Říjen 2010

Kapitola 19 Už nikdy! 2/2

31. října 2010 v 20:10 | Elin7 |  Proč mně nenávidíš
A druhá slibovaná část :)

Následující den byl oproti těm předchozím klidnější, ale trochu nudný. Vlastně se to dost podobalo jejich normálním výcvikovým nedělím. Lily, James a Sirius strávili celý den ve výcvikovém středisku, kde opakovali a doplňovali vše, co se za poslední měsíce naučili. Většinu dne se jim věnoval Jack, který je nejprve mučil v jednom mudlovském parku, kde museli v té obrovské zimě běhat, dokud každý neuběhli tři míle. Bylo načase si ověřit, jak jsou na tom, protože v sobotu se měli konat opravdové zkoušky, podle kterých měli být prosety obě výcvikové skupiny. Ti, kteří by zkoušky neudělali se mohli s bystrozorskou kariérou rozloučit. Po té, co všichni naprosto vyčerpaní zmrzlí a napůl nastydlí konečně doběhli, vzal je Jack do tepla a celé dopoledne si opakovali základní informace a kouzla, prostě veškerou teorii.
Po obědě se objevila Sue a šlo se bojovat do soubojových místností, kde je nechala protisobě bojovat a tu a tam ještě někoho poopravila, že něco dělá špatně.
Ve tři hodiny Sue usoudila, že pro dnešek už měli všichni dost a rozdělila je do skupin podle určitého konzultanta. Tohle byla poslední příležitost na úpravy jejich písemných prací k přijímacím zkouškám na bystrozory, které měli v sobotu odevzdávat. Protože kromě Lily měl Matt na starost také dva další její spolužáky, měla přijít na řadu až za hodinu a půl. Sedla si proto před Mattovu kancelář a zahleděla se do knihy, kterou si přinesla. Nedokázala se ale soustředit na věty písmena. Místo toho jí v hlavě zněl pořád stejný rozhovor.
"ještě štěstí, že je ten malej Snape schopnější než jsme si mysleli…"

"Máme to na sebe ale štěstí, co?"řekl kdosi a Lily překvapeně vzhlédla. Vůbec si neuvědomila, že si k ní někdo přisedl.
"Ahoj." Řekla, jakmile se vzpamatovala. Frank měl talent na nečekané příchody.
"Co tu děláš? Nemáš náhodou někde něco cvičit, nebo tak?" zeptala se a Frank se zasmál.
"Máme teď chvíli přestávku, ale…netrápí tě něco?" zeptal se
"Ne, vůbec ne, jenom jsem se začetla…" odpověděla Lily a sklouzla pohledem ke knize. Držela ji vzhůru nohama.
"Jo máš pravdu." Přikývla nakonec, protože Frank si také její knihy všiml.
"No jestli ti můžu nějak pomoct?" zeptal se Frank a Lily ihned zavrtěla hlavou.
"Ne asi ne…ikdyž?" Frank už se přece nějaký ten pátek pohyboval v prostředí lidí, kteří věděli o všem víc, než bylo zdrávo. Patřil určitě mezi nejlepší studenty ve svém ročníku a…včera prokázal, že toho ví dost na to, aby jí možná byl schopen zodpovědět jednu "čistě teoreticky" důležitou otázku.
"Co je pravdy na tom, že…Voldemort verbuje studenty z Bradavic?" zeptala se Lily potichu a rozhlédla se kolem, jestli ji náhodou někdo neslyšel.
"No…říká se to." Odpověděl Frank a také ztišil hlas.
"Ale…nemyslím, že by jich bylo mnoho. Ani Voldemort nestojí o zbabělé ufňukance, kteří nic nedokážou. Ne. Má zájem pouze o ty nejlepší a nejschopnější-děje se něco?" Lily zbledla jako stěna. Nejlepší? Nejschopnější?
"Ne, ne. Nic." Pípla, ale znělo to podivně falešně.
"Máš snad ohledně někoho nějaké podezření?" vyptával se Frank ostražitě a pečlivě studoval Lilyin výraz.
"Ne!" odsekla rozhodně
"Nemám žádné důkazy, ani nic podobného." Dodala o něco mírněji, ale ujišťovala už spíš sama sebe, než Franka.
"No…dyžtak jsem tady." Řekl Frank a poklepal jí na rameno. Pak se mu tvář rozjasnila úsměvem.
"Vlastně bych spíš já potřeboval tvou pomoc.Chci…no…chci požádat Alici o ruku a tak jsem si říkal, jestli bys mi nechtěla pomoct při výběru prstýnku." Řekl Franka Lily se usmála.
"Moc ráda pomůžu. Můžeme jít třeba dnes? V pět tu končím, takže-" v tu chvíli se otevřely dveře a Matt vyprovodil Lukeho Harweda ze dveří. Pohled mu okamžitě padl na Lily a
Franka a trochu se zamračil.
"Pojď dál Lily." Kývl na ni a ona honem vstala.
" Tak já tě v šest vyzvednu na hotelu, jo?" řekl Frank a odkráčel pryč chodbou, zatímco Lily vešla za Mattem.
První čtvrt hodiny prostě debatovali pouze o práci. Oba se chovali diskrétně
a naprosto profesionálně. Lilyny práce byly téměř dokonalé, takže ale brzy skončili. Teprve potom Matt prohodil:
"Škoda že dnes večer už něco máš." Řekl a Lily překvapeně zamrkala.
"Chtěl jsem se zeptat, jestli y jsi třeba nechtěla…" Matt větu nedokončila zamyšleně hleděl z okna
"Co?" chtěla vědět Lily
"Jít se mnou na takový…koncert?"
"To bych moc ráda! Stejně jdeme s Frankem jenom vybírat prstýnek pro jeho budoucí snoubenku a to určitě nebude trvat tak dlouho." Usmála se Lily a Matt jí úsměv opětoval.
***O***
"Rande?" vyhrkla Alicie už nejméně po páté a Lily už po páté přikývla.
"Rande."
"Ach můj bože! Abych to zrekapitulovala-nejprve půjdeš s nějakým klukem vybírat zásnubní prsten a pak půjdeš na rande s učitelem? Bože a to jsem si myslela, kdovíjak jsem neměla vzrušující den." Zasmála se Alicie
"Co se týče toho prstenu-nechtěla bys jít s námi?" zeptala se Lily a Alicie se zamyslela.
"Hm…možná…L řekla Alicie neurčitě a pak se jí tvář rozjasnila.
"Půjdu, když se se mnou pak zastavíš v obchodě mámy! Mám slevu (výraznou)téměř na vše, takže bychom si přitom mohly i trochu zanakupovat?" řekla Alicie s nadšeným výrazem.
"Jo, nakupovat byste rozhodně měly, zítra jdeme totiž na party!"Sirius právě dosedl vedle Lily a ona i Alicie na něj překvapeně pohlédly.
"Party?"nechápala Alicie
"Jo. Známí Jamesových rodičů a také bystrozoři pořádají každý měsíc něco jako…hm, oslavu? Každopádně tam chodí hafo lidí-bystrozoři, učitelé z Bradavic, fajn lidi z ministerstva a z nemocnice svatého Munga, pár šťastlivců z výcvikového kurzu na bystrozory…"vypočítával Sirius na prstech
"-zadrž! Utnula ho Lily, když začal přecházet ke konkrétním jménům.
"To je sice moc hezké, ale co tam pro všechno na světě budeme dělat my?" zeptala se a ukázala na sebe a na Alicii
"No, ty jsi přímo pozvaná od pana a paní Potterové a Alicie je můj doprovod." Vysvětlil a obě jenom zíraly.
"Odkdy jsem tvůj doprovod?"vyjekla zaskočená Alicie.
"Od té doby co se ti bude hodit mít známosti. A navíc, přece se nenecháš připravit o takovou zábavu!" ohradil se Sirius dotčeně. Alicie protočila oči.
"Je to formální akce, takže žádné šaty, ale nám holky-využijí každou záminku k nakupování."usmál se Sirius a vysloužil si tak znechucené pohledy.


"Lily, ahoj!" přivítal Frank Lily, jakmile ji objevil čekat ve vstupní hale hotelu.
"Franku! Tohle je Alicie Stewansová, nabídla jsem jí, aby šla s námi, protože málo kdo se vyzná v módě tak jako-"
"Stewansová? Nejsi náhodou dcera té známé návrhářky Stewansové…" celé vybírání prstenu nakonec zvládli díky Alicii. Nejenom, že se v tom vyznala z nich nejlépe, ale navíc rozhodně nenechala prodejce, aby Franka oklamali a on získal nakonec vybraný prstýnek za poloviční cenu. Frank je ještě pozval na něco k pití(Alicie mu byla nesmírně sympatická), ale Lily musela spěchat, aby se stihla sejít s Mattem.
Bylo to to nejkouzelnější rande, na jakém Lily kdy byla. Nejprve šli na koncert jedné oblíbené kouzelnické kapely (Matt měl lístky zadarmo, protože se zpěvákem chodil do Bradavic) a pak se hodiny procházeli v Londýnských parcích a povídali si o všem možném. Když se Lily lechce přiopilá plížila do hotelu, měla pocit, že se vážně zamilovala.
***O***
"Musíš vstávat! Dělej, Lily!" křičel někdo, když Lily otevřela oči. Skláněl se nad ní Sirius a tvářil se, že se mu ulevilo, když ji konečně probudil. Za ním stál James a starostlivě na Lily hleděl.
"Co je? Co se děje?" zeptala se, ale pak jí pohled padl na hodinky a zděsila se.
"Ježíš! Já jsem zaspala!" vyjekla a honem vyskočila z postele.
"Konečně ti to došlo." Přikývl Sirius
"Jak je to možné? Nezazvonil mi budík…" mumlala Lily a snažila se si jednou rukou rozčesat vlasy, zatímco tou druhou sbírala oblečení.
"No, tak my tě necháme…pokud teda nechceš pomoct s oblíkáním?... -Ne to byl vtip, nebij mně!" Křičel Sirius a honem couval i s Jamesem ze dveří a jen tak tak stihl uhnout Lilyině hozené botě.

