na něj zhlíželi s notnou dávkou nedůvěry. Lily si konečně mohla prohlédnout co za lidi je přišlo doprovodit na jejich první kurz. Byli tu Sue Wilhamsová a Matt Donley kteří se tvářili vesele a Sue dokonce mile zamávala Siriusovi. Vedle nich stál Alastor Moody a pár dalších Lily neznámých lidí. Všichni se na ně mile usmívali a někteří si je taktéž zvědavě prohlíželi.
"Takže, jsme rádi, že jste všichni dorazili." Promluvil Stephens
"Velmi se omlouváme, že musíte dnešní den přetrpět právě tady, je mi jasné že jste si svůj výcvik představovali jinak, ale z organizačních důvodů jsme vás nemohli vzít do výcvikového střediska bystrozorů, kde se jinak budou vaše nedělní kurzy konat. Teď k tomu co nás dnes čeká. Původně bylo myšleno, že všichni se budete učit společně, ale vzhledem k tomu, že máme větší účast, než jsme očekávali, museli jsme svoje plány přehodnotit. Dnes budete muset podstoupit cosi jako testy. Dopoledne budete psát teoretickou část a odpoledne vás prověříme prakticky. Cílem těchto zkoušek bude, abychom zjistili, co umíte. Na základě toho budete rozřazeni do dvou skupin, v jedné budou ti lepší v druhé ti horší. Ale to že se ocitnete v té horší neznamená, že se nemůžete vypracovat mezi ty lepší, jen vás musíme nějak rozdělit, tak proč to neudělat podle schopností. Nějaké dotazy?" skončil Stephens a Sirius se přihlásil.
"A jíst budeme kdy?" zeptal se duchapřítomně a pár lidí se zasmálo.
"Pro dnešek v jednom mudlovském podniku kousek od ministerstva a příště už v jídelně ve výcvikovém centru bystrozorů." Odpověděl Stephens s úsměvem. Očekával, že už se nikdo nepřihlásí, ale tentokrát zvedl ruku James.
"A vaří tam dobře?" ptal se zvědavě.
"To budete muset posoudit samy." Odpověděl nakonec Stephens, ale nejprve si musel napočítat do deseti aby se nerozesmál. Pak tiše promluvil k Mattovi, Sue a pár dalším lidem v jejich věku. Ti se postavili na kraj místnosti a ostatní lidé postupně odešli.
"Takže! Já jsem Sue Wilhamsová, ale radši mám, když mi všichni tykají a navíc jsme skoro ve stejném věku, takže…no ok, teď dostanete testy a nebylo by na škodu aby jste se posadili vždycky o jedno volné místo od sebe. Až to budete mít, rozdám vám tady ty testy, brky a kalamáře byste měli mít svoje. Test nikdo neotočí, dokud neřeknu a budete na něj od té chvíle mít přesně tři hodiny. Během testu se nesmíte bavit, ani jiným způsobem spolu komunikovat. Kdo bude podvádět automaticky z testu získává nula bodů a bude v té horší skupině, což asi nikdo nechce, takže to budete muset vydržet. Protože nikdo nemáte žádné dotazy…" řekla vesele ale nekompromisně.
"…tak jdeme na to." Řekla Sue. Všichni se rychle posadili, jak řekla, a ona jim ihned mávnutím hůlky rozdala asi osmistránkové testy.
"Tak-ZAČNĚTE!"