Září 2010

Kapitola 18 Vždy můžeš pomoct 2/2

19. září 2010 v 15:25 | Elin7 |  Proč mně nenávidíš
Klub kam všichni mířili se ukázal jako čistě kouzelnický a očividně velmi oblíbený. I přestože, že bylo pondělí večer, hemžilo se to tam mladými kouzelníky i čarodějkami, kteří buď divoce tančili, pili a povídali si se známými.
"Bylo vám už sedmnáct?" zeptala se jich barmanka, když začal Sirius i přes Lilyny protesty pro všechny objednávat ohnivou whisky.
"Samozřejmě." Usmál se okouzlujícím úsměvem a za okamžik už všichni popíjeli společně z ostatními spolužáky u jednoho většího stolu v rohu, kam se jich všech šestnáct úspěšně vtěsnalo.
"Tak na naše budoucí povolání!" zvolal Luke Harwed a všichni pozvedli své sklenice. O pár vteřin později už Luke odtáhl na parket Alicii a Dominike s pustila do vášnivé debaty s jedním klukem z Mrzimoru o nejlepším oddělením v nemocnici svatého Munga.
"Dnes se chci opít!" zamumlal Sirius směrem k Lily a na tváři se mu opět objevil utrápený výraz z několika posledních dní.
"Nezapomínej, že ráno brzy vstáváme a čeká nás den coby úředníků na bystrozorském odboru."připomněla mu Lily, napůl káravě, napůl soucitně. Sirius se ale jenom znovu napil.
"To je mi jedno…"prohlásil a opět se odmlčel
"Co mám dělat?"otočil se na Lily s bezradným pohledem.
"Sama nevím." Řekla. Nemělo smysl předstírat, že neví o čem Sirius mluví.
"Možná…že ač se nám to nelíbí, musíme se s tím smířit. Myslím, že Leinu volbu nemůžeme změnit, ale můžeme si pokazit svoje vztahy s ní a…co nám pak po ní bude až odjede?"promluvila Lily konejšivě.
"To vím, ale problém je v tom, že…m vůbec cenu, držet svůj vztah s někým, kdo s tebou očividně nesdílí tvé názory a navíc odjede na kdo ví jak dlouho do Španělska?" zeptal se Sirius.
"Chceš se s ní rozejít!"vykřikla Lily překvapeně
"Já nevím co chci, chápeš?" šeptl Sirius."Zamilovanost odpadává a v téhle době…přijde mi, že být společně jenom protože k sobě něco cítíme, je…málo. Nikdy jsem nečekal, že bych s někým vydržel déle jak týden, ale pokud ano, myslel jsem, že ta holka bude něčím výjimečná. Že mi bude rozumět, že bude sdílet se mnou moje názory, plány pro budoucnost, odhodlanost bojovat..." prohlásil a pozoroval, jak několik zhruba devatenáctiletých dívek společně tančí.
"Ano, ale…Leah tě miluje a zlomí ji to, jestli se rozejdete. Pořád ještě věří, že se všechno vyřeší, že to přehodnotíš a nakonec možná odjedeš s ní a-"
"-a o tom právě mluvím"vykřikl Sirius"nechceme ustoupit ani jeden a i kdybychom na to na chvíli zapomněli, pořád tu ten problém bude a já ho nechci odsouvat do pozadí." Dodal o něco tišeji.
A tak to šlo celý večer. Sirius pil whisky jak duha a debatoval při tom s Lily o všem možném, od Leah po založení organizace bojující proti Voldemortovi. Kdyby je ostatní neupozornili, že je už třeba jít, nejspíš by byli schopní pokračovat.
"Ach jo, vždyť je úplně namol! Postěžovala si Alicie když pohledem zhodnotila Siriuse, svírajícího sklenici od whisky.
"Já vím, ale nepovedlo se mi ho zastavit." Povzdechla si Lily. Celý večer pro ni byl natolik vyčerpávající, že sotva dokázala ještě přemýšlet nad Siriusovou opilostí.
"Pomůžeš mi s ním?" zeptala se Alicie Lily a ta jenom přikývla.
Po namáhavých deseti minutách se ji m konečně podařilo dostat Siriuse zpět do hotelu, kde ho předaly překvapenému Jamesovi. Když Lily konečně dorazila na pokoj, bylo už deset minut po desáté a její spolubydlící Grace už dávno spala. Lily si jenom rychle vyčistila zuby a pak konečně v klidu usnula.
***O***
Následující den bylo pro všechny vstávání ještě krušnější, než minulého dne. Jediný James vypadal jakž takž odpočatě, jinak všichni usínali i za chůze. Nejhůře samozřejmě vypadal Sirius, ale Alicie, která si cestou zpátky do hotelu několikrát na svých kozačkách vyvrtla nohu, jak táhla Siriuse také něco vypila a dnes už rozhodně nebyla tak plná elánu, jako jindy. Dominike a Lily, které každá měly, jenom dvě skleničky působily pouze unaveně, ale i to stačilo k tomu, že ani veselé sluneční paprsky jim nezvedly náladu.
Toho dne je naštěstí nečekalo nic náročného, pouze měli být rozděleni k několika bystrozorům, pomáhat jim s prací, psát dokumenty a nosit kafe.
"Takže" obrátila se na ně Sue, která pro ně opět přišla do hotelu a dovedla je na ministerstvo.
"Teď vás rozdělím k několika vašim dnešním šéfům. Siriusi, ty jsi se mnou" řekla a když pohledem našla Siriuse, rozesmála se.
"A můžu ti říct, že ať jsi včera vyváděl cokoliv, dnes toho budeš litovat dvakrát tolik, protože nás čeká náročný den." Houkla na něj a on se zmohl jenom na zahuhlané "jasně".
Tak to pokračovalo dál. Někteří byli přiděleni jenom k řadovým bystrozorům na nízkých pozicích, většinou ti z horší skupiny kurzů, ale pár lidí mělo opravdové štěstí, takže například Billy Drustanng skončil s Gideonem Perwetem. Všichni kdo byli přidělení dostali od sue instrukce kam mají jít a tak se místnost pomalu vyprazdňovala.
"Jamesi, tebe si osobně vyžádala Alima a mám ti vyřídit, že se na tebe že se na tebe už moc těší." Po těchto slovech se James a dokonce i Sirius rozesmáli a Sirius Lily tiše vysvětlil, že Alima je zhruba sedmdesátiletá, ale velmi schopná a rázná paní, která hlídala Jamese, když byl malý a podle všech historek si s ním opravdu "užila".
"No a zbyla nám tu Lily." Kývla dobrosrdečně Sue na Lily, která tam zůstala už spolu se Siriusem jako jediná.
"Pro tebe bylo těžké někoho vybrat, potřebovali jsem ty nejlepší hodit k těm nejlepším a upřímně mně nenapadal nikdo, kdo by pro tebe mohl být přínosem. Naštěstí se ale nabídl Charlus, jinak bych měla problém tě dostat k někomu jinému."Sirius se opět rozesmál a Lily na něj nechápavě sklouzla pohledem. I Sue se lehce provinile a zlomyslně usmívala.
"Včera jsme šli kolem jeho kanceláře, je to u těch osobních, ne s kójemi a třetí dveře od leva. Pak už to poznáš sama, podle jména." Vysvětlila Lily, ta přikývla a opatrně se vydala chodbou k soukromým kancelářím. Odpočítala si třetí dveře z leva a chystala se zaklepat, kdy jí pohled sklouznul na cedulku na dveřích, která hlásala:
Charlus Potter
Vrchní bystrozory a
Zástupce vedoucího odboru bystrozory
Lily vykulila oči a zalapala po dechu. Už chápala, proč se Sirius i Sue tak smáli. Tohle opravdu nebylo dobré. Zhluboka se nadechla a zaklepala.