"Proč jste pro mě nedošli dřív!" šeptala naštvaně Lily, zatímco šli za Jackem po ulici směrem na ministerstvo.
"No tak promiň, ale nečekali jsme, že budeme muset budit zrovna vždy přesnou Lily Evansovou." Řekl Sirius a zašklebil se.
"Vzal jsem ti dva toasty od snídaně." Řekl James a podal jí balíček v ubrousku. Lily překvapeně zamrkala.
"No, tak…děkuju." Usmála se a jakmile si byla jistá, že na ně Jack nevidí, honem se do toastů pustila.
"Kde jsi vlastně byla včera večer? Alicie tvrdila, že máš něco důležitého na práci a nechtěla ani za nic říct co." Sirius Lily provrtával zvědavým pohledem a ta trochu zrudla.
"To toho ti nic není!" sykla a James se zatvářil ublíženě. Kde mohla k sakru být?
***O***
Na ministerstvu ten den měli dvouhodinovou přednášku od několika vyšších bystrozory, včetně pana Pottera a dokonce Alastora Moodyho. Bylo to nesmírně zajímavé, protože jim vyprávěli nejenom, co všechno obnáší práce bystrozory, ale zmiňovali se i o konkrétních bitvách, dali jim pár dobrých rad a prozradili jim pár fíglů.
Když přednáška skončila, zůstal s nimi zase jenom Jack s novinkou, která všechny nadchla.
"Poslední den jsme se rozhodli pro vás připravit něco jako hru. Setkáte se při ní s mnoha věcmi, které vás zítra potkají při zkouškách a navíc si opravdu vyzkoušíte týmovou spolupráci." mezi studenty to zašumělo nadšením a Jack musel chvíli počkat, než mohl pokračovat.
"Hra bude probíhat v simulovaném prostředí, kde na vás čekají na každém rohu problémy a překážky. Dokonce tam bude pár z nás, abychom vám věc zkomplikovali, ale pokud jste se v minulých týdnech alespoň něco trochu naučili, měli byste to zvládnout. Budete rozděleni do tří skupin, tak aby to bylo vyvážené a od té chvíle jsou všichni ostatní kromě členů vaší skupiny, nepřátelé. Každá skupina dostane vlastní vlajku a místo, kde ji bude muset uchránit. Je jedno kolik členů skupiny zůstane u vlajky, ale ti zbývající budou tak zvaní "dobyvatelé". Vaším úkolem bude získat vlajky zbývajících dvou skupin. Hra končí ve chvíli, kdy nebude mít vlajku už žádná skupina, nebo pouze jedna. Skupina, které se podaří svou vlajku uchránit nejdéle a zároveň získat vlajky ostatních-vítězí." Jack domluvil a všem se ve tváři zračilo vzrušení. I když už byli "teoreticky" dospělí, v mnohých z nich (konkrétně v Jamesovi a Siriusovi), ještě stále zůstal dětský duch toužící po hrách a vítězstvích. I Lily, která vyrůstala v mudlovské rodině a hru na "vlajky" znala více, než dobře byla nadšená.
Horší to bylo s jejich rozdělením do skupin. Jamese, Lily a Siriuse samozřejmě oddělili. Silově to byly ale vyvážené skupiny, takže si nemohl nikdo na nic stěžovat.
Následující hodinu se všichni organizovali, probírali taktiku a seznamovali s pravidly. Když konečně každý stál v lese u své vlajky a uviděli červené jiskry nad stromy, hra začala.
James byl ve své skupině dobyvatel. Rozdělili se a on běžel ještě s Billym Drustangem k vlajce nacházející se v močálech. Jakmile uběhli pár kroků, ihned věděli, proč to nebude tak jednoduché jak čekali. Ve chvíli, kdy James šlápl na jakýsi klacík, snesly se k nim snad tisíce podivných tvorů a velkými křídli a žlutými ostrými bodáky. Rozhodně to nebyly obyčejné běhnice, protože tyhle potvory měly navíc obrovské kusadla a na předních dvou nohou přísavky.
"Sakra!" zanadával Billy a honem se pokusil jednu z těch "obřích včel" vyřídit kouzlem, které pomáhalo na běhnice. Tvor však pouze uhnul a útočil stejně jako jeho druhové.
James mezitím metal jedno štítové kouzlo za druhým a mezitím zkoušel nejrůznější kletby, kterého napadly.
"Utíkej!" houkl na Billyho a sám se rozběhl. Po pár minutách usilovného sprintu si oba kluci uvědomili, že už je nic nepronásleduje.
"Zvládli jsme-"Jamesovi v tu chvíli zmizela půda pod nohama a on dopadl na dno zhruba tří metrová jámy. Na dně byla horká voda a v ní…
"Sakra!" zakřičel James a hmatal po stěnách jámy, které byly hladké. V jámě bylo zhruba pět obrovských, syčících hadů. Jamesovi se podařilo jednoho omráčit a dva zamrazit, ale zbývající dva byli silní soupeři a jeho kletbám bez problémů uhýbali. James se na okamžik odhodlal pohlédnout nahoru, aby zjistil, proč mu nepomáhá Billy a uviděl kamaráda, jak zarputile bojuje s několika pterokafility(okřídlená stvoření podobná ptákům, která svým obětem vyklovávají orgány a oči). James se opět pustil do hadů a entokrát se mu už podařilo je oba vyřídit. Ve stejnou chvíli Billy nahoře skoncoval se svými soupeři a zavolal na Jamese.
"Dostaneš se odtamtud?"
James si prohlížel hladké kamenné stěny a pak se usmál. Byla to brnkačka.
"Jasně!" odpověděl a dal se do kouzlení. Nejprve mávl ke stěně a použil kouzlo"Ukaž, co ukrýváš" na jednom místě okamžitě stěna přestala být hladká a dostala hliněnou, jakoby lépe dobyvatelnou konstrukci. Jamesovy už stačilo párkrát zamávat hůlkou, načež si vytvořil příjemné kamenné schůdky, po nichž snadno vyšplhal.
"Poběž!" sykl na Billyho a oba pokračovali v cestě.
*
Hra se nakonec neukázala tak jednoduchá jak všichni čekali. Potkávali se s mnoha nejrůznějšími tvory, protivníky a kletbami, které museli zneškodnit, porazit a odhalit.
Navíc Billymu, ani Jamesovi nikdo neřekl, kde se vlajka nachází, kromě toho, že je v bažinách (kterých tam bylo snad milion) a že je na jihu (sedmi-směrné kouzlo se jim tentokrát opravdu vyplatilo). Zrovna procházeli snad ty nejnebezpečnější bažiny vzhledem k množství desítek túňodavů, bludníčků, ďasovců, škrtidel, vírových kleteb a pohlcujících jezírek, když Billy po té, co zuřivě kletbou smetl pět tůňodavů najednou ukázal na travnatý, pouze lehce zasněžený ostrůvek. Bylo to, jak když je na bílé ploše obrovská černá kaňka, nepřehlédnutelné a jasné. To byl jejich cíl.
Travnatý ostrůvek byl poměrně velký, nepravidelného kulatého tvaru. Byly na něm sutiny a ruiny nějaké pradávné stavby a trochu se to podobalo Stonehangi, až na to, že tady bylo kamnů víc a tvoři pouze menší škvíry. Na ostrůvek prosvítalo slunce a jakoby kluky lákalo, aby prošli přímo polorozpadlou bránou.
"Myslíš, že má smysl jít tudy? Určitě bránu hlídají!" řekl Billy a James se ušklíbl.
Pokud je to tak jak si myslím, tak to hlídají všude a je jedno kudy půjdeme. Navíc v těch škvírách mezi jednotlivými kameny by mohla být nějaká kletba."prohlásil James a ostražitě se spolu s Billym vydal k bráně.
*
"Lily! Máme návštěvu!" zavolal Johny Malec na Lily, která posedávala na vrcholu jedné jednoho z kamenů, takže měla dobrý rozhled do okolí a mohla pozorovat prostor za ostrůvkem, na druhé straně od hlavní brány. Hlídala spolu s Johnym vlajku, která si vesele pohrávala ve větru a stála uprostřed primitivního chrámu starodávných civilizací přesně u obětního stolu. Rozhodli se, že budou hlídkovat z vrchu, odkud viděli případné nebezpečí hned z daleka. Také odstranili většinu sněhu v okolí, aby se při bitvách mohli snáze pohybovat a zablokovali škvíry, takže se dalo vejít pouze dvěma cestami-přední a zadní bránou. Johny hlídal tu přední, kudy se právě chystal James projít a Lily ještě ostražitě zkontrolovala tu svoji, než kývla na Johnyho, jakože se vymění. Oba tiše přeběhli na místo toho druhého a započali svůj hlavní plán-Lily měla sama vyřídit jejich dva protivníky a Johny být v záloze.
Lily přelezla po vršcích ruin a vyčkávala, dokud nebyli oba kluci na dostřel kleteb. Pak v zákrytu upřeně zamířila a vyslala silnou omračující kletbu zvanou "Kincuido" přímo na Jamese. Ten byl sice překvapený, ale podařilo se mu uhnout. Billy ovšem takové štěstí neměl. Očekával nebezpečí spíše z strany a tak skočil kletbě přímo do cesty a dostal ji plnou silou do hrudi. Lily teď vylezla ze svého zákrytu a postavila se přímo nad bránu, takže Jamesovi sice neblokovala přístup, ale měla ho jako na dlani, ideálně pro metání kleteb. James si musel okamžik připomínat, že je Lily jeho soupeřka, protože v tu chvíli kdy tam tak ochranitelsky stála vypadala naprosto nádherně, pak ale sevřel pevněji hůlku a sebevědomě se na Lily usmál.
"Nechceš to rovnou vzdát, Evansová? Nechci ti ublížit." Řekl a Lily se ušklíbla.
"To ty bys to měl vzdát Pottere. Tvůj parťák se dřív jak za půl hodiny neprobere a i kdyby se ti podařilo tu vlajku získat, přes ty bažiny se jen tak nedostaneš." Sykla a zaujala bojovou pozici.
"Dost žvanění Evansová, ukaž jaká jsi poctivá strážkyně." Řekl James a v tu chvíli Lily zaútočila.
"Legiliment!"
"Sientro!"odmávl to James se snahou o nonšalantnost i když ve skutečnost mu dalo pořádně zabrat, než její kouzlo odvrátil.
Následoval jeden z jejich snad nejkrutějších soubojů. Oba měli postavení, která měla své výhody a nevýhody. Lily sice mohla lépe útočit, ale když James nechal bránu, aby se sesunula k zemi, málem ji dostal. Naopak on sice měl bytelnější a bezpečnější polohu, ale díky tomu, že byla Lily výš, neměla problém mířit přesně.
Zrovna když už se zdálo, že Lily Jamese dostane, ozvalo se přidušený výkřik.
"Lily! Black!" Lily se otočila o 180 stupňů a spatřila Siriuse jak běží s vlajkou zádní bránou ven. V ten okamžik se Lily i James vykašlali na toho druhého a rozběhli se za ním.
Byla to neuvěřitelně vyčerpávající honička. Sirius a Lily se sice nemohli ve svém běhu vyrovnat Jamesovi, ale ten zase měl problém s tím, že cestičky mezi jednotlivými bahenními velmi malé a on se na nich musel mačkat s Lily po boku, které se proplétal úzkými místy mnohem snáz a rychleji. Siriuse už díky tomu, že měl vlajku, která byla zároveň ochranou, žádné nástrahy neohrožovaly, zatímco Lily a James s nimi bojovali v jednom kuse.
Asi po dvaceti minutách běhu se konečně dostali k Siriusovi stanovišti. James šel po Lilyině vlajce, zatímco ta se rozhodla pro jiný cíl a odpojila se od něj. On to však nebral na vědomí a začal metat kletby jak po Siriusovi, tak po jediném akce schopném strážci zdejší vlajky. Povedlo se mu zabránit Siriusovi přístup k jejich vlajce, kde měl správně stožár s vlajkou zabodnout, aby byla uznána jako "úspěšně uloupená". Náhle Sirius uklouzl a musel vlajku upustit. Ta se dokutálela přímo k Jamesovi a on s ní odpelášil pryč. Sirius se za ním chtěl rozběhnout, ale v tu chvíli Lou, jenž hlídal jejich vlajku vyjekl.
"Sakra!"
Sirius se otočil a uviděl v dálce, jak mezi stromy mizí Lily i s jejich vlajkou.
"To nech být, jdeme po Jamesovi, ten je blíž!" ale už nebyl blízko nikdo. Jamesovi se mezitím podařilo úspěšně vzdálit a teď když ho už neohrožovaly žádné nástrahy se mu běželo stejně lehce jako Lily, která měla navíc cestu zpět k jejímu stanovišti prochozenou a věděla už přesně kudy jít. Sirius si navztekaně kopnul do kamene a naštvaně se pustil za jamese. Asi v půli té cesty potkal jednoho člena jeho družstva, jak běží i s vlajkou, patřící Jamesovu družstvu zpět na jejich stanoviště. Šikovný to chlapec.
*
"Ach bože!" ulevila si Lily když společně kráčeli zpět k hotelu. Sirius na ni sice byl stále ještě trochu naštvaný, ale přesto ji trochu litoval, když viděl její zubožený stav. Všichni byli rozcuchaní, od bláta a nejrůznějšího drobného svinstva. Také měli každý po pár šrámech, které naštěstí Lily uměla zahojit, ale přesto vypadali, jako kdyby právě zažili třetí světovou. Lidé na ulici se po nich ohlíželi.
Hra nakonec dopadla velmi vyrovnaně. Každému družstvu se povedlo ukořistit jednu vlajku a nikomu nezůstala ta jeho. I když první byla uloupená vlajka Lilyina družstva, ona byla první, kdo s uloupenou vlajkou doběhl zpět ke své základně a tím vyrovnala tento nepoměr. Jamesovo a Siriusovi družstvo dopadlo stejně a ve výsledku vlastně nebyl žádný vítěz.
"Už nikdy!" prohlásil James pevně a Sirius i Lily se rozesmáli. Hra na vlajky je opravdu "zaneprázdnila".

Poslední Halloween

31. října 2010 v 18:00 | Elin7 |  Jednorázovky
Takže, sice já osobně Halloween neslavím, v Anglii je to velmi uznávaný svátek. Tak jsem si říkala, že by si to zasloužilo nějakou Halloweenovou kapitolu,nebo něco jiného jako vloni, ale do žádné povídky mi to nezapadalo. No a tak jsem napsala svou první jendorázovku. Je to kraťoučké, ale pokusila jsem se tím upozornit na to, že dnes je pro HP milovníky výročí ještě něčeho jiného...snad mně za to neukamenujete :)

Lily Potterová se toho dne vzbudila s zvláštním pocitem. Něco se děje. Něco, co by se dít nemělo. Něco je špatně…Lily vyskočila z postele a honem doběhla k synově postýlce ve vedlejším pokoji, aby se ujistila, že tam Harry stále je. Ano stále vyspával, nepoznamenaný a naprosto klidný jako vždy. Lily si sedlal na židli u synovi postýlky a složila hlavu do dlaní.
S pocitem nebezpečí se již budila několik týdnů, ani si už nepamatovala, kdy to začalo. Bylo to od chvíle, kdy jim Brumbál řekl, že musejí opustit svůj dosavadní byt v Londýně a přestěhovat se na bezpečnější místo? Od chvíle, kdy s Petrovou pomocí zapečetili tento dům zaklínadlem a byli tak na dlouhou dobu naprosto odříznutí od světa? Ne, Lily nevěděla, kdy ji tento šílený strach začal sžírat, zato ale věděla, že to nevěstí nic dobrého. Povzdechla si. Kéž by to bylo jako ve vzdálené době před lety, kdy se na tento den těšila a nemohla se ho dočkat…

31. 10. 1969
"Tak! A je to." Usmála se Lilyina maminka a pohladila dceru po hlavě. Ta se usmála a rozběhla se k otci, který právě vešel do místnosti.
"Tati, tati já jsem skřítek!" vykřikla malá Lily a její tatínek se rozesmál. Vzal dívenku do náručí a vyzdvihl ji nahoru, aby si ji mohl pořádně prohlédnout. Měla na sobě hnědé dlouhé, plátěné kalhoty s dole vystříhanými trojúhelníkovitými zuby, na jejichž koncích se houpaly kaštany, zlaté zvonečky a šišky. Přes černý svetr bránící ji před chladem, jí maminka natáhla tmavě zelené, napůl už roztrhané tričko se krátkým rukávem, taktéž ozdobené kaštany, žaludy a bukvicemi. Lilyny jindy pečlivě učesané vlasy teď měla rozcuchané a na nich posazenou špičatou červenou skřítkovskou čapku s velkým zvonečkem na špičce.
"To teda jsi." Prohlásil tatínek uznale a otočil se i s Lily v náručí na manželku.
"A kde je Petůnie?" to už se k nim připojila i Petůnie v růžových vílích šatech se stříbrnou hůlkou a fialově pomalovanými křídly z kartonu.
"Vypadáš nádherně, zlato! Tak co, jdeme na to?" usmál sena dcerky pan Švand. Dnes schválně přišel dřív z práce, aby s nimi mohl obejít pár domků a nechal je vykoledovat pár sladkostí.
"Ano!" vykřikly holky. Petůnie chytla otce za ruku a zářivě se usmívala jako její sestra v otcově náručí.
"Tak doufám, že nám něco vykoledujete." Mávala jim paní Evansová, zatímco otec a dívky vyšli ze dveří a vydali se po zšeřelé, vesele ozdobené ulici pryč.

Ještě dodnes Lily s úsměvem vzpomínala, jak byla šťastná a hrdá, že má tak krásný kostým. Musela se smát i při vzpomínce na Petůnii v zářivě růžových šatech. Byl to tenkrát krásný Halloween. Lily tolik doufala, že ho jednou bude moct dopřát i svému synovi…

"Píše Sirius. Ptá se, jestli by se mohl zastavit příští neděli." Řekl mladý pan Potter, když a zamyšleně si předčítal dlouhý dopis naškrábaný kamarádovým písmem. Lily naproti němu se nepřítomně usmála.
"To je skvělé." Prohlásila zamlženě a sál pokračovala v krmení Harryho, který se nespokojeně šklebil, když nabrala další lžičku ovesné kaše.
"Děje se něco?" zeptal se znepokojeně James o pár minut později, když Lily málem převrhla hrnek s kávou, kterou mu uvařila. Chytil ji za ruku a Lily se trochu uklidnila. I po bezmála třech letech manželství do sebe byli bláznivě zamilovaní stejně jako na začátku.
31.10.1978
"Kdo je to?" zeptal se James, když se k ní zezadu připlížil a zakryl jí oči dlaněmi.
"Nějaký duch?" zasmála se Lily a nechala Jamesovy dlaně, aby sklouzly z jejích očí a jeho paže ji zezadu objaly.
"Teď si mně hluboce ranila." Prohlásil James rádoby raněným hlasem a otočil ji k sobě čelem.
"I ty chudinko! Jak mohu tuto strašnou chybu odčinit?" zeptala se Lily se smíchem a Jamesovi se po tváři rozlil zlověstný úšklebek.
"No…"zatvářil se naoko zadumaně.
"Co třeba takhle?" šeptla Lily a něžně ho políbila na rty. James toho ale využil a silně ji objal a jejich polibek prohloubil. Lily mu jednou rukou zajela do vlasů a-
"Asi budu zvracet!" okomentoval to Sirius s úšklebkem a žďuchl do Remuse Lupina vedle sebe. Pár se od sebe okamžitě odtrhl, Lily zrudla a James se zatvářil nazlobeně.
"Jenom žárlíš." Provokoval ho kamaráda"Protože mám jednou hezčí holku než ty." Dodal. Sirius sklouzl hodnotícím pohledem k Lily a uznale pokýval.
"Hm…začínám litovat, že jsem ji nesbalil sám-" to už se po něm James vrhl a Lily s Remusem se rozesmáli, když pozorovali Jamese, jak se pokouší dohnat utíkajícího Siriuse v davech studentů hrnoucích se do velké síně na oslavu Večera všech svatých.
"A kdo teď žárlí?" volal Sirius a nevšiml si, že se za jeho zády objevila profesorka McGonagallová.
"No já určitě ne pane Blacku. Laskavě se uklidněte." Zahučela na něj profesorka zezadu a překvapený Sirius sebou sekl přímo k jejím nohám.
James jako vždy poznal, co se jí honí hlavou a vstal, aby Lily objal.
"Chybí mi ty časy." Šeptla, když mu přiložila hlavu na hruď.
"Zase bude dobře. Neboj se." Těšil ji James a políbil ji do vlasů. Byl ochoten udělat cokoliv, aby ji ochránil.
Ten rok byl obzvlášť teplý podzim a tak se rozhodli, že by mohli strávit ještě jedno pěkné odpoledne venku. Nemohli sice přímo vyjít na ulici na procházku, takže se všichni tři Potterovi navlékli do svetrů a kabátů a zamířili na jejich středně velkou zahradu. Zatímco Lily chvíli plela, James a Harryho pomocí sbírali poslední jablka a uhrabávali listí. Byl to příjemný den a Lily se opět cítila téměř uvolněně, když pozorovala syna jak se snaží malými hráběmi uhrabat pár lístků na hromádku.
V poledne se Lily vrátila do domu a nakrmila Harryho, kterého po jídle dala spát, poněvadž
byl po dopolední námaze unavený. Pak se vrátila k Jamesovi s pár obloženými chleby a společně si sedli na malou verandu za domem, odkud měli výhled do jejich podzimní, půvabné krajiny.
"Co kdybychom si tu na jaře udělali jezírko? Mohli bychom do něj dát takové ty zlaté mudlovské potvory a alespoň by měl Harry do čeho padat." Navrhl James a Lily se rozesmála.
"Na to nepotřebujeme jezero, s tvým přirozeným talentem ho zvládneš zamazat i bez jezera."

31.10.1974
"Takže, až dá Péťa znamení, tak-"
"-jo my víme! Po páté už to opakovat nemusíš." Utnul Sirius kamaráda z svého úkrytu za stromem. James protočil oči v sloup. Ve famfrpálu v průběhu věků (jeho oblíbená a zároveň jediná kniha kterou kdy četl) se psalo, že pokud má něco vyjít, je potřeba, aby všichni byli přesně obeznámeni s taktikou a všemi možnými neúspěchy. Například v zápase mezi-
"Už jde!" zavolal Sirius tiše a přetrhl tak Jamesův tok myšlenek. Ten nyní pevně uchopil velmi dobře skryté lano a vyčkával. Ten den bylo obzvlášť ošklivé počasí, všude bylo bláto a tak byly čvachtavé kroky jejich zamyšleného cíle slyšet už z daleka.
Sirius, aniž by se na přicházející osobu podíval, napočítal na prstech do tří a v pravý okamžik oba s Jamesem škubli za provaz, do té doby ukrytý v blátě. Ten se teď napnul, podrazil jejich "cíly" nohy a osoba zahučela do rozbahněného příkopu u cesty z Prasinek.
"Tak Srabusi a máš to! To je za ten předvčerejšek." Zahulákal James a vyběhl zpoza svého úkrytu, aby se mohl pokochat pohledem na nepřítele máchajícího se v bahně.
"Já ti dám Srabuse, Pottere!" zakřičel dívčí hlas a James se Siriusem ztuhli. Když postoupili ještě o krok, uviděli rudovlasou, jindy půvabnou dívku, jak vytahuje hůlku a snaží se dostat z bahnitého příkopu. James k ní honem natáhl ruku.
"Promiň Evansová, to nemělo být na tebe!" koktal vyděšeně a vytáhl ji z příkopu. Jeho řeč jí očividně neobměkčila.
"Ne? No to jsem tedy vážně šťastlivec, protože když to nebylo na mne, tak mi to vlastně zas tak NEVADÍ!" křičela a Sirius raději vycouval, zatímco James se za ní vydal, když si to ráznými kroky namířila ke škole a překotně se omlouval. To už k nim doběhl udýchaný Petr.
"Péťo, ty vole. Jak sis pro všechno na světě mohl splést Evansovou se Srabusem?" zeptal se ho pochechtávající se Sirius. Péťa jenom omluvně pokrčil rameny a pro zmírnění stresu snědl další čokoládovou žabku.
Nikdo se nedivil, že se James o chvíli později vrátil s malou dýní místo nosu.
"Říkala, že tohle" James poklepal na svůj nos"taky nemělo být na mně a že to mám předat vám."

"No dobře, uznávám, že jsem si to zasloužil." Řekl James a při vzpomínce na dávno vzdálená školní léta se musel pousmát.
"Ach jo, už vidím, jak nám o Harrym budou chodit dopisy ze školy každý druhý týden." Podotkla Lily.
"Co bys také od mého syna chtěla?" bránil ho James. V tu chvíli uslyšeli z domu dětské volání, Harry už byl zřejmě vzhůru.
Zbytek dne uběhl velmi rychle. Lily i James prostě dělali své obvyklé domácí práce, zatímco Harry si hrál. Lily chvíli pozorovala oknem, jak venku chodí spousta dětí v kostýmech s mudlovskými rodiči a zrovna dopisovala dopis Frankovi a Alici Longbottomovým, když uslyšel z jiné části domu dětský smích. James vždycky své "uspávání" Harryho protahoval a nakonec byl Harry hůř donutitelný ke spánku, než když ho ukládala Lily.
A právě v tu chvíli, když odnášel syna nahoru, vrzly dole v předsíni dveře. Bylo 31.10.1981, poslední Halloween, který manželé Potterovi zažili.

Kapitola 19 Už nikdy! 1/2

31. října 2010 v 10:31 | Elin7 |  Proč mně nenávidíš
Tak jsem zase po dlouhé době něco splodila :D, druhá část večer :).

Když se Lily probudila, zjistila, že na kraji její postele někdo sedí. Někdo s pronikavě modrýma očima a havraními vlasy.
"Ahoj ospalče! Přišla jsem ti říct, že už bude večeře, ale jestli tam nechceš…"Alicie se poklidně usmívala, ale Lily okamžitě vyskočila. Nebylo jí zrovna nejlépe, bolela ji hlava a zřejmě i trochu nastydla, jak šla celou cestu do hotelu bez kabátu.
"Kolik je hodin?" Zeptala se Alicie a polykala, aby se zbavila pronikavé pálivé bolesti v krku. Zpocené vlasy měla přilepené k tváři a cítila se strašně unavená.
"Půl sedmé, za čtvrt hodiny je večeře." Vysvětlila Alicie a uklidňujícím gestem Lily pohladila po rameni.
"Dobře, přijdu." Zachraplala Lily. Alicie kývla a vypadala, jako že chce ještě něco říct. Pak si to ale rozmyslela a jenom s rozloučením odešla. Lily si zatím vlezla do sprchy a doufala, že ze sebe spláchne hrůzy odpoledne. Pak si honem natáhla první džíny, jaké našla spolu s černým svetrem a sešla dolů do jídelny na večeři.
"Ahoj!" přivítala ji Alicie. Ostatní už zřejmě dojedli, ale ona tam ještě čekala na Lily.
"Ahoj, promiň předtím jsem byla nějaká rozespalá." Omluvila se Lily za své předchozí strohé chování a hladově se vrhla na jídlo.
"To nic. Ostatní tu na tebe chtěli také počkat, ale řekla jsem jim, že to není nutné, tak jsme se dohodli, že se za dvacet minut sejdeme ve společenské místnosti. Myslím, že po dnešku se už nikomu nikam nechce. "zodpověděla Alicie nevyslovenou otázku a když si ji Lily prohlédla zaznamenala, že i její krásná kamarádka nese známky stresu a únavy.
"Jo jasně." Přikývla Lily a ládovala se smaženou rybou.
"Slyšeli jsme, co se stalo." Řekla po chvíli ticha Alicie a Lily přitakala.
"To mně neudivuje." Usmála se při pomyšlení, jak rychlá je školní šeptanda i mimo školu.
"Byla jsi skvělá. Viděla jsem tu dívku, mluvila jenom o tobě a dokonce tě chtěla i vidět-"
"-viděla jsi ji? Jak jí je?" vykřikla Lily rozrušeně.
"Ano, viděla. Myslím, že bude v pořádku…časem. Ale to ti povím, až se sejdeme s ostatními, také je to zajímá." Mírnila ji Alicie a Lily do sebe začala házet jídlo s ještě větší vervou
***O***
O dvacet minut později už všichni seděli v obrovské společenské místnosti hotelu v křeslech u krbu a Alicie s Dominike jim vypověděly, co celý den dělaly.
"No, takže byla jsem přidělená k léčitelce, jež pracuje na příjmu pacientů. Měla jsem jí dělat něco jako…hm jako jsou u mudlů zdravotní sestry. Procházela jsem mezi lidmi a rozdělovala je do pokojů podle závažnosti, vodila je na oddělení, zatímco ta léčitelka je ošetřovala, dokud nepřišli na řadu k zaměřeným léčitelům. Takže jsem viděla tu Kelly, když ji přivedli. Nic moc jí nebylo, ale vypadala dost traumatizovaná, i když podle toho co jsem slyšela, tak se Lily docela povedlo jí pomoct. Dokonce už ani nebyla zas tak v šoku, takže jsme do ní nalili pár lektvarů na povzbuzení a na uklidnění a dali jí samostatný pokoj. Ministerstvo už zřejmě sehnalo nějaké její příbuzné, takže u Munga bude nanejvýš pár dní, pak jí nejspíš vymažou paměť a propustí." Vypověděla jim Alicie a Lily úlevně přikývla.
"Jo a mám ti vrátit kabát, Lily." Usmála se Alicie a soucitně se na Lily podívala.
"Bylo to moc hrozný?" zeptal se Sirius zvědavě a Lily se zamyslela.
"Z počátku. Když jsem viděla všechna ta těla a…no ale pak mi dost pomohla paní Potterová a šlo to lépe." Řekla pomalu Lily a pohledem sklouzla na Jamese.
"Jo to mamka umí." Přikývl. Měl strašnou chuť Lily obejmout, ale spokojil se alespoň s úsměvem, který mu k jeho obrovské radosti opětovala.
"Ber to tak, že máš tu zkušenost za sebou. Příště už tě to tolik nevykolejí a dá se říct, že to bylo asi za těch nejlepších okolností." Prohlásil Sirius přesvědčeně.
"Jo." Souhlasila Lily, ale nepřipadala si o nic víc připravená na příští podobný případ než předtím.
"Pojďme se bavit o něčem jiném. Co jste dělali vy kluci?" zeptala se Dominike věcně.
"Sue mně proháněla jen, co byla pravda, ale bylo to docela fajn. Chvíli jsme sepisovali počet odhalených kleteb imperius za poslední měsíc, pak ale řekla, že je to houby zábava a tak jsme obcházeli různá hlídaná místa a sepisovali hlášení s tamějšími bystrozory. Sue říkala, že nás zítra čeká něco podobné, tak ať si zvykám. Pak jsme zašli na oběd do Mudlovského nákupního centra a pak mně vzala do výukového střediska, kde měla hodinu s letošním absolventským ročníkem, takže jsem jí tam s tím pomáhal. Nakonec jsme se ještě vrátili na ministerstvo a ona mi pomohla doladit moje práce k příjmačkám."dokončil Sirius a Lily zalitovala, že také neskončila se Sue.
"Achjo, to mně Alina opravdu proháněla. Vážně mi dala sežrat všechny hříchy světa. Nejdřív jsem oběhl snad celé ministerstvo s jejími vzkazy a papíry, takže na mně všude koukali jako na idiota. Musel jsem jí vařit kafe a psát co nejrychleji všechno co mi nadiktovala a nakonec mně donutila přetřídit polovinu kartotéky případů, což jsem dělal prakticky celé odpoledne. Kdyby mně Sue s ostatními nepřišla vysvobodit, byl bych tam do teď." Postěžoval si James a masíroval si pravou ruku, kterou měl pocákanou od inkoustu.
"Myslela jsem, že v tomhle týdnu si máme odpočinout a ne mít ještě větší záhul, než ve škole." Postěžovala si Dominike unaveně.
"No, my máme zítra terénní praxe, takže snad jenom budeme hlídat třeba v Gringotově bance." Zadoufala Lily
"Alespoň nějaká změna, my budeme dělat to samé co dnes. Ach jo, už mně ale vážně bolí nohy z toho věčného pobíhání." Prohlásila Alicie a ostatní jí dali za pravdu.
***O***
Jestli se Lily těšila na "pohodový den", šeredně se spletla. Nejenom že pro ně ráno přišel namísto Sue Matt, ale jak jim brzy vysvětlil, rozhodně je žádný klidný den nečekal.
"Budete rozděleni do dvojic a přiděleni na místa, kde budete hlídkovat. Pod velením vás bud mít vždy jeden tamější bystrozory, ale je dost pravděpodobné, že vás bude jenom občasně kontrolovat." Oznámil jim Matt a všichni zaraženě přikývli.
Matt je rozdělil a Lily ke své nelibosti, James ke své radosti zjistili, že jsou spolu. Bylo jim řečeno, že budou hlídkovat na Obrtlé ulici.
"Je to nebezpečné místo, ale máme tam jednoho člověk, který si vás převezme a vysvětlí vám co a jak." Řekl jim Matt. Protože na Obrtlou to nebylo daleko, měli se tam dostat mudlovským způsobem, aby na nikoho zbytečně neupozorňovali.
"Ach jo, doufám, že se v tom vyznáš." Řekl James a strčil Lily plánek Londýna pod nos, protože co se týkalo mudlovských věcí moc to s nimi neuměl.
"Já? Ráda bych ti připomněla, že jsem žena a ty nemají žádnou orientaci." Vyjekla pobouřeně "Asi bude rychlejší, když pojedeme metrem." Dodala, když přelétla plánek očima.
"Super." Usmál se šťastně James a nechal se vést ulicí od ministerstva k podzemce.
"Tak jo, fajn, počkej tu, já jdu koupit lístky." Řekla mu Lily a pokoušela se nesmát při pohledu na vyjeveného Jamese z eskalátoru a automatů na nápoje.
"A chovej se nenápadně." Sykla, když se chystal poklepat hůlkou na automat.
***O***
"Ještě nikdy jsem metrem nejel!" křičel James nadšeně, když se hnali podzemními tunely Londýna. Vypadal opravdu legračně, ale i trochu roztomile uvědomila si Lily, když se postavil doprostřed vagonu do největšího průvanu, rozpřáhl ruce, jakoby chytal hejno much a usmíval se jak měsíček na hnoji. Mudlové okolo něj na něj koukali jako na blázna, což Lily už vážně přinutilo se rozesmát. Postavila se vedle něj a naklonila se, aby mu tiše zašeptala:
"Nemůžeš to tu vykřikovat hlasitěj? Mám pocit, že tam nakonci tě neslyšeli." Pokárala ho, ale stále se smála. James se k ní chtěl přidat, ale tak nějak ho zarazilo její chování. Ještě nikdy s ním nemluvila tak mile, téměř láskyplně a navíc mu nikdy nebyla tak dobrovolně blízko…
Lily zamrkala, zřejmě si to také uvědomila a o trochu se od něj odtáhla, což Jamese poněkud rozladilo.
"Ale vždyť je to skvělé! Co všechno si mudlové nevymyslí." Řekl a v tu chvíli se mu jakýmsi neuvěřitelným způsobem podařilo vyvlíknout držák, kterého se držel z tyče, na níž byl zavěšený a protože na něm visel celou vahou, skončil na zemi za hlasitých nadávek všech okolo. Lily se musela znovu rozesmát a natáhla ruku, aby mu pomohla vstát, on ji ale shodil k sobě.
"Tak a teď už tu trapčíme dva!" vykřikl James a oba dva se opět rozesmáli.
***O***
"No vidíš, Evansová jak nám to spolu jde! Tohle je vlastně nácvik na naše budoucí soužití…chceš dvě děti, nebo tři?" zeptal se James. Za celou cestu metrem se s ním Lily bavila téměř normálně, i když se pořád popichovali, bylo to spíš pro zábavu.
"Pottere, s tebou nechci ani jedno, víš jak neuvěřitelně těžké by bylo ho vychovat?" zavrtěla Lily hlavou. Už vyšli na Londýnskou ulici a teď mířili směrem k děravému kotli, aby prošli na příčnou ulici a odtud na Obrtlou. Měli se sejít s jejich dnešním "instruktorem" v osm, takže to stihli tak akorát. Nervózně se rozhlíželi po okolí a pokukovali po všech příchozích. Nikdo se jim rozhodně nezamlouval.
"No to snad není možné!" ozval se někdo za jejich zády, když už se začínali dělat starosti, že se nikdo neobjeví. Stál za nimi chlapec, zhruba o čtyři roky starší. Byl vysoký, ale poměrně statný. Měl polodlouhé kaštanově hnědé vlasy, tmavé veselé oči a kulatý obličej. Usmíval se na Lily a na Jamese jakoby se znali léta a působil na první pohled sympaticky.
"Jamesi! Bože to už je doba!" řekl a poplácal Jamese po zádech. Ten poněkud překvapeně zamrkal, ale když zaostřil na chlapcovi rysy, po tváři se mu také rozlil překvapený, ale upřímně šťastný úsměv.
"Franku! Kamaráde! To je ale náhoda!" vyhrkl a potřásl si s Frankem rukou, jako dva staří přátelé. Lily jenom překvapeně zírala. Frank k ní obrátil svou pozornost a rozesmál se.
"Ty musíš být malá Lily Evansová. No Jasně, tvoje vlasy a oči bych poznal mezi stovkami... Ty jsi ale vyrostla." Zasmál se Frank.
"Lily, to je přece Frank Longbottom! Byl s námi ve stejné koleji a hrál za Nebelvír jako odrážeč, vzpomínáš?"řekl James, protože mu došlo, že Lily Franka nepoznala. Vůbec se jí nedivil, jeho kamarád se hodně změnil. Měl delší vlasy, dospělejší rysy a i postavově se změnil za ta léta trénování na bystrozora. Byl o tři roky starší než Lily a James, takže z Bradavic odešel když byli ve čtvrtém ročníku. Od té doby ho James neviděl a tím shledáním příjemně překvapený.
"Frank…ach bože! Už si vzpomínám…omlouvám se Franku, je to už dávno!" vykoktala Lily v rozpacích a po tváři se jí rozlil růměnec. Okamžitě se ale vzpamatovala a usmála se.
"Jak se máte? Už jste se dali dohromady? Prohrál jsem kvůli vám sázku a věřte mi, že těch deset galeonů mně nikdy nepřestalo mrzet. A co děláte tady? Studujete na bystrozory?"vychrlil na ně Frank salvu otázek a potřásl si rukou i s Lily.
"Rozhodně spolu nechodíme ani dnes!" ohradila se dotčeně a James za jejími zády nasadil výraz nejhlubšího zoufalství, čímž Franka opět rozesmál.
"Jak vidím, v tomhle jste se vůbec nezměnili." Řekl a poplácal Lily po rameni.
"No musíte mi toho hodně vyprávět, ale hádám, že teď bychom měli přejít k tomu co se po nás vlastně dnes chce." Řekl Frank a starostlivě si povzdechl.
"Omlouvám se, poprvé vedu takovouhle akci, ale věřím, že to nějak zvládneme. Náš úkol je prostý-hlídat ulici. Na Obrtlé dochází nejčastěji ke kdejakým nekalostem od prodávání nebezpečných předmětů po opravdový výskyt černé magie a smrtijedů. Ministerstvo to tu proto nechává hlídat soustavně už několik měsíců, prakticky od začátku zbrojení lorda Voldemorta. Samozřejmě že ani dnes tu nejsme úplně sami, je tu určitě ještě jeden nebo dva bystrozorové a také lidé z odboru pro uplatňování kouzelnických zákonů, ale naším úkolem je pojmout celou ulici, jako bychom tu byli sami. Budeme se muset zamaskovat, protože takhle" Frank kývl k Lilynému jako vždy naprosto dokonale upravenému vzhledu a Jamesovu čistému oblečení"vzbuzujeme příliš velkou pozornost."vysvětlil
"Pátráme po něčem konkrétním?" zeptala se Lily
"No…samozřejmě, že bystrozorové už mají pár obhlídnutých tváří, které pozorně sledují, ale to je práce spíš pro lidi co tu pracují už nějaký čas, takže my se nebudeme na nic zaměřovat a pokusíme se jakžtakž ohlídat ulici tak, aby tu pro náhodné kolemjdoucí bylo dostatečně bezpečno." Odpověděl Frank a Lily s Jamesem přikývli.
Následně jim rozdal staré otrhané kabáty a hábity v kterých dokonale zahalili své oblečení a Lily vyfasovala jako bonus čepici, aby pod ní alespoň trochu skryla své nápadné vlasy.
"Tak jo, takhle by to asi šlo." Kývl Frank a spokojeně si prohlížel oba své společníky. Lily se jenom modlila, aby neměl předchozí majitel jejího oblečení blechy.
***O***
Doba do oběda proběhla v duchu jednotvárnosti. Protože se museli vzdát svých kabátů a jejich nové pláště byli dosti tenké a plné děr, nebylo divu, že jim byla v mrazivém lednovém dni pořádná zima a navíc Obrtlá ulice bylo dosti bezútěšné místo. Byla to poměrně úzká, ale zato velmi dlouhá ulice plná starých, špinavých šedých domů, z nichž mnoho ani nemělo v okenicích skla. Byla tu spousta jak vnitřních tak venkovních obchodů, v nichž se našly snad všechny možné předměty černé magie, na jaké si kdo jenom vzpomenul. Ve výloze jednoho obchodu byla například obrovská klec a v ní ohavné černé ropuchy s červenými bradavicemi a v jednom venkovním stánku hlasitě prodavač lákal kolemjdoucí na lidské prsty, kus za dva galeony. V koutech a rozích ležela spousta bezdomovců v zašlých otrhaných hábitech, kteří se sápali na kolemjdoucí a málem z nich strhali oblečení, ve snaze získat peníze, nebo něco k jídlu. Mezi nohami lidí běhali umaštění odporní potkani a oždibovali odpadky, které zakrývaly vydláždění ulice.
Lidé tu bylo možné rozdělit na dvě skupiny. První skupina (a většina zdejších lidí)byli pochybní, chudí čarodějové, žijící právě z výnosu ulice. Všichni byli odění podobně, jako Lily James a Frank, akorát že byli ušmudlaní, špinaví, svraštělí a s dalšími příznaky špatného způsobu života. Vypadali jenom o trochu lépe než bezdomovci. Pouze tu a tam se mezi lidmi mihl někdo oděný v drahém, značkovém a dokonale padnoucím oděvu, kdo sem očividně nepatřil, ale přesto se tu pohyboval jako doma. Jak jim Frank vysvětlil, byli to čistokrevní čarodějové, kteří si rozhodně nepřáli tu být viděni, ale přesto sem nutně potřebovali, právě z důvodu nějakého obchodu, či jednání, které rozhodně nebylo počestné, A právě na tyto lidi se soustředili.
Pracovali někdy odděleně, někdy společně, podle okolností. Většinu času trávili tím, že podobně jako ostatní procházeli ulicí, ale snažili se přitom sledovat veškeré dění. Lily i Jamesovi z toho začínala pomalu třeštit hlava, protože se nic nedělo a přesto si museli zapamatovat každičký detail, aby ve svém pozdějším hlášení nic nevynechali. Tu a tam chodili dokonce i do obchodů, kde prohodili pár slov s prodavači a prohlédli si zboží, ale na nic, co by je nějak zvlášť ohrozilo nenarazili, Frank si pouze párkrát zapsal popis zboží a jeho prodejců, aby to mohl později předat patřičným lidem, kteří už se o to měli postarat.
Jenom málokdy zahlédli doopravdy někoho o koho by se měli zajímat. V takovém případě se rozdělili, jeden z nich se přímo vydal za podezřelou osobou, zatímco druzí dva hlídali okolí a pokračovali v práci. Nikdy ale nedošlo k nějakému souboji či čemukoliv jinému, protože podezřelí většinou byli velmi schopní, nenechali se jen tak vidět a dokázali se snadno ztratit.