"Dále!" ozvalo se zevnitř a tak Lily otevřela a vstoupila. Byla v prostorné, světlé místnosti, se dvěma velkými okny, za nimiž lehce sněžilo, ale mezi sněhem prosvítaly záblesky slunce. Před okny stál široký psací stůl, za nímž byla obrovská hnědá a pohodlně vypadající židle. Na všech stranách byly police plné složek a papírů v barevných deskách a na několika volných místech i plakáty známých Smrtijedů a mapy světa a Anglie s červenými špendlíky. V rohu stála dvě pohodlná křesla s konferenčním stolkem, za nimiž byla velká nástěnka s různými poznámkami a dokumenty. Nic z toho ale Lily nezajímalo, měla oči jenom pro postaršího muže za psacím stolem, který se na ni upřímně usmíval.
"Lily Evansová předpokládám! Vítám tě!" řekl melodickým hlasem. Bylo na něm jasně vidět, že je Jamesův otec, už podle stejně rozcuchaných vlasů, které zřejmě bývaly tmavě černé, nyní bšak už byly šedé. Měl zelené oči a jeho rysy ve tváři se dost nápadně podobaly Jamesovým. Vypadal sice mile, ale zářila z něj i jakási autorita a charisma
"Dobrý den." Pozdravila Lily a také se usmála. Nenechá se přece rozhodit tím, že tohle je otec Jamese Pottera.
"Velmi rád tě poznávám, už jsem toho o tobě hodně slyšel…" řekl pan Potter a nenápadně si Lily prohlížel.
"Těší mně."přikývla Lily a potřásla mu rukou, kterou k ní natáhl.
"Neboj se, pokusím se, aby pro tebe byl dnešek co možná nejpříjemnější. Nejdřív potřebuju pořešit nějaké papíry a napsat hlášení, takže to bude dost nuda, ale pak si obejdeme pár míst, kde máme svoje lidi a zjistíme, jestli nejsou nějaké problémy." Vysvětlil pan Potter a vyčaroval Lily židli, aby si mohla přisednout k jeho stolu.
***O***
Pracovali zhruba dvě hodiny. Jak Lily zjistila, opravdu byl pan Potter moc milý a zábavný. Během práce jí vyprávěl různé historky a dělil se s ní o zkušenosti za ta léta co byl bystrozor. Párkrát padla řeč i na Jamese a Lily dostala mnoho materiálu na jeho popichování, když jí pan Potter vyprávěl, jak James dokonce jednou Brumbálovy podpálil vousy. Také se jí pan Potter ptal na školu a ona mu povídala něco málo o svém studiu. Lily by v životě nenapadlo, že může být práce s úředními dokumenty zábavná, ale vzhledem k tomu, že pana Pottra to nebavilo snad ještě více než ji, každou chvíli utrousil nějakou poznámku, které se pak oba zasmáli.
V polovině dopoledne vešel dovnitř nějaký kouzelník kterého Lily neznala a vypadal dosti rozrušeně.
"Charlesi potřebuji s tebou mluvit."řekl a střelil výmluvným pohledem po Lily.
"Nedáte si kafe?" zeptala se honem
"Děkuji Lily, to by bylo skvělé." Přikývl pan Potter a nenápadně na ni mrkl. Lily honem vyběhla ven ze dveří. Z včerejší prohlídky si už pamatovala, jak se dostane k kávovaru a tak tam honem zamířila. Ke svému překvapení tam potkala Jamese jak hůlkou klepe na různé možnosti nastavení a čte si při tom malý papírek.
"Ahoj. Co to děláš?" zeptala se Lily nechápavě a James se na ni otočil.
"Ále, Alima mně prohání celé dopoledne. Vážně! No a teď si vymyslela, že chce zase něco extra, tak jsem si to raději napsal." Kývl James znaveně k papírku a Lily se rozesmála.
"A ke komu přidělili tebe?" zeptal se jí. Lily okamžitě přešel smích a zčervenala.
"No vlastně asi k tvému tá-"
"Pottere, kde se couráš? Hejbni už konečně zadkem, to si říkáš chytač, nerychlejší hráč v družstvu?"ozvalo se za nimi a do místnosti vešla opravdu dosti stará, ale podsaditá žena, s nakrátko ostříhanými šedými vlasy a tváří ošlehanou větrem.
"Už běžím!" vykřikl James a mohl se div nepřetrhnout, aby jí kafe naservíroval. Zato Lily se opět rozesmála, protože, ještě nikdy nepotkala nikoho, kdo by otravného Pottera dokázal takhle vyděsit.
"Chlapy je potřeba úkolovat, slečno!" usmála se Alima na Lily a ta jí úsměv oplatila.
"Ano to jistě, přitakala Lily a sledovala, jak se Alima spokojeně napila.
"No vidíš, že to jde. Však už pro tebe mám další práci a než bys mi uvařil nové kafe, tak bych z toho čekání omládla. Vezmi tohle a utíkej s tím pěkně na odbor pro letaxovou přepravu.
"Ale to je až v pátém patře, pro tam nepošleš sovu?"vyjekl James.
"Hybaj a pospěš si, pak budeš třídit kartotéku." Usmála se Alima a strkala Jamese ke dveřím. Lily se musela opět smát, když viděla, že James už ani nepípá a raději nese obrovskou náruč papírů přesně tam, kam Alima chce. Pak ale honem uvařila kafe a vydala se zpět ke kanceláři pana Pottera, od kud právě vycházel jeho návštěvník.
"Právě včas Lily. Budeme to tu muset dnes zabalit o trochu dříve, volají nás k nějakým mudlům, je to dost ošklivé, ale…" pan Potter se zamyšleně na Lily podíval.
"myslím, že by se nám hodila tvá pomoct, takže jestli chceš, můžeš jít se mnou, nebo tě ale také můžu nechat tady-"
"-půjdu ráda,jestli mohu nějak pomoct!" vyhrkla Lily i když kdesi v hloubi duše vůbec nechtěla vidět nějaký masakr podobný těm o jakých se psalo v novinách.
"Dobrá." Usmál se pan Potter, vypil kafe od Lily a oblékl si cestovní plášť, zatímco ona si vzala svůj kabát. Pak se stavili ještě pro paní Potterovou a pro dva další bystrozory, které Lily neznala. Bylo trochu nepříjemné, že tam byla ze svých spolužáků zřejmě jediná, ale nikdo panu Potterovi nevytýkal, že ji vzal s sebou, jenom paní Potterová se na ni obrátila.
"Tohle bývá dost ošklivé, takže bychom všichni úplně pochopili, kdyby se ti nechtělo jít." Usmála se paní Potterová soucitně, protože si zřejmě všimla, že je Lily nezvykle bledá.
"Bude to v pořádku, zvládnu to." Odpověděla Lily a modlila se, aby nezvracela. Dozvěděla se, že pár smrtijedů si zřejmě dnes k ránu vyrazilo do jedné mudlovské čtvrti v Brimighamu
za zábavou a odnesla to jedna pětičlenná mudlovská rodina. Čtyři lidé zemřeli, ale jedno z dětí se zřejmě stihlo schovat.