Po zdlouhavém, nudném a přesto náročném dopoledni jim Frank konečně navrhl, aby šli najíst do děravého kotle, protože postřehl zejména Lilyinu únavu. Byla pro ně obrovská úleva dostat se zase na příčnou ulici a procházet mezi slušnými normálními lidmi. A ještě nikdy jim nepřipadal nějaký hostinec útulnější, než v tu chvíli Děravý kotel.
"Vás je teda lehké unavit! To chcete být bystrozorové? Prvních pět let na ministerstvu člověk prý nedělá nic jiného než hlídkuje!"smál se Frank, když pozoroval, jak se Lily s Jamesem zhroutili na židle u jednoho stolu a oba vypadali opravdu zuboženě.
"Ts!"zmohla se Lily syknout a za neustálého Frankova smíchu začala listovat jídelním lístkem.
Oběd probíhal celkem poklidně. Povídali si o tom, co se u nich za ty tři roky co se neviděli změnilo, jak se mají a tak dále. Frank jim vyprávěl o tom, jak studuje ve třetím ročníku školy na bystrozora. Také se dozvěděli, že má přítelkyni-Alici Frayovou(Lily si vzpomněla, že to byla svého času Havraspárské prefektka), která byla o rok mladší než on a dali se dohromady až za bystrozorských studií. Frankovi zbývalo ještě jeden a půl roku do absolventských zkoušek, ale místo na ministerstvu měl již téměř jisté, stejně jako Alice. Byli jedni z nejlepších a ministerstvo teď potřebovalo každou pomocnou ruku.
Lily a James na oplátku řekli jak se to teď má v Bradavicích. Smál se když slyšel, že je tam pořád jak Protiva tak Filch a neméně ho pobavilo, že buclatá dáma ještě pořád zpívá.
Postupně se ale dostávali k závažnějším věcem. Probírali lorda Voldemorta, nový Skrkův zákon i další hrůzy a nikdo z nich už se nesmál.
"Proč vlastně celou Obrtlou nezavřou?" zeptala se Lily kdy zaplatili a kráčeli Přičnou ulicí směrem k průchodu na Obrtlou.
"Nebylo by snazší hlídat o jedno místo méně?" dodala, zatímco Frank zamyšleně těkal pohledem po kolemjdoucích.
"To asi ano, ale…myslíš, že by se tak zabránilo tomu co se tam děje? Myslíš, že by se ti lidé nepřesunuli i se svými obchody a schůzkami jinam? Je rozhodně snazší to hlídat na jednom místě, které je v našem dosahu a kde můžeme zasáhnout plnou silou díky blízkosti Příčné ulice." Vysvětlil Frank a Lily zrudla, když si uvědomila, jak hloupá její otázka byla.
"Ale neboj, rozhodně se neptáš na nic nemístného. Hodně se o tom stále uvažuje a jedná."utěšil ji Frank, když si všiml jejích rozpaků. Měl Lily rád, i když ona sama ho příliš neznala.
***O***
Odpoledne bylo podobné dopoledni. Zase ta samá ulice. Ti samí lidé. Ten samý systém. Jamesovi a Lily se z toho už točila hlava. Oba dva se snažili si zapamatovat co nejvíc z toho, co jim Frank říkal a zároveň neudělat nic špatně. Opět párkrát sledovali pár lidí, ale bez valného úspěchu.
"Bože, bože! Tomu vážně říkám zátěžový test." Postěžoval si James polohlasem Lily, když se Frank na okamžik vzdálil.
"Souhlasím." Přikývla Lily znaveně.
"Počkej, mám nápad." Rozesmál se náhle James a dotáhl Lily k jednomu krámu, v němž prodával starý a nerudně působící čaroděj lebky.
"Ehm…dobrý den." Pozdravil James, jak nejzdvořileji mohl a usmál se.
"Sháním lebku dědečka, kterou jsem vloni prodal a tahle vypadá přesně jako ta moje…"řekl se vší vážností a Lily se rozesmála. Čaroděj cosi Jamesovi začal vykládat, ale v tu chvíli si Lily všimla, jak na ně upírá zkoumavý pohled kouzelník v černém hábitu a s napůl staženou kápí. Když si uvědomil, že ho zpozorovala, okamžitě se dal do kroku a za chvíli už zahýbal do jedné z postraních uliček. Lily se rozhodla ve zlomku vteřiny. Lehce se dotkla Jamesovi ruky, aby mu naznačila, že odchází, ale ten, plně zabrán do debaty o tom, jestli jsou zlaté zuby cené, nebo ne ji nevnímal a tak se vydala bez rozmyslů za tím mužem.
Vešla do jedné slepé boční uličky, plné bezdomovců a žebráků, ale ty nebrala na vědomí. Spěchala jako ve snu za mužem v hábitu a ani si neuvědomovala, jakou odezvu vzbuzuje. Náhle se muž v černém hábitu zastavil a začal tiše rozmlouvat z druhým.
Lily jak jenom nejtišeji mohla, se přesunula dost blízko, aby jim rozuměla a opřela se přitom o zeď.
"…pán zla bude velmi nespokojen." Sykl první z mužů a upřeně na toho druhého hleděl.
"Nezkomplikovalo by se nám to, kdyby nás bylo víc! Nemohli jsme tušit, že je ta stará baba Hrowssová stále schopná takové obrany" Lily ztuhla. Četla o úmrtí Sandry Hrowssové v Denním věštci, ale možná to byla jenom náhoda.
"Ještě štěstí, že je ten malej Snape schopnější než jsme si mysleli, jinak se všemi mohl být konec." Dodal úlevně druhý muž. Teď se Lily musela opřít o stěnu, aby neupadla. Snape? Severus Snape? To přece nebylo možné…
"Snad ses neztratila, zlatíčko?"pronesl v tu chvíli někdo u jejích nohou a ucítila silné škubnutí, jakoby ji někdo táhl k zemi. Několik žebráků se k ní potají přiblížilo a teď ji obklopili ve snaze stáhnout k sobě dolů.
"N-ne já…" šeptla Lily a zoufale toužila, aby si muži nevšímali co se děje jenom pár metrů od nich, ale opak byl pravdou. Oba se otočili a ten první, kterého Lily pronásledovala, vytáhl hůlku. Lily se tak lekla, že se přestala bránit, čehož lidé u jejích nohou využili a silně se jí snažili podtrhnout nohy. Náhle jí z hlavy spadl klobouk, takže byly opět vidět její rusé vlasy a tvář.
"Co děla tak krásné děvče tady? Chceš se k nám připojit?" vykřikovali nějaké stařeny a táhly Lily dolu. Muži se zatím na sebe podívali.
"Je to bystrozorka! Věděl jsem to! Slyšela nás!" řekl ten, co držel hůlku a namířil ji na Lily. Ta honem sáhla pro tu svou, ale to už měl hůlku i druhý z mužů a naznačili jí, aby se o nic nepokoušela.
"Lily?" zvolal v tu chvíli někdo a náhle se odnikud vynořil James. Pohlédl na dva muže mířící na ně hůlkami, ale to už i Lily vytáhla svou hůlku. Jakmile muži ztratili přesilu, očividně se rozhodli pro jiný plán a to útěk. Ozvalo se hlasité prásk a oba ve vteřině zmizeli.
"Pusťte mně!" štěkla Lily navztekaně a honem odtáhla Jamese pryč na hlavní ulici, při čemž si pobouřeně upravovala špičatý klobouk na hlavě.
"Co se tam proboha-"začal James, ale Lily jenom zavrtěla hlavou a připojila se k Frankovi, který se už po nich sháněl.
***O***
Toho dne už se jinak nic moc nedělo. Když bylo konečně pět hodin, rozloučili se s Frankem a zamířili ke stanici metra. Moc toho ani jeden nenamluvili. Lily přemýšlela jak časté je asi příjmení Snape a James zase, proč se Lily tváří nešťastně a zahloubaně. Po cestě začalo hustě chumelit a tak oba přidali do kroku, aby se dostali co nejdříve do tepla
"No konečně! Už jsem myslela, že jste šli-no radši nic. Tak jak jste se měli?" vyptávala se jich Alicie, kterou našli ve vstupní síni hotelu, jak sedí u jednoho konferenčního stolku a listuje časopisy.
"Ani se neptej. Asi mi exploduje hlava." Odpověděl James a zhroutil se do křesla.
"Bylo to vážně…dlouhé." Přitakala Lily a zkoumavě na Alicii pohlédla.
"Ty někam jdeš?" zeptala se, protože Alicie na sobě měla dlouhý slušivý modrý svetr, byla namalovaná a vlasy měla vyčesané do volného uzlu.
"Možná…"usmála se Alicie tajemně.
"Jeden praktikant mně pozval na večeři!" vyhrkla vzápětí, protože takovou informaci si prostě nemohla nechat pro sebe.
"To je skvělé! Gratuluju!" Lily nasadila co nejširší úsměv a chtěla něco dodat, ale v tu chvíli se otevřely skleněné dveře a vešel celý od sněhu zhruba dvacetiletý, pohledný kluk.
"Ahoj!" zamávala mu Alicie, mrkla na Jamese a Lily a pak svou vílí, taneční chůzí odkráčela k chlapci.
"No, do večeře nám zbývá ještě trocha času…asi bychom měli napsat to dnešní hlášení?" zeptala se Lily Jamese a ten s povzdechem přikývl. Dnes už měli oba práce plné zuby.