Když se přemístili na danou adresu, z venku to tam vypadalo úplně normálně, až na to, že se okolo ochomýtalo pár lidí v hábitech a nad domem zářilo rozšklebené znamení zla, které Lily znala pouze z fotografií ve Věštci.
"Charlusi!" zavolal nějaký kouzelník a začal panu Potterovi objasňovat situaci.
"Prohledali jsme okolí, ale nikoho jsme nedopadli. Přežila pouze jedna patnáctiletá dívka, už jsme je kontaktovali u Munga,za chvíli ji tam přesuneme. Už se nám povedlo místo vyčistit a vyřešit to se sousedy a právě se chystáme zlikvidovat znamení zla a odnést těla, ale mysleli jsme, že byste se na o rádi podívali…"
"To jsou lidé z útvaru pro nápravu kouzel, utajení a mazání paměti. Dělají za nás práci,která by nás zdržovala, takže my se můžeme soustředit na dopátrávání informací a ohledávání zabi..no radši nic."vysvětlila jí paní Potterová a konejšivě Lily stiskla rameno, protože si všimla jak dívka hledí na znamení zla.
"No, pojďme se podívat dovnitř." Řekl pan Potter a kouzelník z útvaru pro nápravu kouzel je beze slov vedl do domu se znamením zla. Prošli úhlednou předsíní do obývacího pokoje, kde to vypadalo skoro jako u Lily doma, až na to, že na zemi ležela mrtvola. Mrtvola ženy ve středních letech s dlouhými hnědými vlasy a vytřeštěnýma skelnýma očima. Kousek od ní bylo další tělo, tentokrát jakéhosi chlapce. Měl ve tváři děšený výraz, ale byl zřejmě mrtvý, jako jeho matka.
Lily na mrtvoly zírala a měla co dělat, aby nezačala nahlas křičet. Bylo jí zle a měla pocit, že se o ni otírá chlad smrti. Zvedal se jí žaludek a cítila, jak se jí z tváře vytrácí barva.
"Lily, co kdyby ses šla podívat za tou dívkou? Tady toho opravdu není moc k vidění." Řekla honem paní Potterová a strčila Lily k jiným dveřím. Ta jenom přikývla jako robot a vešla do místnosti, která měla být zřejmě jídelna. Tam nebyly žádné mrtvoly, zato tam byla patnáctiletá holka. Zřejmě bývala poměrně hezká, soudě podle modrých očí a hnědých dlouhých vlasů, ale výraz v její tváři jasně zakryl veškeré půvabné rysy obličeje. Byla děsivě bledá, jako sníh venku a v očích měla nepřítomnost a zděšení. Měla na sobě teplou deku, ale stejně se objímala rukama, jakoby jí byla zima a lehce se kolíbala dopředu a do zadu. Neplakala. Vypadala jako někdo, kdo si ani neuvědomuje co se děje, kdo se snaží zazdít své emoce, ale nejde mu to. Lily na ni okamžik jenom zírala. Nevěděla co dělat. Samotná měla pocit, že a chvíli asi vyzvrací snídani, začne křičet a schoulí se do rohu do klubíčka. Ale kdesi v podvědomí se jí ozval hlas, podobný tomu Mattovu. Připomněl jí, jak jim jednou na hodině říkal, že jednou ze zásad bystrozory je, že nesmí být nikdy slabí, protože, pokud jsou slabí, jejich protivník to vycítí a vyhraje nad nimi s pomocí jejich vlastního strachu. V tu chvíli vešla dovnitř paní Potterová a pohled jí sklouzl na bezradnou Lily, jak stojí a zírá do prázdna, stejně jako děvče na židli.
"No tak Lily." Šeptl a Lily zamrkala a zaostřila na paní Potterovou.
"Promiňte. Myslela jsem, že to zvládnu." Řekla bezbarvě a Doree se rozesmála.
"Ovšemže nezvládáš. Všichni jsme věděli, že to nezvládneš. Neboj se, je to naprosto normální. Mně bylo 25, když mně poprvé vzali k případu a jestli tě to zajímá, tak jsem pozvracela šéfovi boty. Tenkrát už jsem pracovala na oddělení, ale vraždy a mučení nebyly tak časté a tak nebylo divu, že mně to zaskočilo nepřipravenou. Věděli jsme, že to nebude pro tebe jednoduché, ale v dnešní době…myslím, že ač je to kruté, je potřeba abyste si zvykali dříve. Takže jestli je ti na zvracení, najdeme ti prostě nějaké přihodné místo, co říkáš?" zeptala se paní Potterová a Lily pocítila jakousi úlevu. Z paní Potterové vyzařovala jakási mateřská ochrana, která Lily připomněla, jak ji vlastní matka vedla poprvé do školy.
"M-myslím, že už ani nebude potřeba."šeptla a začínalo se jí lépe dýchat.
"Výborně. Věděla jsem, že jsi silná osobnost a že se z toho dostaneš. Jednoho dne z tebe bude skvělá bystrozorka. První krok jsi už zvládla. Teď už jenom stačí pomoct. Stala jsem se bystrozorkou, protože jsem byla dobrá ve škole a chtěla jsem pomoct. To mám na té práci ráda. Vždy můžeš pomoct, najít spravedlnost, ochránit další a udělat dobrý skutek. I když jsou tu ti lidé mrtví, ty jim můžeš pomoct tím, že se postaráš o jejich dceru a sestru, že se postaráš, aby pomohla doplnit informace, díky kterým by byli jejich vrahové chyceni. A tak ochráníš jinou mudlovskou rodinu, možná i kouzelníky, tak pomůžeš. Tak co říkáš? Zkusíš to?" Lily pohlédla do očí paní Potterové a viděla v nich neuvěřitelnou důvěru. Ta žena i když ji sotva znala, tak věřila, že může pomoct těm lidem tady, že je silná a že bude dobrá bystrozorka. Kývla a pomalu, velmi pomalinku se vydala k mudlovské dívce. Četla několik knížek o psychologii, jak bystrozorské, tak obyčejné mudlovské. Maminka její nejlepší kamarádky na základní škole byla psycholožka. Jak tak tedy uvažovala a vzpomínala na něco co by jí mohlo pomoct, vzpomněla si na zásady o lidech, co jsou v šoku. Je jim zima, mají často žízeň, nebo dokonce hlad a snaží se předchozí události zazdít. Lily se rozhodla ve vteřině. Roztřeseně vytáhla hůlku tak aby to dívka neviděla a honem vyčarovala sklenici a do ní vodu. S tou v ruce se pak k holce vydala a opatrně se vedle ní vydala.
"Ahoj." Šeptla, ale tak, aby byla dobře slyšet. Pořád si ještě nebyla úplně jistá, že to zvládne, ale zkusit to musela.
Jak předpokládala, dívka nereagovala. Dál upřeně zírala před sebe.
"Jmenuju se Lily Evansová a no…" Lily náhle ztrácela i poslední střípky sebedůvěry. Co má pro všechno na světě říct člověku, kterému právě zemřela celá rodina a kterému je asi úplně jedno jak se Lily jmenuje?
"Říkala jsem si, jestli nechceš na-"
"-už jsem jim řekla, že o tom nebudu mluvit!" vykřikla holka najednou a dostala se ze své strnulé pozice. Sice se úplně nevztekala, ale bylo to poprvé, co u ní Lily postřehla záblesk nějaké emoce.
"moc si to nepamatuju a ani nechci! Nechte mně na pokoji!" křičela a ochranitelsky se objala rukama ještě víc.