Kapitola 3

31. října 2010 v 9:09 | Elin7 |  Kdo s Koho
Mafi jako každý týden s novou kapitolou :). Tahle je obvlášť super, takže přeju hezké počtení :).

Severus Snape se chvíli prohraboval ve svém kufru, na němž bylo napsané velké ozdobné S, a pak vytáhl, do černé kůže vázanou knihu na níž bylo zlatým písmem napsáno: "Lektvary všech dob a zemí." Severus se posadil na svoji postel, zády se opřel o její čelo a dychtivě nalistoval první stránku. Zdá se, že nadšení, a talent týkající se lektvarů zdědil po své matce. Tahle kniha byla vlastně její… První kapitola pojednávala o nejznámějších kouzelnících, kteří se lektvary zabývali na profesionální úrovni. Severus si už odmala přál patřit do téhle kapitoly, přál si, aby v tomhle oboru vynikal a to nejen na škole, chtěl být slavný - opravdu slavný…
Další kapitoly věnovali většinu své pozornosti tomu jak vylepšovat techniku - například krájení a drcení přísad, tomu Snape věnoval větší pozornost, přece jen tohle se mu bude hodit vždycky - i ve chvílích, kdy tuto knihu nebude mít po ruce…
"Ahoj Snapee!" ozvalo se najednou nad ním. Severus, který to nečekal, s sebou polekaně škubl.
"C-co tady děláš?" vypravil ze sebe.
"No já tady bydlím, jestli sis nevšiml." Zasmál se. Byl to ten samý kluk, co se s ním bavil ráno.
"Jo všiml jsem si…
Mimochodem jak se vůbec jmenuješ?" zajímal se Snape.
"Denis Nowles. Jsem tu letos nově a téměř nikoho tu neznám." Postěžoval si.
"No já jsem Severus Snape, ale to už asi víš..."
Denis si přisedl k Severusovi na postel a zadíval se na objekt v jeho rukou. "Co je to za knihu? Lektvary? Všiml jsem si, že tě má Křiklan za oblíbence."
"No… Asi jo… Asi máš pravdu." Usmál se.
"A co ty, je něco v čem vynikáš ty?" vyptával se dál Severus.
"Možná, ve přeměňování." Zasmál se Denis. "I když jsem jednou přeměnil naši kočku v příborník." Teď už se smáli oba dva...
"Ale to byl jen omyl!" hájil se.
"No jasně! Jak může někdo přeměnit kočku v příborník omylem?" Dobíral si ho Snape, který zjistil, že Denis Nowles není zas tak špatný, dokonce to vypadalo, že z nich budou i přátelé!
V příštích několika dnech se Severus Snape a Denis Nowles dost sblížili a oba si teď připadali poněkud zaneprázdnění jak vyučováním, tak svými mimoškolními aktivitami. Ovšem i během těchto dnů se s Lily normálně bavil - Například na společných hodinách nebo se scházeli po škole u jezera.
*
Jak čas pomalu plynul, přehoupl se měsíc a ze září byl říjen. Zrovna dnes byl den, kdy měl Snape s Lily opět schůzku na břehu černého jezera. Podíval se na svoje pravé hubené předloktí, na němž měl připnuté starší černé hodinky s odřeným sklíčkem. Ukazovali tři-čtvrtě na čtyři odpoledne. Mladík tedy vstal a zamířil směrem k onomu místu, kde se měli sejít.
Když došel k jezeru, nemohl si nepovšimnout nádherných červeno-oranžovo-žlutých listů, které pokrývali celý trávník, jako nějaký zlatavý koberec. Rozhodl se, že se si sedne pod starou vrbu - jejíž dlouhé větve splývaly skoro až k zemi. Netrvalo to dlouho a uviděl, jak se k němu pomalu blíží dívka s rozpuštěnými rudými vlasy. V tomhle podzimním čase vypadala vážně úchvatně, Všechny ty barvy kolem, jako by v porovnání s ní ztrácely na intenzitě. Byla jako anděl, Snapeovi jako by se zastavil dech, nedokázal se soustředit na nic - jen na ni.
"Ahoj." Usmála se na něj Lily.
"A-ahoj…" vymáčkl ze sebe a pořád se tvářil poněkud zasněně.
"Děje se něco?" Vyzvídala.
"Ne ne… Nic se neděje."
"Pche! Já bych řekl, že se toho děje až moc!" za Lily Evansovou se objevil, Potterův obličej zkřivený v podivném posměšku.
Severus Snape se postavil a ruka mu instinktivně sklouzla k hůlce, ale James byl rychlejší… Vyslal na Severuse několik kouzel, které ho zvedly do výšky, takže byl naprosto bezbranný.
"Srabus Severus… Tak co chcete vidět jak Srabusovi stáhnu přede všema kalhoty?" James se choval jako nikdy předtím…
"Přestaňte! Dost! Pottere tohle není legrace!" Lily, se na celou scénu dívala se strachem i lítostí v očích.
Severus Snape přímo zuřil, nechtěl aby ho takhle někdo viděl
a když už nemohl metat kolem sebe kletby tak alespoň na všechny kolem sebe křičel jako smyslů zbavený…
"Pottere! Tohle ti nedaruji, to si odskáčeš! A ty!" Podíval se celý rudý na Lily.
"…myslíš že s tím něco uděláš? Stejně jsi se mnou kvůli tomuhle!"
Lily absolutně nechápala: "Kvůli čemu?!"
"Podívej se na mě! Popravdě řečeno, řekl bych, že jsi jen přecitlivělá mudlovská šmejdka, co se snaží pomáhat, kde může! Nic víc! Ani tě nepotřebuju!"
Lily, nechtěla věřit vlastním uším jen na Snapea valila zelené oči, ze kterých ji pomalu odkapávaly, křišťálově čisté slzy. Pak se otočila a zmizela v davu.
James se na Severuse zadíval s pohrdavým výrazem. "To jsi neměl říkat." A pak, když zrušil působení jeho kouzel Snape spadl zas na pevnou zem. A v tu chvíli si uvědomil, co vlastně řekl, uvědomil si, že ublížil jedinému člověku, co při něm kdy stál. Ublížil tomu zrzavému andělovi, kterého miloval… Nevěděl, co by teď měl udělat, ale stoprocentně věděl, že to udělat musí! Věděl, že kdyby to neudělal tak by si to věčně vyčítal…
*
Den na to se Severusovi naskytla zajímavá možnost při dvouhodinovce lektvarů. Vstal od svého kotlíku, v němž bublala nepříjemně zelená tekutina a zamířil ke stolku u něhož stála Lily Evansová se svojí kamarádkou - Sev nevěděl, jak se jmenuje, nikdy se totiž s žádnou jinou nebelvírskou dívkou nebavil.
"Ahoj, můžeme si promluvit?"
Začal opatrně Snape.
"A
můžeš mi říct o čem by jsi chtěl mluvit? Já myslím, že není co řešit!" Lily, se očividně ovládala, její obličej měl více méně pořád stejný výraz.
"Promiň. Promiň, co jsem řekl…"
"Sverusi, já jsem ti věřila, ale t-to co jsi tam u jezera řekl…" Lily, na okamžik zaváhala.
"Vždyť jsem se ti omluvil! Omluvil jsem se!"
"…to si jako myslíš, že jen tak přijdeš, omluvíš se, já ti padnu kolem krku a vše bude v pořádku? To ani náhodou!" Dívala se na něj s podivným výrazem v očích - jako kdyby z nich něco vymizelo. Něco co jiné dívky postrádaly, něco co měla jenom Lily Evansová.
"Ty to nechápeš… Prostě mi to jen-"
"-vyklouzlo?!" dokončila za něj větu. "Nazýváš tak všechny kouzelníky stejného původu jako jsem já - tak proč bych zrovna já měla být výjimkou?!"
Vzhledem k tomu že je celou tu dobu s naprosto vážným pohledem sledoval James Potter, Snape usoudil, že se to zřejmě nepovedlo tam v klidu, jak původně zamýšlel. Vlastně, zdá se že se to nepovedlo vůbec…

Kapitola 2

24. října 2010 v 10:49 | Elin7 |  Kdo s Koho
Mafii opět napsala další úžasnou kapitolu...jo já vím, měla bych být zahanbena :D.

Další den ráno Severuse Snapea probudil paprsek slunce, který se mu neposedně snažil dostat pod víčka. Chlapec sebou polekaně škubl a vzápětí se uklidnil, když zjistil, že všichni jeho spolubydlící spí, a že je teprve 6:32. Pomalu se posadil, popošel ke skříni a vyndal z ní čistou bílou košili, kterou si v zápětí přetáhl přes hlavu. Bílá látka ho na nahém těle trochu zastudila, ale i přesto pokračoval a pomalu zapnul všechny knoflíky. Jakmile měl na sobě košili, pokračoval a navlékl si také černé kalhoty a šedý zmijozelský svetr. Pak se vydal do umýváren, kde si opláchl obličej a vykonal ty nejzákladnější potřeby. Když se vracel zpátky vzpomněl si na Lily Evansovou - určitě ještě spí
*
První hodina v úterý je bylinkářství a začíná přesně v 8:00 na školních pozemcích. Severus věděl, že v této hodině jsou spojeny všechny Bradavické koleje, věděl taky, že předtím Lily, uvidí na snídani, proto si rychle pročísl černé vlasy (nebo se o to alespoň pokusil). Rozhlédl se po pokoji, kde se všichni rozespalí a rozcuchaní zmijozelové snažili najít části svého oblečení - když se podíval na Luciuse Malfoye viděl spíš rozcuchané peroxidové koště než toho egoistického rádoby nadřazeného fracka. Nevím co z toho je horší…
"Tak co Snape? Jak ses vyspal?" zeptal se jeden z jeho spolubydlících.
"No…" Severus se odmlčel a raději se pro jistotu znovu rozhlédl po pokoji, aby se ujistil, že mu nikdo nenastražil nějakou zákeřnou past - přece jen, nebyl příliš zvyklý na podobné otázky. "Překvapivě dobře." I když se Sev zatvářil lehce zmateně tak druhý chlapec rozhodně na pozitivní náladě neztrácel. "To jsem rád. Koukám, že tě tu asi moc rádi nemají co?" člověk se kterým se tu právě Severus bavil, byl asi stejně vysoký hnědovlasý a na zmijozelského studenta překvapivě - milý.
On ovšem momentálně vážně neměl náladu na to bavit se s někým o tom jak moc je nebo není oblíbený.

"Nechci se o tom bavit… Musím na snídani."
"Dobře. Měj se!" křiknul ještě.
*
Během snídaně si Lily se Severusem vyměnila několik pohledů, které jim značně zlepšili náladu. Počasí, které se v poslední době až nezvykle často měnilo, bylo momentálně docela přijatelné za což byly nejspíš vděčné celé Bradavice. Když do sebe Snape nacpal poslední kousek topinky, zvedl se od stolu a zamířil na školní pozemky, kde by měla probíhat první dnešní hodina.
Když dorazil na místo kolem Hagridova srubu, už postávala pěkná řádka studentů, Lily Evansová tam zatím nebyla ale za to tam byl James Potter a ti jeho kumpáni. Černovlasý chlapec si popošel blíž, aby viděl co se to tam děje, ale nebyl by to Potter, aby ho nechal chvíli na pokoji, místo toho se do něj začal jako obvykle navážet.
"Hej! Koukni Siriusi koho to tu máme - Srabuse Severuse!" Zaburácel, a dav kolem se jako na povel otočil. Jelikož Severus Snape nebyl typickým zmijozelem, nebyl pyšný, zlý ani
zákeřný vůči lidem, které měl rád byl tak trochu 'na ráně' pro lidi kteří měli potřebu dokazovat ostatním, co jsou schopni komu udělat.
Severus jeho narážku ignoroval. "Vypadá to, že se nezmůžeš ani na slovo co? Popravdě nechápu, jak se s tebou může Evansová vůbec bavit!" Severus měl sto chutí právě na Pottera seslat nějakou ošklivou kletbu, což by se mu možná i podařilo, kdyby právě nepřišel Hagrid s krabicí plnou třaskavých skvorejšů.
"Ták… Já sem Rubeus Hagrid. Vo mě už určitě všicni víte?" uchecht se. "Dneska Budete mít za úkol zahnat tyhlecty potvůrky zpátky do tamtý
vohrady…" Hagrid pohodil velkou rukou někam za sebe, přičemž na něj pár mrzimorských studentek vyvalilo oči.
"Před tím než je tady ale vypustím tak byste se vo nich měli něco dozvědět - Třaskající skvoreši mají tady vzadu na zadečku tenhle jedovatej vosten, bejt váma dám si na něj pozor." Zasmál se Hagrid. "No takže teď máte tak půl hodinky na to abyste je pochytali na každýho jsou tak dva…"