"Ne, to ne, já jenom…přinesla jsem ti trochu vody. Myslela jsem, že…máš třeba žízeň."zašeptala Lily roztřeseným hlasem. Dívka na ni chvíli nevěřícně zírala a pak jí najednou vytrhla sklenici vody z ruky. Zhluboka se napila, až vypila všechen její obsah do dna. Pak podala sklenici Lily a vyhrkla:
"Můžu dostat ještě?" zeptala se a Lily honem ochotně přikývla a poodešla trochu stranou, kde vyčarovala další vodu. Koupelna se jí tu opravdu hledat nechtěla.
Kdyš se dívka dostatečně napila, Lily rychle využila situace, že ji vnímá.
"Nechceš ještě něco jiného? Třeba jídlo, nebo ještě jednu deku…"zeptala se a v duchu už uvažovala, jestli by zvládla uvařit míchaná vajíčka.
"Ne. Jenom…mohla bych jít ven?" zeptala se ta holka. To Lily překvapilo. Pak jí ale napadlo, že asi nemůže být zrovna příjemné být v domě plném cizích lidí a kde byla zabita její rodina.
"No…kdyby ti nevadilo, že bych šla s tebou…" řekla pomalu. Snad by nikomu nevadilo, kdyby vyšly před dům a někde si sedly tam
"Tak dobře." Přikývla holka po chvilce zvažování téhle možnosti.
"Zařídím to. Hned jsem zpátky." Slíbila jí Lily a honem se vrátila do obývacího pokoje, kde našla paní Potterovou, jak se radí s jedním kouzelníkem.
"Mohla bych ji vzít ven?" zeptala se Lily tiše a paní Potterová se usmála.
"No vidíš, jak jsi šikovná. Ano, to by asi šlo, jenom na ni dávej pozor a až se objeví lidé od Munga, předej jim ji." Přikývla a Lily se vrátila k dívce. Povedlo se jí najít ještě jedny dveře ven z domu a to v kuchyni, kde ani nebyla žádná těla. Když se dostaly ven, naštěstí už bylo znamení zla pryč a tak prošly bezproblémově kolem domu na hlavní ulici, kde si sedly na zasněženou zídku.
"Není ti zima?" zeptala se Lily a děvče se na okamžik zamyslelo, jakoby si ten fakt uvědomilo až teď.
"Ano." Řekla pomalu a přijala od Lily nabízený kabát. Sice nebylo nijak zvlášť mrazivo, ale Lily hned pocítila ten rozdíl. Ignorovala to.
"Jak se jmenuješ?" zeptala se, aby jí dívka opět nesklouzla do apatie, v jaké byla před chvílí.
"Kelly."zněla odpověď. Několik dalších minut jen tak mlčely, a se najednou Kelly otočila na Lily s zoufalstvím v očích.
"Proč nám to udělali? Kdo to byl? Proč moji rodiče? Proč my? Kdo jste vy?" vychrlila salvu otázek a Lily se zmateně potřásla hlavou.
"Já nevím. Ale věř mi, že za to nemůžete. Byla to…nespíš prostě jenom náhoda, že si vybrali zrovna vás. Moc mně to mrzí." Řekla upřímně a chytila Kelly za ruce. Ta se jí ale vyškubla.
"Jo to už mi říkali! Ale co s tím uděláte? Kdo vábec jste? Proč tu není policie, nebo někdo kdo s tím může něco dělat?" ptala se dál a do očí jí vhrkly slzy.
"Slibuju, že se s tím něco dělat bude. Chci ti jenom pomoct. Já vím, že teď ti asi nikdo pomoct nemůže, ale pokud chceš, aby se s tím něco dělalo, aby tvoji rodiče nezemřeli nadarmo, musíš ostatním říct, co se přesně stalo a jak se to stalo! Pomoz alespoň ty nám." Naléhala Lily, možná až moc, ale opatrnost musela jít stranou.
"Moc si toho nepamatuju. Co teď budu dělat? Co se mnou bude?" Kelly už téměř plakala a najednou Lily objala. Ta s tím sice vůbec nepočítala ale nakonec ji k sobě přitiskla a nechala si od Kelly máčet košili slzami.
***O***
Když se objevil tým léčitelů od svatého Munga a odvedli Kelly, Lily se vrátila spolu s bystrozory na ministerstvo. Až tam si uvědomila, že Kelly má její kabát, ale to bylo to poslední na čem záleželo.
"Co s tou dívkou co přežila, bude?" zeptala se pana Pottera tiše, když jim odemykal dveře své kanceláře. Byly už ři hodiny odpoledne a Lily se tam vrátila jenom pro věci, protože paní Potterová rozhodla, že po dnešku si zaslouží trochu volna.
"Nu, zřejmě se o ni u Munga postarají, i když to nejdůležitější jsi pro ni už udělala ty." Řekl a pochvalně se na Lily usmál.
"Opravdu jsi k ní byla velmi laskavá, laskavější, než by k ní byl kdokoliv z nás. Myslím, že jsi jí pomohla v tu nejtěžší chvíli a teď už se o ni léčitelé postarají. Pak, až nám řekne všechny důležité podrobnosti té noci, zbaví ji nejhorších vzpomínek a zřejmě ji nechají ve víře, že její rodina zemřela nějak jinak. Dáme ji k příbuzným a dál bude muset s tím bojovat sama, ale myslím, že se s tím časem vyrovná, když si nebude pamatovat pravdu." Vysvětlil pan Potter, zatímco Lily si vzala tašku s věcmi.
"Děkuji." Řekla Lily a měla se k odchodu. V duchu při tom přemítala, jestli opravdu to bude tak jednoduché. Pořád jí bude chybět celá rodina…
"Není vůbec zač. Byla jsi opravdu velmi statečná a nepochybně se za pár let shledáme jako spolupracovníci." Odpověděl pan Potter a potřásl jí rukou. Pak Lily odešla.
Události onoho dne na ni padly až cestou do hotelu. Přemísťovat se jí nechtělo a tak se místo toho stavila v jednom mudlovském fast foodu a koupila si pořádnou porci hranolek s kečupem a gyrosem, protože neobědvala. Když to všechno snědla, zamířila do hotelu a aniž by se pokoušel zjistit, jestli někdo z jejích přátel není už také zpátky, padla do své postele a okamžitě usnula.

Kapitola 18 Vždy můžeš pomoct 1/2

19. září 2010 v 15:24 | Elin7 |  Proč mně nenávidíš
To mi to zase trvalo co? Já vím, já vím, jsem ostuda všech povídkářů :(...

Uběhly dva týdny, od středy, kdy Leah křičela ve velké síni, od středy, kdy všichni dostali informační letáky o nadcházejícím bystrozorském týdnu, dva týdny od středy kdy Lily konečně vyjasnila svou situaci s Mattem. Sue jim řekla, že středeční hodiny budou hlavně konzultační, protože všichni museli do třicátého prvního ledna odevzdat své přihlášky na bystrozorské studium a s nimi i své seminární práce. To byla právě šance pro Lily a Matta si promluvit, v soukromí a bez obav, že je nikdo nebude šmírovat(James sice vypadal, že by chtěl jít s Lily jako dozor, ale musel na svou konzultaci se Sue).
Ukázalo se, že už delší dobu, vlastně od začátku si "Jsou sympatičtí" a tak se dohodli, že to zkusí, zatím utajeně, dokud Lily neskončí kurz a Matt přestane být jejím učitelem.
Bohužel to byla jediná dobrá událost pro Lily( a teď už i Alicii, které Lily všechno nakonec řekla) za poslední dobu. Jedním z hlavních problémů byli Leah a Sirius. Leah se s ním za ty poslední dva týdny neudobřila, pouze s Lily si párkrát umírněně promluvily, ale jejich vztah se také nevrátil do normálu. Sirius byl ublížený a naštvaný. Často prostě posedával někde v koutku, s láhví ohnivé whisky a v takových chvílích byla Alicie vlastně jediná, kdo to s ním uměl. Ani James nevěděl co kamarádovi říct. Podle Alicie se Sirius cítil podvedený, že něco takového nevěděl hned od začátku a že mu Leah vlastně lhala. Myslel, že první holka do které se skutečně zamiloval s ním zůstane, že mají stejné plány a ne že to po konci školního roku všechno skončí, jako jedna krátká etapa jejich života.
Navíc se obrovskou rychlostí blížili jejich závěrečné zkoušky. Na všechny studenty sedmých ročníků začala tahle skutečnost dopadat těžkou vahou. Některé dívky dostávaly histerické záchvaty, rozjel se černý trh s "věcmi, které zaručeně pomohou uspět" a Lily měla dvakrát tolik práce, aby stihla všechny ty věci zabavit dřív, než někomu ublíží.

"Já už toho mám vážně dost! Tak co je to tentokrát? Trus netopýra, který zajistí, že ti stačí čichnout k nějaké knize a ta se ti jako zázrakem přeleje do hlavy? Nebo to je rosnička, kterou když spolkneš, budeš znát odpovědi na všechny otázky? Proč se sakra nemůžete učit? Proč musíte neustále prodávat nějaké svinstvo, které stejně nefunguje, takže maximálně strávíte zkoušky tím, že budete blít na záchodech a dostanete automaticky T! Sakra, já se chci taky učit a ne tu pořád lítat jako debil a zabavovat vám ty kraviny!" křičela Lily na chodbě na skupinu páťáků. Dnes opravdu nespala dobře, protože včera se Sirius a Leah chytli, načež Leah brečela do půlnoci, dokud se Lily nepovedlo kamarádku utišit. Navíc, když už si konečně lehla, uvědomila si, že zapomněla dopsat do své práce na bystrozorské příjmačky něco důležitého a vzhledem k tomu, že dnes se o tom měli s Mattem poradit, musela to mít, takže když se po dlouhé a únavné práci dostala konečně do postele, bolela ji hlava na tolik, že ani nemohla pořádně usnout.
"A vy už si taky trhněte nohou!" obrátila se rozzuřeně na pochechtávající se skupinu sedmáků ze Zmijozelu.
"Malfoy ty jsi prefekt, pokud vím a taky hovno děláš!" křikla na blonďáka a ten naštvaně přimhouřil oči.
"Být tebou si nezahrávám Evansová, nebo-" začal
"-nebo co? Nejsem zvědavá na tvoje výhružky ani jiné kecy. Jo, jsem mudlovská šmejdka a měla bych někde utírat kravám zadky, místo abych byla v tvé přítomnosti! Ještě něco?" křičela Lily. Zmijozelští na ni vyjeveně koukali. Takhle se s nimi neodvážil mluvit nikdo a už vůbec ne mudlovští šmejdi. Snad jenom Snape se tvářil spíš starostlivě. Naštěstí dorazila Alicie.
"Klid Lily, jsou to idioti, je škoda kazit si budoucnost tím, že je zabiješ, bylo by s tím spousta papírování a myslím že i za zločin z vášně jsou nějaké tresty, takže pojďme pryč, ano?" mluvila Alicie uklidňujícím hlasem a táhla kamarádku pryč od zaskočených Zmijozelských.
"Já vím, prostě mi ruply nervy. Jsem strašně unavená." Vysvětlila Lily a vyčerpaně přivřela oči.
"Já vím, chápu tě, ale příští týden jedeme na ten týden povolání a tam si snad trochu odpočineš. Vydrž Lily a všechno bude v pohodě." Opakovala jí Alicie celou cestu na snídani, kde předala Lily do péče Dominike a Removi se slovy"Hlídejte." A odešla k Havraspárskému stolu. Lily se už chtěla začíst do denního věštce, kterého jí přinesla sova, když přišel Sirius.
"Ahoj." Řekl a z jeho tónu hlasu bylo slyšet, že nemá o nic lepší náladu, než Lily.
"Špatný den?" zeptala se jich Dominike.
"JO!" zamručeli unisono a Dominike se rozesmála.
"No, zatím jsem si nevšimla, že byste zrovna vy dva měli za poslední dva týdny nějaký dobrý." Poznamenala a přidala si míchaná vejce, která dnes měli k snídani.
"To mi povídej." Utrousil Sirius a Lily se přidala.
"Jo, všechno jde do kytek." Postěžovala si.
"Vy jste ale hrozní pesimisti! Ovšem tobě to ale Evansová můžu zpříjemnit: Pojď se mnou na rande!" to přišel James a ušklíbl se. Věděl jak Lily vyburcovat.
"Pottere!" vyštěkla, ale pak mávla rukou.
"Nechápu, proč se s tebou vůbec hádám." Rezignovala a James si sedl vedle ní.
"Protože mně miluješ a hledáš jakoukoliv záminku k rozhovoru."
"No jasně, teď jsi na to fakt kápnul." Přikývla Lily s notnou dávkou ironie, zatímco si James nakládal na talíř.
"Jdu na hodinu, stejně nemám hlad." Zvedl se najednou Sirius a bez dalších vysvětlení odešel. Lily tam ještě chvilku okouněla, ale po té co do sebe nalila tři hrnky silného čaje se také rozhodla vydat ke sklepením, kde měli mít lektvary.
Když tam došla a mlčky se posadila vedle Siriuse ke stěně. Ten po ní smutně pokukoval a ona jenom unaveně zavřela oči.
"Taky toho už máš dost?" zeptal se a ona přikývla.
"Jo. Proč je sakra všechno tak složité a proč pořád lidé dělají špatné věci? Voldemort včera zase málem vyvraždil celou vesnici, grázl." Durdila se Lily.
"Dej si pozor na jazyk Evansová!" ozvalo se. Ani si nevšimli, že se k nim tiše připojila skupina Zmijozelských.
"Je od tebe dost pošetilé, že vůbec vyslovuješ jeho jméno!" syčela Belatrix a Malfoy,
Nott, Avery, Lestrange a dokonce i Severus přikyvovali.
"Ach bože, zmlkni už, sestřenko." Vyštěkl Sirius
"Zalez Blacku, máme tu ještě s Evansovou nevyřízené účty." Řekl Malfyo a Sirius se postavil.
"Pokud se jí jdeš omluvit, v pořádku, pokud ne, myslím, že se do toho mám co plést." Řekl Sirius a přitom hleděl Luciusovi přímo do očí.
"Že by nová Bradavicá láska? Hm…jak na to asi bude reagovat Potter, Evansová? Nebude to brát jako nevěru, co myslíš?"promluvil Nott posměšně.
"Já s Potterem nic nemám a s ním také ne. To že vás slušně poslal do háje znamená, že má v sobě alespoň trochu charakteru, který vám očividně chybí." Bránila se Lily a už se také postavila.
"Ach ano, zapomněli jsme, že novým ctitelem Evansové je ten mudlovský šmejd Donley."ušklíbl se Malfyo a Lily potlačovala chuť dát mu do držky.
"To se ale výborně hodí viď? Jak se říká-vrána k vráně sedá. Není proto divu, že ty si bereš Narcisu, protože oba máte v hlavě akorát kravinec. Budete výborný pár." Rozesmál se z nenadání Sirius a Malfoy ztuhl.