Každý si k Hagridovi
přišel pro dřevěnou asi půlmetrovou krabici s víkem do které měli své třaskavé 'oběti' pochytat. Zcela nečekaně se k Severusovi přiřadila, Lily:
"Tak jdeme na to?" zasmála se.
"No… Jestli máš, namysli ty skvorejše tak klidně, ale počítej s tím, že to nebude žádná sranda."
Oba dva se rozhlídli po pozemcích, když kolem Hagridových dýní začali chaoticky pobýhat jak studenti, tak třaskavci.
"Ty, Seve? Myslíš, že by na ně fungovalo Vingardium-leviosa?" Uvažovala, Lily.
"To netuším, nezbývá nám než to vyzkoušet to!" Řekl Snape a vzápětí namířil hůlkou na jednoho podivně se pohybujícího se tvora a pronesl "Vingardium-leviosa!"
Ten sebou jen škubl a už visel ve vzduchu. Teď, když s ním mohl pohybovat, jak chtěl, jen ho jednoduše přenes do krabice a zaklapl víko. Po jeho vzoru to tak Lily, udělala i se svými skvorejši a oba se pak vydali k Hagridovi.
"No výborně!" ozval se hlasitě. "Jak jednoduchý co? To to nikoho kromě tady Snapea a Lily Evansový, nenapadlo?" zeptal se.
Pár studentů na ně hodilo pohledy typu 'Cože? Snape?'
"Tákže, vzhledem k tomu že nikdo kromě vás to nezvládl a navíc ne tak rychle, tak budete muset všichni kromě tady Snapea a Evansový napsat, a vyhledat si nějaký informace vo těhletěch potvůrkách."
Z davu před poloobrem se ozvalo sborové zabučení na znamení nesouhlasu a pak si všichni včetně Snapea a Lily, začali schovávat do tašek své pomůcky a učebnice, které na hodině využili.
Další hodina byly lektvary v těch Severus opravdu vynikal, takže ho měl profesor Křiklan docela v oblibě. Na dnešní hodině jim Křiklan zadal práci, a to vyrobit "Základní lektvar na léčení vředů"
Připravil si tedy všechny přísady, které potřeboval a postupně začal do svého kotlíku sypat sušené kopřivy, drcené hadí zuby, dikobrazí ostny a nakonec i hlemýždě. Když připravoval tenhle lektvar, připadal si poněkud znechucen tím, co všechno se dá nacpat do jednoho kotlíku.
Když se rozhlédl, viděl Lilyin znechucený pohled na misku s dušenými hlemýždi - musel se tomu pousmát. Když nakonec Křiklan obcházel žáky a nahlížel do jejich kotlíků Lilyin výsledek nebyl vůbec špatný, spíš naopak.
Po hodině lektvarů následovalo přeměňování a obrana proti černé magii, na žádné z těchto hodin se nestalo nic neobvyklého, nebo zajímavého.
Když měl Severus po vyučování rozhodl se, že půjde do ložnice a prostuduje nějaké knihy, co si vzal s sebou do Bradavic…

Kapitola 1

15. října 2010 v 20:00 | Elin7 |  Kdo s Koho
Mafii napsala salší kapitolu :), přeji hezké počtení :).

Když se všichni najedli a profesor Dippet všem sdělil to, co měl na srdci odebrali se žáci do svých pokojů, Lily si ještě potřebovala do-vybalit oblečení a nějaké učebnice co si sebou přivezla. To zvládla relativně rychle, proto se přemístila do Nebelvírské společenské místnosti, Kde se už její přítelkyně Elis a Jully náramně bavily. "Ahoj Lily! Kde jsi byla?" Zeptala se Lis, a tvář ji zdobil nápadně široký úsměv. "Musela jsem si něco upravit v pokoji, ale už je to v pořádku." Usmála se na ni Lily.
"Ahoj Evansová!" Za jejími zády se jí ozval ten známý arogantní hlas - Potter!
"Sbohem Pottere!" Co si vůbec myslí? Že se s ním budu jen tak bavit? Potom všem co dělají Severusovi? Ani omylem!
"Ale no ták! Přece bys naše první setkání po prázdninách takhle nezkazila!" pár Nebelvířanů se tomu zasmálo, ale jí to rozhodně vtipné nepřišlo.

"Já že to kazím?! Aha, to je mi novinka. Hlavně že ty jsi učiněný lidumil!" Jeho úsměv se pomalu vytratil a místo toho se zatvářil, jako kdyby spolkl citrón.
"Ještě řekni, že ti je toho Ubožáka líto?" Tohle Lily urazilo - To neměl říkat…
"Je to můj kamarád, a na rozdíl od tebe to ubožák rozhodně není! Mimochodem pro tvoji informaci Pottere, to že za tebou pořád lezou ti tvoji poskoci" Lily, věnovala zvláštní pohled Pobertům za Jamesovými zády.

"tě nečiní nijak zajímavým, jak si nejspíš myslíš!"Dokončila větu, rozhlédla se po místnosti a se znechuceným výrazem ji rychle opustila.
Lily, nebyla nějak extrémně výbušná osoba, ale pokud se jednalo o její přátele, byla schopná všeho, i takřka nemožného. Nyní přemýšlela kam půjde bylo 18:26 většina lidí byla ve společenských místnostech a řešila zážitky z prázdnin. Zamířila dolů do velké síně - aspoň se koukne na seznam povinné a doporučené četby, když už nic jiného… Na nástěnce vyseli mimo jiné taky nové rozvrhy, proto její pohled zamířil nejdřív k nim. Obrana proti černé magii, Lektvary, bylinkářství, jasnovidectví… Ach ano klasika. V sekci nepovinných předmětů byly předměty jako například Runy, Bonusové obory jasnovidectví nebo studium mudlů. Vlevo od rozvrhů byl připíchnutý zažloutlý papír, na němž stálo:
Seznam povinné četby pro studenty 7. Ročníku:
1.      Čarodějné bejlí, aneb využití mandragory v praxi
2.      Magická zaříkadla pro začátečníky / pro pokročilé
3.      99 způsobů jak léčit magickými kameny
4.      Dějiny školy čar a kouzel v Bradavicích
5.      Nejnebezpečnější kouzelníci v novodobých dějinách
6.      Boj proti černé magii v praxi
7.      Mudlovské vynálezy aneb na co všechno nepřijdou?
Z výše uvedeného seznamu si vyberte, a každé tři měsíce přečtěte minimálně jednu knihu, o které buď osobně poreferujete, nebo o ní napíšete do svého deníku. Který pak odevzdáte řediteli své koleje.
Lily se pousmála, vzhledem k tomu že na to má dost času tak se rozhodla, že do knihovny zajde později… Teď ovšem zamířila směrem ke vchodu do sklepení, kde se nacházela Zmijozelská společenská místnost. Po tu dobu co se přátelí se Severusem Snapeem toho o zmijozelu ví docela dost, dokonce i kde je jejich místnost, heslo by ji ale nikdo nikdy neřekl, nehledě na to že se pravidelně mění…
Teď tu Lily, stála před vchodem do zmijozelské společenské místnosti, a doufala, že snad někdo vyjde, aby ji mohl zavolat Severuse? Ano, asi to bylo naivní ale do Nebelvíru se jí momentálně vážně nechtělo, nechtěla vidět ten Potterův posměšný obličej a nic z toho tlachání ji také nezajímalo…
Nevěděla jak dlouho tam tak stála a přemýšlela, jakoby ztratila pojem o čase, trhla sebou v okamžiku, kdy se na stěně asi dva metry od ní pohnul obraz a z něho vystoupil - Mark Seek, nový zmijozelský prefekt. "Evansová? Co ty tady děláš!?" Mark měl jednu obrovskou nevýhodu, a to že když se rozčiloval tak kolem sebe neskutečně prskal… proto si Lily, postoupila o krok zpátky.
"Ahoj Marku, mohl bys mi zavolat Severuse?" zeptala se.
"Víš vůbec kolik je hodin Evansová?!" jeho hlas zněl poněkud podrážděně, a Lily rozhodně neměla v plánu ho naštvat.
"Nevím, ale přece toho tolik nechci, chci s ním jen mluvit…" Prefekt se zatvářil poněkud neochotně, ale i přes to prošel znovu obrazem a o pár minut vyšel i se Severusem Snapeem.
"Ahoj jak se máš?" Zeptal se poněkud nepřítomně.
"No…" protáhla, Lily "Vždy to může být horší…" Samozřejmě nechtěla Severusovi přidávat starosti, takže se o Potterovi radši ani nezmínila…
"Fajn, vsadím se, že neuhádneš, s kým mě Křiklan přiřadil do ložnice!?" Lily, si musela přiznat, že nezněl zrovna pozitivně, ale s kým ho mohli dát do ložnice? Koho Severus nemá rád natolik, že by zněl tak naštvaně?
"To vážně netuším… S kým?"
"On mě chce donutit spát v jedné místnosti s Malfoyem!" vyštěkl a Lily, pro jistotu sklopila pohled k chladné podlaze.
"To si teda letos užiješ!" provokovala ho.
"To si piš, že jo! Nejspíš si budu muset i kolem postele rozmístit protikletby…" Jakmile to dořekl oba dva propukli v nefalšovaný smích, který zažívají jen opravdoví přátelé...
Nějakou dobu tam tak postávali, nebo se potoulali chodbami školy a sdělovali si zážitky z prázdnin. Oba byli neskutečně rádi, že mohou být zase spolu (aspoň tedy jako spolužáci).
Oba se také velmi těžko loučili, když na bradavických hodinách začala odbíjet osmá hodina večerní: "Ach jo… Už budu muset jít…." Zakňučela omluvně Lily, když procházeli dlouhou chodbou ve druhém patře.
"Asi bych se měl pomalu taky vrátit…" usmál se Sev.
"Tak jo měj se! Uvidíme se zítra." Rozloučila se, Lily a vydala se směr nebelvírské ložnice.

Nápad dne!

14. října 2010 v 7:07 | Elin7 |  Moje články
Takže, za 20 minut musím do školy(píšeme dvě písemky :( ) a tak jsem jen zašla na blog. cz a zjistila, že Angie vymyslela naprosto úžasný nápad. Tady je odkaz na článek, doufám, že se zapojíte :-D.

Kapitola 2 Jsi čarodějka!

7. října 2010 v 18:26 | Elin7 |  Život ve zkratce
Kapitolu sjem slibovala už včera, ale pak jsem zjistila, že píšeme z občanky a...no však to znáte :D. Psala jsem ji už před několika měsíci, takže je úplně blbá samozřejmě(a to myslím vážně), ale neměla jsem dnes sílu ji přepisovat. Slibuju, že příště se pokusím zlepšit :).
Vaše Elin7