"Urážet mně nebudeš, Blacku!"vykřikl nebezpečným tónem.
"Nebo co?" zeptali se Lily a Sirius dvojhlasně.
"Nebo Evansová skončíš jako sirotek. A máš i sestru viď? Ta by ti asi neodpustila, že kvůli tvé hlouposti nemáte vaši mudlovskou matinku a mudlovského tat-"v tu chvíli se stalo několik věcí najednou. Zatímco Lily zbledla a zůstala stát jako opařená, Sirius a James, který se k nim právě připojil se vrhli vpřed s vytaženými hůlkami. Chodbu okamžitě zaplavila smršť kouzel, takže James honem Lily odstrčil, aby ji nějaké netrefilo, a rozzuřeně metal po Malfoyovi jednu kletbu za druhou.
"Už nikdy jí nebudeš vyhrožovat!" křičel Sirius a bojoval s Nottem, Belatrix a Averym dohromady. Na Jamese zůstali Malfoy, Lestrange a Snape, který bojoval spíše jenom, aby si vybil zlost, protože sám měl chuť za ta slova Malfoye zabít.
Lily mezitím sála v pozadí a hleděla do dálky, jakoby souboj odehrávající se před ní ani neviděla. V hlavě jí o šrotovalo, neustále si přehrávala Malfoyovi slova a vybavovaly se jí tváře jejích rodičů, tet, strejdů, babiček, sestřenic a nakonec Petůniina plná žalu a obvinění.
Měl ale Malfoy opravdu takovou moc, aby nechal její rodinu jen tak zabít? Vždyť přece, nemohl…nebyl smrtijed, nebo ano?
"Co se to tu děje?" ozval se burácivý hlas profesora Křiklana. Všichni na sebe ještě okamžik vrčeli, než se Malfoy ujal slova.
"Tady Black s Potterem"kývl ke klukům"se na nás bezdůvodně vrhli a začali na nás útočit." Vysvětlil Malfoy podlézavým tónem.
"Protože vyhrožoval Lily!" vykřikli Sirius s Jamesem.
"Je to opravdu tak, slečno Evansová?" obrátil se Křiklan na Lily, ta ale nereagovala.
"Lily!" zavolala na ni Dominike, jež se do té chvíle snažila spolu s Remusem protlačit davem čumilů. Lily zamrkala a konečně se soustředila na realitu.
"Ano, já…promiňte pane profesore, co jste říkal?" zeptala se
"Vyhrožoval vám pan Malfoy?" zeptal se Křiklan
"Já…" podívala se na Siriuse s Jamesem" asi ano." Kývla
"Chlapci, chlapci…no dobrá, snad bude tentokrát stačit školní trest pro všechny účastněné a dvacet bodů dolů jak pro Nebelvíru, tak pro Zmijozel. Ale ať už se to neopakuje." Řekl Křiklan a usmál se na Lily.
"V pořádku, slečno Evansová?" zeptal se ještě, a když Lily přikývla, odemknul dveře a pustil je do učebny.
Nenechal ale své studenty ani dosednout a oznámil jim, že je rozdělil do dvojic, ve kterých dnes budou pracovat na lektvaru na změnu hlasu. Nebylo žádným překvapením, že Lily skončila se Snapem. Stále ještě zaražená si sedla do jeho lavice a mlčky začala pracovat na své části přípravy. Cítila, jak po ní tu a tam pokukuje, ale snažila se ho ignorovat, stejně jako nepříjemné myšlenky a prostě se soustředila na krájení stejných kousků kořenu mandragory.
Asi v polovině hodiny si uvědomila, že jí chybí hmoždíř a tak se rozhlédla po okolních spolužácích. Dominike seděla na druhém konci třídy, Leah se dnes ráno vůbec neobjevil a Sirius s Remusem ty své právě používali.
"Pottere!"sykla směrem k lavidi za sebou.
"Ano lásko?" Lily protočila oči v sloup a opakovala si, že od něj něco potřebuje, takže by nebylo moudré to před tím praštit.
"Mohl by jsi mi, prosím půjčit hmoždíř?" zeptala se a snažila se chovat přátelsky.
"Jasně, pro tebe cokoliv"už se natahoval že jí ho podá, ale pak když už po hmoždíři chňapala, tak ucukl rukou zpět"když se mnou půjdeš na rande." Dodal a v duchu se chválil jak to vymyslel.
"Ty! Koukej sem ten hmoždíř navalit, jinak"Lily nenapadalo čím Jamesovi vyhrožovat a uvažovala, jestli by Potterovi rodiče byli hodně smutní, kdyby jejich synovi rozhmoždila hlavu.
"Jinak se mnou na to rande nepůjdeš?" navrhl James nevinně. Bylo slyšet jak Snape skřípe zuby.
"Jinak půjdu na rande s…Amosem Digorim!" triumfovala Lily a vítězoslavně se usmála. James zbledl.
"To neuděláš! Vždyť ho nesnášíš!"vyhrkl James zděšeně
"A vsaď se, že udělám! A není pravda, že ho nesnáším, to ty ho nesnášíš." Rozesmála se Lily a vytrhla překvapenému Jamesovi hmoždíř z ruky.
Když se otočila ke své lavici zjistila, že Snape na ni přes rameno pobouřeně civí a pár vražedných pohledů věnoval také Jamesovi. Bylo jí to ale přece jedno, nezáleželo jí na něm a byl ze Zmijozelu…tohle si Lily opakovala zbytek hodiny a předstírala, že si nevšímá Snapeových pokusů s ní mluvit.
***O***
V neděli odpoledne už postávali Lily, Sirius, James, Dominike a Alicie spolu s ostatními účastníky ministerského a léčitelského týdne. Za okamžik se už měli přemístit do hotelu postaveného e výhodné pozici mezi ministerstvem, příčnou ulicí i nemocnicí Svatého Munga. Všichni byli neuvěřitelně netrpěliví, tetelili se vzrušením a bavili se ve hloučcích o tom co je čeká.
"Už abychom tam byli, snad nám dají pokoj dohromady." Říkala právě Dominike Alicii a Lily, ale chytil se toho James.
"Jasně, bylo by super mít pokoj v pěti, žejo Evansová? Mohli bychom si zabrat manželskou post-au!" vyjekl, když ho Lily praštila svou cestovní taškou. Alicie se mezitím nenápadně přichomýtla k zkroušenému Siriusovi.
"Tak co? Co ty a Leah?" zeptala se tak tiše, aby ji ostatní přes hádku Lily a Jamese neslyšeli.
"Žádná změna. Tu a tam se chytneme, ale jinak ji teď skoro nevídám.
"Ahoj Lidi!" ozvalo e v tu chvíli za nimi a k všeobecnému překvapení tam stála Leah s velkým baťohem.
"Ahoj…co tu děláš?" ujala se nakonec slova Dominike, jež si jediná zachovala chladnou hlavu a rychle se vzpamatovala z všeobecného překvapení.
"No co-sice nebudu v nebližší době léčitelka, ale až dostuduju ve Španělsku kdo ví co bude, chci si to nechat otevřené a tak…" odmlčela si, když se její pohled setkal se Siriusovým. Nastalo trapné ticho, které přerušil až příchod pracovníků ministerstva, jenž je měli dopravit do hotelu.