Malá, sotva sedmiletá dívka vyšla se vrat městské školy a smutně si povzdechla. Opět pršelo a to chtěla jít dnes se sestrou ven na hřiště. Místo toho je teď čekala dlouhá cesta domů, během níž zmoknou a maminka je doma vyhubuje. Honem začal prohledávat svou školní tašku, jestli nenajde deštník, ale měla s sebou pouze učebnice a psací potřeby. Petúnie právě vyběhla ze školy a rovnou si to namířila k Lily.
"Lily! Promiň, ale nemohla bys jít dnes domů sama?" zeptala se hned, jak k ní zadýchaně doběhla.
"Ale máma říkala, že mně máš dovést domů…" zaváhala okamžitě Lily. Nechtělo se jí jít samotné domů a už vůbec ne v tom dešti.
"Ale Lils, cestu znáš a mně pozvala Massie Efriogonsová do cukrárny." Petúnie se chvěla vzrušením, protože Massie byla jedna z nejoblíbenějších dívek v jejím ročníku a byla velká čest, když někoho jenom požádala, aby s ní šel na angličtinu.
"No…tak dobře." Přikývla Lily smutně. Petúnie ji krátce objala a ihned se vydala zpět ke škole. Lily si mezitím prohlížela učebnici matematiky, jestli by ji nemohla použít jako deštník. Když se ale rozpršelo ještě víc, rozhodla se raději rychle jednat. Jakmile vyběhla zpoza přístřešku, pod nímž stála, zalitovala, že si od Petúnie nepůjčila její deštník a honem se rozběhla známou ulicí, k náměstí. Cestou doufala, že ji maminka neuvidí skrze výlohu.
Když doběhla k odbočce na známou cestu, kterou chodívala už odmalička, zamyslela se. Existovala ještě jedna, trochu kratší cesta, ale ta vedla okolo řeky, kudy měly s Petůnií zakázáno chodit. Chvíli uvažovala a pak se bezmyšlenkovitě rozběhla tou kratší cestou, aniž by pomyslela na matčin zákaz. Kousek mohla jít po chodníku, ale pak už následovala cesta po rozbahněném břehu. Kolem řeky stály staré, ošklivé domy a Lily ihned došlo, že musí procházet kolem nejošklivější část města. Asi v půlce svého běhu se zastavila, aby se vydýchala. Zahleděla se na řeku a uviděla, jak v silném proudu uvízlo kachní mládě, když se zachytilo o kus velkého dřeva. Aniž by si Lily uvědomila co dělá, upřeně okamžik hleděla na onen kus dřeva a ten se najednou, z ničeho nic, rozpadl na malé úlomky a mládě mohlo honem plavat za matkou a sourozenci. Lily dál zírala na řeku jako v transu a bylo jí jedno, že už je promoklá na kost. Soustředěně myslela na déšť nad sebou a na touhu, aby ustal. Když se tak najednou stalo, překvapeně zamrkala a uvědomila si, že ji někdo pozoruje. Okamžitě pohlédla stranou a uviděla kluka, zhruba ve svém věku, jenž na ni s neskrývaným zájmem hleděl. Nečekala proto ani okamžik a znovu se dala do běhu, aby byla odsud co nejdříve pryč. A tak se poprvé setkala se Severusem Snapeem, jenž si v tu chvíli usmyslil, že ji musí poznat.
*
Minuly tři roky. Ve městě Spinals Cord se téměř nic nezměnilo. Řeka, jenž tudy protékala, byla stále stejně znečištěná, omítka na radnici byla stále špinavá a šedá, paní Markésová stále chovala svých třicet koček a rodina Evansových tu stále žila, stejně jako před lety. Jenže Lily a Petúnie už nebyly ty malé holčičky, za které je okolí mělo. Petůnii bylo už skoro třináct let a chodila na místní občanskou střední školu a desetiletá Lily byla starší, rozumější a krásnější. Stále byla hodně hubená, ale výšku měla stejnou jako ostatní její spolužáci. Na první pohled byla hodně výrazná, protože její dlouhé ohnivě rudovlasý a zářivě zelené oči byly i v davu nepřehlédnutelné. Chodila již posledním rokem na městskou základní školu, skvěle hrála na klavír, oplývala inteligencí a byla ve školním plaveckém přeboru. Lidé ji měli všeobecně rádi, pro její milé chovní a už si zvykly, že se kolem ní občas dějí podivné věci. Lily se postupem času naučila své zvláštní schopnosti ovládat a dokonce už je dělala jen tak pro radost i když jí to její maminka neustále zakazovala.
Jednoho zářijového dne se sestry Evansovi rozhodly, že půjdou jako skoro obden nedětské řiště v Šafránovém parku, kam je jako malé vodila maminka. Už dávno sem příliš lidí nechodilo, protože v centru města bylo postaveno lepší hřiště, ale Lily i Petúnie to tu měly raději. Obě doufaly, že Lily dostane k narozeninám své vlastní kolo, protože do teď se musely na tom Petůniiném kole střídat a tak ho na hřiště nebraly a raději šly po svých. Byl to teplý podzimní den a tak si obě mohly vzít jenom slabé mikiny. Hned jak na hřiště dorazily, rozběhly se k houpačkám, protože obě měly oblíbenou tu samou a vítězka závodu si ji mohla pro následující hodinu ponechat pro sebe. V zápalu boje si ani nevšimly, že je někdo pozoruje, hlavně Lily.
"A je to!" vykřikla radostně Lily, když dorazila k houpačce jako první. Petúnie si jen otráveně povzdechla a pak se uvelebila na druhé, houpačce, To už se Lily houpala výš a výš a vesele se přitom smála.
Pak se jen houpaly, povídaly si a sestersky se provokovaly. Lily to, ale začínalo připadat nudné a tak se začala houpat výše a výše. Petúnie už věděla, co se Lily chystá udělat a tak zaječela:
"Lily, nedělej to!" Avšak když byla houpačka co nejvýš to šlo, Lily z ní vyskočila a vylétla do vzduchu, doslovně vylétla, vymrštila se proti nebi s hlasitým výkřikem veselí, a místo toho, aby dopadla na asfalt na hřišti, vznesla se jako akrobatka do vzduchu, nějakou chvíli zůstala nahoře a zlehka přistála o kus dál.
"Máma říkala, ať to neděláš!" rozdurdila se Petúnie a zabrzdila se skřípavým zvukem houpačku podpatky svých sandálů, načež vyskočila s rukama v bok.
"Řekla, že to máš zakázané!" zopakovala, ale její sestra se jen vesele rozesmála.
"Vždyť jsem v pohodě!" prohlásila a stále se ještě chichotala.
"Podívej na tohle, Petty!" dodala a rozběhla se k jednomu z keřů opodál. Byly na hřišti samy a tak Lily nemusela mít žádné zábrany. Sebrala jeden ze spadlých květů a sevřela ho v dlani. Mezitím se Petúnie přiblížila a tak mohla pozorovat, jak Lily dlaň otevřela. Okvětní lístky květu se zavíraly a otevíraly, jako škeble. Petúnie to okamžik vyjeveně pozorovala, ale pak vyjekla:¨
"Přestaň s tím!"
"Vždyť ti to neubližuje." Ohradila se Lily klidně a nechápavě na sestru hleděla. Myslela, že zrovna Petúnie jí bude podporovat a ne že bude taková. Smutně květ pustila pět na zem.
"Není to správné…jak to děláš?" vyptávala se Petúnie dychtivě. Zrovna když chtěla Lily odpovědět, ozvalo se zpoza keře:
"To je přece jasné, ne?" obě dívky spatřili podivného kluka, zhruba ve věku Lily. Měl nažloutlou pleť, černé vlasy a dlouhý nos. Jeho oblečení bylo dost zvláštní a Lily připadalo, že
Petúnie se vylekala a honem se vrátila zpět k houpačkám. I Lily kluk vyděsil, ale rozhodla se zůstat.
"Co je jasné?" zeptala se co nejklidněji to svedla. Kluk trochu nervózně pohlédl na Petůnii u houpaček a pak ztišil hlas.
"Vím co jsi." Zašeptal.
"Co tím myslíš?" nechápala Lily. Přestávala se toho kluka bát, protože ve světle slunce už nevypadal tak podivně, jako před okamžikem ve stínu keřů.
"Ty jsi…jsi čarodějka!" řekl nakonec dramaticky, ale Lily to urazilo. Čarodějnice rozhodně nebylo lichotivé slovo, ještě si pamatovala, jak jí maminka jako malé předčítala pohádky o zlých čarodějnicích, co zavíraly děti do chlívku.
"Tohle není hezké někomu říkat!" ohradila se šla si sednout k Petůnii. Kluk lehce zrudl a honem se vydal za nimi.
"Ty jsi čarodějka! Nějakou chvíli jsem tě sledoval a vím to! Ale není na tom nic špatného, moje máma je čarodějka a já jsem také čaroděj!" zvolal a Lily už byla opravdu naštvaná. Chtěla něco odpovědět, ale přerušil ji Petůniin smích.
"Čaroděj! Já vím co jsi-ty jsi ten Snapeovic kluk! Žijete dole na Tkalcovské u řeky!" řekla Petúnie krutě směrem k Lily, aby jí dala najevo, že ten kluk je lůza, někdo s kým by se neměly zahazovat.
"Proč jsi nás šmíroval?" zeptala se ještě
"Tebe jsem rozhodně nešmíroval! Ty jsi mudla." Řekl Snape. Lily ani Petúnie to slovo slyšely poprvé v životě, ale ihned jim bylo jasné, že to rozhodně není kompliment. Petúnie se vzpamatovala první a nakázala sestře:
"Lily pojď, odcházíme!" její sestra po těchto slovech okamžitě vstala a ještě na kluka několikrát pohlédla, než spolu se sestrou odkráčela pryč.
*
V následujících dnech musela Lily na toho kluka neustále myslet. Opravdu ji ranilo, když jí řekl, že je čarodějka a ještě víc to, že nadával její sestře. Přesto občas přemýšlela, jestli je skutečně možné, aby byla opravdová čarodějnice. Jistě, dokázala zvláštní věci, ale určitě pro to existovalo logické vysvětlení. Jenomže, co když opravdu v ní bylo něco špatného?
Susan si všimla, jak je její dcera zamlklá a tak když jí šla jednou dát dobrou noc, sedla si na okamžik na kraj její postele a starostlivě si Lily prohlížela. Znala ji jako své boty a ihned bystrým pohledem objevila v její tváři smutek a zamyšlení.
"Děje se něco?"začal opatrně. Lily chvíli mlčela, než odpověděla.
"Znáš někoho, komu by se stávaly občas…věci které si nedokáže vysvětlit?" zeptala se a Susan ihned došlo, nač naráží.
"Lily, tobě se nedějí žádné divné věci! Jsi prostě ve špatnou chvíli nešpatném místě a mimořádně nadaná na skoky z houpaček." Prohlásila.
"Ale to není všechno! Dokážu pohybovat předměty a občas, když chci, tak někdo upadne, nebo se mu něco přihodí! Jsem zlá!" vykřikla a po tvářích jí stékaly slzy. Susan ji okamžitě objala.
"Lily, to je nesmysl. Kdo ti tohle řekl? Jsi moc hodná a tohle tě rozhodně nemusí trápit! " zašeptala dceři do vlasů.
"Všichni to říkají! Petúnie, učitelé a už i někteří mí spolužáci. Jeden kluk mi dokonce řekl, že jsem čarodějnice." Lily byla přesvědčená, že když to celé někomu konečně poví, udělá se jí lépe.
"Všichni ti lidé jsou hloupí! Hledají způsob, jak si něco vysvětlit a někteří možná dokonce žárlí. Kdo by nežárlil na takovou, jako jsi ty? Nikdy tě nikdo nemůže potopit, pokud mu to nedovolíš." Těšila ji Susan a jak mluvila, stále držela Lily v pevném objetí. Té se po jejích slovech přece jen udělalo lépe a byla strašně ráda, že svou maminku má.
*
O Vánocích jeli všichni opět do Endinburgu. Lily se moc těšila na všechny své příbuzné, hlavně na bratrance a sestřenice, které už od léta neviděla.
"Lily, zlato! Ahoj!" Volali všichni jeden přes druhého, hned jak malé auto Evansových přijelo k většímu a rozlehlému sídlu Jonathanových rodičů. Lily měli bratranci a sestřenice raději než Petůnii,
protože Lily byla pro každou zábavu a nevadilo jí, že se při tom "trochu" umaže.
"Milovaná sestřenko!" zvolal Henry, nejstarší ze všech, kterému bylo už sedmnáct. Chytil Lily kolem pasu a zatočil s ní nad hlavou. Ostatní ji hned objímali a křičeli jeden přes druhého co je nového. Lily se tu cítila opravudu šťastně a když jí babička Gwen dala pusu na tvář, ani se nebránila.
Celé Vánoce si jako vždy velmi užívali. I když museli pomáhat s cukrovím, přípravami a výzdobou, stále zbýval čas na sáňkování, bruslení koulovačky. Jednoho dne když šli všechny děti společně do vesnice, aby koupili to, co minulý den zapomněli, cestou správě jedna taková sněhová bitva spustila.
"Já ti dám házet po mně ledem! Až s tebou skončím, tak strávíš celé Vánoce někde pod stromem a budeš čekat, až vůbec dokážeš vstát a dojít domů!" vyhrožoval Lily bratranec Garry, starší o tři roky a momentálně celý promočený od velmi dobře vytvořené sněhové koule, skládající se z tajícího ledu. Lily musela utíkat až do lesa, kde omylem do někoho vrazila a gravitační síla ji odporoučela k zemi.
"Omlouvám se!" mumlala okamžitě a snažila se sebrat ze země. Když vzhlédla, uviděla neuvěřitelně chladně se tvářícího kluka. Měl delší plavé vlasy a šedé, zlé oči.
"To by jsi měla!" vyštěkl zuřivě. Lily se vyděšeně rozběhla zpět ke kamarádům a pokoušela se nevnímat, co za ní ten kluk volá, ale měla pocit, že slyší: "otec" a "pomstím".
Lily na celý incident rychle zapomněla, přece se omluvila a stát se to může každému. Měla radost ze všech dárků k Vánocům, jenom ono vytoužené kolo pořád nedostala.
Když se po Vánocích vrátili domů, život zase běžel ve starých kolejích. Brzy přišli Lilyiny
narozeniny a konečně dostala kolo, sice dost starší, ale krásné a zelené. Pak už pomalu začal tát sníh a konečně přišlo jaro.
Byl právě dubnový teplý den, když Susan zapomněla koupit vejce a máslo a Petúnie byla někde venku s kamarádkou, takže poslala Lily do obchodu, aby jí nakoupila. Lily už takhle šla nakoupit častokrát, takže znala dobrou zkratku k obchodu. Tahle zkratka vedla přes Šafránový park, a když tamtudy procházela, najednou ji kdosi oslovil.
"Ahoj." Ozvalo se jí za zády a tak se otočila. K jejímu nemilému překvapení to byl ten kluk, co ji tehdy nazval čarodějnicí. Proto neodpověděla a přidala do kroku.
"Počkej!" volal a snažil se ji dohnat.
"Co chceš? Zase mi nadávat do čarodějnic a sestře do…molů?" zeptala se úsečně.
"Nechtěl jsem, aby to vyznělo jako nadávka, naopak je to velký dar!" brebentil ten kluk a Lily přimhouřila oči.
"Dokáže to jen málo lidí, jako jsme ty a já! Není na tom nic špatného!" pokračoval a sledoval Lilyinu reakci. Ta na něj pouze zírala, jako by spadl z višně a nechápavým pohledem si ho měřila.
"Takže myslíš, že nejsem zlá čarodějnice, co ubližuje lidem?" zeptala se nakonec a připadala si neuvěřitelně hloupě.
"Jistě že ne! Určitě budeš dobrá čarodějka, ale to se projeví postupem času, v Bradavicích." Odpověděl honem.
"Co jsou to Bradavice?" Lily se opět zatvářila naštvaně, protože představa, že se něco bude projevovat pomocí kožní choroby, se jí pranic nelíbila.
"Škola čar a kouzel, kam všichni kouzelníci a čarodějky chodí, aby se naučili své schopnosti ovládat a využívat."vysvětlil Snape a doufal, že to Lily nepochopí špatně.
"A já tam můžu chodit, když budu chtít?" vyptávala se dál.
"Určitě, málo kdo dokáže takové věci jako ty, nemyslíš? Určitě jsi čarodějka." Usmál se a Lily mu úsměv nejistě oplatila. Pak si ale najednou všimla, že už se rychle stmívá a bylo jí jasné, že pokud si nepospíší, tak jí v obchodě zavřou.
"Už musím jít, ale co kdybychom se někde sešli a ty bys mi o tom řekl víc?" dychtivost v jejím hlase byla nepřehlédnutelná a kluk se usmál ještě širším, spokojenějším úsměvem.
"Tak dobře." Odpověděl okamžitě
"Fajn, ahoj." Rozloučila se Lily a rozběhla se, aby byla co nejdříve už doma.