***O***
Lily nakonec dostala pokoj s Grace, jedinou další studující v kurzech na bystrozory, ale nevadilo to, protože Alicie a Dominike bydlely hned vedle a Leah v chodbě naproti. Pokoj Lily byl překrásný. Byl v něm elegantní jednoduchý nábytek a dvě velké postele s nadýchanými bílými peřinami. Bílý koberec na zemi byl tak tlustý a měkký, že po něm Lily s oblibou chodila bosa a fialově vymalované stěny působili uklidňujícím dojmem.
Ten den toho už moc dělat nemuseli. Měli za úkol si vybalit a v sedm jít na večeři, po které je čekala přednáška o bezpečnostních pokynech. Tam se dozvěděli, že smějí pokud mají volno chodit ven z hotelu a tu a tam zajít někam do Londýna, ale v 22:00 měli být zpět na pokojích. Následující den vstávali v sedm ráno a podle toho co věděli z programů, které jim včera rozdali je čekal prohlídkový den.
"Ach jo tohle je horší než ve škole, tam touhle dobou ještě spím."stěžoval si James a snažil se při tom trefit vidličkou do pusy, což šlo dost těžko, když sotva udržel otevřené oči.
"To mi povídej." Zabručela Alicie, která už nějakou tu chvilku měla hlavu složenou na své informační příručce a se zavřenýma očima vypadala, jako že opravdu spí.
"…problém mi o tom říct? To mi už vůbec nevěříš?" ozvalo se v tu chvíli a do obrovské jídelny kde všichni pohromadě snídali, vtrhli Sirius a Leah.
"Bože můj, nebyla jsem si tím místem jistá a navíc jsem vám všem nechtěl zničit vaše idey o tom, jak společně všichni půjdeme bojovat proti zlu dokud…proč ti to vůbec vykládám? Řekla jsem to už nejméně stokrát a ty pořád pokládáš u samou otázku, jakoby jsi myslel že se během hodiny něco změní! Copak se s tím nemůžeš srovnat a být šťastný z mého úspěchu? To jsi takový sobec, že nedokážeš ani pochopit, že ne všichni mají stejnou touhu být bystrozory a držet svou rodinu dennodenně ve strachu, že se nevrátí z nějaké akce proti Smrtijedům jako ty?" Leah se zuřivě leskly oči a tváře jí hořely jako v horečce. Nikdo v místnosti už nevypadal ospale a všichni na hádající se dvojici vyjeveně zírali. I když totiž Leah, Marris a Lily už nebyly kamarádky jako dřív, Lily stále trvala na tom, aby Leah alespoň nevystavovala svůj vztah se Siriusem na obdiv širokému okolí, takže po škole sice kolovaly fámy, že spolu ti dva něco mají, ale většinou to byly prostě…fámy. Dnes to bylo poprvé co se takhle pohádali na veřejnosti a nebylo divu že z toho byli všichni zmatení.
"Jo máš pravdu jsem sobec a taky pořádně naivní, když jsem si myslel, že máme stejný pohled na věc. Možná bych si ale teď nepřipadal jako úplný idiot, kdybys mi něco řekla dřív!" bránil se Sirius hlasitě.
"Ach jo, bylo lepší, když se ignorovali." Šeptla Dominike.
"Neměli bychom něco udělat?" zeptal se James
"Ne, tohle je jejich věc, a dokud si to všechno nevyříkají, tak jim nikdo pomoct nemůže." Prohlásila Alicie rozhodně a nenápadně hádající se dvojici pozorovala.
"Jo? A jak by jsi reagoval? Jak by reagovali ostatní? Zachovali by jste se úplně stejně jako jste se zachovali. Byli byste naštvaní, zklamaní, otřesení a koukali byste na mně jako na zrádce, přesně jako teď!" vyjekla Leah dramaticky a kývla hlavou k Dominike, Alicii, Lily a Jamesovi. Ti okamžitě zajeli hlouběji pod stůl, takže nebyli na svých židlích vůbec vidět a snažili se předstírat, že tam vůbec nejsou.
Sirius chtěl říct něco dalšího, ale Leah jen vztekle dupla a naštvaně odkráčela na druhý konec jídelny, kde si přesedla k prázdnému stolu, zády ke svému příteli a přátelům. Sirius za ní chvíli zíral, ale pak si sedl mezi Lily a Alicii a předstíral, že k ničemu před okamžikem nedošlo.
"Tak co je k snídani?" zeptal se a ignorovat zvědavé pohledy svých přátel. Alicie na všechny kývla a oni se okamžitě pustili do normální rozmluvy.
***O***
"Tak ahoj." Šeptala Lily Dominike a Alicii, když se rozdělovali do skupin podle povolání. Zatímco ona, James a Sirius měli jít spolu s Jackem a ostatními budoucími bystrozory na ministerstvo, Leah, Alicie a Dominike čekala prohlídka nemocnice svatého Munga.
"Tak pospěšte, máme tam v půl deváté být, tak ať nepřijdeme pozdě!" Popoháněl je Jack a vedl je ven z hotelu. Protože ministerstvo nebylo nijak daleko, bylo rozhodnuto, že se na něj dopraví pěšky, což mělo své plusy i mínusy. Museli si obléct mudlovské oblečení a předstírat, že jsou nějaká škola na poznávací zájezdu, protože ulice byly touhle dobou plné mudlů putujících do práce. Bohužel to ale znamenalo skoro půl hodiny cesty každé ráno, což se nikomu příliš nezamlouvalo.
"Na ministerstvo se dá dostat třemi různými vchodu…" začal Jack, když přišli někam kde nic nebylo a nikdo nechápal, proč se tam zastavují, ale zachvěli se celá věc vysvětlila. Zjistili, že třetí vchod se používá pouze pro velké skupiny návštěvníků, jako jsou oni, také jim bylo slíbeno, že alespoň jednou tento týden vyzkouší i malou červenou budku pro jednotlivé návštěvníky a taky si nechali kolovat malé klíčky, které byly od třetího vchodu pro zaměstnance. Takhle to pokračovalo celé dopoledne. Jack je provázel po celém ministerstvu a ukazoval jim jednotlivá oddělení, řekl jim jejich vedoucího a zástupce vedoucího a také jak se tyto oddělení prosazují ve spolupráci s bystrozory. Dokonce nahlédli i na odbor záhad, ale tam se příliš dlouho nezdrželi, protože jak už jim bylo řečeno při vstupu-tento odbor je utajený a dokonce ani ostatní zaměstnanci ministerstva, kromě těch nejvýše postavených, nevěděli co se tam děje.
Konečně se dostali na oběd a pak je čekalo podrobné seznámení s oddělením bystrozorů, na kterém jediném ještě nebyli. Za dopoledne se setkali asi s tisíci zvláštnostmi a v návalu té hromady informací a vysvětlení je začínala bolet hlava. Jediná Lily si dělala poznámky a tak za ní teď všichni běhali, aby ji škemrali o jejich půjčení. A navíc celý den akorát stáli a chodili, takže nic nebylo tak úžasné, jako když konečně usedli ke svým sendvičům z ministerského občerstvení k malým kovovým stolkům, které jindy vypadaly nepřívětivě, ale dnes byli rádi i za ně.
"Ach bože a tohle je teprve první den." Mumlal Sirius unaveně.
"Jo, ale dobrá zpráva je, že večery máme volné, takže budeme prozkoumávat Londýn. Kam zajdeme dnes?" zeptal se James nadšeně a šťouchal do Lily, aby jí naznačil, že jeho pozvání se vztahuje hlavně na ni.
"Dej pokoj s chozením!" zabručela a probírala se svým mudlovským poznámkovým blokem, jestli má zapsané vše podstatné.