V následujících dnech se Lily a Severus (to bylo křestní jméno toho kluka) sešli několikrát. Lily měla tisíce otázek a on jí je všechny dokázal zodpovědět. I když Lily všechny ty pohádky o tajném světě čárů a kouzel připadaly absurdní a neuvěřitelné, konečně měla vysvětlení, proč dokáže to co ostatní ne. Severus jí vyprávěl o Bradavicích a kouzelnickém Ministerstvu kouzel i o Prasinkách. Vysvětlil jí mnoho pojmů, jako například mudla, koště, kotlík a hůlka. Čím více toho Lily vyprávěl, tím více mu věřila a tím více toužila, aby jednoho dne dostala dopis, v němž by ji zvali do Bradavic. Oba dva si neuvěřitelně rozuměli, Severusovi dělalo očividně radost, jak se s ním Lily spřátelila a i on jí byl sympatický.
"… a Ministerstvo tě může potrestat, pokud budeš čarovat mimo školu, dostaneš dopisy."říkal právě Severus, když oba dva seděli v řídkém stromoví. Bylo už navečír a stromy okolo vrhaly dlouhé stíny, takže již bylo šero. Lily měla nepříjemné tušení, že už by měla být doma, ale nemohla se přinutit nasednout na své kolo a jet co nejrychleji, aby jí maminka co nejméně hubovala.
"Ale já jsem čarovala mimo školu!" vykřikla v tu chvíli vyděšeně.
"U nás to nevadí, my ještě nemáme hůlky. Oni tě nechají na pokoji, dokud jsi dítětem a nemůžeš tomu zabránit. Ale až ti bude jedenáct," pokýval důležitě, "a začnou tě učit, pak musíš být opatrnější!" Lily chvíli zamyšleně mlčela a pak jen tak zvedla větvičku ze země. Snažila se si při tom představit, jak z ní srší jiskry, jenomže ji příliš tížila otázka, na kterou se chtěla už dlouho zeptat.
"Je to skutečné, že ano? Není to vtip? Petunie říká, že mi lžeš. Petunie říká, že nejsou žádné Bradavice. Jsou skutečné, že ano?" upřela na Snapea pronikavý, zkoumavý pohled, aby viděla nějaké stopy lži v jeho tváři. On ale zůstal klidný.
"Pro nás ano," řekl. "Pro ni však ne. Ale my dostaneme dopisy, ty a já!" v hlase mu zaznívala upřímnost spojená s nadějí a nadšením. I když na sobě měl podivné oblečení a jeho vzhled nebyl nijak zvlášť působivý, přesto ho Lily obdivovala. Věděl o tolik více než ona.
"Opravdu?" zašeptala
"Určitě."
"A skutečně je nosí sovy?" Lily bylo jasné, že Petůnii asi chytí amok, jestli k nim jednoho rána místo pošťáka vletí dovnitř komínem sova a hodí jí na talíř s toasty dopis.
"Obyčejně ano," přitakal. " Ale ty ses narodila mudlům, takže vás navštíví někdo ze školy, aby vše vysvětlil tvým rodičům."
"A vadí to? Že mám za rodiče mudly?" byla to další problematická otázka, na kterou se již dlouho bála zeptat.
Severus viditelně zaváhal a okamžik si ji prohlížel zvláštním, jakoby dychtivým pohledem. Pak odpověděl:
"Ne, nezáleží."
"Dobře" ulevilo se jí. On pak ještě něco řekl, ale ona nevnímala a rozhlížela se po okolí. Cítila jak na ní stále visí očima. Na okamžik nastalo ticho. Pak Lily napadlo, že by se ho měla zeptat na něco o něm, možná si také potřeboval promluvit a ne zrovna o věcech, které už dávno věděl.
"Co u vás doma?" ihned jí došlo, že tohle téma nebyl nejšťastnější nápad. Na čele se mu objevila malá vráska.
"Fajn."
"Už se nehádají?" pokračovala nesměle
"Ale jo, hádají. Ale nebude to dlouho trvat a budu pryč." Prohlásil a nevědomky při tom trhal hromadu listí na kusy.
"Tvůj táta nemá rád kouzla?"
"On nemá rád vůbec nic." Lily bylo ihned jasné, že už to stačilo a tak se opět vrátila k původnímu tématu.
"Severusi?" zpozorovala na jeho tváři potěšený úsměv, když ho oslovila.
"No?"
"Vyprávěj mi znovu o…mozkomorech." Poslední slovo vyslovila s posvátnou hrůzou.
"Co o nich chceš ještě vědět?" zeptal se.
"Pokud budu čarovat mimo školu, tak-"
"Za něco takového tě nepošlou k mozkomorům! Mozkomoři jsou pro lidi, kteří jsou skutečně zlí. Stráží kouzelnické vězení, Azkaban. Ty nemůžeš skončit v Azkabanu, jsi příliš - "Severus zrudl jako pivoňka a dál už nepokračoval, protože se za nimi ozvalo podivné šelestění, jak do té chvíle neviditelná Petúnie ztratila rovnováhu.
"Petty!" vykřikla Lily překvapeně.
"Kdo teď šmíruje?" Severus podrážděně vyskočil na nohy a křičel dál.
"Co chceš?"Petúnie na ně chvíli vyděšeně zírala, ale pak se pokusila odvrátit jejich pozornost k něčemu jinému.
"Co to máš na sobě, mimochodem? řekla a ukazovala Snapeovi na hruď. "Halenku své matky?"
To už bylo na Severuse moc. Ozvalo se prasknutí; větev nad Petuiinou hlavou padala. Lily vykřikla; větev dopadla Petunii na rameno, ona se zapotácela a propukla v pláč.
"Petty!" vyjekla Lily a pohlédla na Severuse.
"To jsi udělal ty?"
"Ne." Díval se vzdorovitě i vyděšeně zároveň.
"Ale udělal!" Odvrátila se od něj. "Udělal! Zranil jsi ji!"
"Ne - neudělal!"
Lily to nechtěla poslouchat a bez pozdravu odběhla za svou plačící sestrou.
*
Od toho okamžiku byla Petúnie na Lily očividně velmi rozhněvaná. Často jí nadávala a říkala ošklivé věci, dělala naschvály a jinak ji ignorovala. Lily to velmi mrzelo a tak se začala Severusovi vyhýbat jak jen to šlo. Snažil se s ní mluvit, nechával jí v domovní schránce lístky s prosbou, aby a ním přišla, jednou na ni čekal v jedné ulici kudy chodila do školy a párkrát dokonce přišel k nim domu osobně a chtěl s ní mluvit. Lily ho ale nemilosrdně posílala pryč a snažila se na to vše zapomenout. Náhle jí to všechno připadalo jako velmi hloupý vtip. Chtěla zapomenout na Bradavic, na imaginární kouzelnický svět a na to, že mohla být jeho součástí. Dennodenně se snažila přesvědčit samu sebe, že musí znovu normálně žít a zvyknout si na občasné podivné příhody, které se kolem ní dějí, ale v hloubi duše stále doufala v pravdivost Severusových tvrzení a každý den ráno vyhlížela z okna, jestli na parapetu nesedí sova.

Prolog

7. října 2010 v 17:09 | Elin7 |  Kdo s Koho
Tak Mafii napsala prolog:). Snad se vám bude líbit alespoň z poloviny jako se líbí mně :)

1.9 1977
Je pondělí prvního září, všechny děti už jsou nejspíš ve svých třídách, ale na Londýnském nádraží King's Cross (přesněji mezi nástupišti devět a deset) je poněkud rušněji než obvykle. Scházejí se tady samí podivíni - rodiny s dětmi ve věku tak od 11 let ale jsou tu i starší. Mezi nimi byste našli vysokého hubeného mladíka s poněkud nezvykle 'ulízanými' černými vlasy. Vypadá to, že někoho hledá, ach ano, skutečně ještě před malou chvíli někoho hledal, ale teď už se k němu přidala sympatická rudovlasá dívka v jeho věku - nejspíš i ze stejného ročníku. Jmenuje se Lilly Evansová, a i když pochází z mudlovské rodiny je více než jen dobrá čarodějka…Je nejlepší z Nebelvírského ročníku.
"Ahoj Seve! Jsem tak ráda že tě zase vidím." Promluvila Lily, jakmile se jí podařilo procpat se i s kufrem davem hlučných studentů. "Ahoj." Zabručel Snape a pokusil se o úsměv, který se mu ovšem nepovedl - vzhledem k tomu, že Lily hned poznala, že něco není v pořádku. "Děje se něco? Vypadáš ustaraně…" ta slova zanikla v kvílení přijíždějící lokomotivy, do které se okamžitě začal soukat dav rozvášněných Bradavických studentů. Jakmile na dvojici, začali ze zadu naléhat další a další proudy lidí, připojila se k nim a nastoupila do Bradavického expresu, jenž pomalu směřoval daleko do Skotských hor, kde se nachází ta nejlepší kouzelnická škola na světě - Bradavice.

Severus Snape a Lily Evansová se znali už od dětství, když ještě bydleli téměř vedle sebe. Vyrůstali spolu, navzájem si pomáhali v těžkých chvílích, ale Severus byl vždy poněkud zamlklý. Lily, věděla, že jeho rodiče spolu nemají zrovna ideální vztah, věděla taky, že ho to trápí víc než by si kdo mohl myslet. Všichni ve škole se na něj dívali jako na podivína a někoho kdo mezi ně zkrátka nezapadá tak jak by měl. Lily tu pro něj, ale byla vždycky. Měla ho svým způsobem ráda od samého začátku (už když nad ním její sestra Petunie tenkrát tak ošklivě opovrhovala…). No a teď, vycítila, že se jedná o jeho rodiče - to je ten problém který Seva trápí…
Jak mile se Lily a Snape i se zavazadly dostali, do vlaku zabrali si pro sebe jedno volné kupé. Hned se v něm usadili, byli naproti sobě takže Lilin pohled niní spočíval na Severusovi, který to zřejmě vycítil. "Co je?" zeptal se.
"Mám o tebe starost. Nevypadáš moc šťastně…"
"Ty už jsi mě někdy viděla opravdu 'šťastného'?" Severus ve své odpovědi,
zdůraznil poslední slovo, takže to vyznělo trochu komicky.
"Severusi, vím, že tohle nemáš rád, ale kdybys cokoli potřeboval tak-"
"Já vím, jsi tu pro mne…" i když mu tohle o prázdninách nikdo neříkal od Lily to znal až moc dobře.
"Ano…"
Vlak se pomalu rozjel a cestující sebou jemně škubli - věděli, že okamžik všichni stanou tváří v tvář všem, koho celé dva měsíce neviděli -Profesora Dippeta, Profesora Brumbála, Hagrida, Profesora Křiklana a spoustu dalších lidí bez kterých by si kouzelnický svět vůbec nedokázali představit…
Po příjezdu na nádraží v prasinkách si Hagrid
převzal nové studenty, aby jim ukázal školní pozemky a budovu. Zbytek studentů se včetně Snapea roztřídil do jednotlivých kolejí kde jim profesoři připomněli školní řád a rozdělili je na jednotlivé pokoje.
"Takže, všichni Zmijozelšťí pojďte za mnou!" zavelel Horacio Křiklan a dav lidí se dal do pohybu. Křiklan je dovedl do Zmijozelské společenské místnosti, která se nacházela ve sklepení pod černým jezerem. "Takže teď se buď sami rozdělíte, jak chcete být do tří skupin do jednotlivých pokojů, nebo to budu muset udělat já..." ozval se znuděný povzdech a všichni kromě Seruse se srovnali do úhledných zástupů. "Pane Snape, Vy se neumíte sám zařadit ?"
Pár studentů se škodolibě zasmálo, ale Severus mlčel "No, kam bychom vás mohli dát? Co třeba támhle k Luciovi Malfoyovi? No ano, ano budete si určitě skvěle rozumět, že ano?"
"To nepochybně pane profesore…" Snape se zatvářil při pohledu na Malfoye dost znechuceně, ale věděl, že ten si na něj nic nezkusí. Přiřadil se k jejich skupině, vzal si kufr a vystoupal do ložnice, kterou nyní sdílel i s Luciovou partou.
Lily se zařazením na pokoje, neměla sebemenší problém - po roce se tu sešla s Elizabeth Smithovou a Jully Dorbyovou - přátelila se s nimi už od prvního ročníku, kdy spolu stejně jako teď sdílely ložnici.
Po zabydlení se všichni studenti shromáždili ve velké síni, kde stávající ředitel - Amando Dippet vysvětlil prvákům, jak to v Bradavicích chodí a předal slovo klobouku který je všechny roztřídil do jednotlivých kolejí -ostatně
jako každý rok…
"Drazí studenti…" začal Amando.
"A studentky!" ozvalo se zvolání od mrzimorského stolu. Velká místnost jemně zašuměla.
"Dobře, dobře…" zasmál se Dippet "Tak tedy - Drazí studenti a studentky dovoluji si vás přivítat v novém školním roce. Stejně jako loni i letos bude velké množství z vás skládat zkoušky OVCE, tudíž bych vás asi měl nějak motivovat, na nástěnce zde ve velké síni najdete seznam předmětů, ze kterých bude zkoušky psát. Najdete zde také doporučenou literaturu pro tento rok." Ředitel se na okamžik odmlčel a pak pokračoval. "A nyní - vzhledem k tomu že jste jistě všichni unaveni a vyčerpání cestou měli bychom se oddat skvělému jídlu, kterého v Bradavicích bude vždy dostatek!"
Ředitel mávl rukou a na všech čtyřech stolech se začaly hromadit různé druhy jídel a pochutin, na které se okamžitě začali všichni sápat a nabírat si plné talíře. Ani skupina pobertů u Nebelvírského stolu nebyla nijak pozadu:
"Tak co Petere? Jak si přežil ty dva nekonečný měsíce?" Zeptal se šibalským úsměvem Sirius Black.
"No…" protáhl dlouze Peter Pettigriew. "Musím říct, že by se pár lidí co mi chybělo našlo…" zasmál se a rozhlédl se kolem sebe.
"Chápu." Sirius se zatvářil pobaveně. "Ale určitě jsi na tom byl líp než já v první polovině prázdnin…Tu druhou jsem si každopádně užil mnohem víc!"
"Co se stalo?!" Poslední kdo patřil do skupinky pobertů byl Remus Lupin.
Black se zahleděl do talíře a pak potichu promluvil."Už jsem to tam nemohl vydržet! Byly jedna horší než druhá Jak Bellatrix tak matka! Já prostě musel odejít…"
Remus na něj vytřeštil oči. "Ty že jsi odešel z domu? Kam jsi proboha šel?"
"K nám!" Usmál se James. A oba zbývající chlapci na ně jen mlčky hleděli jako by už nebylo co říct, ale neskutečnosti toho co chtěli říct bylo až moc…

Rozcestník

7. října 2010 v 16:29 | Elin7 |  Kapitolové Povídky
vvhj
Autor:Elin7
Období:Pobertové, 7. ročník
Postavy:Lily Evansová, James Potter, Pobertové, Lilyny kamarádky…
Stručný děj:James Potter se již 7 let snaží získat srdce Lily Evansové, která v něm ale stále vidí arogantního nafoukance a James má nyní poslední rok na to, aby ji přesvědčil o opaku. Celý kouzelnický svět navíc ohrožují temné síly lorda Voldemorta a James i Lily žijí ve strachu o své rodiny i o svou budoucnost, která je přitom úzce spjatá s osudem zbytku společnosti. Změní Lily názor na Jamese? A kdo jsou vlastně jejich skuteční přátelé?
Upozornění: Nejsem moc spokojená s prvními kapitolami, je v nich mnoho pravopisných chyb a překlepů, děj je podivně přehnaný…možná to ani radši nečtěte :D.



JK

Autor:Elin7
Období:Pobertů
Postavy:Lily Evansová, James Potter, Severus Snape, Pobertové a další
Děj:Každý zná Lily Evansovou. Ale jak žila předtím, než oné osudné noci zachránila svého syna? Jak viděla svět? Jaké měla sny a přání? Pořád je toho tolik, co o ní lidé nevědí…
Upozornění:Budu si hodně domýšlet, protože není příliš možností odkud čerpat. První kapitoly asi budou i rochu nezajímavé, protože chci jít vážně od začátku :).



jk
Autor:Mafii
Postavy: Lily Evansová, Severus Snape, James Potter + pobertové…
Děj: Odehrává se během sedmého ročníku (za doby kdy studují pobertové) Hlavní myšlenka je vztah mezi Lily Severusem a Jamesem. Nejspíš to bude psané trošku stručněji než jste zvyklí od Elin ;), ale i přesto doufám že se vám bude líbit.

Upozorněni: No… tak tohle je moje první psaná povídka na toto téma. Přičemž chci poděkovat Elin že mi ji tu vůbec uveřejní…

Změna!

6. října 2010 v 17:48 | Elin7 |  Život ve zkratce
Jak jste si všimli,poslední dobou mám se psaním trochu problém-kapitoly jsou tak jednou za měsíc, sáhoslouhé, plné chyb atd...prostě to není jako vloni nazačátku tohohle blogu, kdy byla kapitola každý měsíc. Mojí první povídku"proč mně nenávidíš" si teď čtu neustále dokola, často si nadávám, jak jsem mohla takovou kravinu napsat :D, ale nebudu už ji přepisovat, prostě ji dopíšu a pokusím se zlepšit. Poslední dobou měn psaní konečně zase začíná chytat, ale u téhle povídky mám jeden problém-Jamesovi části. Ano, já vím, je to podivné, ale prostě mi není blízké psát za kluka :D. Protože o jistých částech Jamesova života ani nic nevíme, je to o to složitější a já psaní kapitol stále oddaluju :(. Proto jsem se rozhodla, že budu raději psát jenom za Lily a vezmu to jako její životní příběh. Vím, že mnohé z vás zklamu, ale dívejte se na to z lepší stránky-nová kapitola bude už možná dnes večer :).

Nový design

6. října 2010 v 17:17 | Elin7 |  Moje články
Takže po dlouhé době zase konečně něčím přispívám, bohužel ne kapitolou :(, která by byla bývala v neděli, kdybych neonemocněla. Alespoň je tu zase nový dess, zase od Mafii, co bych si jen bez ní počala. Takže tímto Mafii moc děkuju :).
Vaše Elin7
Ps:Moc se omlouvám SBčkům, já vím, že už zase nekomentuju, ale znáte mně-jsem takový pasivní typ, takže kapitoly čtu,ale vždycky si říkám-tak jo, okomentuju to veřer atd... no a paks e mi to hromadí a...však to snad znáte :). Moje omluva patří hlavně LilIane Evans, Angie a Nel-ly.
Snad vám to holky časem dokomentuju, když ne, tak od teď(Přísahám, přísahám!!!) všechno pečlivě komentuju!