"Myslíš, že nás z toho budou zkoušet?" utahoval si z ní Sirius a sledoval ji jak si horečně něco dopisuje.
"Ne, ale myslím, že se mi to jednou hodí."odpověděla Lily, které vůbec nedošlo, že to Sirius myslí jako žert. Ten jenom pokrčil rameny a pokračoval v jídle.
***O***
Odpoledne bylo snad ještě zajímavější než dopoledne. Tentokrát se jich naštěstí ujala Sue a vodila je po bystrozorském oddělení, ukázala jim kartotéku případů, seznámila je s několika spolupracovníky a dokonce jim uvařila čaj v zasedací místnosti. Když si doprohlédli kóje pro nižší bystrozory, vzala je Sue i k pravým kancelářím. Sue jim zrovna vysvětlovala, komu která patří, když z jedné ještě nejmenované vyšla pro Lily neznámá zhruba sedmapadesátiletá žena s blond vlasy zastřeženými na ježka a brýlemi. Když ji Lily pozorovala uvědomila si překvapeně, že žena má stejné oči jako James.
"Doree, to jsem ráda, že jsme tě potkali. Máš minutku?" Pozdravila ji Sue a vedla "Doree" k nim. James vedle Lily ztuhl a Sirius se začal vesele šklebit.
"Takže, tohle je Doree Potterová, většina z vás ji asi nezná, ale někteří možná až moc, viď Jamesi?"rozesmála se Sue a paní Potterová na Jamese a Siriuse vesele zamrkala a pohled se jí stočil i na vyjevenou Lily, která na ni zírala s otevřenou pusou jako všichni ostatní.
"No, takže, i když je tahle trapná chvilka velmi zábavná, máme ještě spoustu práce, takže pokračujeme." Zvolala Sue po chvilce, když si dostatečně užila pozorování značně rozpačitého Jamese.
"Mami, co tady děláš?" zasyčel na matku, jakmile se jim naskytla chvíle k rozhovoru, když ostatní odspěchali za Sue.
"Ale no tak Jamesi, pracuju přece." Usmála se dobrosrdečně paní Potterová a rozevřela náruč, aby ho objala.
"Jo, jasně, pravda…" zabručel James teď už rudý jak Lilyny vlasy. Lehce matku odstrčil, takže se jí naskytl pohled na Lily a Siriuse.
"Mami tohle je Lily Evansová-"
"-Lily Evansová! Ach o tobě už jsem slyšela od Jamese tolik vě-"
"A je tady i Sirius!" vykřikl James, aby přehlušil matčina slova.
"Ach…" paní Potterová se zatvářila zmateně, ale pak pohledem sklouzla na Siriuse a na tváři se jí opět rozlil radostný úsměv.
"Siriusi, je milé tě zase vidět!" řekla a objala chlapce. Sirius na rozdíl od Jamese objetí přijal se značným nadšením a úsměv ženě opětoval.
"Vás také paní Potterová, i když v Bradavicích vaší skvěle, na váš pudink nikdo nemá."
"Však se mi zdáš nějaký podvyživený!" zahořekovala paní Potterová a políbila Siriuse na tvář.
"Doufám, že teď když jste tu, tak si také uděláte čas na mně a na manžela. Na Vánoce jste nám chyběli…" zamračila se paní Potterová zamyšleně.
"Dohodneme se pak mami, ano? My teď už musíme jít." Kývl James výmluvně k Sue a ostatním spolužákům.
"Jistě, jistě, až skončíte, přijďte za mnou, budu v kanceláři. Ráda jsem tě poznala, Lily." Usmála se paní Potterová a odkráčela chodbou pryč.
"Máš milou mamku."prohlásila Lily, když se všichni vydali za ostatními.
"No vidíš, nebyla by to skvělá tchýně? O důvod víc si
mně vzít-"začal James, ale Lily ho rázně utnula.
"-takže opravdu nechápu, po kom jsi." Dodala a James se rozesmál.
"Počkej, až poznáš tátu. Možná, že si pak uvědomíš, že nemůžu být tak hrozný, jak se zdám."
***O***
Když konečně v pět hodin Sue zavelela rozchod, vydali se James a Sirius za paní Potterovou, takže Lily šla do hotelu bez nich. Vlastně se docela těšila, že po náročném dni sežene Dominike a Alicii, budou se válet u nich na pokoji a přejídat se čokoládovými bonbony, které byly jako pozornost od hotelu snad na každém rohu.
"Ahoj!"zvolala Alicie, když otevřela dveře pokoje. Měla na sobě bílý župan, dlouhé vlasy mokré a pravděpodobně se právě malovala, soudě podle toho že kolem jednoho oka měla černé linky.
"Ahoj, tak jak jste se dnes měly?"zeptala se Lily a posadila se na pohovku.
"Skvěle! Nemocnice je super a bylo to ohromně zajímavé." Odpověděla jí Dominike s milým úsměvem. Seděla právě na posteli a lakovala si nehty u nohou, takže to Lily nedalo a zeptala se.
"Vy se někam chystáte?"
"Jasně a ty se budeš chystat s námi! Pár lidí jde dnes do jednoho klubu, tak jsme si řekly, že se přidáme. Přece si nenecháme ujít náš první svobodný večer!" odpověděla Alicie.
"Já nevím, jsem unavená a-"
"-nebudeme tam dlouho. Dáme si pár Máslových ležáků, zatancujeme si a vrátíme se zpátky."uklidňovala ji Dominike a Alicie přikývla.
"Neboj Lils, bude to v pohodě, takže padej se sebou něco udělat, vypadáš jako chcíplá slepice."dodala Alicie a postrkovala kamarádku ven ze dveří.
***O****
Přesně jak Alicie předpověděla, sprcha opravdu dělala kouzla a Lily si najednou připadala mnohem odpočatěji a tak se s elánem pro věc vrhla do prohrabávání svých věcí, dokud nenašla to správné oblečení a boty.
"Lily, halo! Jsi tam? Musíme jít!" ozvalo se o hodinu později. Alicie a Dominike stály na prahu, Alicie v černých džínech, šedém tílku, vysokých černých kozačkách a černém kabátu, Dominike v zlatohnědých šatech, legínách a hnědém saku. Obě dvě si očividně na sobě daly záležet a i výrazy v jejich tvářích napovídaly, že dnes v noci chystají něco velkého.
"No to teda jů" usmála se Lily a vyšla z pokoje, který za sebou pečlivě zamkla.
"Dělej, už tak jdeme pozdě!" sykla na ní Alicie a táhla obě kamarádky ke schodišti.
"Klid, noc je ještě mladá!"usmál se Sirius, který se k nim připojil.
"To ano, ale čas máme jenom do 22:00, takže mně moc neštvi."kývla Alicie a Lily neotočila na Siriuse.
"Kde máš Pottera, tvůj věrný psí ocásek?"zeptala se a snažila se, aby to znělo co nejledabyleji, protože to poslední, co potřebovala, bylo, aby si jí ostatní začali dobírat, že se o něj nějak moc zajímá.
"James šel na večeři s rodiči. Zvali mě taky, ale byl jsem unavený, tak jsem se vrátil sám. Plánoval jsem se jenom povalovat, když přišla Miss přemlouvání a donutila mně svými argumenty jak je nebezpečné, nechat jít tři krásky samotné do zlých ulic Londýna samotné, abych šel s vámi, jako dozor."vysvětlil Sirius a Alicie se při jeho slovech samolibě uculila.